Pavel Jungwirth: Učená společnost je malé světýlko racionality a vědy

Učená společnost má za sebou dlouhou minulost. Česká věda přišla v roce 1952 o svobodně zvolenou vědeckou reprezentaci, jak ji představovali členové Královské české společnosti nauk, která vznikla na konci 18. století, nebo České akademie věd a umění (1890). Mnozí z nich sice přešli mezi akademiky či členy-korespondenty nově vzniklé Československé akademie věd, šlo však o grémium s výrazně politickým zadáním, jež zaniklo po roce 1989.

Snaha významných vědců v čele s Otto Wichterlem vedla v roce 1994 k založení Učené společnosti jako nové organizace reprezentující českou vědu a navazující na její nejlepší tradice. V jejich naplňování pokračoval během svého předsednictví také Pavel Jungwirth. Podle něj by Učená společnost měla hrát především roli autority, která nastolí společenskou debatu, aniž by sama říkala, co je správné.

Patříte mezi renomované české vědce. Jak se úspěšný fyzikální chemik stane předsedou Učené společnosti? Byla to dlouhá cesta?

Aby se někdo stal předsedou, musí být nejprve členem. Navíc je dobré, když si také něco ve Společnosti odslouží. Učená společnost má reprezentovat významné vědce, takže úspěšná vědecká kariéra jako taková jednoznačně pomůže. Členem jsem od roku 2009, předsedou od roku 2020. Vždy jsem se snažil posouvat ji o kousek dál. Jenže pouze jako spolujezdec řídit auto nemůžete. Proto jsem se před pár lety rozhodl, že budu kandidovat na předsedu a že se pokusím stát se pomyslným řidičem.

Nenarušuje práce předsedy vaši kariéru vědce?

Tohle si pečlivě hlídám. V určitém věku totiž začne vědec nabírat administrativní pozice a jednoho dne zjistí, že se už ničemu jinému nevěnuje. Učená společnost je ale tak trochu „spolek zahrádkářů“. Může se zdát, že jsem předsedou velké organizace, ale opak je pravdou – tolik času její vedení skutečně nezabere. Tedy popravdě, nakonec zabralo více času, než jsem čekal. Rozhodně to ale není práce na plný úvazek jako post ředitele ústavu nebo předsednictví Akademie věd. Navíc na to, že jde o administrativní pozici, jde o poměrně tvůrčí práci. Nabízí velkou volnost, což je další důvod, proč mě působení v Učené společnosti baví.

Máte tedy dost času, abyste se věnoval výzkumu. Co vás více motivuje a baví? Předsednictví, nebo práce vědce?

Samozřejmě především má vlastní práce. Kolegům z Učené společnosti to ale neříkejte.

V časopisu A / Věda a výzkum jste o sobě prozradil, že jste „věčný showman“. Jak se takový postoj promítá do prostředí, které se váže k seriózním a konzervativním vědeckým hodnotám? Nebo Učenou společnost tak striktně nevnímáte?

Mým stylem je o vážných věcech mluvit spíše nevážně. Samozřejmě beru Společnost velmi vážně, ale nechci, aby to tak vyznělo. Máte ale v něčem pravdu. Učená společnost dříve působila jako trochu uzavřený džentlmenský klub. Na tom v principu nebylo nic špatného. Nicméně jedním z bodů mého předsednického programu bylo pootevřít dveře veřejnosti a dát o našich aktivitách více vědět – a v tomto ohledu je showmanství trošku potřeba. Veřejnost nezaujme, když budeme ukazovat, jak moc jsme seriózní a jak všemu rozumíme.

Podle Pavla Jungwirtha bylo potřeba Učenou společnost pootevřít veřejnosti, protože dříve působila jako uzavřený džentlmenský klub.

Co bylo vedle popularizace vaším cílem?

Popularizace byla určitě nejdůležitější – nabídnout přednášky, diskuze, být více v kontaktu s veřejností. Naším záměrem je vytvořit prostor pro podnětnou debatu a udržet její racionální mantinely, což myslím dovedeme – ačkoli to občas bývá obtížné. Věřím však, že pomyslné mantinely jsou dostatečně široké i pro jiné zajímavé názory, které třeba nemusejí být v souladu s tím, co si osobně myslím. V roli předsedy se nyní hodně věnuji i vnitřnímu životu Učené společnosti – dříve jsem jej trochu odsouval na vedlejší kolej. V posledních měsících tenhle dluh splácím.

Pomáhá vám předsednictví v Učené společnosti také profesně – třeba zviditelněním vašeho oboru?

Jednoznačně jde o značku, která má určitou vážnost. Když se řekne, že nějakou debatu pořádá Učená společnost, obvykle přijde více lidí. Navíc se naše akce mohou konat v reprezentativních prostorách Akademie věd na Národní třídě. Jasně že i bohoslužby se mohou konat pod širým nebem. Když je ale pořádáte v honosné katedrále, působí jinak. Má to zkrátka lepší fazónu.

Jaký je vztah Učené společnosti k Akademii věd?

Nejsme společností pod hlavičkou Akademie věd, nepatříme k žádné z jejích vědeckých institucí. Na druhou stranu se o nás stará jako „máma“. Jsme jako zmínění „zahrádkáři“ – z velké části žijeme z členských příspěvků a podpory od Akademie věd. Samozřejmě máme i jiné sponzory, od Akademie věd ale dostáváme okolo dvou milionů korun ročně, což není málo. Navíc nám dovoluje, abychom se scházeli v jejích prostorách a propůjčuje nám techniku, což je k nezaplacení. Skutečně ji vnímám jako hodnou mámu, která nám do toho, co děláme, příliš nemluví. Ideální rodičovský vztah. Ačkoli o nás pečuje, nevnímá nás jako dceřinou společnost, což je důležité. K naší činnosti potřebujeme být rozkročení: ať už jde o vysoké školy, či další vědecké instituce. Myslím, že je soužití nastaveno skvěle a všem předsedům a předsedkyním Akademie věd patří náš dík.

Jak se mohou vědec či vědkyně stát členem Učené společnosti? Musí mít určitý věk, ostavení či renomé?

Tak, že si jej stávající členové zvolí. V ideálním případě by se nemělo stát, že by nám po ulicích pobíhal významný vědec nebo popularizátor, který není naším členem. Věkový limit není, takoví lidé jsou ale obvykle starší, mladých tolik není – nejmladšímu bylo tuším čtyřicet. Nejstarším byl astronom Luboš Perek, který zemřel předminulý rok ve věku sto jedna let. Stovku s námi oslavil v plné síle. Snažím se, aby se členstvo trochu omladilo. Je to vlastně úžasné: jde o poslední spolek, kde si v šestapadesáti letech mohu připadat mladý. Je ale třeba říci, že se duch Učené společnosti mění. Postupně totiž odcházejí lidé, kteří ji v roce 1994 založili – a s nimi mizí i jakýsi zakladatelský étos. Z mého pohledu je právě nyní správný čas, aby nastoupila mladší generace, která zajistí dlouhodobý běh. To byl také jeden z mých cílů, aby společnost získala určitou „samoomlazovací“ schopnost – dát ji do pohybu.

Podařilo se vám to?

Do jisté míry. Mé předsedování mělo dlouho podobu krizového managementu. Do funkce jsem nastoupil během pandemie a chvíli to vypadalo, že veškeré aktivity přerušíme. Naštěstí se tak nestalo. Přešli jsme částečně do virtuálního prostoru a podařilo se nám uspořádat mnoho veřejných debat a přednášek. Čtenáři si je mohou pustit na YouTube kanálu Učené společnosti. Nyní se vracejí také větší akce. Navíc se nám povedlo vyjít i mimo český rybník. Navázali jsme kontakty například s Akademií věd a literatury v německé Mohuči. Zviditelnit naše aktivity nám v určitém smyslu pomohla i pandemie. Mnoho odborníků z Učené společnosti poskytovalo médiím cenné komentáře, což vnímám jako velký přínos.

Pavlu Jungwirthovi se podařilo Učenou společnost posunout kupředu i během obtížného období pandemie.

Když už jsme u médií. Nemyslíte, že jsou v nich vaše aktivity trochu upozaděné?

Dřív tomu tak možná bylo. Učená společnost byla v tomto směru poměrně uzavřená. Dnes jsme aktivní na sociálních sítích a s médii spolupracujeme. Je to primárně zásluha Ondřeje Vrtišky, šéfredaktora časopisu Vesmír, který nám dělá PR. Navíc máme naši, řekl bych už kmenovou moderátorku Kateřinu Polákovou z redakce vědy České televize, která je naší tváří během debat. Učená společnost tak získává osobnosti, s nimiž si ji mohou lidé spojit. Nechceme ale chodit do televize jen kvůli popularitě. Je třeba dělat dostatečně poutavé věci a média si nás najdou.

Nabízíte politikům třeba odborná stanoviska a expertizy?

V případě předchozí vlády jsme o tom ani neuvažovali. Nyní po dlouhých letech zveme na naše valné shromáždění předsedu vlády, ministra školství, mládeže a tělovýchovy i ministryni pro vědu, výzkum a inovace. Jednoznačně jde o velkou příležitost. Doufám, že náš další předseda Libor Grubhoffer, který je aktuálně místopředsedou, ji využije. Má lepší kontakty na politiky a je v tomto směru reprezentativnější než já. Samozřejmě mu nechci říkat, co má dělat, ale rozhodně jde o velké téma. Nastal totiž vhodný čas, zdá se, že politici mají vůli naslouchat. Věřím, že se prokážeme jako spolehliví a dobří partneři.

Za necelé dva roky oslaví Učená společnost třicet let své existence. Jak vidíte její budoucnost?

Pozitivně. Podle mého to máme dobře rozjeté – přecházíme od džentlmenského klubu k otevřené společnosti. Za sebe bych byl rád, kdyby se postupem času podařilo Učenou společnost omladit, a zároveň ještě rozšířit její mezioborovost. K tomu ostatně slouží – k setkávání, spolupráci a výměně názorů ze všech oborů vědění. Také si myslím, že bychom měli být v budoucnu více vidět, protože věřím, že máme co ukázat. Co se týče širšího působení, před nějakou dobou jsme se přihlásili k programu učených společností ve světě, že budeme konkrétní činností šířit ideu humanitní demokracie a obhajovat racionalitu, pravdu a lidská práva. Společnou snahou se nám například podařilo dostat z vězení některé íránské vědce. Také jsme poslali na pomoc Ukrajině docela dost peněz, což mělo slušný ohlas. Tímto směrem bychom měli pokračovat. Budu rád, když budeme dále plnit svou společenskou roli a poskytovat prostor pro podnětné diskuze. Jinak řečeno, jestliže bude Učená společnost světýlkem racionality, vědy a svobodné diskuze, bude to jen dobře. Kdo jiný by v tom měl jít příkladem?

 

Připravil: Luděk Svoboda, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR; Jan Hanáček, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Foto: Jana Plavec, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

Rozhovor vyšel v aktuálním čísle časopisu AB / Akademický bulletin vydávaným Akademií věd ČR.

---

Pavel Jungwirth

Působí jako vedoucí skupiny molekulového modelování Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Zároveň vyučuje na katedře chemické fyziky a optiky MMF UK a předsedá Učené společnosti ČR. Dlouhodobě pracoval na univerzitách v USA, Izraeli, Švýcarsku nebo Finsku. Získal již dvanáct významných tuzemských i zahraničních vědeckých ocenění. Je editorem amerického časopisu Journal of Physical Chemistry a nadšeným popularizátorem vědy. Zabývá se zejména modelováním interakcí iontů s biomolekulami v roztocích. Donedávna byl předsedou Učené společnosti, v současnosti zastává pozici jejího druhého místopředsedy.