Ve svém blogu z března 2023 popisovala Kristýna Blažková, jak její americký sen začal, jak těmi pozitivními vhledy, tak těmi trochu náročnějšími. Jak je na tom po roce pobytu v USA? Jaké nové poznatky přináší dlouhodobější pobyt v USA? Jak bojuje s administrativou a co by doporučila udělat jinak, kdyby odjížděla znovu? Jak se jí podařilo získat pravý kalifornský řidičák? Pravidelné postřehy ze svého pobytu na prestižním Stanfordu Kristýna sdílí na svém blogu Moje Amerika – zde přinášíme výběr ze střípků jejího czexpatského života.

Už jsem tady rok!

Tak je to oficiální. Už jsem v Kalifornii celý rok! Odjet sem bylo nejtěžší rozhodnutí mého života. Z Prahy jsem odlétala plná obav, bolelo mě zlomený srdce a netušila jsem, jestli jsem neudělala obrovskou chybu. Někde hluboko pod těma rozjitřenýma emocema jsem se sice těšila, ale lhala bych, kdybych si nepřiznala, že ten odlet byl fakt těžký.

Ani začátky nebyly snadné, i když mi to v tu chvíli asi nedocházelo. Všechno jsem to prožila až s odstupem měsíců zpětně. Po roce se na to dívám jako na rozhodnutí, kterým jsem změnila svůj život, ale hlavně také sama sebe.

Amerika mi dává prostor dozrát způsobem, který bych v Evropě hledala asi těžko, jako vědkyně, ale také jako člověk. Neumím úplně vystihnout, jestli je to menším tlakem okolí, větším vzájemným respektem mezi lidmi, nebo prostě tím, že jsem tu de facto v takovém výběhu pro extrémně chytré lidi, od kterých mohu čerpat spoustu zkušeností a inspirace. Velkým faktorem je určitě to, že se tu o sebe musím postarat sama, že společenské vazby a přátelství musím budovat od začátku a že jsem od svého pražského života odříznutá nejen vzdáleností, ale hlavně časovým posunem. Díky tomu se ale můžu víc soustředit na to, co je důležité pro mě.

Z hlediska vědecké stránky mám po roce konečně pocit, že jsem si zvykla na nový obor a že už z něj nejsem jen vyjukaná, ale začínám mít své vlastní nápady. Za rok se ze mě nestala expertka na mikrobiotu u IBD (inflammatory bowel disease, zahrnuje např. Crohnovu nemoc, tedy onemocnění, kterým se Kristýna v rámci svého výzkumu věnuje – pozn. ed.), ale rozhodně už nejsem ani zelenáčem a daří se mi otevírat zajímavé vědecké otázky, navazovat kontakty a spolupráce a posouvat projekty dopředu. A snad i objevovat nové věci.

Žít tak daleko od domova není vždy snadné a našla jsem tu obdiv k lidem, kteří do toho jdou. Třeba proto, že prchají před válkou, třeba „jen“ proto, že si jdou za svým snem. Každý musel projít obrovskou změnou a zvládnout ji. Uvědomuji si, že já jsem se stěhovala s naspořenou finanční rezervou, s tím, že umím jazyk a že jsem tu měla práci a že jsem tu legálně. A hlavně s obrovskou výhodou moderní doby, kdy můžete zůstat v kontaktu s lidmi i za oceánem. Když si představím třeba emigraci z Československa po osmašedesátém, tak je mi úzko z toho, jak těžké to tehdy muselo být.

Doufám, že i další rok mě posune dál. Zatím ještě přesně nevím kam, ale těším se na to!

Co by bývalo bylo dobré vědět před odjezdem? (18. července 2023)

S odstupem přemýšlím o tom, co by se mi hodilo vědět před odjezdem a co bych tedy doporučila budoucím czexpatům a czexpatkám mířícím do USA. Napadají mě tyto body:

• sbalit české koření – tady ho prodávají jen v obřích baleních a navíc některé druhy se špatně shání. Třeba takový kmín. Kmínem se tu rozumí spíš římský kmín a do chleba prostě potřebujete ten správný český.
• zkontrolovat platnost dokladů – a ty, které brzy končí, si radši nechat vyměnit.
• zajistit si přístup k datové schránce – a ověřit, že funguje. Já jsem si ho sice před odletem zařídila, ale přihlašovala jsem se až v USA, a nefungoval mi.
• zkontrolovat platnost platebních karet – protože řešit výměnu na dálku není žádná legrace.
• zažádat si o SSN (social security number) dopředu online – poté máte 45 dní na to dojít na pobočku, a může to proces urychlit.
• být na sebe hodná – prvních pár měsíců je člověk zahlcený a neměl by od sebe čekat mnoho.
• radši si připlatit za hezčí bydlení, první měsíce jsou těžké i tak a je fajn mít balzám na duši, když přijdete po práci do hezkého domova.
• poohlédnout se dopředu po sportovních a jiných aktivitách, které by vás bavily. Po příjezdu nebudete mít moc času a mentální kapacity to řešit, ale je skvělé mít nějaký fyzický ventil k práci a všemu dalšímu.

Jak jsem získala řidičák, pravý kalifornský (červen 2023 – leden 2024)

Po delším fungování v USA se naskytla příležitost koupit vůz od odjíždějících známých, a tak začalo být jasné, že musím pohnout i s řidičákem. Začala jsem tedy zkoumat, co vše budu muset podstoupit. Prvním krokem je test znalostí pravidel, druhým krokem je pak zkušební jízda. Vše je obklopené papírováním na DMV = department of motor vehicles. Návštěv DMV se Američané obávají. Nechápala jsem proč, protože jsem předpokládala, že američtí úředníci jsou stejně jako všichni tady velmi milí a efektivní. Ale svou vlastní anabází s řidičákem jsem se také poučila.

Jak to tedy vypadalo? Naštěstí se během covidu pohnula elektronizace i u získávání řidičáku, minimálně část procesu můžete aspoň v Kalifornii absolvovat elektronicky. Nikoho moc nezajímá, jestli už jste předtím v nějaké jiné zemi řídili, začínáte pěkně od začátku.

Online vyplníte a zaplatíte žádost. Původně jsem se na DMV vydala bez ní v domnění, že bude snazší ji vyplnit na místě a doptat se na kolonky, kde budu atypická. Ale stejně mě posadili u vstupu a řekli mi, že si to mám vyplnit z mobilu. Po zaplacení a vygenerování kódu žádosti jsem konečně na recepci dostala pořadové číslo na samotnou přepážku, podobně jako u nás na poště. Už jsem se těšila, že teda přijdu na řadu. Po asi dvaceti minutách čekání se mi poštěstilo a s milou paní úřednicí jsem začala řešit podrobnosti. Vyšlo najevo, že nemám vytištěný formulář I94, který je sice plně elektronický, ale bez něj prostě nemůžu žádost podat. Marně jsem namítala, že oni k němu mají přístup v systému. Dokonce jsem jim ho vygenerovala v pdf na místě, ale to taky nestačilo. Ani nabídka, že jim to pošlu do mailu, je neuspokojila. A tak mi vysvětlili, že si musím někam zajít, ten papír si nechat vytisknout a vrátit se zpět.

Fedex byl sice hned o blok vedle, ale větší překážkou byl čas. Vzhledem k tomu, že jsem nejdřív čekala ve frontě na recepci, pak vyplňovala žádost, pak čekala na přepážku a pak se chvíli snažila vyjednávat, zbývalo už jen asi dvacet minut do zavíračky a fronta před recepcí byla rozhodně delší. Tak jsem to napoprvé rezignovaně vzdala, že to zkusím příště.

A jak to tedy s řidičákem pokračovalo?

Po úvodním neúspěchu jsem se rozhodla nejdřív napsat elektronický test a pak už vyřídit jen ten zbytek. V Kalifornii můžete test k teorii absolvovat online. Umožníte jim vás během testu sledovat přes kameru a mikrofon a sleduje se, jestli nemáte otevřené prohlížeče atd. V testu jsem uspěla, tak jsem se vydala na DMV podruhé. Tentokrát už šlo vše naštěstí relativně hladce. U přepážky si vzali všechny papíry a přísným okem je zhodnotili. Pak otestovali, jestli přečtu tabuli s písmeny, tak jako na očním. A pak mě poslali k okénku, kde se skládá test. Tam mě vyfotili na průkaz, a pak se mě paní jala posílat právě na test. Tak jsem jí vysvětlila, že ho už mám splněn elektronicky. Nepřátelsky se na mě podívala a vysvětlila mi, že to je teď novinka a že s tím nějak nepočítala. A že stejně teď lidi podvádí, když to dělají elektronicky. Tak jsem nevěděla, jak jí vysvětlit, že já jsem se poctivě potila u online testu, ale radši jsem to jen přešla a ani nepodotýkala, že lidi, co si tam test zrovna vyplňovali, pod dozorem taky zrovna moc nebyli.

Pak už mi ale na místě vydali štos papírů secvaklých sešívačkou, což tvořilo můj dočasný řidičák. Můžete s ním oficiálně řídit. Ale pozor, jen když vedle vás sedí někdo s kalifornským řidičákem. A od té chvíle máte rok na to složit zkušební jízdu, po které vám konečně dají už opravdový plný řidičák.

Celkově mi nepřišlo, že by Američané brali vydání řidičáku na lehkou váhu, jak se o nich někdy traduje. Zároveň mi jejich test přišel výrazně smysluplnější než ten, co jsem před lety skládala v České republice. Většina otázek směřovala na vzájemnou ohleduplnost v rámci provozu a na bezpečnost. Obsahuje třeba otázky na téma, jak se zachovat, když chodec jde mimo přechod nebo na červenou. (Nápověda: k chodci je třeba být ohleduplný za všech okolností a dát mu přednost, i když vstoupí do vozovky nelegálně). Paradoxně si myslím, že by podobný přístup ke zkoušení pomohl i v Česku. Je sice super mít našprtané všechny typy křižovatek, ale pro praktické řízení by vůbec nemuselo být špatné mít vyjasněno, jak jezdit ohleduplně a bezpečně.

A jak to nakonec dopadlo s mou zkušební jízdou (leden 2024)?

Po dlouhém odhodlávání mi nezbylo nic jiného, než tu jízdu absolvovat a přetavit prozatímní řidičák v ten trvalý plnohodnotný. Kamarádku několikrát vyhodili, tak jsem si vůbec nebyla jistá, jak to bude probíhat. Navíc to bylo už nějaký pátek, co jsem dělala český řidičák a vybavila se mi z toho akorát kupa stresu. Ale blížil se konec pojištění i nejzazší doby, kdy jsem mohla řídit se zahraničním řidičákem a tak nebylo na výběr.

Na zkušební jízdu musíte přijet s někým, kdo je v Kalifornii licencovaným řidičem. Částečně je to proto, že jízdu absolvujete ve svém autě a s prozatímním řidičákem nemůžete tedy dorazit bez doprovodu. Částečně tam trochu cítím takové to starosvětské představení nového řidiče státu a jeho uvedení do společnosti licencovaných. Ale možná si to jen romanticky dokresluju. Se mnou jel kamarád a já to pak zas někomu jinému vrátím, takhle si tady tu pomoc předáváme.

Nahlásíte se na zkoušku a pak na zaparkovaném autě ukážete, že víte, kde jsou zrcátka, ruční brzda atd., ale taky, že umíte rukou signalizovat z okýnka auta doleva, doprava a zastavit. To si z české autoškoly nepamatuju, ale nebylo to zas tak náročné. Pak ale přišla samotná jízda. Standardně se jede menší okruh v okolí DMV a někdy ke konci má člověk ukázat, že umí couvat rovně dozadu. Hned na první křižovatce jsem si ze samého demonstrování, jak si průběžně kontroluju zrcátka a okolní dopravu, nevšimla, že mi naskočila zelená, až mě na ni musela paní zkoušející upozornit. Pak jsme objely pár bloků a k mému zděšení jsme se začaly vracet zpět k DMV. Takže zkouška couvání neproběhla! V tu chvíli jsem už tušila, že jsem zkoušku neudělala, couvání by přece nevynechali?!? Kvůli bezpečnosti vám taky neřeknou, že jste propadli v průběhu zkoušky, ale až po bezpečném návratu zpět.

Inu, dojely jsme na DMV a paní zkoušející mi říká – „je vidět, že už nějakou dobu řídíte. No, byly tam nějaké chyby, na kterých byste měla zapracovat… “ Krve by se ve mně nedořezal a já tušila, že to budu muset absolvovat znova. „No, ale samozřejmě, že jste zkoušku udělala, gratuluju!“ V tu chvíli jsem zažila příval obrovské radosti. Tak už jsem plnohodnotný dospělák i v Americe!

Na DMV vám pak dají takový legrační kus papíru jako potvrzení, že smíte sami řídit. O týden později dorazí ta opravdová kartička poštou. Od teď mě tedy v baru prozradí už jen můj východoevropský přízvuk, ne soustavné vytahování pasu, abych prokázala svůj věk.

Autorka: Kristýna Blažková

Zdroj: Czexpats in Science