Kristýna Blažková, molekulární bioložka a později spíše imunoložka, se na postdoka v oboru mikrobiologie vydala z pražských Dejvic do slunného Stanfordu v Kalifornii. Jak se jí tam zkoumá a poznatky o tom, jak objevuje americký životní styl, sdílí na svém osobním blogu. Výběr z těchto postřehů poskytla jako inspiraci pro další české vědkyně a vědce, kteří by se chtěli vydat na vědeckou zkušenou právě do Spojených států.
Objevení Ameriky
Dávno jsem pochopila, že snaha vytvořit si jasný životní plán je naprosto zbytečná. Nejdřív si myslíte, že jste na Přírodovědě omylem, a pak najednou buch a je z vás vědkyně. Po nějaké době se začnete připravovat na přesun do farmaceutického a biotech světa, zvažovat založení startupu atd., ale najednou zjistíte, že tu vědu prostě milujete a nechce se vám z ní odejít. Takže pak přemýšlíte, kam po doktorátu… hm, asi radši někde po Evropě, do USA ne. A buch, sedíte v letadle do Ameriky. A nová kapitola začíná…
Odlet, přílet a cesta mezi tím (20. října 2022)
Loučení bylo strašně náročné. Dobrovolně opustit všechno známé se mi příčilo. Ale zvědavost byla silnější.
Noc před odletem jsem nespala a byla ze všeho strašně vyklepaná. Ale ráno jsem vstala a vykročila pravou nohou. Pán u baggage drop-off přepážky na letišti byl milý a ani mě nezkasíroval za druhé zavazadlo. Tak jsem plná emocí vyrazila do Kalifornie, do města, ve kterém jsem nikdy v životě nebyla. Při přestupu v Curychu mě vítaly hory a ve vlaku mezi terminály i video s Heidi, kterou hrozně mrzelo, že odlétám z jejich krásné země, ale že se ona i její stádo krav na mě budou zase těšit. Bizár! V letadle do San Francisca to najednou začalo být všechno tak nějak víc americké. Bodrý personál aerolinek před nástupem uznale seznal, že když jedu na Stanford (na vízu je viditelný zaměstnavatel), tak musím být „one of the smart ones“. Což se hezky poslouchá, ale malé dušičce plné imposter syndromu v hlavě hlodá, jestli je na to dost chytrá.
A najednou, po 11,5 hodinách letu, jsem byla v San Francisku. Díky pečlivému výběru letu jsem z Čech odlétala v 10 hodin dopoledne a do San Francisca přiletěla ve čtyři odpoledne. Do hotelu jsem se dostala v sedm, ulovila jídlo a odpadla. Ač to zní přímočaře, přesto na mě první večer nakonec dolehl všechen ten stres z cesty. Byla jsem v relativně nehezkém hotelu, všechen můj život byl nacpaný do dvou kufrů, mí blízcí měli půlnoc a byli daleko v prostoru i v čase. Věděla jsem, že jsem na všechno úplně sama. Chvíli jsem měla pocit úplného zahlcení a spoustu pochyb. Naštěstí je asi jen málo věcí, které nespraví dobrý spánek. Tělo nejspíš přesně vědělo, že konečně může odpadnout, zakoupené jídlo zůstalo netknuté a já prostě vytuhla. Časový posun byl nakonec celkem bezproblémový a až na netypické usínání v devět večer jsem byla vcelku v pohodě na to, že rozdíl mezi ČR a USA je devět hodin.
Další den už jsem byla podstatně veselejší. Mohlo za to nejspíš všudypřítomné a trochu oslňující kalifornské sluníčko. A nemálo pomohl taky kolega z Prahy, který se na Stanford vydal o týden přede mnou. Dali jsme večer pivo a najednou bylo všechno růžovější.
To nejdůležitější: kde složit hlavu… (24. října 2022)
Nejnáročnější na stěhování byla nejistota ohledně bydlení. Nejenže jeho ceny jsou vysoké, ale na dálku se zařizuje dost špatně. Hotely stojí okolo 200 dolarů za noc a ač Stanford zavedl přechodné bydlení pro postdoky ze zahraničí, jeho cena (2700 dolarů měsíčně) byla snad vyšší než komerční nájmy v okolí a rychle mě přesvědčila o naivnosti mé představy, že univerzita bude chtít postdokům pomáhat. Navíc měla nabídka další těžko splnitelné podmínky: ubytování bylo minimálně na dva, ale maximálně na čtyři měsíce, takže by levnější bydlení nalezené během prvních několika týdnů moc nepomohlo.
Pozitivní naopak je, že Stanford postdokům zařizuje emailovou adresu s předstihem a díky tipu od Čecha, který už zde na stáži byl, jsem se hned zařadila na postdocký maillist, kam chodí mimo jiné nabídky ubytování. Já jsem měla vcelku štěstí hned na dvě rozumné možnosti, a to i přes počáteční zklamání, zbytečné telefonáty, ghosting atd. Nakonec jsme se domluvily s postdočkou, která se stěhovala ze sdíleného bytu poblíž univerzity. Zaplatila už za celý měsíc, takže jí vůbec nevadilo, že jsem přijela až v jeho polovině, naopak se jí část peněz vrátila. Když zjistila, že jsem ochotná zaplatit půlku nájemného za září, přihodila ještě svoje staré kolo, hromadu čtvrťáků na pračku a spoustu dalších drobností, které mně následně dost pomohly. Zároveň nechtěla nic posílat dopředu, takže jsem se nemusela bát, že jsem poslala zálohu na neexistující byt a že se jedná o podvod. I tak jsem ale byla dost nervózní: hotel jsem si objednala jen na první tři noci a netušila jsem, co bude dál, když se ukáže, že to třeba pronajali někomu jinému, nebo že je bydlení v tak dezolátním stavu, že ho ani nechci. Hned druhý den po příletu jsem se v bytě setkala se svou předchůdkyní a ověřila si, že je to bydlení sice ne luxusní a nově zrenovované, ale v naprosto špičkové lokaci a s rozumnými spolubydlícími. A že rozhodně stojí za nájem, asi poloviční, než by mě stálo univerzitní bydlení Stanfordu.
Že všechno klaplo, byl vlastně zázrak, který mě zachránil. Třetí den po příletu jsem totiž dostala svůj první covid…
Všechno americké, jinak se jděte klouzat (27. října 2022)
Při stěhování se do nové země člověk snadno narazí. Nebylo to tak strašné, ale nějaké zádrhely se objevily. Zvlášť v covidové izolaci. Najednou jsem zjistila, že objednat si dovážku jídla bez amerického telefonního čísla je skoro nemožné. Některé formuláře neumožňovaly vyplnit předvolbu, jiné sice umožnily vyplnit české číslo, ale následně se zasekly. Navíc mají americká čísla číslic 10 místo našich 9. Nakonec jsem skončila u Amazonu, který mi jako jediný umožnil objednat jídlo (a toaletní papír) s českým číslem. Pokud se tedy někdy budete stěhovat do USA, doporučuju začít místní SIMkou. Jen pozor, v USA ji obtížně seženete, pokud nemáte telefon s 5G. S mým rok a půl starým telefonem jsem se mohla jít tak akorát klouzat.
Evropskou platební kartou sice většinou zaplatíte, ale také po vás můžou chtít zip code (PSČ). České PSČ hodí chybu, pokud daný obchod kontroluje databázi, ale to americké taky. Evropská karta totiž k žádnému ZIP code přiřazená není, takže to prostě neprojde. Jednou už jsem si ve Philadelphii takhle kartu zablokovala, takže jsem byla připravená a nosila hotovost.
Mít přidělené SSN (social security number) sice nebylo tak zásadní pro otevření bankovního účtu, protože Stanford má svoji banku SFCU, která nevyžaduje SSN ani trvalé bydliště. Následně ale vyšlo najevo, že bez SSN nemůžu dokončit přihlášení ke zdravotnímu pojištění v systému univerzity. Tím pádem jsem ze začátku měla takové Schroedingerovo pojištění, které je a není zároveň. Z pohledu americké vlády a univerzity pojištěná sice jsem, ale kdybych šla k doktorovi, tak to celé zaplatím z vlastní kapsy, což se tu může dost prodražit. Sice by mi to pak měli někdy nějak proplatit, ale kdo ví jak a jestli. Díky covidové pandemii se o SSN dá zažádat elektronicky, ale i tak se musíte dostavit na pobočku a prokázat totožnost do 45 dnů po zadání žádosti. Doporučuji tedy zažádat si o číslo ještě před odletem.
Bankovní účet jsem si naopak zvládla vyřídit hned den po příletu. V bance SFCU byli jen trochu zmatení, jak jsem s tím Stanfordem vlastně propojená, když mi smlouva začíná až za několik dní. Nakonec stačilo, že na vízu se ke mně Stanford hlásí. Zádrhel nastal až ve chvíli, když jsem se v covidové izolaci snažila dostat do internetového bankovnictví. Až po dvou týdnech jsem byla volná a na pobočce zjistila, že formulář sice české telefonní číslo skousl, ale internetové bankovnictví se tím zablokovalo a odmítalo fungovat. Nebyl ale spěch, na první výplatu si účet stejně ještě počkal…
Jak je to tedy s penězi a s náklady? (30. října 2022)
Stěhování do cizí země může být dost nákladné. Vezmu to popořádku…
- … a začnu vízy. Na to americké jsem vynaložila okolo 10 000 korun za administrativní poplatky.
- Dále musíte počítat s letenkou. Pokud máte možnost navolit datum odletu tak, abyste využili levnější lety atd., tak to pomůže. Absurdní bylo, že jsem si nakonec koupila zpáteční letenku za 25 000 korun místo původně zamýšlené jednosměrné za 40 000. Ne, ta čísla jsem fakt neprohodila!
- Náklady na stěhování věcí. Tady asi zklamu, nakonec jsem neposílala žádné balíky atd. Jediný náklad tedy představoval poplatek za druhé zavazadlo u aerolinek. Nedalo se objednat dopředu a tabulky se rozcházely v tom, kolik bude stát: mohlo to být cokoliv od 70 do 500 EUR. Nakonec to bylo zdarma, protože milý pán u přepážky měl asi hezký den.
- Největší náklad bylo ubytování. A to jak úvodní přechodné, tak i počáteční náklady na to trvalé. A to jsem měla štěstí a mám relativně levné ubytování, kde jsem nemusela platit žádnou zálohu dopředu. Celkem to bylo cca 600 dolarů za hotel na tři noci, 700 dolarů půlka nájmu za září, 2860 dolarů kauce a první nájem. To vše jsem zaplatila během cca dvou počátečních týdnů.
- Úvodní náklady na zařízení, i když jsem přijela vlastně do vybaveného bytu. Ono nákupem povlečení, peřin, čistících prostředků, koše na prádlo, adaptérů do zásuvek a prodlužek, světla na kolo, ručníků, základního nádobí, základních potravin atd rychle profičí peněz docela dost.
- Relativně dost jsem dala za Uber. Vzdálenosti jsou tu zařízené spíš na auta a tahat velké kufry MHD se mi dost příčilo. Takže těch x jízd sem a tam se napočítalo. Dalo by se to asi udělat levněji, ale člověk by do toho musel investovat víc času a úsilí.
Podtrženo a sečteno to vychází na cca 140 000 korun plus Uber a základní zařízení bytu. Částka by se dala trochu srazit, ale taky mohla být o dost vyšší, třeba kdybych bydlela v univerzitním bytě nebo platila vyšší kauci. Druhý byt na mém seznamu vyžadoval skoro 4000 dolarů dopředu a na místě v zásadě okamžitě dalších 2000. Takže na stěhování je určitě dobré mít něco našetřeno a promyslet to trochu dopředu.
První dojmy ze stanfordského kampusu (2. listopadu 2022)
Jak to tedy na Stanfordu vypadá? Co vám budu povídat, úplné peklo… Spousta palem, zeleně, pohoda…
Kampus je rozsáhlý, takže z jednoho konce na druhý půjdete tak hodinu pěšky. Proto je nejzásadnější dopravní prostředek kolo! Jste totiž vyzbrojení skvělým nástrojem, kterým se rychle dostanete všude tam, kam potřebujete: přednáška tam, oběd jinde, pokus na třetím místě… V Čechách od využívání kola hodně lidí odrazuje kopcovitost terénu a bezohlednost řidičů. To tady neexistuje, protože povrch je v zásadě placatý a američtí řidiči jsou k pěším i cyklistům velmi ohleduplní a při pohybu na kole po šestiproudé silnici se tedy cítíte úplně v bezpečí.
V rámci kampusu najdete nemocnici, laboratoře a učebny, rekreační centrum, ubytování pro doktorandy a mnoho dalších budov. Ze začátku jsem se musela dlouho učit, jak se vyznat v té své, která na kampusu patří spíš k těm starším a je dokonce výhledově určená k renovaci (nebo možná demolici?). Je tu spousta moderních budov, v kontrastu s těmi staršími všech možných stylů, ale tak nějak to k sobě sedí.
Kampus také disponuje spoustou kavárniček či kantýn, které nabízejí převážně zdravá jídla. Jediný háček je v tom, že většina stravovacích zařízení zavírá ve dvě nebo ve tři odpoledne a pak už máte smůlu. Objevila jsem ale kouzelné řešení. Protože pracuji na School of Medicine v budově kousíček od nemocnice (reálně je s ní propojená), tak jsem rychle využila tipu od kolegy. Do nemocniční jídelny byste sice pravděpodobně neputovali za gurmánským zážitkem, nicméně ta místní je super. A hlavně vás tam nakrmí i pozdě večer při typickém laborkovém hlaďáku. Od oběda daleko, do odchodu z práce taky. Takže nemocniční jídelně třikrát hurá!
A o dalších dobrodružstvích zase příště…
Autorka: Kristýna Blažková
Foto autorky: Adéla Šimková
Zdroj: CZEXPATS in Science
Kristýna Blažková
Vystudovala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy molekulární biologii, virologii a buněčnou biologii. Po dokončení doktorského studia zahájila v roce 2022 postdoktorandskou pracovní stáž na Stanford University v slunné Kalifornii. Zaměřuje se na studium lidského mikrobiomu a jeho propojení se zánětlivými onemocněními střev jako jsou třeba Crohnova nemoc nebo ulcerózní kolitida. Spoluzaložila iniciativu Zeptej se vědce, která komunikuje vědecké poznatky na sociálních sítích. Zážitky ze svého amerického dobrodružství sdílí na svém osobním blogu.
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
