Tři české vědkyně se proto rozhodly založit iniciativu "Czexpats in Science" s cílem propojit české vědce pracující v zahraničí, usnadnit předávání zkušeností jak s výjezdem, tak s návratem, a zprostředkovat kontakt s českým vědeckým prostředím i těm, kteří se do Česka vracet neplánují. Spolek uspořádal předvánoční setkání, kterého se zúčastnilo na 80 českých vědců a několik důležitých postav české vědní politiky z řad zákonodárců a univerzit.
Na přilákání talentovaných vědců ze zahraničí do ČR utratila vláda během let již miliardy korun. Co je ale pro vědce skutečně důležité, když se rozhodují, v jaké zemi budou dělat výzkum? Jaká je jejich motivace, přání a starosti spojené s návratem domů nebo s kariérním postupem? A jak si stojí ti z nás, kteří prošli vzdělávacím systémem v Česku, oproti světové konkurenci? Odpovědi na tyto základní otázky chce najít iniciativa sdružující české vědce a vědkyně v zahraničí, která vznikla v roce 2018 pod jménem Czexpats in Science (název vychází ze slova expats, anglického označení pro lidi žijící mimo svou vlast). Tyto informace mohou posloužit institucím nebo politikům a úředníkům, kteří tvoří dotační programy pro podporu návratu vědců, aby tyto programy naplňovaly skutečné potřeby vědců a byly efektivnější v získávání těch opravdu nejlepších. Jak nedávno uvedl významný český vědec, člen Vědecké rady Evropské výzkumné rady (ERC) a člen Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), profesor Tomáš Jungwirth pro portál Vědavýzkum.cz. „Pokud chceme, aby sem tito lidé přišli, musí především rozumět našemu systému organizace vědy, kariérními řády počínaje. Musí vědět, jakým způsobem se mohou do ČR dostat, jaké typy vědeckých pozic tady vlastně máme, jaké možnosti kariérního růstu je čekají.“ Jedním z hlavních cílů Czexpats in Science je právě usnadnit orientaci v českém vědeckém prostředí.
První významnou činností Czexpats in Science bylo 21. 12. 2018 pražské setkání českých vědců, kteří dlouhodobě působí nebo donedávna působili na zahraničních vědeckých institucích. Na setkání se řešila konkrétní témata, která se dotýkají zkušeností českých vědců v cizině a jejich návratu do České republiky. Zúčastnilo se ho na 80 vědců v různých fázích kariéry, od doktorandů po profesory, a z pracovišť ve 13 různých zemích, např. Univerzity v Cambridge a Oxfordu, Technické vysoké školy (ETH) v Curychu, Max Planck Institutu, Stanfordovy Univerzity, Weizmannova institutu věd atd. „Bylo skvělé potkat tolik špičkových odborníků, kteří se dokázali prosadit na těch nejprestižnějších institucích a šíří tak dobré jméno České republiky po celém světě,“ uvedl po setkání senátor a bývalý předseda Akademie Věd Jiří Drahoš na svém facebookovém profilu. Setkání finančně podpořily nadace Experientia a Neuron na podporu vědy a dále firmy Boston Consulting Group (BCG) a Medicem. Program zahrnoval panelovou diskuzi, přednášky vědců, kteří dělají výzkum mimo ČR, i těch, kteří uspěli po návratu do vlasti.
„Vždycky jsem předpokládala, že lidi na nejlepších univerzitách ve Švýcarsku jsou chytřejší a umí toho víc. Na základě vlastních zkušeností se školením studentů jsem zjistila, že na tom v Čechách vlastně nejsme tak špatně,“ uvádí Lucie Tajčmanová, která se na ETH Curych dostala díky stipendiu Marie Sklodowska-Curie a následně zde získala i ERC Starting grant, jeden z nejprestižnějších vědeckých grantů v Evropě. Že se jí v mezinárodní konkurenci obstát povedlo dokládá i její zatím poslední úspěch, kdy získala trvalou pozici profesorky v německém Heidelbergu. “Důležité je nebát se a být sám sebou. Když jste přesvědčeni, že váš výzkum má smysl a splňuje fyzikální zákony, je logický a pro obor přínosný, nebojte se argumentovat i proti všeobecně uznávaným teoriím v oboru,“ dodává s tím, že to mnohdy není vůbec jednoduché.
I po pobytu na špičkových světových univerzitách je pro mnoho českých vědců snem nabyté zkušenosti zúročit právě na českých univerzitách a výzkumných institucích. Velká část programu prosincového setkání se proto věnovala motivaci pro návrat do Česka, pozitivním zkušenostem a problémům, se kterými se vědci při návratu potýkají. „Mám skvělou zkušenost s výběrovým řízením na pozici juniorního vedoucího skupiny na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB), který vědcům nabízí startovní balíčky s financováním vlastní vědecké skupiny na 5 let,“ říká chemik Tomáš Slanina, který se čerstvě vrátil do ČR z Uppsala University ve Švédsku. Pozitivní zkušenost z ÚOCHB sdílela i chemička Blanka Collis, tentokrát z pohledu propojení vědecké kariéry a mateřství. Do Česka se po bádání v Cambridge a Oxfordu vrátila zejména kvůli anglickému manželovi, který se chtěl naučit česky. Motivace pro návrat do ČR z osobních (např. rodinných) důvodů je obecně mezi vědeckými “expaty” velmi častá.
Panelisté se ale shodli, že zmiňované pozitivní zkušenosti z ÚOCHB jsou v českém prostředí zatím spíše výjimkou a že je potřeba dále pracovat na vytvoření atraktivního prostředí, které talentovaným vědcům umožní nejen založit vlastní nezávislé skupiny, ale i následný rozvoj v rámci vybrané instituce. Ačkoli fyzička Kateřina Falk s mnohaletými zkušenostmi z Velké Británie a USA také původně zamýšlela vybudovat vlastní výzkumnou skupinu v ČR, nakonec si tento sen splnila v Drážďanech. „Tam jsem získala skvělé finanční prostředky (v přepočtu asi 46 milionů korun) a mám přístup k unikátním laserům nezbytným pro můj výzkum.“ Přestože nedosahují tak závratných obnosů, i v České republice existují možnosti financování pro úspěšné mladé výzkumníky, kteří chtějí založit vlastní výzkumnou skupinu. Jiří Klimeš, kvantový fyzik působící na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy (MFF UK) takové zdroje na prosincovém setkání představil. Patří mezi ně například Juniorské granty Grantové agentury České republiky (GAČR), nový program Primus na Karlově univerzitě, či Lumina quaeruntur od Akademie věd.
Mezery ve financování poskytované státními institucemi pak vyplňuje například soukromá Nadace Experientia, která financuje mladým chemikům jak vědecké stáže v zahraničí, tak zakládání výzkumných skupin při návratu. Podporu těm nejtalentovanějším vědcům poskytuje také Nadační fond Neuron, a to jednorázovým příspěvkem, který mohou stipendisté utratit podle vlastních potřeb. Právě tyto dvě významné české nadace se staly partnery iniciativy Czexpats in Science a své projekty na akci představily.
Kromě možnosti kariérního růstu, prvotřídního vybavení, dobrého finančního zázemí a podmínek pro výzkum by také panelisté uvítali více transparentně vypsaných a inzerovaných seniorních nezávislých pozic. „Ve srovnání se zahraničím je v České republice vypisování institucionálních pozic méně transparentní,“ uvádí Dr. Klimeš, kterému se návrat do ČR díky náhodnému kontaktu z konference podařil a jako jeden z mála vědců v České republice získal ERC Starting grant. Biolog Petr Kohout, vedoucí skupiny na Mikrobiologickém ústavu Akademie věd naopak dodává, že v českém systému existují i pozitivní příklady: „Dobrou zkušenost mám s grantovým programem GAČR, jehož hodnotící proces považuji za transparentní.“ Panelisté se shodli, že financování a management české vědy kriticky ovlivňují její konkurenceschopnost, s čímž se ztotožnil i bývalý ředitel vládního programu "Návrat" a emeritní rektor Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, profesor Vlastimil Růžička.
Ačkoli systém vědy v České republice má své klady, mnoho vynikajících českých vědců dlouhodobě zůstává v cizině a v nejbližší budoucnosti z různých důvodů neplánuje návrat do České republiky. Přesto by rádi aktivně zůstali v kontaktu s českým akademickým prostředím. Řada těchto vědců byla také přítomna na prosincovém setkání Czexpats in Science. Byli mezi nimi například již zmíněná profesorka Tajčmanová nebo Petr Šulc, který po doktorském studiu na Oxfordu a dalších prestižních stážích přijal pozici juniorního profesora na Arizona State University. Jedním z cílů setkání Czexpats in Science bylo umožnit těmto vědcům prezentovat svůj výzkum a zkušenosti českému publiku.
Czexpats in Science představují první platformu v České republice, která se snaží pomáhat českým vědcům v zahraničí s návratem, propojovat je mezi sebou a s českými akademiky a institucemi. Za vznikem Czexpats in Science stojí tři absolventky ČVUT se studijní a pracovní zkušeností z Anglie a Německa, Markéta Kubánková, Anna Stejskalová a Vladimíra Petráková. V roce 2019 chystá spolek kromě prosincového setkání zejména rozšíření své online platformy s cílem zapojit co nejvíce českých vědců pracujících v různých koutech světa a umožnit sdílení informací a zkušeností i mimo osobní setkávání v době, kdy se řada lidí vrací na Vánoce do České republiky.
Zdroj: Czexpatsinscience.cz
