Proč po maturitě tak daleko?
Chodila jsem na gymnázium Nový PORG v Krči, kde jsme mimo českou maturitu skládali i mezinárodní maturitu IB (International Baccalaureate). Hodně nás tam podporovali s přihláškami na zahraniční vysoké školy a já jsem si tedy podala přihlášky na školy v USA i ve Velké Británii. Tento proces byl dost náročný, museli jsme administrativu začít řešit již na konci sexty (dva roky před maturitou), abychom měli čas naučit se na zkoušky SAT (standardizované testy, které používá většina amerických univerzit během přijímacího řízení), sepsat veškeré eseje a získat doporučující dopisy od učitelů. Tento dlouhý proces měl pro mě nakonec šťastný konec v podobě několika nabídek z amerických i z anglických vysokých škol, mezi nimi i přijetí na University of North Carolina (UNC) s plným stipendiem. S ohledem na akademickou kvalitu v oboru biomedicíny a díky štědrému akademickému stipendiu jsem se nakonec rozhodla právě pro UNC. Brzy na to jsem stála na letišti s letenkou do Raleigh, se dvěma kufry a s třinácti mávajícími členy rodiny. Můj bratr (dvojče) ve stejnou dobu mířil do Baltimoru za tenisovým stipendiem.
Bakalářské studium v Americe se zastávkou v Austrálii
Na tyto čtyři roky na typicky americkém kampusu vzpomínám moc ráda. Studium oboru biomedical engineering mě moc bavilo. Profesoři byli nadšení a ochotní a většina z nich nás již od začátku přijímala do svých laborek na part-time brigády, abychom si vyzkoušeli výzkumnou činnost mimo přednáškové sály. Tímto jsem se dostala k projektům využívajícím magnetickou rezonanci v Biomedical Imaging Center a ultrazvuk v Gallippi Ultrasound Lab. Mimo to jsem strávila jedno léto stáží na Johns Hopkins University, kde jsem analyzovala fMRI (functional Magnetic Resonance Imaging) snímky mozku a zkoumala, zda se z nich dá včasně odhalit rozvíjející se Alzheimerova choroba.
Obecně si myslím, že tato podpora a možnost zapojit se do praktických projektů již začátkem studia, i když jsem tehdy neměla pocit, že bych toho moc uměla, mi dala nejvíc. Na různé designové projekty jsme měli k dispozici tzv. makerspace, kam jsem si chodila hrát s 3D tiskárnami, laserovými řezačkami apod. Navíc takový univerzitní kampus překypuje nespočtem mimoškolních aktivit, tudíž jsem mimo jiné reprezentovala tenisový klub, soutěžila ve společenských tancích nebo chodila do slovanské knihovny katalogizovat nové i staré české knížky. Snažila jsem v sobě najít nadšení a team spirit během každého fotbalového či basketbalového zápasu, ale podařilo se mi to nejspíš jen jednou, a to když UNC vyhrálo národní šampionát a na ulicích se oslavovalo tak intenzivně, až se zapalovaly gauče.
Na jeden semestr jsem vyrazila na study abroad do australského Sydney, kde jsem se mimo jiné učila surfovat a lézt venku po skalách, a kde jsem také potkala svého (teď už) manžela.
(1) Promoce v typickém promočním taláru (2) Semestr v Sydney (3) Taneční tým (4) Tenisový tým (5) Se spolužáky na fotbalovém zápase oblečeni ve školních barvách
Na magistra do Nizozemí se skokem do Švédska
Z Ameriky jsem se na dvouleté studium přesunula na Technickou univerzitu v Delftu, kde jsem pokračovala navazujícím magisterským kurzem v oboru Medical physics. Ač byl tento program již hodně specificky zaměřený, cítila jsem se ze svého bakalářského studia na UNC dobře připravena, jak z hlediska tématiky, tak pohledem na školní zápřah. Tato fáze studia bohužel probíhala v podstatě celá v režimu covidu, takže přednášky byly hlavně online. Praxe byly naštěstí v menších skupinkách a tudíž zachovány, takže jsme na klinické praxe a měření mohli docházet do protonového centra HollandPTC a do Delft Reactor Institute.
Ve volném čase jsem na starém zrezavělém (typicky holandském) kole bez převodovky (zato s kamarády) projížděla krásnou a krásně rovnou krajinu. Bezpečné cyklotrasy vedou skrz malebná města a přes kanály, a za pět minut zase přes pole a mezi krávami. V dubnu jsme v oranžové oslavovali narozeniny krále, v lednu jsme po delftských kanálech týden jezdili na bruslích, v červnu jsme do stejných kanálů skákali, abychom se osvěžili a zaplavali si… Rotterdam i Haag jsou z Delftu asi 10-15 minut vlakem, kdyby člověk náhodou prahnul po výhodách velkoměsta. Prostě prožívala jsem tu studentský život, jak se patří…
Prozatím poslední zastávkou mého akademického putování světem bylo Švédsko. V Göteborgu jsem rok pracovala na své diplomové práci v prostorách MedTech West na fakultní nemocnici Sahlgrenska. Naštěstí už jsem tou dobou dávno přivykla denní jízdě na kole ve větru a dešti. K tomu jsem ještě přišla na chuť silné černé kávě a denní dávce koláčků a sladkého pečiva při nutném „fika breaku“ (což je koncept označující „přestávku na kávu a možná i dezert” a součást denního režimu každého Švéda).
Obhájením práce před panelem profesorů v Delftu jsem ukončila své zahraniční studium a obdržela inženýrský titul, tzv. Master of Science (MSc). Ačkoli pracovní nabídky a pokračující život expata byly lákavé, doma je přece jenom doma, a tak jsem se v létě 2022 vrátila do mateřské země za první „dospěláckou“ prací.
(1) Kouzelná ulice v Delftu, kde jsem bydlela (2) Po úspěšné obhajobě s kytkou a s diplomem před známou univerzitní knihovnou (3) Všudypřítomné mlýny (4) Zoute Haring (sleď obecný v nálevu) – nizozemská specialita (5) moje věrné holandské kolo
Návrat do ČR
Tak, jako si člověk zvyká na život v nové zemi, tak je stejně zvláštní se vrátit po mnoha proměňujících letech zpátky do té své. Znovushledání s rodinou a starými přáteli je bezvadné, ale zároveň jsem opouštěla mnohá nová kamarádství ze studentských let. Zjistila jsem, že se mi trochu změnil způsob komunikace, temperament, zvyklosti… Zkrátka trvalo pár měsíců, než jsem se opět plnohodnotně začlenila do života v Praze. V této návratové fázi mi asi nejvíc pomohlo bydlení v nové části Prahy (a s tím spojené poznávání svého rodného města), využití nové geografické blízkosti k rodině a vlastní proaktivita při posilování nových i starých přátelství. Studium a život v zahraničí mě neskutečně obohatili o mnoho dovedností, zážitků a jiných perspektiv. Teď si užívám, že můžu z těchto zkušeností čerpat a zároveň se dál vzdělávat a učit od chytrých a šikovných lidí tady u nás v ČR.
A nakonec dotaz od editorky: Tomu říkám studium letem světem! Kristýno, kdybys mohla o každé z těch čtyřech (nebo možná všech pěti?) zemí vybrat jednu věc, která Tě překvapila nebo nadchla, co by to bylo?
Amerika je země mnoha kontrastů – nějaké nezbytné systémy tam moc nefungují (MHD, financování zdravotnictví, mateřské apod.), ale zároveň mají lidé velkého komunitního ducha. Kolegové si navzájem pravidelně pečou cupcakes, organizují uvítací sešlosti a podobná hezká gesta. Nadchnou se pro kdejakou komunitní činnost a mají k nim entuziastický přístup. Jako mezinárodní student jsem velice ocenila rodinné pozvánky na večeře, velikonoční svátky apod. Také profesoři byli nesmírně štědří se svým časem mimo přednášky. Myslím, že tam jsou lidé k sobě dost laskaví.
Ač jsem půlrok v Sydney prožívala skoro jako dlouhou dovolenou (a přijde mi, že takto život pojímá průměrný Australan), vlastně mě nejvíc překvapilo, jakou tam mají složitou situaci s bydlením ve městech. Spousta studentů i pracujících, co jsem poznala, dojíždělo průměrně hodinu a půl, jelikož bydlení v Sydney bylo finančně nedosažitelné. Doufám, že se k tomuto neblížíme tady v Praze…
Na Nizozemí mě překvapilo, jak mají krásný venkov a přírodu, a jak tato klidná místa přímo obklopují velká města. Kdybych měla izolovat samotnou krásu místa a okolí, tak Delft byl ze všech na prvním místě.
Na Švédsku mě nadchla mentalita lidí – jsou zodpovědní a ohleduplní, ale zároveň vřelí, kreativní a kladou důraz na rozvíjení různých talentů (jako příklad bych uvedla, že většina inženýrek či inženýrů, které jsem potkala, také zpívá ve sboru, šije si vlastní oblečení či něco podobného).
A Česko? Ne, že bych byla překvapená, ale jsme jako národ také chytří, kreativní, pečliví a pracovití. Jen mám pocit, že není lidem přirozené se za to pochválit, nebo to nějak nadšeně inzerovat. Takže jsem spíš asi překvapená, že nesáláme tou stejnou hrdostí, jako ostatní zmíněné národy.
Zdroj: Czexpats in Science
Kristýna Olsson Heřmanová vyjela na celé vysokoškolské studium do zahraničí, bakalářské studium dokončila v USA a navazující magisterské v Nizozemí.
Během studia na University of North Carolina ve slunné Chapel Hill vycestovala na semestr do australského Sydney a během studia na technické univerzitě v Delftu si zase odskočila na rok do švédského Göteborgu.
