Jaká je šance získat místo na prestižním Ústavu Maxe Plancka pro biofyzikální chemii? A jak se z takového ústavu přechází zpět na českou vysokou školu? Portál Czexpats in Science se i na tyto otázky ptal vědce Michala Koláře.

Jak lze skloubit rodičovství s vědeckou kariérou ve Velké Británii a jak v České republice? Blanka Collis, postdoktorandka na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, ve svém blogu srovnává rozdíly v rodičovské dovolené i v obtížnosti návratu do práce v obou zemích.

Ve svém příspěvku se budu nejprve věnovat své pracovní zkušenosti postdoka ve velké laboratoři v oblasti biomedicíny ve Finsku. Dotknu se i obecně fungování vědy ve Finsku. Kdo bude mít výdrž, může si v druhé části přečíst několik mých obecnějších postřehů o Finech a Finsku z pohledu cizince.

Jedním slovem: výborně. Důvod je jednoduchý. Pro začátek, doktorandi jsou zaměstnanci univerzit, pracující obvykle na celý nebo 3/4 úvazek s odpovídajícím platovým ohodnocením (čtěte: doktorandi mají na nájem, jídlo, zábavu, a obvykle jim i něco zbyde). Aby toho nebylo málo, lze navíc požádat o nejrůznější úlevy na daních, příspěvky na bydlení, na zdravotní pojištění, případně na děti.

Česko produkuje stovky talentovaných vědců, kteří během své kariéry často vycestují sbírat zkušenosti na nejkvalitnější světové univerzity. Pobyt v zahraničí je nedílnou součástí vědecké profese a není výjimkou, že vědci během své kariéry vystřídají hned několik zemí. Návrat do Česka není pro vědce jednoduchý, ti nejtalentovanější často zůstanou v cizích zemích natrvalo a dochází tak k významnému odlivu lidského kapitálu.