Během desetiměsíčního stipendijního pobytu Fulbright-Masarykova programu zkoumal literární ztvárnění přírody z pera amerických autorů, kteří se věnovali tzv. hlubinné ekologii (z angl. „deep ecology“), tedy směru environmentální etiky, který přírodu vnímá jako součást člověka a člověka jako součást přírody. Ze zkušenosti na americké univerzitě si kromě výzkumných výsledků odvezl i poznání, že postupně poroste důraz na mezioborovost a tlak na humanitní obory, aby vysvětlovaly svou potřebnost.
Rozhovor s Petrem Kopeckým vznikl ve spolupráci s Ladislavem Loukotou ze stránky Vědátor a je dvacátým druhým dílem seriálu příběhů k 30. výročí Fulbrightovy komise. Videozáznamy najdete začátkem každého měsíce na YouTube kanále a Facebooku Fulbrightovy komise.
Nedávno jste byl zvolen jako nový rektor Ostravské univerzity, tématem voleb byl i odliv lidí z univerzity. „Odliv mozků“ mimo univerzity a/nebo ven z regionů platí i pro jiné regionální univerzity. Jak tomuto trendu mohou univerzity zabránit? Mají k tomu vůbec efektivní nástroje?
Mohou se mu bránit více způsoby. Jistě tomu napomůže úzká spolupráce s městem a krajem, a to nejen v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti, kde pro nás všechny je udržení talentovaných a excelentních lidí velké téma. Jsem rád, že na této úrovni máme s oběma partnery nadstandardní vztahy. Na OU se snažíme vytvořit odborníkům dobré zázemí (např. nový kampus na Černé louce), ale nejpalčivější téma je nejen na naší univerzitě finanční ohodnocení.
Vysoké školy v ČR jsou zjevně podfinancované. Na naší univerzitě je to nejvíc znát v oblasti humanitních, společenskovědních a uměleckých oborů. Bohužel jsme v situaci, kdy střední školy nabízejí lidem s velkým doktorátem znatelně lepší tarif než my. Nůžky mezi regionálním a vysokým školstvím se rozevírají způsobem a rychlostí, které nejsou udržitelné. Rád bych připomenul, že zvyšování platů učitelů směrem ke 130 % průměrné mzdy se netýká vysokoškolských učitelů. Učitelé na ZŠ a SŠ si jistě tento plat zaslouží, ale nějak se zapomnělo na učitele na VŠ.
Petr Kopecký ve své pracovně na Fakultě humanitních studií při Fulbrighotvě pobytu na San José State Univesity, podzim 2003.
Podobným způsobem skloňujete také téma dezinformací a vymezení části populace proti „intelektuálním elitám." Nemělo by břímě těchto témat být řešeno efektivněji vládou namísto univerzitami?
To se vzájemně nevylučuje. Téma dezinformací se musí řešit na mnoha úrovních, ta vládní je samozřejmě stěžejní. Na druhou stranu je to téma politicky citlivé, protože je (někdy účelově a až příliš automaticky) spojováno s cenzurou. Zároveň je problematika dezinformací řešena mnoha rozličnými subjekty, což vede k minimální synergii a nedostatečné koordinaci. Myslím, že univerzita může propojit iniciativu vlády i nevládních organizací. Důležité také je, že by se tak dělo na neutrální platformě, která může být i garantem odbornosti a nezávislosti. Nemuselo by se tolik čelit výtkám ohledně cenzury a politizace.
Zmiňujete, že cenné zkušenosti jste získal během „mimostudijních" aktivit v dobrovolnické a neziskové komunitě. Co Vám přesně přinesly?
Během vysokoškolských studií jsem spoluzaložil a aktivně se zapojoval do činnosti několika nevládních organizací. Pracoval jsem s lidmi s mentálním postižením v domovském Rožnově či s romskými dětmi v Ostravě. Nejvýznamnější iniciativou v mém případě byla Koalice za přírodu Beskyd, která vznikla v reakci na záměr těžit uhlí pod Radhoštěm. Jako jednatel tohoto sdružení jedenácti organizací jsem už v devadesátých letech získal první zkušenosti v jednání s představiteli samospráv, poslanci i ministry. Tyto mimouniverzitní aktivity mě naučily mj. měkkým komunikačním a manažerským dovednostem. Zároveň díky nim dobře chápu důležitost iniciativ, které přicházejí takzvaně zespodu a budu takové iniciativy podporovat i na OU. Obecně si jich velmi vážím a jejich označování nálepkami (např. NGOismus) považuji za hloupé.
Pohled na věž, která je dominantou a symbolem kampusu San José State University. Díval jsem se na ni z okna kanceláře, podzim 2003.
A opět: neměly by univerzity podobné aktivity zařadit i přímo jako součást studia a integrovat je?
Měly a řada z nich to už dělá. Na naší univerzitě existují programy, které podporují dobrovolnickou činnost v regionu i v zahraničí. Zapojeným studentům většinou přijdou smysluplné a často i mění jejich pohled na svět. Ostravská univerzita má i Dobrovolnické centrum, které zprostředkovává pomoc potřebným lidem a organizacím. Během pandemie naši studentští dobrovolníci odvedli skvělou práci, když pomáhali v domovech seniorů, nemocnicích a stacionářích.
Co Vás samotného motivovalo ke studiu amerikanistiky? Zvažoval jste v mládí i jiné obory?
V sedmnácti letech jsem to neměl dokonale promyšlené, ale mám-li zpětně své rozhodnutí racionalizovat, určitě v něm sehrál roli i samotný jazyk. V první polovině devadesátých let u nás vládlo dobrou angličtinou jen málo lidí. A už tehdy jsem si uvědomoval, že anglický jazyk je branou do bohaté anglofonní kultury. A ta mě přitahovala už jako teenagera. Hltal jsem knihy amerických beatniků a romantiků, kteří psali o svobodných duších a vztahu člověka a přírody. Poslouchal jsem hodně britský a americký punk-rock. A ano, zvažoval jsem kombinaci s jinými obory v rámci učitelství. Patřil mezi ně tělocvik, neboť jsem byl a stále jsem názoru, že zdravá mysl potřebuje i zdravé tělo.
Z túry v Yosemitském národním parku. Můj výzkumný záměr se týkal i Johna Muira a Garyho Snydera, kteří o Yosemitech psali, jaro 2004.
V čem spatřujete přínos „amerických témat" pro střední Evropu?
Díky Fulbright-Masarykovu stipendiu jsem před dvaceti lety strávil rok na univerzitě v kalifornském San José, tzn. v Silicon Valley. Od té doby učím na katedře seminář věnovaný výhradně Kalifornii. A to i proto, že společně s řadou amerikanistů vnímám tento nejlidnatější stát Unie jako kulturní, společenskou i ekonomickou laboratoř, ve které se nastavují trendy a testují různé procesy a modely. Hodně z nich poté zasáhne celou Ameriku a posléze i (západní) svět. Takže by se dalo říct, že díky sledování/studiu Kalifornie a USA můžeme nahlédnout do své budoucnosti. A budeme-li se dívat bedlivě, můžeme předejít některým problémům a na druhou stranu se poučit z dobré praxe.
Zabýváte se angloamerickou oblastí celý život. V čem pro Vás byl užitečný výjezd skrze Fulbrightovu komisi?
Především to byla příležitost, jak soustředěně bádat v ideálních podmínkách. Měl jsem poblíž důležité archivy, výzkumná centra, knihovny a několik špičkových kapacit v oboru. Z výzkumného pobytu jsem si ale odvezl mnohem více. Pochopil jsem, že mezioborové pojetí bude výrazně posilovat, což nejen pro mé zaměření (ekokritika) byla dobrá zpráva. Také jsem si začal uvědomovat, že humanitní obory budou i v českém prostředí více vysvětlovat a obhajovat svou potřebnost. Ekonomizace vzdělávání byl jedním z trendů, které jsem na kalifornské univerzitě sledoval. Velmi mě zaujalo, jak hodně času se ve výuce na americké univerzitě věnuje týmové práci. To může na někoho působit jako paradox, poněvadž americká společnost je považovaná za silně individualistickou. Podobně pozitivně jsem vnímal projektové vyučování, kde se uplatňovaly různé oborové pohledy a byla zřejmá návaznost na praxi.
Údolí smrti - psala o něm další autorka, které jsem se věnoval - Mary Austin, jaro 2004.
A tradiční závěrečná otázka: Co by měl podle Vás každý laik vědět o Vašem oboru, ale podle Vás to lidé často nevědí?
Dění v USA pravidelně komentuji pro média. A často musím připomínat, že USA představují nejen etnicky různorodou společnost, která je v posledních letech stále rozdělenější. Národním mottem je E pluribus unum (Z mnoha jeden). Spojené státy nelze proto snadno paušálně chválit, ani odsuzovat. Jde o natolik ideově a sociálně pestrou zemi, že se vzpírá jednoduchému popisu. A třeba zmíněná Kalifornie je úplně jiný svět než Texas či Alabama.
Foto: Jakub Sobotka, archiv Petra Kopeckého
Zdroj: Komise J. Williama Fulbrighta
Rozhovor vyšel v květnu 2023 na blogu Komise J. Williama Fulbrighta.
