Alena Žákovská: Každý by měl v rámci svých možností pomáhat

Alena Žákovská při sběru klíšťat v terénu.

S porcí nadsázky a s využitím terminologie z jiné doby a jiného oboru lze o Aleně Žákovské říci, že je „zasloužilou umělkyní“. Přestože humanitní sklony ani lásku k umění v sobě nezapře, osud tomu chtěl, že své životní poslání nalezla v přírodních vědách. Už víc než čtvrt století se věnuje imunologii a infekčním onemocněním, zejména lymeské borelióze přenášené klíšťaty. Za tu dobu se v oblasti osvěty a medializace stala přední českou osobností, jejíž činnost pomohla vypořádat se s následky nemoci stovkám pacientů. Za dlouhodobý výzkum lymeské boreliózy a osvětovou činnost s ní související navíc získala ocenění MUNI Innovation Awards.

Jak s teplejším klimatem roste aktivita klíšťat a přibývá míst, kde na ně lze narazit, roste podle Žákovské i počet pacientů. „Boreliózou se u nás ročně nakazí kolem čtyř tisíc lidí,“ upozorňuje na oficiální lékařské statistiky, které však jsou jen orientační. Borelióza totiž nepatří mezi lékaři k povinně hlášené nemoci a skutečný počet pacientů tak je nejspíš vyšší. Dopátrat se přesnějších čísel je navíc komplikované i kvůli složité a dodnes často dlouho trvající jasné diagnóze. O tom se ostatně vědkyně před lety přesvědčila na vlastní kůži, když boreliózu začátkem devadesátých let minulého století sama prodělala. „Průběh onemocnění u mě vedl k tomu, že ze zdravého sportujícího člověka udělal prakticky mrzáka chodícího o holi,“ vzpomíná na osobní zkušenost, která pro ni představovala iniciační moment a impulz, aby se nemocí, jejíž následky, není-li včasně zaléčena, můžou vést až k chronické únavě, artritidě nebo dokonce roztroušené skleróze, začala zabývat.

„Bakterie borelie je zákeřná v tom, že pokud včas neurčíme správnou diagnózu a nezačneme onemocnění léčit antibiotiky, dokáže se v organismu dostat do míst, kde s ní pak imunitní systém bojuje už jen těžko, a ona tam tak dokáže přežít dlouhodobě. To pak vede k chronickým obtížím, jejichž léčba stojí spoustu času a úsilí.“

V hlavní klíšťové sezoně, tedy zhruba od března do října, tak Alena Žákovská s kolegy týden co týden vyráží do terénu a aktivitu klíšťat – především v jihomoravském regionu – mapuje. Z jejich výstupů pak těží jak široká veřejnost, tak média, pro která se klíšťaty přenášená onemocnění stala v posledních letech pravidelným sezonním tématem. I díky Aleně Žákovské, která by, pokud by na to přišlo, mohla kolegům vyučovat i styk s médii.

„U nás se o borelióze mluví od devadesátých let, ale je pravda, že ze začátku se o ni moc nezajímala. Domnívám se, že tím, jak nemocných přibývá a jejich léčba je velice obtížná, tak si postupně začala všímat,“ zamýšlí se imunoložka, která svůj univerzitní čas dělí mezi přírodovědeckou a pedagogickou fakultu.

„Musím média pochválit, protože za posledních zhruba deset let významně zvýšila povědomí veřejnosti o tom, co to vůbec je klíště a že může přenášet patogeny, z nichž některé jsou velmi nebezpečné. Přinejmenším to pak vede k tomu, že když lidi vyrážejí do přírody, dbají na to, aby použili repelent, což je jednoduchá, ale velmi účinná prevence.“

Krom přímých citací a výstupů Aleny Žákovské ve veřejnoprávních i komerčních médiích představuje zásadní nástroj borelitické osvěty informační web borelioza.cz provozovaný stejnojmenným občanským sdružením, na jehož činnost navazuje také nově vzniklá nezisková organizace Naše srdce. Cílem obou projektů je nejen poskytnutí základních informací o nemoci.

Největší motivace k práci pro Alenu Žákovskou přichází od těch, kvůli kterým se boreliózou před lety začala zabývat. „Cena samozřejmě představuje zpětnou vazbu za vaši práci, ale v prvé řadě to všechno děláme proto, že chceme pomáhat. Myslím, že každý člověk by měl v rámci svých možností a schopností pomáhat druhým, přispívat společnosti,“ uzavírá vědkyně.

 

Autor: Václav Tesař

Foto: Jitka Janů

Zdroj: Masarykova univerzita