Právní podpora výzkumu a vývoje I

V počátečních fázích vzájemných vztahů mohou být české subjekty překvapeny požadavky na písemné ukotvení toho, co bylo dosud ujednáno, což v našem právním prostředí není v tomto stadiu vzájemných vztahů praktika zcela běžná. Dochází k předložení různých písemných dokumentů, které jsou někdy z pozice našich subjektů poněkud přehlíženy a také bez odpovídající pozornosti podepisovány. Určitá obezřetnost je ale namístě, neboť nezřídka právě z takových dokumentů odvozují zahraniční subjekty, často i neoprávněně, vážné právní závazky. Proto jsou některé z těchto právních prostředků následně stručně představeny. Uvedené typy dokumentů mohou předcházet jak smlouvám o společném výzkumu, tak i významným licenčním smlouvám.

Letter of Intent

Tento typ dokumentu, který je často označován jen zkratkou LOI, zpravidla směřuje k dohodě dvou nebo více stran o budoucí spolupráci, k rozdělení vzájemných úkolů, k upřesnění zásad utajování důvěrných informací a k řešení otázek ochrany duševního vlastnictví. Je vypracováván ještě před tím, než se uzavírá řádná dohoda. Podobných konceptů je celá řada a v našem prostředí dlouhodobě postačoval pro písemné zachycení budoucích úmyslů stran a jejich plánů nebo pro zakotvení konkrétních úkolů prostý zápis bez vznešeného názvu. Používá se zejména v případech, kdy se směřuje k financování a plánování zásadních projektů.

Formálně se podobá písemným kontraktům, ale obvykle nezavazuje strany úplně. Často ale obsahuje i ustanovení, která mají zavazující povahu, jako jsou dohody o nezveřejňování informací, příslib k exkluzivnímu právu na vyjednávání a ke vzájemným vztahům na základě jednání v dobré víře. Ustanovení tohoto charakteru mohou být někdy interpretována soudy jako opatření, která řádně zavazují strany, a to především v případech, když se formálně a věcně podobají formálním smlouvám.

Nejčastějšími důvody pro vyhotovení „Letter of Intent“ jsou objasnit a potvrdit klíčové body komplexních transakcí v zájmu stran, výslovně deklarovat současné vyjednávání stran o společných projektech a zajistit bezpečnost informací, dat a údajů pro případ, kdy vyjednávání není ukončeno uzavřením dohody.

Někdy se zaměřuje tento druh dokumentu na záměr pouze jedné strany, směřující k ostatním stranám s úmyslem uzavřít následně smlouvu o určitém obsahu a vyjádřit tento úmysl pouze jednostranně.

Memorandum of Understanding

Dokument tohoto typu, někdy ve zkratce označovaný jako MOU, se v porovnání s předchozím typem dokumentu více blíží formální smlouvě. Je označován řadou názvů, například i „Memorandum of Agreement“, a jeho podstatným znakem je podpis všech stran tohoto ujednání. Jedná se vlastně o smlouvu, která vyjadřuje sbližování názorů mezi stranami a naznačuje, že dosavadní spolupráce již dospěla do určitého stadia, které je třeba potvrdit s tím, že zde je vážný úmysl všech stran na daném důležitém projektu společně za jistých podmínek pokračovat v úsilí, které vede ke společnému cíli.

Používá se v případech, když strany ještě nedosáhly veškerých dohod o přímém právním vztahu, aby bylo možno uzavřít formální smlouvu o daném projektu, anebo nejsou schopny právně vymahatelnou smlouvu vůbec uzavřít. Jedná se často o formální vyjádření „gentleman’s agreement“. Pokud text odpovídá svou formou a obsahem formálním smlouvám, je zpravidla tento typ dokumentů vykládán co do závaznosti stejně jako smlouva. V rámci vyjednávání se postupuje jako u smluv, tedy očekává se nabídka, její zvážení a akceptace. Může zahrnovat definice pojmů, hlavní principy ujednání, podrobná ustanovení o utajení a v oblasti spolupráce, která se týká nehmotných statků, i podrobnou úpravu majetkových vztahů, financování, zajišťování a strategických přístupů k ochraně duševního vlastnictví. Často se tento dokument udržuje v tajnosti.

Smlouva o utajení

Bez předchozích typů dokumentů se v řadě praktických případů spolupráce, která se v určitém smyslu týká hodnotných nehmotných statků, zpravidla obejdeme. Určitý typ prohlášení nebo smlouvy o utajení jak stávajících poznatků partnerů, tak i výsledků případných společných budoucích aktivit je důležitým právním prostředkem pro jejich odpovídající zajištění. Může mít nejrůznější označení a obsah, nicméně důležité je, aby promyšlený dokument tohoto typu byl před důležitým jednáním uzavřen.

Jakmile výsledky vědecké či technické tvůrčí činnosti pracovníků jednoho subjektu přicházejí do styku se třetími osobami, je důležité, aby byly smluvně zajištěny. Nejlepší variantou je zpravidla včasná průmyslověprávní ochrana, tedy například podání patentové přihlášky, přihlášky užitného a/nebo průmyslového vzoru, a to dříve, než bude výsledek vlastní tvůrčí činnosti zpřístupněn třetím osobám. Je ale zřejmé, že samotná povaha těchto poznatků, hospodářské a jiné důvody někdy takové zajištění neumožňují, a proto je třeba na tyto skutečnosti pamatovat alespoň stručným prohlášením o utajení již v počátečních stadiích vyjednávání. Následně i ve všech typech obchodních smluv, které se této problematiky dotýkají.

Lze tak učinit například využitím některých z následujících ustanovení ve smlouvě či podobným opatřením jednostranné povahy.

Předmětem smluvního ujednání jsou důvěrné informace, které se po dobu vzájemné spolupráce strany navzájem dozví, a to bez ohledu na formu a způsob jejich sdělení, obchodní tajemství ve smyslu platných právních předpisů a dále veškeré další informace a poznatky, které jsou zachyceny v projednávaných či předávaných zprávách, dokumentaci či hmotných vzorcích nebo prototypech, případně při návštěvách výrobních nebo výzkumných pracovišť.

Strana uznává, že předmět jednání či smlouvy (vědecká studie, výsledky měření či zkoušek, projektová či konstrukční dokumentace, prototyp, zařízení, technologický předpis apod.) je duševním vlastnictvím druhé strany a zavazuje se tuto skutečnost plně respektovat.

Řešení technické či obchodní povahy je předmětem obchodního tajemství ve smyslu ustanovení § 504 nového občanského zákoníku a jeho majitelem je konkrétně uvedený subjekt.

Pracovníci všech stran smlouvy si jsou vědomi příslušných právních následků v případě porušení či pouhého vyzrazení obchodního tajemství, a to včetně trestněprávní odpovědnosti, a o této skutečnosti existuje písemný doklad, který je uložen na určeném místě.

Bez souhlasu majitele uvedených poznatků a technických řešení nebudou tyto předměty užívány mimo rámec smlouvy, nebudou napodobovány, kopírovány, rozmnožovány, publikovány či zpřístupňovány třetím osobám.

V případě porušení uvedeného závazku je odpovědná osoba povinna majiteli poznatků uhradit škodu, která mu tím vznikla. Kromě toho je povinna uhradit do určité doby od písemného uplatnění sjednanou smluvní pokutu, a to případně i za každé porušení této smlouvy.

Strany zajistí, aby k předmětu smlouvy či předaným podkladům neměli přístup třetí osoby ani vlastní zaměstnanci, u nichž není vážný hospodářský důvod, aby se s předmětem smlouvy nebo předanými podklady seznámili.

Nehmotný majetek, který je obsahem předaných podkladů, musí být zajištěn tak, aby byl bezpečně uložen a nemohlo dojít k jeho snadnému odcizení, ztrátě, kopírování, fotografování nebo zneužití ze strany třetích osob.

Všichni pracovníci stran smlouvy budou poučeni o tom, že předmět smlouvy představuje obchodní tajemství a všechny související informace, skutečnosti a okolnosti musí být důsledně utajovány před třetími osobami. Je nutno, aby byli zavázáni k tomu, aby neučinili nic, co by mohlo vést ke zpřístupnění, zveřejnění či užití předmětu smlouvy ve prospěch třetích osob. O poučení v tomto smyslu mají být k dispozici řádně podepsaná prohlášení.

Stejné písemné prohlášení o utajení bude mít k dispozici každá ze smluvních stran i od třetích osob, u nichž s ohledem na jejich hospodářskou funkci (učni, brigádníci, poskytovatelé souvisejících služeb, pracovníci kontrolních a certifikačních orgánů, znalci, auditoři) nebylo možno zajistit, aby s předmětem smlouvy byly seznámeny. Smluvní strany vedou seznam osob, které byly s předmětem smlouvy seznámeny, a na vyžádání jej kdykoli poskytnou dotčeným stranám smlouvy.

Závazky této povahy trvají i po ukončení smluvního vztahu a nelze se jich nijak zprostit.

Strany také zpravidla prohlašují, že neučiní žádné kroky, které by vedly nebo mohly vést k průmyslověprávní ochraně předmětu smlouvy nebo předaných či zpřístupněných poznatků, ani předmětů podobných na své vlastní jméno, ani na jméno žádné třetí osoby.

Karel Čada

Text je zkráceným výňatkem z publikace CHRÁNIT / NECHRÁNIT, to je otázka.