Na Heyrovského ústavu plánují dvě nové spin-off firmy

Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR nese slavné jméno Jaroslava Heyrovského, prvního českého vědce, který obdržel Nobelovu cenu. Jeho objev polarografie se zapsal do dějin oboru. Ani polarograf, revoluční nástroj, který umožňuje odhalovat výskyt a koncentraci neznámých látek v roztoku, však nebylo snadné zprvu patentovat. Patent prvního modelu polarografu byl v tehdejším Československu odmítnut a patentovat se podařilo až jeho druhou, novější verzi.

I po sto letech od revolučního objevu zdejší pracoviště vytváří inovativní postupy a technologie, které nachází uplatnění v praxi. Jedním z nich je výzkum týmu Jiřího Rathouského, který lze využít mimo jiné v oblasti restaurování památek a konzervaci hmotného kulturního dědictví. Za tímto účelem nyní Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského plánuje založit dceřinou společnost, která se bude zaměřovat na propagaci právě této technologie.

Inovace v konzervativním oboru

„Ochrana památek je moje hobby od mládí,“ vysvětluje Jiří Rathouský, vedoucí Centra pro inovace v oboru nanomateriálů a nanotechnologií, proč se tématem restaurování vůbec začal zabývat. „Jako amatér jsem se v průběhu let účastnil řady restaurátorských akcí, včetně prací na tympanonu v kostele Panny Marie Sněžné v Praze.“

Jiřímu Rathouskému se podařilo spojit osobní zájem s vývojem nových postupů a technologií v laboratoři. „Restaurátorství je nesmírně konzervativní obor. Používají se postupy, které jsou prověřeny stovkami let praxe. V poslední třech desetiletích se ale začaly objevovat nové postupy, které souvisí zejména s rozvojem materiálových věd a nanotechnologií. To mě velice zaujalo, protože s podobnými procesy a technologiemi jsme pracovali i na našem oddělení,“ vypráví Rathouský příběh toho, jak celý výzkum vlastně začal. „Prostřednictvím Ministerstva kultury jsme získali podporu na první projekt, který se zaměřoval přímo na nové metody restaurování. To byl vůbec začátek tohoto výzkumného zaměření.“

Tým Jiřího Rathouského nakonec vyvinul celou řadu použitelných metodik, technologií a řešení, které lze použít v rámci ochrany historických památek. „Pracujeme na třech úrovních. První z nich je čištění samotného materiálu, po něm následuje konsolidace, a nakonec se aplikuje nějaká forma preventivní ochrany. Ta je zvlášť důležitá, protože prodlužuje intervaly mezi nutným restaurováním památek,“ říká Rathouský. Právě předchozí restaurátorské zásahy ale mohou být při další práci tou největší výzvou. „Jako největší problém se často ukazuje odstranění nikoliv přirozeného znečištění povrchu, ale odstranění předchozích restaurátorských zásahů. Například v určitém období se začaly používat různé druhy polymerů, které se ale z povrchu památek velmi špatně odstraňují. Normálně to znamená poměrně drastické mechanické odstranění. My jsme ale vytvořili nové řešení,“ vysvětluje.

V rámci výzkumu tak tým pod vedením Jiřího Rathouského vytvořil novou metodiku čištění povrchu historických materiálů. V ní se kombinují dvě složky – jedna obecná, která působí na širokou skupinu materiálů, a jedna zcela specifická, která čistí specifický nános.

„Vytvořili jsme také úplně nový postup v oblasti ochrany citlivých povrchů,“ vysvětluje Rathouský další část výzkumu. „V případě památek se ochrana často provádí takzvanou hydrofobizací. Typicky se za tímto účelem využívají organokřemičité sloučeniny, ty ale mají množství nevýhod. Výrazně totiž mění povrch materiálů. Kámen pak skoro nevypadá ani jako kámen. Také se nesmírně špatně odstraňuje pro účely dalších restaurátorských zásahů.“

Unikátní postup, který vymyslel tým Jiřího Rathouského, spočívá v tom, že na materiálu, který prošel hydrofobizací, odstraní jen tenkou vrchní vrstvu ochrany, na kterou je možné aplikovat další ochranné prostředky. Tím zajistí, že materiál bude stále chráněn proti vodě či vlhkosti, ale odstraní nevýhody hydrofobizace.

Ideální pro střední Evropu

„Při vývoji technologie nám velice pomohla spolupráce s umělci, kteří naše technologie zkouší v praxi,“ vysvětluje Rathouský, co předcházelo uvedení vymyšlené technologie do praxe. „Tato spolupráce nám umožnila technologie zoptimalizovat, aby se snadněji používala. Jedním z našich priorit bylo také zajistit, aby naše postupy byly šetrné k životnímu prostředí a nevyužívaly pro člověka toxické látky,“ dodává.

Podle Jiřího Trnky, manažera Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského pro transfer znalostí a technologií, tu zájem o inovativní technologii týmu Jiřího Rathouského ze strany umělců existuje. „Často o této novince ale neví. Strategická je pro nás proto další propagace,“ vysvětluje Trnka. „To už je ale nad naše možnosti. Rozhodli jsme se proto, že technologii lépe prosadíme, pokud založíme samostatnou spin-off firmu, která se zaměří mimo jiné právě na marketing této nové technologie.“ Ústav tak plánuje svou první dceřinou společnost založit do poloviny tohoto roku.

Díky spojení s výzkumným ústavem bude zajištěna jak odborná garance technologie, tak možnost dalšího výzkumného rozvoje. „To je jedna z velkých výhod. Prostřednictvím spin-off firmy budeme sbírat inspiraci pro další vývoj a rozvoj této technologie,“ vysvětluje Trnka. Vznik nové dceřiné společnosti vítá i Jiří Rathouský: „My děláme výzkum. Nejsme schopni se naplno věnovat marketingu a komercializaci tak, jak by bylo vhodné. Jsme proto rádi, že to za nás někdo převezme.“

„Velký potenciál vidíme ve spolupráci s Národním památkovým ústavem,“ dodává Trnka. „Pokud se povede, že by naši technologii zahrnul NPÚ do svých schválených postupů, otevírá nám to velké pole pro další uplatnění.“ Významnou výhodou technologie z laboratoří Ústavu fyzikální chemie je i to, že je ideální pro středoevropské prostředí. „Technologie, které vyvíjejí konkurenční pracoviště například ve Florencii, jsou připravovány pro použití na mramoru nebo travertinu. U nás se ale mnohem hojněji využívá pískovec nebo opuka. A na ty je naše technologie ideální,“ dodává Jiří Rathouský.

Problém mezinárodních patentů

Ochrana památek ale není jediným tématem, které v oblasti transferu znalostí a technologií na Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského rozvíjejí. „Naše transferové centrum funguje teprve rok a půl,“ říká Jiří Trnka. „Primárně proto pracujeme s know-how, které už na ústavu existuje. Rozjíždíme například ještě druhou spin-off firmu, která bude využívat unikátní technologii přeměny metanu na metanol. Aktuálně jsme ve fázi mezinárodní PCT přihlášky a nyní podáváme v rámci národní fáze přihlášky v celé řadě zemí, včetně Číny, USA a Evropské unie,“ vysvětluje další plány ústavu Jiří Trnka. V technologii na zpracování metanu vidí veliký komerční potenciál i na mezinárodní úrovni. I proto bude mít nová firmu už v okamžiku založení komerčního partnera, který se bude na komercializaci podílet.

Patentové řízení, jak ale upozorňuje Trnka, je zdlouhavý a finančně náročný proces. Schvalování trvá někdy i dlouhé roky, což je při snahách o komercializaci výzkumných výsledků velkou překážkou. Problémem pro české výzkumné instituce jsou také vysoké finanční náklady spojené s patentovými přihláškami, zvláště těmi mezinárodními. „Někdy proto volíme raději cestu licencování utajovaného know-how. Tento proces je méně nákladný na peníze i na čas,“ dodává Trnka.

„Podle mého názoru je obecně velkým tématem pro české vědecké instituce nedostatečné právní zázemí. Firmy a podniky dnes disponují armádami právníků a pokud výzkumná pracoviště nemají k dispozici kvalitní právní zastoupení, je velmi obtížné být rovnocenným partnerem,“ vysvětluje Jiří Trnka. Velkou výzvou do budoucna bude podle něj i ochota výzkumných institucí bránit své know-how v případech sporů i soudně. Vleklé právní spory jsou totiž často zcela mimo finanční možnosti českých vědeckých institucí.

 

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)