Proč nerespektujeme stanoviska Evropské komise?

Problematice veřejné podpory se věnuji přibližně od roku 2006. Během své dvanáctileté praxe v této oblasti jsem se účastnil poskytování poradenství pro celou řadu poskytovatelů i příjemců podpory. Při této práci jsem se setkal s několika skutečnými specialisty na tuto problematiku v ČR a s celou řadou zodpovědných osob jak na straně poskytovatelů, tak na straně příjemců. V okruhu těchto osob vždy platilo nepsané pravidlo, že pokud se Evropské komisi položí určitý dotaz, byť jde o neformální a „nezávazné“ konzultace, její odpověď se vždy plně respektuje.

Běžnou praxí při dobře řízených konzultacích s Evropskou komisí je vždy pečlivá příprava dotazů a často i určitá míra taktizování při tom, jaké dotazy a jakou formou se položí. Stejně tak bylo a je běžné, že pokud dostaneme neuspokojivou odpověď, hledají se cesty, jak Evropskou komisi přesvědčit o specifikách daného případu, případně jak ve spolupráci s ní hledat řešení vzniklé situace.

Nikdy jsem se však nesetkal s přístupem, kdy by Evropské komisi byl položen dotaz, ta by na tento dotaz poskytla odpověď a toto stanovisko by pak nebylo v ČR respektováno. Takový přístup by totiž znamenal znevážení celého systému neformálních konzultací s Evropskou komisí a podlomení prvků vzájemné důvěry mezi Evropskou komisí a národními poskytovateli. Někdy bývá poměrně obtížné zástupce Evropské komise vůbec přimět, aby se k položenému dotazu (byť neformálně) vůbec vyjádřili. Jaký by asi byl přístup těchto pracovníků, pokud by jejich stanoviska v členských státech nebyla respektována?

O to větší bylo moje překvapení, když jsem měl v posledních dnech možnost seznámit se se stavem připravované „Metodiky identifikace hospodářských a nehospodářských činností výzkumných organizací a výzkumných infrastruktur“. Příprava obdobného podkladu několik verzí před tímto materiálem byla jedním z mnoha podnětů k napsání článku o 7 bludech týkajících se odděleného sledování hospodářských a nehospodářských činností. Později jsem se také dostal k materiálu, ve kterém se Evropská komise přesně k tomuto tématu k dotazům Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) vyjádřila a s podivuhodnou přesností v plném rozsahu potvrdila některé závěry obsažené ve výše uvedeném článku.

Komise ve své odpovědi na dotazy MŠMT například jednoznačně říká, že pokud jde o činnosti transferu znalostí zmíněné v článku 2.1.1. odst. 19. písm. b) Sdělení Komise – Rámce pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací (2014/C 198/01 - dále jen „Rámec“), které lze za určitých podmínek považovat za nehospodářské činnosti, jde výhradně o (cituji): „licensing, creation of spin-off, or other forms of management of knowledge created by the research organisation or infrastructure“, tedy výhradně o činnosti licencování, vytváření spin-off společností a jiné formy nakládání se znalostmi výzkumné organizace a výzkumné infrastruktury. Tedy určuje výklad tohoto pojmu tak, jak je vykládán ve Sdělení Komise o pojmu státní podpora uvedeném v čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (2016/C 262/01).

Komise dále ve svých odpovědích nabádá k restriktivnímu výkladu tohoto pojmu, cituji: „The knowledge transfer activity meant by the relevant provisions of the Framework has to be understood to be defined narrowly, in the definition given by the Notion of Aid notice“.

Dále Komise na otázku, zda výzkumné služby, které nenaplňují znaky výzkumu dle Frascatiho manuálu, mohou být (byť jen částečně) považovány za nehospodářské činnosti, odpovídá zcela jednoznačně, že nikoliv (odpovědi na dotazy 1 a 2). Respektive, že pouze v rozsahu, ve kterém jsou tyto činnosti stricto sensu součástí poskytovaného transferu (odpověď na dotaz 4), tedy například pokud součástí udělení licence jsou konzultace nezbytné k přenosu poznatků.

Opět cituji Stanovisko:

„1) Can research services (such as services that do not have a significant novelty element in the Frascati Manual of 2015) conducted by a research organisation / research infrastructure be considered a part of the knowledge transfer process and therefore non-economic activity?

No, for the reasons explained above. The novelty element is irrelevant for this assessment.

2) Is it, in the context of contractual research/research service, to consider a given part containing knowledge transfer activities as non-economic activity?

NO

…

4) Can the consultancy, advisory and expert services provided by the research organisation be considered a part of the knowledge transfer process and thus non-economic activity?

Yes, insofar as these consultancy, advisory and expert services refer to the organisation of the knowledge transfer process stricto sensu within the research infrastructure/organisation, and only if they are performed in the framework of the activities described in point 19a) of the RDI Framework, and if their profits are reinvested into the primary activity of the research organisation/infrastructure.“

Musím se přiznat, že tvůrcům Metodiky předložené AVO nerozumím. Na jedné straně je z vysvětlivek v dokumentu patrné, že byli s odpovědí Evropské komise na dotazy MŠMT seznámeni. Na druhé straně jej citují velmi selektivním a zavádějícím způsobem a v některých bodech jej zcela nerespektují.

Není mi jasné, zda diskrepance v navrženém dokumentu jsou projevem nepochopení postoje Evropské komise ze strany tvůrců Metodiky nebo snahou o méně či více vědomou manipulaci s jejími závěry za účelem podpory utkvělých představ těchto osob. Také mi není známo, zda součástí autorského týmu navrhované Metodiky je nějaký právník se zaměřením na evropské právo a problematiku veřejné podpory. Způsob, jakým je v Metodice vedená argumentace a jakým jsou dle mých informací dosud vypořádávány připomínky, mě přivádí spíše k závěru, že takováto osoba v týmu tvůrců chybí.

Možné negativní důsledky nesprávné kategorizace hospodářských a nehospodářských činností (zejména pro příjemce) jsem poměrně detailně rozebral v článku, na který odkazuji výše. Ve svém dnešním příspěvku se nevyjadřuji k desítkám jiných nedostatků, nepřesností a matení pojmů obsažených v navrhované Metodice. Rád bych však upozornil ještě na jedno významné riziko. Pokud zástupci ČR v rámci neformální konzultace položí Komisi nějaké dotazy a Komise na tyto dotazy poměrně jednoznačně odpoví, domnívám se, že je krajně nešťastné, pokud si z těchto odpovědí budeme vybírat jen to, co se nám z nějakého důvodu „hodí“, a zbytek odpovědí budeme ignorovat, nebo dokonce vykládat zcela odlišným způsobem.

Kromě celé řady jiných negativních důsledků případného schválení Metodiky Radou pro výzkum, vývoj a inovace v takto nekvalitní podobě se mi jeví jako poměrně pravděpodobné, že se Evropská komise o obsahu Metodiky, která nerespektuje její Stanovisko, dozví. To by pro Českou republiku mohla být poměrně velká ostuda a takový stav by mohl vést k podlomení důvěry Evropské komise v dalších konzultacích vedených s jejími zástupci českými poskytovateli.

Poznámka redakce: Verzi Metodiky identifikace hospodářských a nehospodářských činností, která byla předložena Radě pro výzkum, vývoj a inovace v listopadu 2018, naleznete pod označením 340/A9 zde. Rada se metodikou dále zabývala v lednu 2019, informaci naleznete pod označením 342/C2 zde.

Autor: Matej Kliman

Matej Kliman

Absolvent Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Působí jako advokát v advokátní kanceláři Holec, Zuska & Partneři. Zabývá se kromě jiného problematikou veřejné podpory, výzkumu, vývoje a inovací. Mimo jiné se účastnil pracovní skupiny pro změnu zákona č. 130/2002 Sb. iniciované ze strany TA ČR, poskytuje poradenství výzkumným organizacím ve věcech týkajících se zakládání společností, ochrany duševního vlastnictví, problematiky licencí, zabývá se souladem vnitřních předpisů českých vysokých škol a veřejných výzkumných institucí, právním rámcem financování VaVaI či pracovněprávními vztahy. V těchto oblastech také přednáší a publikuje odborné články.