Nejvyšší správní soud (NSS) v nedávném rozsudku posoudil odpočet na výzkum a vývoj jako neoprávněný z toho důvodu, že neshledal v projektu prvek novosti. NSS posuzoval třetí fázi klinického výzkumu a konstatoval, že projekt měl charakter poskytování služeb zejména proto, že cíle, doba řešení a způsob hodnocení projektů byly stanoveny třetí osobou.
Je v případě klinických studií a posledních fází testování léčivých přípravků odpověď na podmínky uplatnění daňového odpočtu na výzkum a vývoj vždy jednoznačná? Nikoliv. V daném sporu daňový subjekt argumentoval, že se v rámci dotčených projektů účastnil experimentální práce zaměřené na získávání nových poznatků a zjišťování doposud neznámých či nepotvrzených účinků léčiv v rámci výzkumu nových léků. Krajský soud mu dal za pravdu. Konstatoval, že jeho činnost představovala realizaci projektů výzkumu a vývoje, neboť testováním léků na lidském organismu byl výzkum daných léků završen a provedené činnosti tudíž lze považovat za součást předcházející výzkumné činnosti.
Správce daně se závěry krajského soudu nesouhlasil. Dle něj se ve třetí fázi testování léků provádí pouze testy a hodnocení již existujících léků, a to podle přesně stanovených parametrů definovaných zadavatelem (tj. zhotovitelem léku). Zadavatel zároveň poskytuje léčebnou látku i veškerý další materiál potřebný pro klinické testování a současně hradí související náklady. Činnost subjektu tak měla dle správce daně charakter „pouhého“ poskytnutí služby bez vlastní výzkumné aktivity a neobsahovala vlastní ocenitelný prvek novosti.
NSS na druhou stranu nezpochybnil, že třetí fáze klinické studie je zcela nezbytnou součástí procesu výzkumu a vývoje nových léčiv, která v sobě nese definiční prvky výzkumu a vývoje – zejména novost a výzkumnou nejistotu. Co však NSS v tomto případě považuje za zásadní, je skutečnost, že subjekt v tomto případě nenesl žádná rizika ohledně neúspěšného vývoje. Vlastní výzkumná aktivita probíhala dle NSS pouze u zadavatele klinické studie. Subjekt tak průběh testování nemohl jakkoli ovlivnit či do něj vnést vlastní iniciativu nebo vlastní výzkumnou aktivitu, tudíž jeho činnost NSS posoudil jako pouhé poskytování služeb.
Z rozsudku vyplývá, že odpočet na výzkum a vývoj může uplatnit ten, kdo nese riziko a provádí činnost vlastními silami. Pokud si poplatník některé činnosti zajistí jako službu od subdodavatelů, bonus v podobě dvojnásobného daňového uplatnění výdajů mu nenáleží.
V obecné rovině jsou závěry NSS jistě platné. Automaticky však odmítnout možnost uplatnění odpočtu na výzkum a vývoj u třetí fáze klinických studií by nebylo správné. V každém jednotlivém případě je vždy nutné brát v potaz konkrétní podmínky a činnosti prováděné v rámci testování, přičemž tyto činnosti by měly být v projektu výzkumu a vývoje detailně popsány.
Autorky: Hana Čuříková a Lucie Petanová, KPMG
Text vyšel na portále danovky.cz
Celé znění daného rozsudku naleznete v příloze.
- Autor článku: ne
- Zdroj: KPMG
