Ústavní soud se opět vyslovil k poskytování informací o odměňování, tentokrát pedagogů

V návaznosti na svůj právní názor vyslovený v tzv. Platovém nálezu (ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. IV. ÚS 1378/16) vydal Ústavní soud dne 3. 4. 2018 další nález (sp. zn. IV. ÚS 1200/16) ve vztahu k poskytování informací o odměňování ve veřejné sféře, jejichž žádání je možné na základě zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Na rozdíl od Platového nálezu, ve kterém bylo řešeno poskytování informací o odměňování tajemníka a vedoucích odborů magistrátu statutárního města, byla tentokráte před Ústavním soudem projednávána věc, ve které se jednalo o poskytnutí informací o platu pedagoga, konkrétně učitele základní umělecké školy.

Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 3. 4. 2018 stěžovatele, kterým byl učitel základní umělecké školy a domáhal se ochrany proti uveřejnění informace o jeho platu, zastal a výslovně potvrdil, že i v tomto případě (informace o platu učitele) nesmí povinná osoba (škola ve smyslu školského zákona) poskytnout informace automaticky, nýbrž musí před poskytnutím informace žadateli prověřit, zda jsou naplněny všechny podmínky pro poskytnutí žádané informace, včetně kritérií, která Ústavní soud vymezil již v Platovém nálezu. Jedná se hlavně o provedení takzvaného testu proporcionality, jehož cílem je především posoudit, zda poskytnutí informací žadateli je klíčové pro výkon jeho ústavně zaručeného práva na svobodu projevu a vyhledávat a šířit informace.

Smyslem provedení uvedeného testu je (v obou zmíněných případech, projednávaných Ústavním soudem) řešení střetu mezi dvěma v kolizi stojícími základními právy, a to:

1. právem na vyhledávání a šíření informací a svobodou projevu, zaručenými v čl. 17 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a
2. právem na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a neoprávněným zveřejňováním osobních údajů a na respektování soukromého života, chráněným čl. 10 Listiny základních práv a svobod a zároveň čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Zjednodušeně řečeno jde o to, že i svoboda slova, šíření a vyhledávání informací má své meze, a to mj. právě tam, kde by již nepřiměřeně zasahovala do soukromí osob, kterých se tyto informace týkají a jejichž právo na ochranu před zveřejněním takové informace má v takovém případě přednost.

Osoba povinná sdělit informace tedy musí před jejich poskytnutím žadateli posoudit:

1. Zda je účelem vyžádání informace přispět k diskusi o věcech veřejného zájmu.
2. Zda se informace samotná týká veřejného zájmu.
3. Zda žadatel o informaci plní úkoly či poslání dozoru veřejnosti či roli tzv. „společenského hlídacího psa“.
4. Zda informace existuje a je dostupná.

Pokud není, byť jen jediná výše uvedená podmínka splněna, nemusí povinná osoba informaci žadateli poskytnout. Naopak poskytnutí informace žadateli při nesplnění výše uvedených podmínek by mohlo být nepřiměřeným zásahem do práva na ochranu soukromí dotčené osoby.

Zmíněný nález ze dne 3. 4. 2018 lze jistě vnímat jako upevnění právního názoru nastoleného Platovým nálezem, který poněkud rozšířil podmínky, za kterých lze poskytnutí informace odepřít, čímž byl oproti dosavadní judikatuře (zejména Nejvyššího správního soudu) průlomovým. Svůj právní názor nyní Ústavní soud vztáhl výslovně i na poskytování informací o platech pedagogů.

Výše uvedené závěry se sice týkají pedagogických pracovníků, ale lze se domnívat, že ze stejných principů budou soudy vycházet při posuzování žádostí o zveřejnění platů/mezd akademických nebo vědeckých pracovníků a akademických hodnostářů na veřejných vysokých školách nebo vědeckých pracovníků na veřejných výzkumných institucích.

Autoři: Eliška Soukupová, Jan Dudák