Alexandros Markopoulos působí na Sorbonne Université v Paříži, kde se zabývá tématem multifyzikálních problémů. Za svůj výzkum byl v roce 2011 oceněn Cenou Josepha Fouriera za počítačové vědy. Proč si myslí, že je mezinárodní spolupráce ve vědě zásadní? A co ocenění přineslo jeho kariéře? Přinášíme vám další ze série rozhovorů s držiteli vědecké ceny Francouzského velvyslanectví v Praze.
Alexandros Markopoulos vystudoval obor Aplikované mechaniky na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě v Ostravě. Mezi lety 2006 - 2016 zde vyučoval a v období od roku 2011 do roku 2016 působil jako výzkumný pracovník v IT4Innovations, Národním superpočítačovém centru v Ostravě. Od roku 2017 je na doktorské pozici na Sorbonne Université v Paříži, kde se zabývá tématem multifyzikálních problémů. Zaměřuje se na mechaniku deformovatelných těles, mechaniku tekutin, vedení tepla, metodu konečných prvků, metody rozložení oblasti, přímé a iterační řešení a lineární algebru. Dále se věnuje vývoji a implementaci konečnoprvkových aplikací k řešení úloh mechaniky a vývoji a implementaci paralelních řešičů systémů lineárních rovnic o miliardách neznámých. Ve volném čase rád cestuje, běhá a věnuje se turistice.
Co se změnilo v oblasti vědy, které se věnujete, od chvíle, kdy jste obdržel naši cenu?
Matematické algoritmy v počítačových vědách můžeme rozdělit dle několika kritérií. Například na ty, které byly známé před příchodem počítačů a na ty, které vznikly poté, co se výpočetní stroje začaly používat. Postupný vývoj počítačové architektury tak přináší další a další příležitosti jak pro optimálnější implementaci algoritmů zavedených, tak pro vývoj algoritmů zcela nových (jako příklad v oblasti řešení soustav lineárních rovnic je to metoda simultaneousFETI).
Pozoroval jste mezi Českou republikou a Francií nějaké rozdíly ve sféře vědeckého výzkumu? Co vám přinesl výměnný pobyt ve Francii?
V květnu 2012 jsem strávil díky Ceně Josepha Fouriera měsíc na Sorbonně (tehdy UMPC) v Paříži a pod vedením profesora F. X. Rouxe jsem se věnoval metodám rozložení oblasti. Jde o způsob (metodu) řešení soustav lineárních rovnic o milionech neznámých. Měsíc v Paříži pro mne byla velká zkušenost. Možnost konzultovat myšlenky a nápady s někým, kdo má více než dvacetiletou praxi v dané problematice a je špičkou v oboru, byla k nezaplacení. Do Paříže jsem se ještě několikrát vrátil a od začátku roku 2017 jsem nastoupil na Sorbonně na postdoktorskou pozici, kde s krátkou přestávkou působím dodnes.
Myslíte si, že je důležité rozvíjet vědeckou spolupráci na evropské či mezinárodní úrovni?
Mezinárodní spolupráce je zásadní hned z několika důvodů. Za zmínku stojí spolupráce na evropských projektech, které pracovištím přinášejí významné finanční zdroje. Téma projektů často pokrývá několik vědních odvětví. Díky silné konkurenci je pak nutné propojit taková pracoviště, aby každá část projektu byla spravována opravdu špičkovým týmem. Tím se šance na získání projektu zvyšují. Spolupráce na mezinárodních projektech je spojena také s mobilitou vědců – i studentů. Vědecký přínos plynoucí ze zkušeností ze zahraničí je pro jednotlivce neoddiskutovatelný. A pro tým? Myslím, že mít ve svých řadách kolegyně či kolegy, kteří viděli, jak vypadá práce za hranicemi domovské instituce, dává týmu jakousi přidanou hodnotu.
Využívá podle vás dnes česká věda a výzkumníci možnosti účastnit se evropských projektů?
Osobně mohu mluvit za IT4Innovations, které tak úspěšně činí a v současné době je zapojeno do osmi mezinárodních projektů a u jednoho z nich je také koordinátorem.
Co vás inspirovalo k tomu, že jste se rozhodl pracovat v oblasti vědy a výzkumu?
Téma mé disertační práce zapadalo do tehdy probíhajícího výzkumného záměru, který vedl můj školitel, profesor Zdeněk Dostál. Se svým kolegou Tomášem Brzobohatým a Tomášem Kozubkem, nynějším vědeckým ředitelem IT4Innovations, jsme napsali software MatSol, který se stal podkladem pro desítky vědeckých článků. Práce na knihovně MatSol a spolupráce s výše zmíněnými a dalšími kolegy byla spíše zábava, a zároveň naplňovala kritéria mých doktorských studií. Proto si nijak zřetelně nevybavuji, že bych se konkrétně rozhodl „pracovat“ ve vědě. Přišlo to tak nějak samo.
Přihodilo se vám v životě něco, co dále ovlivnilo vaši kariéru? Třeba nějaké rozhodující setkání?
Po magisterské promoci jsem přemýšlel, je-li v mých silách (absolventa strojní fakulty) pracovat pod vedením profesora Zdeňka Dostála, který tou dobou vedl Katedru aplikované matematiky na Fakultě elektrotechniky a informatiky. To vše přirozeně ze strachu z matematiky samotné. Nicméně, ze všech možných témat se mi líbilo právě to jím vedené a já se rozhodl. Jestli v mém životě bylo několik křižovatek, které ovlivnily můj další život, tahle se mezi ně rozhodně počítá.
Autorka: Esther Idris Beshirová
Zdroj: Francouzské velvyslanectví v Praze a Francouzský institut
Francouzské velvyslanectví v Praze již čtvrt století každoročně uděluje vědecké ceny, které vznikly v roce 1994 z iniciativy profesora Jean-Marie Lehna, nositele Nobelovy ceny za chemii. V prvních letech byly udělovány pouze v oboru svého zakladatele, postupem času ale pokryly celkem šest vědeckých disciplín. Na základě dvojího hodnocení, které provádí nejprve domovské pracoviště a následně mezinárodní porota, jsou vybíráni nejlepší čeští doktorandi – vedle chemie také ve farmacii, lékařství, jaderném výzkumu, počítačových vědách a společenských a humanitních vědách. K pětadvacátému výročí těchto cen vydalo Francouzské velvyslanectví v Praze publikaci rozhovorů s 25 laureáty – za každý rok s jedním. V rámci spolupráce je postupně zveřejňujeme na portále Vědavýzkum.cz.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Francouzské velvyslanectví v Praze
