V průběhu předvánoční konference spolku Czexpats in Science jsme měli příležitost popovídat si s řadou zajímavých vědeckých osobností – Čechů žijících jak u nás, tak především v zahraničí. Co je na cizině nejvíce láká? A uvažují o návratu? První, koho jsme zpovídali, je fyzička Lenka Zdeborová, která si pro svou vědeckou kariéru zvolila Francii.
Lenko, čím se vlastně přesně zabýváte?
Původně jsem teoretický fyzik a používám metody, které z teoretické fyziky pocházejí, na zkoumání chování algoritmů a různých otázek souvisejících s výpočetními problémy. V současné době se hlavně zabývám problémy souvisejícími se strojovým učením.
V jakém stadiu kariéry se aktuálně nacházíte?
Působím ve Francii v Centre national de la recherche scientifique (CNRS), což je v podstatě taková obdoba české Akademie věd. Začínala jsem na výzkumné permanentní pozici, teď jsem na vedoucí výzkumné pozici, na které vedu svou vlastní skupinu. V současné době mám ve skupině tři doktorandy, jednoho magisterského studenta a dva postdoktorandy.
Ve Francii jste získala doktorát, ale říkala jste, že francouzština nebyla vaše silná stránka. Proč jste se tedy rozhodla pro Francii i v další kariéře a nevydala se do nějakého více anglofonního prostředí?
Bylo to dané oborem. Zajímala mě aplikace statistické fyziky na výpočetní problémy, a právě ve Francii je tento obor silný.
Částečně jste dělala doktorát také v Česku. Můžete srovnat, jak studium probíhá u nás a jak ve Francii?
Ono to bylo spíš takové formální. Doktorát jsem začala v Česku a ten stejný rok jsem se dostala do kontaktu se školitelem ve Francii. Nejsnadnějším způsobem, jak získat finance bylo dostat stipendium francouzské vlády, které je na doktorát pod dvojím vedením. Požádala jsem o něj, získala ho a odešla do Francie. Měla jsem se vždy po půl roce vracet do Čech a být tu půl roku. Nakonec jsem ale prakticky zůstala ve Francii.
Pro české prostředí je stále typická nízká mobilita. Je tu běžné, že člověk vystuduje bakaláře, magistra i doktorát na jedné instituci. Pro vás bylo rozhodnutí odejít z Čech úplně jasné? Myslíte si, že změna prostředí je k dosažení úspěchu nutná a má svou přidanou hodnotu?
Já jsem se rozhodla na základě oboru. Kdyby ho někdo dělal tady, možná bych i zůstala. Když jsem se ale rozhodovala, co budu dělat po doktorátu, mělo velký vliv, že jsem ve Francii měla přítele. Vybírala jsem tedy kam jít na postdoc tak, abych se mohla do Francie co nejrychleji vrátit na vědecké pozici. Ve Francii ve fyzice platí nepsané pravidlo, že pokud někdo v nějaké laboratoři dělal doktorát, tak tam pak nemůže zůstat. Pro francouzské studenty je nejefektivnější strategií odejít na co nejprestižnější místo nejčastěji ve Spojených státech, tam dobře pracovat a po několika letech se vrátit. Což se podařilo i mě.
Když už jsem pak později pracovala v CNRS, stejně jsem vyjížděla na různá další pracoviště - i když už třeba na kratší dobu. Věda je totiž sociální záležitost a na spoustu věcí přijdeme, až když diskutujeme s ostatními vědci, konfrontujeme naše hypotézy, názory a postupy. Vždycky když jsem takto na několik měsíců odjela, tak mi to neuvěřitelně pomohlo formovat mojí vlastní vědeckou cestu.
Jaké máte vztahy s Českem?
Udržuji kontakt například s kolegy na katedře aplikované matematiky na Matemicko-fyzikální fakultě UK. Do Čech se ale momentálně vrátit nechci. Velkým důvodem je to, že můj partner je Francouz a má ve Francii profesorskou pozici. Bylo by pro něj složité přijet do Čech.
Jak je pro vás důležité udržovat vztahy s Českem? A jak se díváte na aktivity jako Czexpats in Science?
Pro mě to důležité je. Společně s Martinem Loeblem a Jaroslavem Nešetřilem jsme třikrát organizovali konferenci pod názvem Český workshop o složitých systémech. Byla to konference mezi fyzikou, matematikou a informatikou, definovali jsme to velmi široce. Konference byla česky a zvali jsme na ni Čechy nebo Slováky, z nichž velká část působila v zahraničí. Snažila jsem se tak dávat dohromady české vědce, kteří se pohybují kolem mého oboru. Tenhle rok ale bohužel nebyl čas konferenci znovu zorganizovat.
Pro mě jsou vztahy s českými vědci a aktivity s tím spojené velmi důležité, často se i vídáme. Někdy se stane, že mám přednášku například v Chicagu, na kterou přijdou ti, které zajímá můj obor, a pak se tam objeví např. student astrofyziky z Čech, který přišel, protože mě zná z fyzikální olympiády. Aktivita Czexpats in Science je senzační, každého Čecha v zahraničí potěší, když se o jeho úspěchu dozví i doma, moc jim fandím.
Jaké máte plány do budoucna?
Vědeckých plánů mám spoustu. Co se týče působiště, tak návrat do Čech z osobních důvodů nezvažuji, ale jiný destinacím se nebráním. Například z USA mi nabídky chodily. Zatímco v mé laboratoři ve Francii bylo mnoho kolegů, kteří tam byli přijati na svou první pozici a strávili tam třeba 40 roků, tak ve Spojených státech je to naprostá výjimka. Naopak je běžné, že si univerzity ty nejlepší vědce přetahují, a ti pak často mění své pozice.
Děkujeme za váš čas a držíme palce.
Za Vědavýzkum.cz se ptal Aleš Vlk
Lenka Zdeborová se zabývá statickou fyzikou a strojovým učením. Působí jako výzkumná pracovnice pro CNRS v Institutu teoretické fyziky v CEA Saclay. Vystudovala fyziku na Univerzitě Karlově a v roce 2008 dokončila doktorát tamtéž a na Universitě Paris-Sud, habilitaci pak získala v roce 2015 na École normale supérieure v Paříži. V roce 2016 získala prestižní ERC grant.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
