S Martinem Manou z Českého statistického úřadu jsme nahlédli do zákulisí každoročních statistických šetření, které pomáhají utvářet naši představu o situaci v české vědě, výzkumu a inovacích. Z jakých zdrojů údaje pocházejí, co určuje výběr sledovaných ukazatelů a jaký má tato práce smysl a ohlas?
Tento rozhovor vznikl v návaznosti na pětidílný seriál Český výzkum v číslech (první, druhý, třetí, čtvrtý, pátý), který jsme nedávno zveřejnili. Naši zprávu o výsledcích Statistické ročenky 2022 tak završuje zasvěcený pohled ředitele odboru statistik rozvoje společnosti Martina Many, který přibližuje nejen rutinu, ale také širší kontext a úskalí práce svého týmu, který v Českém statistickém úřadu spravuje mimo jiné také kapitolu Věda, výzkum a inovace.
O architektuře statistických úloh
Jakým způsobem přistupujete k oblasti vědy, výzkumu a inovací?
Tato oblast je specifická tím, že je průřezová, přičemž se čtenářům snažíme poskytnout souhrnné údaje o základních indikátorech výzkumu, vývoje, inovací či vyspělých technologií. Jedná se o výsledky, které jsou poměrně důležité i v kontextu dalších kapitol. Díky nim vidíme, jak si například výzkum a vývoj stojí v porovnání s digitalizací, se vzděláváním, s průmyslem a dalšími aspekty sociálního a hospodářského rozvoje společnosti.
Který druh údajů sledujete především a jaké mají, řekněme, pokrytí?
Publikujeme výstupy z přibližně deseti hlavních ročních statistických úloh. Hlavním zdrojem je asi Roční zjišťování o výzkumu a vývoji, kterým obesíláme všechny subjekty, jako jsou firmy, vysoké školy či ústavy Akademie věd, u kterých předpokládáme výzkumnou a vývojovou činnost. Pro zajímavost v minulém roce jich bylo na 4000, načež jsme zjistili, že výzkum a vývoj z nich provádí zhruba 3100 subjektů na 3 400 výzkumných a vývojových pracovištích.
Od těchto subjektů pak získáváme informace typu, kolik vydávají na výzkum a vývoj, zda jsou to běžné či mzdové náklady nebo investice. Velký zájem vzbuzuje otázka, kdo tyto jejich aktivity financuje – jestli je to stát, evropské fondy, zda jde o soukromé zdroje firem. Ptáme se i na to, kolik pracovníků se v nich podílí na jejich výzkumné a vývojové činnosti např. z hlediska pohlaví, pracovní činnosti, věku či státního občanství.
Odkud se berou údaje o vědě a výzkumu?
Vraťme se k subjektům, z jejichž dat vycházíte. Kolik z nich představují firmy?
Výraznou většinu: z oněch 3100 subjektů je to asi 2800 firem.
Zjišťujete, zda by bylo vhodné počet dotazovaných firem aktualizovat?
Zjistit, které firmy provádějí výzkum a vývoj, je jedna z nejtěžších věcí. Jednak vycházíme z toho, že tato šetření provádíme už od roku 1995, máme zkrátka určitou historii. A jednak využíváme administrativní zdroje, díky kterým se dozvíme například o každé koruně, která jde ze státního rozpočtu firmám na výzkum a vývoj.
Pokud firma v tomto směru zažádá o peníze nebo o snížení daně, pravděpodobně se bude výzkumu nebo vývoji také věnovat. Vedle toho využíváme data o čerpání peněz na výzkum a vývoj z evropských fondů, údaje z patentové databáze a řadu dalších zdrojů. A když se nám daná firma protne ve dvou ve třech těchto zdrojích, pak víme, že jí můžeme zaslat příslušný statistický výkaz.
Informace samozřejmě získáváme také z dalších podnikových zjišťování, kdy se třeba dotazujeme firem na to, zda mají výzkumné nebo vývojové pracoviště.
A jak je to se spinoffy a startupy, jak se dozvíte o jejich výzkumných aktivitách?
To jste narazil na tu nejproblematičtější část. Malé startupy totiž dost často o žádné dotace nežádají nebo tyto informace běžně nezveřejňují. Nebývá také vždy jasné, jestli skutečně provádějí výzkum a vývoj, anebo zavádějí inovace. U spinoffů je zase otázka, jak je definovat – a kromě toho jich u nás tolik není.
Jeden rok v odboru rozvoje společnosti
Dokázal byste ve zkratce popsat Vaši práci v průběhu kalendářního roku?
Náš odbor, jak již z názvu vyplývá, je specifický tím, že zahrnuje širokou škálu statistik od zdravotnictví, vzdělávání, sociálního zabezpečení, digitalizace, kultury, kriminality, sportu až po výzkum, vývoj a inovace. Pokud otázku zúžíme na posledně jmenovanou oblast, tu mají na starosti tři kolegové. Jeden se primárně zabývá šetřením o výzkumu a vývoji, druhý šetřením o inovacích a třetí o licencích. V obdobích, kdy mají volnější ruce, se zaměřují na zpracování statistik založených na administrativních datech – například o daňové podpoře výzkumu a vývoje nebo patentových datech.
A jak probíhají roční šetření po organizační stránce?
Zhruba teď v únoru začínáme s obesíláním subjektů provádějících výzkum a vývoj, v dubnu pak sbíráme údaje ze zjišťování o inovacích a licencích. Na to navazuje termín, do kdy by nám měli odevzdat výkaz, a pak následuje několik měsíců urgování. Díky tomu se nám daří udržet unikátně vysokou návratnost – konkrétně zjišťování o výzkumu a vývoji dosahuje přes 90 % u firem a 99 % u vysokých škol a ústavů Akademie věd.
To je především zásluhou dvou zpracovatelek, které kromě pořizování dat s respondenty komunikují. Téměř u každé druhé firmy musíme údaje ověřit, aby zhruba do konce prázdnin prošly všemi kontrolami.
Zmínil jste kontrolu údajů – jaké nástroje k jejich ověření využíváte?
Předně to jsou kontroly v rámci samotného výkazu. Zároveň probíhají meziroční srovnání nebo ověřování třeba na základě informací o přijatých dotacích ze státního rozpočtu či evropských fondů.
Logicky není v našich silách ověřit každý jednotlivý údaj a nezbývá, než subjektům důvěřovat. Zvláště u charakteristik typu rozlišení výdajů na základní a aplikovaný výzkum či experimentální vývoj, v čemž ani respondenti nemají vždy jasno. Proto u těchto kategorií upozorňujeme na obezřetnost při interpretaci daných zjištění.
Ostatně v moderním výzkumu se čím dál více stírají hranice – jak mezi obory, tak mezi jednotlivými typy výzkumné a vývojové činnosti. U vysokých škol situaci ještě komplikuje to, že v případě mzdových a provozních prostředků disponují často jedním balíkem peněz na výzkum i pedagogickou činnost.
Kdo určuje hlavní směry zjišťování?
Vaše výstupy jsou důležitou zprávou o aktuálním stavu v oblasti vědy, výzkumu a inovací. Což vybízí k otázce, kdo nebo co rozhoduje o výběru indikátorů, které sledujete?
Určujícím faktorem jsou nařízení Evropské unie. Proto se zúčastňujeme jednání Eurostatu, kde se vytváří základní soubor ukazatelů, které jsou členské státy v této oblasti povinné poskytovat. Ale také se zapojujeme na širším fóru při OECD.
Jak často se taková nařízení mění?
Moc často ne. V oblasti výzkumu a vývoje se mění jen přibližně jednou za deset či dvacet let. U inovací je to trochu jiné, proto se do každého šetření zařadí nějaký nový modul, který nicméně bývá dobrovolný.
Celkový koncept našich šetření se opírá o více než padesátiletou historii pracovní skupiny NESTI (National Experts on Science and Technology Indicators – pozn. red.) při OECD, která vytváří mezinárodní manuály pro statistiky tohoto typu. Odtud pochází Frascati manuál k výzkumu a vývoji nebo Oslo manuál k inovacím, které přebírá celý svět včetně Eurostatu.
Co tuto koncepci doplňuje na národní úrovni?
Zejména jsou to ukazatele potřebné pro hodnocení naplňování cílů Národní politiky v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, Inovační strategie České republiky 2019–2030 nebo Národní výzkumné a inovační strategie pro inteligentní specializaci České republiky, které se snažíme zahrnout do našich zjišťování. Na druhou stranu je naší prioritou nezatěžovat naše respondenty zbytečně, proto se tyto informace snažíme přednostně dohledávat v administrativních zdrojích nebo propojováním existujících údajů z různých zjišťování.
Čili to, co v nich nenajdete, je předmětem Vašich statistických výkazů.
Ano. Nikde například nejsou evidovány údaje o počtu výzkumných pracovníků, o investičních výdajích firem na výzkum a vývoj nebo o inovacích. Existuje ale ještě jiný způsob, kdy vycházíme z šetření určených pro jiné účely, například ze strukturální mzdové a podnikové statistiky, ze kterých si vybíráme to, co je důležité pro nás, například určité obory podle definované klasifikace odvětví.
Snažíme se také zpracovat podrobné údaje za kvalifikované lidské zdroje, ať už jde o specialisty v oblasti vědy a techniky či vysokoškolské studenty ve vybraných oborech. Z hlediska ekonomické statistiky se zaměřujeme na odvětví s vysokou technologickou náročností – biotechnologie, nanotechnologie, farmacie, letecký průmysl, ICT aj. Zpracováváme i data o vývozu a dovozu high-tech zboží a technologických služeb.
Pohled z druhé strany
Působí to na mě, jako byste skládali obrovskou mozaiku. Co Vás na této práci naplňuje a jaký má třeba ohlas?
Jsme asi jediní, kdo dokáže poskytnout tak komplexní obraz o českém výzkumu, vývoji a inovacích, to mě na tom baví. I s vědomím toho, že tak obrovské množství informací není lehké dostat ani k odborné veřejnosti.
Naším dlouhodobým cílem je vytváření komplexního obrazu o rozvoji výzkumu, vývoji a inovací prostřednictvím mezinárodně srovnatelných statistických údajů, které zasazujeme do kontextu širších makroekonomických a strukturálních ukazatelů.
Co byste doporučil někomu, kdo by se chtěl blíže seznámit s aktuálními parametry vědeckovýzkumného prostředí. Kde by měl začít?
Těžká otázka. Nejraději bych ho nasměřoval na webové stránky ČSÚ, kde vše najde. Statistiky neděláme pro sebe, ale pro veřejnost – odbornou i laickou. Proto zveřejňujeme maximálně možné množství dat a informací prostřednictvím celé řady pravidelných ročních publikací, analýz, článků v online i tištěné podobě. Pořádáme tiskové konference a výsledky naší práce prezentujeme na mnoha seminářích v Česku i zahraničí.
Přichází k Vám zpětná vazba o tom, jakou zprávu o sektoru vědy, výzkumu a inovací podáváte, respektive jaký má Vaše práce ohlas či dopad?
Radost mi přináší to, že jsme respektovanou institucí, jejíž údaje jsou skutečně používány. Těžko posoudit konkrétní a politické dopady, ale umím si představit, že naše zjištění o poklesu využívání daňové podpory výzkumu a vývoje v posledních letech může změnit přístup úřadů tak, aby třeba zjednodušily prostředí a více motivovaly firmy k využívání této podpory.
Cenné jsou také údaje o tom, kam směřují peníze ze státního rozpočtu, kolik jich jde do zdravotnictví, na energie, obranu, základní výzkum atp. Má to ale svá úskalí. Stává se, že lidé v záplavě údajů zvýrazní jedno číslo, které jim zrovna vyhovuje – aby ukázali, proč je jejich oblast důležitější než jiné.
Co měřit nelze?
Když se podívám na tabulky, které v kapitole Věda, výzkum a inovace aktuálně prezentujete na webu, zarazí mě určitá disproporce v zastoupení oblastí – převaha technických oborů s důrazem na vývoj technologií, aplikované formy výzkumu a přesahy do průmyslových odvětví. Například kategorie inovace je sledována v asi šesti případech, zatímco informací o základním výzkumu nebo sociálních a humanitních vědách je výrazně méně.
V tom s vámi úplně nesouhlasím. Šetření o inovacích, které je podle příslušného nařízení zaměřené čistě na podnikatelský sektor, provádíme jednou za dva roky. Proto jsou v letošní ročence tolik zastoupené. Vycházíme z určitých datových zdrojů, a pokud se v nich vyskytuje členění podle převažující vědní oblasti, vždy uvádíme všechny – neselektujeme pouze údaje o technických oborech na úkor sociálních a humanitních.
Samozřejmě tato klasifikace má smysl jen u vládního a vysokoškolského sektoru, podniky v těchto kategoriích neuvažují. V minulosti jsme se snažili začlenit třeba bibliometrii odborných článků založenou na informacích Web of Science, ze kterých se lze o sociálních a humanitních vědách dočíst více. Jenže k těmto datům nemáme vlastní přístup, a tak jsme od toho upustili. Ostatně to ani není v naší gesci.
Rozumím, možná za tím stojí obecnější otázka, nakolik je vůbec možné tyto oblasti statisticky měřit. Podle jakých ukazatelů určit efektivitu základního výzkumu?
Všichni po nás vyžadují údaje o dopadech, výsledcích, efektivitě, my ovšem sbíráme tvrdá data typu, kolik peněz šlo na výzkum a vývoj. Měkké dopady mohou hodnotit výzkumníci, dlouhodobě například spolupracujeme s lidmi z CERGE-EI nebo Technologického centra, kteří mohou mít přístup k individuálním údajům a mohou je zapojit do různých ekonometrických modelů.
Nepřímo lze dovodit vyspělost země v mezinárodním srovnání třeba na základě druhu investic do výzkumu a vývoje ve vztahu k HDP. Přímé ukazatele výkonnosti výzkumu a vývoje však neexistují, a to bez ohledu na vědní obor.
Foto: Tereza Koutecká
Autor: Vědavýzkum.cz (MP)
Martin Mana
Současný ředitel odboru statistik rozvoje společnosti v Českém statistickém úřadu (ČSÚ) vystudoval obor ekonomika a management na Fakultě managementu a ekonomie ve Zlíně při VUT v Brně. V roce 2001 nastoupil do oddělení statistik nových technologií ČSÚ. Absolvoval stáže v EUROSTATU či OECD, kde se podílel na vytvoření mezinárodní klasifikace odvětví informační ekonomiky a ICT produktů. Od roku 2003 zastupuje Českou republiku v pracovní skupině NESTI, v jejímž rámci se zapojil do revizí Frascati manuálu či Oslo manuálu. V letech 2007 až 2016 byl místopředsedou řídícího výboru pracovní skupiny OECD pro indikátory informační společnosti (WPIIS). V roce 2014 stanul v čele odboru, který v ČSÚ provádí zjišťování v oblastech zdravotnictví, vzdělávání, sociálního zabezpečení, digitalizace, kultury, kriminality, sportu a také výzkumu, vývoje a inovací.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
