Martina Čečková působí na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v oboru farmakologie a za svou činnost byla v roce 2005 oceněna Cenou Sanofi v oboru farmacie. Kam ji cena kariérně posunula? A jak moc je podle ní financování české vědy závislé na grantech Evropské unie? Přinášíme vám další ze série rozhovorů s držiteli vědeckých cen Francouzského velvyslanectví v Praze.
Martina Čečková pracuje na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové v oboru farmakologie, který se zabývá působením léčiv a jejich osudem v organismu. V rámci své pedagogické práce přednáší a vede semináře na Katedře farmakologie, kam nastoupila po postgraduálním studiu. Výzkum, kterému se věnuje, řeší přestup léčiv přes membrány, roli transportních proteinů a vzájemnou interakci léčiv ve vztahu k těmto transportérům. Již během postgraduálního studia zkoumala především přestup léčiv přes placentární bariéru z matky do plodu, přičemž se zaměřila zejména na transportní membránové proteiny, které chrání vyvíjející se plod před potenciálně toxickým účinkem xenobiotik a léčiv, a to podobným mechanizmem, jako je ten, kterým se nádorová buňka brání chemoterapii. Na základě toho se dále zaobírala lékovými transportéry nejen z pohledu jejich role v placentě, ale také z pohledu nádorové rezistence a nových léčiv skupiny proteinových kináz, u nichž se ukázalo, že dovedou transportéry inhibovat a pomáhat běžným protinádorovým buňkám rezistenci překonat. V současnosti spolupracuje s klinickými pracovišti a zaměřuje se především na problematiku akutních leukémií.
Máte zkušenost se zahraniční spoluprací? Myslíte si, že je pro vědce zahraniční spolupráce důležitá?
Ano, je důležitá. Ostatně je na ní vystavěný i systém hodnocení žádostí o grant, kdy záleží na tom, jestli v rámci řešené problematiky již probíhá spolupráce se zahraničím, nebo jestli má daný projekt potenciál, aby v rámci něj byla zahraniční spolupráce navázána. Moje spolupráce s kolegy v zahraničí se zatím týká především oblasti výzkumu na placentě a rozšiřování experimentálního portfolia o modely lidské placenty. V loňském roce se díky této spolupráci mohlo na naší fakultě konat úspěšné mezinárodní sympozium placentologů s účastníky z deseti Evropských zemí. Kromě toho jsem v nedávné době navázala spolupráci i s dalšími zahraničními kolegy v oblasti tekutých biopsií, což je samo o sobě velmi zajímavé vědecké téma umožněné novými experimentálními přístupy. Samotná metodika je důležitý základ k tomu, aby vědec měl možnost své vědecké nápady dále rozvíjet.
Byla jste na stáži ve Francii? Co vám přinesla Cena Francouzského velvyslanectví?
Cena přišla ve chvíli, kdy jsem dokončovala studium a zvažovala, co budu dál dělat. V té době jsem za sebou měla půlroční pobyt ve Vídni, kde jsem viděla laboratoř fungující podle mých představ. Chtěla jsem to samé rozvíjet tady. Ocenění se tak pro mě stalo důležitým rozhodovacím faktorem, který mě povzbudil, abych se vědě a výzkumu věnovala i dál. Zůstala jsem na Farmaceutické fakultě, začala do naší výzkumné skupiny přinášet nové metody a pomáhala budovat vědecký tým. V současné době vedu postgraduální studenty i diplomanty, všechno to jsou lidé, se kterými je příjemné pracovat. Díky práci ve vědě, kam mě Cena nasměrovala, a i svým kratším pobytům v Rakousku a Velké Británii jsem navázala příjemné zahraniční kontakty s vědci, s nimiž je milé se pravidelně setkávat.
Svým studentům doporučujete, aby se soutěže o Cenu Francouzského velvyslanectví účastnili. Je nyní konkurence větší?
Určitě je větší, dnes jsou tam lidé, kteří za sebou mají i publikace ve vysoce impaktovaných kvalitních časopisech. Nevím, zda bych dnes se svou tehdejší publikační aktivitou měla šanci na úspěch.
Ukazuje to na vyšší úroveň české vědy?
Myslím, že ano. Možnosti vyjet do zahraničí i získat grant jsou výrazně větší. Působí tu mnoho týmů se zahraničními zkušenostmi, které začaly rozvíjet trochu jiný styl vědy, než se tu dříve dělal. Rozdíl způsobila i naprosto jiná, větší informovanost. Když si vzpomenu, že jsem v době svého nástupu na postgraduál musela často pro nějaký odborný článek jet do Národní knihovny v Praze, zní to jako vzpomínky na pravěk. Dnes za stejnou dobu, kterou jsem tehdy strávila ve vlaku, nejen, že článek mám k dispozici, ale stihnu si kromě něj přečíst i další související odborné texty. Navíc, když jsem začínala, nebyly laboratoře tak vybavené, většina dnes běžných rutinních metod se musela složitě zavádět a optimalizovat. Umění řešit problémy jsem se učila za chodu. Když sem nyní doktorandi přijdou, už je rovnou naučíme, co umíme – začínají tedy z jiné úrovně než tehdy já, a to je pro ně určitě skvělé.
Jak moc podle vás závisí financování české vědy na grantech Evropské unie?
Oproti minulosti v České republice vznikla spousta nových výzkumných center a změnilo se financování vědy i ze strany státu. Je tu spousta pracovišť, kterým projekty financované z Evropské unie pomohly zakoupit nové přístroje a další hodnotné vybavení laboratoří. Například loni se naší fakultě podařilo koupit z projektu financovaného také z peněz EU přístroj za 15 milionů korun, a to z žádného běžného grantu ani rozpočtu fakulty nekoupíte.
Autorka: Esther Idris Beshirová
Zdroj: Francouzské velvyslanectví v Praze a Francouzský institut
Francouzské velvyslanectví v Praze již čtvrt století každoročně uděluje vědecké ceny, které vznikly v roce 1994 z iniciativy profesora Jean-Marie Lehna, nositele Nobelovy ceny za chemii. V prvních letech byly udělovány pouze v oboru svého zakladatele, postupem času ale pokryly celkem šest vědeckých disciplín. Na základě dvojího hodnocení, které provádí nejprve domovské pracoviště a následně mezinárodní porota, jsou vybíráni nejlepší čeští doktorandi – vedle chemie také ve farmacii, lékařství, jaderném výzkumu, počítačových vědách a společenských a humanitních vědách. K pětadvacátému výročí těchto cen vydalo Francouzské velvyslanectví v Praze publikaci rozhovorů s 25 laureáty – za každý rok s jedním. V rámci spolupráce je postupně zveřejňujeme na portále Vědavýzkum.cz.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Francouzské velvyslanectví v Praze
