Miroslav Vrzal se sice živí prací v IT sektoru, známější je ale v metalové subkultuře, které se věnuje i na výzkumné úrovni. Kromě informatiky vystudoval absolvent FIT VUT sociologii na FSS MU a religionistiku na FF MU, kde aktuálně učí kurz zaměřený na subkultury. Zakladatel českých metalových studií upozorňuje, že při zkoumání řady společenských fenoménů je potřeba multioborového přístupu.
Dá se v praxi propojit studium religionistiky, sociologie a IT?
Já už delší dobu tvrdím, že IT se sociologizuje. Když jsem v roce 2005 začal při IT studovat i sociální vědy, tak na mě někteří spolužáci tehdy koukali spatra. Nedávalo jim to smysl. Dnes se IT musí vypořádat s narůstajícím množstvím dat o lidech, zajímat se o jejich chování, názory a preference, což je tradiční doména nejen sociologie, ale i dalších sociálně-vědních a humanitních oborů. V posledních letech vidím, jak se IT a sociální a humanitní vědy čím dál více sbližují a je nutná mezioborová spolupráce.
Vy se zaměřujete především na religionistiku. Jaké je její propojení s IT?
Například na Ústavu religionistiky máme různé projekty v oblasti tzv. digital humanities. Funguje zde i centrum pro digitální studium náboženství, které aplikuje metody výpočetní techniky ve výzkumu náboženství – CEDRR | MUNI ARTS. Jedním z projektů je Dissident Networks Project, který se konkrétně věnuje výzkumu inkvizičních registrů a mapování marginálních křesťanských skupin ve středověké Evropě. V rámci CEDRRu fungují mezinárodní týmy, kde jsou jak religionisté, tak informatici, kteří společně dávají dohromady databáze. Programují, vytvářejí různé modely, kvantitativní analýzy textů, síťové analýzy a geografické vizualizace.
V rámci religionistiky je vaše specializace vcelku originální – jde o metalovou subkulturu. I zde využíváte metody IT?
Zaměřuji se nejen na metalovou subkulturu, ale i na pohanství a satanismus. Existují například konspirační teorie, které glorifikují bývalého prezidenta USA Trumpa a věří, že bojuje proti skryté elitě – proti satanistickým pedofilům. Tento soubor teorií nazýváme QAnon. I vzhledem k výrazné roli křesťanského fundamentalismu v americké společnosti i politice se podobné narativy čas od času v menší či větší intenzitě objevují, jako například v období tzv. satanistické paniky v 80. letech.
Klíčovou roli v šíření QAnon sehrávalo online prostředí včetně sociálních sítí. Existují pak třeba výzkumy, které se věnují šíření konspiračních teorií QAnon na sociálních sítích. Prostřednictvím strojového učení a dalších metod pak zjišťují, jak se tyto konspirační teorie vyvíjí, jaké profily a skupiny je šíří či jak třeba korelují s šířením dalších konspiračních teorií například ohledně covid-19 a podobně.
Jak se z metalu stane výzkumné téma?
Podobně jako další hudební subkultury je metal svébytná mezinárodní kultura, která po celém světě ovlivňuje velké množství lidí. Jde o komplexní sociální jev. I proto je logické, že by se jím sociální a humanitní vědy měly zabývat.
Metal studies je pak dílčí akademický proud, který se na metal dívá z pohledu sociologie, antropologie, politologie, muzikologie, filozofie, historie a dalších oborů. Posledních zhruba 10 let zažívají metal studies boom v západních zemích včetně USA, Kanady a Latinské Ameriky. Vzniká velké množství odborných článků a knih. Já jsem si dal za cíl etablovat metal studies v Česku.
A podařilo se vám to?
Nejprve jsem začal na Ústavu religionistiky učit kurz o metalu a v roce 2017 jsem založil Czech Metal Studies, což je sdružení, které má aktuálně členy na univerzitách v Brně, Praze a Ostravě. Později jsem založil i mezinárodní síť badatelů Metal Studies in Central and Eastern Europe. Začali jsme publikovat odborné články doma i v zahraničí. Tento rok by mi mělo vyjít i několik kapitol v zahraničních odborných knihách.
Máte za sebou i dvě mezinárodní konference v Brně. Jak nápad pořádat konference o metalu vznikal?
Vyvíjelo se to postupně. Nejdříve jsme udělali 5 menších českých konferencí, z nichž první v roce 2017 byla ještě studentská. Chtěl jsem ale, aby česká metalová studia byla součástí mezinárodního kontextu. Propojili jsme se pak s akademiky, kteří se věnují metal studies po celém světě, i s hlavní mezinárodní organizací International Society for Metal Music Studies.
Téma posledních ročníků bylo Metal and religion a Metal and transgression. Zaměření nadcházejícího ročníku by se ještě mělo v nejblížší době ujasnit. V rámci vedení Czech Metal Studies a organizace konferencí se mi hodily i teamleaderské zkušenosti, které jsem nasbíral při kariéře v IT, kdy jsem v jedné mezinárodní společnosti vedl týmy datových analytiků a softwarových developerů.
Kdo je to vlastně metalista – pouze ten, kdo poslouchá metal?
Já to vidím identitárně – ten, kdo se za metalistu považuje. Tedy nejen ten, kdo poslouchá metal.
Jaké jsou jeho atributy?
Ještě pořád hrají důležitou roli dlouhé vlasy, i když už to není, i vzhledem ke stárnutí metalové subkultury, co to bývalo. U metalu jsem si navíc všiml, že oproti některým jiným subkulturám je identita metalisty poměrně stabilní a dlouhodobá. Je to něco, co řadu lidí neprovází pouze mládím, ale i třeba po zbytek života.
Je český metal specifický oproti tomu zahraničnímu?
Nevím, jestli je specifický, ale metalová subkultura je tady hodně silná. Pokud pominu severské země, kde je opravdu hodně metalových skupin, tak Česko je v počtu metalových skupin na 100 000 obyvatel v Evropě na jednom z předních míst, a je dokonce na 15. příčce na světě. Některé ze skupin jako třeba Master's Hammer nebo Krabathor měly vliv i na zahraniční scénu. V neposlední řadě jsou v Česku i světoznámé festivaly jako Obscene Extreme a Brutal Assault, na které se sjíždí okolo 20 000 fanoušků z celého světa.
Dá se z politické perspektivy říct, že metalová kultura má v různých zemích různou odezvu?
Například na Slovensku vznikaly různé iniciativy proti koncertům Iron Maiden nebo festivalu Gothoom. Většinou je zakládají křesťanské organizace, ale někdy se k nim připojují i někteří politici. Zajímavá je veřejná debata – proč by například některé metalové texty do veřejného prostoru měly či neměly patřit.
Většinou se řeší, že některé metalové skupiny používají extrémní výrazivo a pohybují se na hranicích toho, co je v některých zemích považováno za napadání náboženské víry. Například v Polsku zpěvák skupiny Behemoth roztrhal Bibli, což vyvolalo společenskou reakci, a vysloužil si i soudní proces.
Na religionistické aspekty metalu se zaměřujete vy. Jak je metal propojený s náboženstvím?
Používá okultní symboliku a někdy i satanistické prvky. Někteří blackmetalisté se k satanismu hlásí otevřeně. Já se pak v rámci terénního výzkumu zaměřuji na to, co satanistické výrazivo a satanismus v black metalu znamená pro konkrétní účastníky. Nebo se zajímám o zmiňované veřejné debaty, do kterých vstupují náboženští představitelé či politici.
Používání okultní symboliky a výraziva vzbuzuje kontroverze zejména v zemích, kde náboženství hraje velkou roli a je třeba silně spojené se státem. Některé státy mají i zákony proti blasfemii, které pak uplatňují vůči některým metalovým hudebníkům či fanouškům. Studium takových veřejných debat či soudních procesů je pak i studiem samotných společností, jejich nastavení a hranic, například co se týká svobody slova. V České republice jsou nějaké širší debaty ohledně metalu a satanismu spíše výjimkou.
Pro mě osobně je například zajímavé studovat vliv hudebních subkultur ve formativním období dospívání mladých lidí. Hudební subkultury totiž pro část mladých lidí hrají důležitou socializační roli a spoluutváří jejich identitu, hodnoty, politické preference, styl oblékání a způsob trávení volného času. Pro řadu mladých lidí je hudba, ať už jde o metal nebo o jiný žánr, jednou z nejdůležitějších věcí, která intenzivně provází jejich vnímání a prožívání okolního světa.
Foto: Václav Koníček
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vysoké učení technické v Brně
