Na konferenci k ukončení podpory projektu CzechELib z programu OP VVV do Prahy přijeli významní světoví odborníci na oblast open access. Portál Vědavýzkum.cz s nimi hovořil o tom, jak souvisí otevřená věda a hodnocení výsledků vědecké práce či zda otevřené publikování prohloubí nerovnosti ve vědě.
Přečtěte si první část rozhovoru, která se týkala budoucnosti vědeckého publikování nebo se podívejte na záznam celé konference.
Open access – co to znamená pro hodnocení výzkumu?
V tomto směru bych také rád pokračoval s další otázkou. Jak podle vás souvisí systém hodnocení vědecké práce s otevřeným publikováním?
Martin Svoboda: Je to úzce propojeno. Svět vědy je zahlcený publikacemi. Dokud bude nadprodukce článků tak vysoká jako nyní, což výrazně ztěžuje naši schopnost hodnotit jejich kvalitu a relevanci, budou vydavatelé vždy tahat za delší konec provazu. Pokud poptávka po vědecké produkci poroste jako v současnosti, vydavatelské domy budou inkasovat stále vyšší příjmy.
K čemu to ale vlastně celé je? Máme opravdu tolik nových objevů? Když se ohlédneme do minulosti, vědci publikovali teprve ve chvíli, kdy potřebovali získat zpětnou vazbu od svých kolegů. Kdežto dnes publikují proto, že musí – aby nepřišli o zaměstnání. To je podle mě klíčový problém. Dokud se nepodaří snížit poptávku po „metrech čtverečních potištěných“ vědeckými publikacemi, budou vydavatelé stále ve výhodě.
Ralf Schimmer: Podle mého názoru bude změna hodnocení úzce spjata s vývojem v jednotlivých disciplínách: například na poli historických věd se vedou metodologické debaty o tom, jak nově vymezit relevanci; paralelní diskuse na toto téma probíhají v matematice, fyzice atd. Všechny tyto debaty pomohou najít lepší systém hodnocení, což je podle mého názoru jedním z definičních znaků otevřené vědy – tedy vědy, která reflektuje, kdo jsme a jakým způsobem chceme definovat a měřit smysluplnost.
Jak bychom tedy měli hodnotit výsledky vědecké práce, aby k výše uvedeným problémům nedocházelo?
Teri Oaks Gallaway: Určitě je zapotřebí na místo vysokého impakt faktoru stavět do popředí společenský přínos daného výzkumu.
Colleen Campbell: Existuje třeba užitečný nástroj, který dokáže vysledovat vazbu vědeckého článku na konkrétní politická opatření. To je jedna z těch věcí, které při transformaci systému vědeckého publikování budeme potřebovat.
Ralf Schimmer: Dalším aktuálním problémem je monopol vědeckých databází, které také provozují komerční firmy. Problém je, že v tuto chvíli nemáme lepší alternativu. Prolomit dominanci velkých databází se nám povede teprve po přechodu na open access, což akademickým institucím umožní vytvářet vlastní, životaschopné webové knihovny pro prezentaci svých vědeckých výsledků. Pokud se o to pokoušejí nyní, znamená to masivní investice do cloudů a různých uložišť.
Zleva: Colleen Campbell, Ralf Schimmer
Prohloubí open access nerovnosti ve vědě?
Poměrně často zaznívají názory, že zavedení zejména „zlaté cesty“ open access, která je pro výzkumné organizace velmi nákladná, jenom prohloubí globální nerovnosti ve vědě. Jaký je váš pohled?
Colleen Campbell: Převládá mýtus, že země či regiony s omezenými zdroji neinvestují do vědeckých publikací – opak je pravdou. Na jedné straně máme knihovny, jejich konsorcia a subjekty s omezenými zdroji, které každoročně vydávají peníze na předplatné, na straně druhé máme vydavatele, kteří jednají na ministerské úrovni o výši poplatků za zpřístupnění obsahu vědeckých časopisů a služeb. A do toho vědci využívají své granty k úhradě poplatků za open access ve zlatých časopisech – přičemž se jim občas podaří vyjednat si slevu.
Plyne z toho následující: Zaprvé, že v systému peníze jsou, a to dokonce i v relativně chudých zemích; a za druhé, že se dostatečně nesleduje, jakými kanály peníze kolují. Zvlášť když velcí vydavatelé chytře jednají přímo s ministerstvy, kterým přitom chybí informace od knihoven, které znají aktuální poměry. Tento problém můžeme vidět i v České republice, kde máte vedle sebe malé instituce s omezenými prostředky a bohaté velké výzkumné instituce. Ale taková je situace všude ve světě.
Naším úkolem je hledat způsob, jak reorganizovat finanční toky. Nemůžeme vydavatele vinit z toho, že se snaží vydělávat. Místo toho bychom se měli ptát, odkud peníze přicházejí a jak zajistit a kontrolovat to, aby byly utráceny účelně. Role knihoven a jejich konsorcií spočívá v tom, aby dokázaly maximalizovat hodnotu vynaložených financí. Což se neděje, protože mezi autory, kteří publikují nebo jsou zavázáni k tomu publikovat v režimu open access, a vydavateli nefiguruje prostředník, který by vyjednával ve prospěch vědecké komunity. A tím prostředníkem by měly být právě knihovny.
Ralf Schimmer: Nepochybně existují problémy, které nedokážeme ovlivnit – například kolik peněz na výzkum a vývoj uvolní Burkina Faso. Vědecká komunikace je zapeklitě složitý komplex, tudíž je na každém hráči, aby zvážil, co je v jeho silách změnit. Co se týče knihoven, na pořadu dne by mělo být ptát se, za co utrácíme peníze teď a tady – jsou to platební brány, otevřený přístup, případně jaké jeho formy? Jedině poté mohou autory podpořit v tom, aby přešli na open access. Ideálně toho dosáhneme v souhře s výzkumnými institucemi, ministerstvy a finančními agenturami.
Martin Svoboda: Snad malou poznámku o přístupu k informacím ve třetím světě: Existuje jedno konsorcium založené Georgem Sorosem v 90. letech, které se jmenuje Electronic Information for Libraries (EIFL) a je financováno z různých zdrojů. Jeho úkolem je pomáhat lidem v rozvojových zemích, dokud nepřijde doba, kdy bude otevřený přístup ke všemu vědění. A mimochodem, EIFL zastupuje také Ukrajinu.
Pokud hovoříme o mezinárodním kontextu, zajímal by mě váš názor na vývoj otevřené vědy a otevřeného způsobu publikování i za hranicemi Evropy.
Teri Oaks Gallaway: Evropa byla lídrem v zavádění open access, ale dnes se k této snaze aktivně připojují i jiné regiony. Například skutečnost, že nové memorandum amerického Úřadu pro vědeckou a technologickou politiku zavedlo nulové embargo na vědecké články, nepochybně přiměje velké nakladatele k tomu, aby konečně přehodnotili stávající obchodní model. Aby si udrželi svůj byznys, začnou chtě nechtě narychlo odemykat svá placená portfolia a přecházet do režimu otevřeného přístupu. A přestože Čína už překonala Spojené státy ve vědecké výkonnosti (měřeno tradičně – počtem vědeckých článků, pozn. red.), pokud se USA spojí s Evropou, budou mít dostatečnou ekonomickou sílu k tomu, aby velké nakladatele k této transformaci skutečně dovedly.
Zleva: Pim Slot, Teri Oaks Gallaway, Colleen Campbell, Ralf Schimmer
Věříte, že to akceleruje změny i v Asii?
Teri Oaks Gallaway: Spíše si myslím, že ačkoliv v Číně mají dostatečný ekonomický kapitál k nákupu předplatných od Elsevier nebo Springer-Nature, spojené úsilí Evropy a Severní Ameriky prostě změní směřování mezinárodní vědy. A Čína rozhodně stojí o participaci na mezinárodním poli.
Ralf Schimmer: V Asii jsou velice pozorní k tomu, co se ve světě děje. Přestože v Japonsku zatím teprve dosáhli jen jakési umírněné či počáteční podoby transformačních dohod, pracují usilovně na upevnění vztahů mezi politickými orgány, řidícími manažery na univerzitách a v knihovnách i mezinárodními konsorcii, tak aby získali silnější pozici pro další vyjednávání s velkými vydavateli. Totéž platí pro Jižní Koreu. Rozhodně to tedy není tak, že by se v Asii o to, co se odehrává v oblasti otevřeného publikování, nezajímali.
Setkání v Praze proběhlo u příležitosti ukončení podpory projektu CzechELib z evropských prostředků. Chci se zeptat na váš pohled na tento projekt z hlediska širšího, mezinárodního kontextu. Jak jej vnímáte?
Teri Oaks Gallaway: Ve Spojených státech často nedokážeme spolupracovat v širším měřítku. Když vidím spolupráci zde, přála bych si, abychom se i u nás zamysleli nad zmatkem a nepořádkem v našich konsorciích, které jsou často velmi rozdrolené napříč státy, obory a institucemi. Díky CzechELib jsem si uvědomila, kolik jste toho dokázali – třeba v politických jednáních, kterými jste museli projít, abyste mohli postavit výzkumníky a studenty na první místo, a vytvořit tak obsáhlý, a přesto přímočarý nástroj. Obávám se, že tomu jsme se ve Spojených státech ještě zdaleka nepřiblížili.
Colleen Campbell: Celý projekt CzechELib ukazuje, jak jsou konsorcia institucí při transformaci zcela zásadní. Konsorcium je ale zároveň velice křehká záležitost a koordinovat vydavatele, všechny stakeholdery, které CzechELib zahrnuje, vyžaduje značné úsilí. Je to ale zcela zásadní služba pro národní vědu a potažmo celou společnost.
Děkujeme za rozhovor!
Podívejte se také na volně dostupný záznam z celé konference:
https://www.youtube.com/watch?v=EpB03GbOZpk&t=2769s
Autor: Vědavýzkum.cz (JT, MP)
Foto: Národní technická knihovna
Teri Oaks Gallaway – SCELC (Statewide California Electronic Library Consortium)
Teri Oaks Gallaway je výkonnou ředitelkou SCELC (Statewide California Electronic Library Consortium). Odborně se zabývá tématy dostupnosti učebnic, rovného přístupu a studijního úspěchu. Nedávno získala národní grant pro vedoucí pracovníky od Institutu muzejních a knihovnických služeb (IMLS). Doktorát získala v oborech Educational Leadership & Research na Louisiana State University.
Ralf Schimmer – Digitální knihovna Společnosti Maxe Plancka
Ralf Schimmer vede licenční strategii Digitální knihovny Maxe Plancka, která slouží více než 80 pokročilým výzkumným ústavům Společnosti Maxe Plancka. Je zastáncem otevřeného přístupu ve vědecké komunikaci, předsedal řídící radě SCOAP3 (2014–2016), působí v mnoha mezinárodních radách (např. OA Switchboard a Fair Open Access Alliance). Se svým týmem nyní také pracují na dohodách německé iniciativy DEAL se společnostmi Wiley a Springer Nature.
Colleen Campbell – Digitální knihovna Maxe Plancka
Colleen Campbell vede oblast externího zapojení v přechodu na OA v Digitální knihovně Společnosti Maxe Plancka (MPDL). Koordinuje zde dvě strategické knihovnické iniciativy: Iniciativu Open Access 2020, globální alianci výzkumných organizací a jejich knihoven, a Iniciativu ESAC. Je také členkou pracovní skupiny LIBER pro otevřený přístup a působí ve správní radě EIFL, neziskové organizace, která spolupracuje s knihovnami na umožnění přístupu ke znalostem v rozvojových zemích a zemích s přechodovou ekonomikou.
Martin Svoboda – Národní technická knihovna
Martin Svoboda je již 25 let ředitelem Národní technické knihovny (do roku 2009 nesla název Státní technická knihovna). Vystudoval elektrotechniku na ČVUT a od konce 60. let pracoval jako programátor ve výzkumných ústavech a státních podnicích. V letech 1988–1997 se zabýval automatizací v Národní knihovně ČR, byl spoluzakladatelem projektu CASLIN (Česká a Slovenská knihovní síť). Je duchovním otcem i řešitelem projektu CzechELib (spolufinancovaným EU z fondu OP VVV) i následného projektu Národního centra pro informační podporu VaVaI zahájeného v roce 2021. Nyní připravuje projekt CARDS na zlepšení dostupnosti všech informačních zdrojů (tedy nejen elektronických) pro celé Česko.
Jiří Jirát – Národní technická knihovna
Jiří Jirát vystudoval inženýrské a doktorské studium VŠCHT Praha, obor matematické modelování. V letech 2001–2002 pracoval v softwarovém start-upu a od roku 2002 působí na VŠCHT Praha, kde se věnuje výuce práce s chemickými databázemi, oblasti elektronického (odborného) publikování. Úzce spolupracuje také s Centrem informačních služeb VŠCHT Praha. Od roku 2017 je současně vedoucím licenční a administrativní jednotky CzechELib a od roku 2020 je také členem ICOLC Coordinating Committee.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
