Otomar Sláma: Důvěru ostatních si musíme vybudovat a odpracovat

CUIP bude slavit třetí rok své existence. Co se vám za tu dobu podařilo?

První rok byl celý o tom se vůbec etablovat. Dostavovaly se kanceláře, tiskli jsme vizitky, vyjednávali jsme pojištění firmy, zabíhala se dozorčí rada a spousta dalšího. Tyto aktivity byly zásadní pro fungování, ale zároveň jsme neměli tolik prostoru na samotný technologický transfer. Rok druhý už ale byl celý ve znamení pilné práce. Nepodepsali jsme ještě tolik smluv, protože jsme vyhledávali partnery, představovali jsme se vědeckým týmům uvnitř univerzity. Vysvětlovali jsme, co děláme a v čem bychom mohli být dobří. Snažili jsme se získat důvěru všech zúčastněných. Pilná práce se nám zúročila ve třetím roce fungování.

Jak byste tedy hodnotil konkrétně třetí rok vaší existence?

Za rok 2020 jsme prodali celkem tři patenty, z toho jeden dokonce i přes oceán. Uzavřeli jsme dvacet licenčních smluv, založili jsme čtyři spin-off společnosti, z nichž ekonomicky nejúspěšnější je firma pohybující se v molekulární diagnostice, GeneSpector, jejíž obrat se blížil dvěma stům milionům korun. Pochopitelně jsme realizovali i řadu dalších projektů.

Můžete zmínit některé z nich?

Spolupracovali jsme na přípravě vstupu do Evropského Investičního fondu. Zařídili jsme smluvní výzkum pro univerzitu v hodnotě přesahující dva a půl milionu eur. Taky jsme významně pomohli při testování na SARS-CoV-2, jak v celé republice, tak i uvnitř univerzity. Těch výsledků za rok 2020 je celá řada. Na jejich základě můžu říct, že se nám opravdu velmi dařilo. Obdrželi jsme také cenu Miloslava Petruska za propagaci univerzity, nemohlo to tedy jít lépe.

Co je podle vás největší úspěch CUIP?

Já považuji za největší úspěch, že se nám vůbec podařilo etablovat. Tím myslím, že vědci z Univerzity Karlovy vědí, co je CUIP a že se na nás mohou obrátit. Ale etablovali jsme se na trhu i navenek. Značka CUIP už začíná příjemným způsobem fungovat. Lidé vědí, co jsme zač a že jsme seriózním partnerem.

Co vás nejvíce překvapilo za celou dobu vašeho fungování?

Nejvíc mě překvapilo asi to, jak snadno nám to vyšlo. V roce 2016 jsme si řekli, že by bylo dobré založit ze 100 % vlastněnou dceřinou společnost pod hlavičkou univerzity. Celý rok 2017 jsme to připravovali a kreslili jsme plány, jak by vše mělo vypadat. Plány to byly velmi ambiciózní. Spousta lidí a odborníků z oboru je považovala za přehnané. A to i vzhledem k tomu, že rozpočet byl relativně nízký, jenom jednotky milionů korun na rok. Podle všech bylo velmi nepravděpodobné dosáhnout takových výsledků. Ale my jsme vlastně po dvou a půl letech fungování dosáhli toho, co jsme si vytyčili až v devátém roce fungování. Překvapili jsme i sami sebe, jak dobře to šlo.

Čím je to podle vás způsobené?

Myslím si, že je to způsobené dvěma aspekty. Jednak tím, že se potkala skvělá parta lidí. Tvrdě pracujeme na tom, aby se věci hýbaly rychle kupředu, a zároveň nás práce strašně baví a naplňuje. Ten druhý aspekt byl, že na to bylo připravené prostředí. Byl hlad po tom dělat správně spolupráci mezi akademickou a průmyslovou sférou. A také nám pomohlo unikátní zřízení CUIP. Máme značné množství pravomocí, ale zároveň je na nás delegována i spousta odpovědnosti. To procesy významně urychluje. Otevírá to možnosti, kdy můžeme být velmi proaktivní a dynamičtí. To se ukázalo jako klíčové při pandemii. Nebáli jsme se možnosti spojené s velkou odpovědností využít, a proto se například naše technologie, které se covidu věnují, dostaly rychle do popředí.

Cítíte, že se pomalu mění určitý negativní postoj vědců vůči komercializaci a transferu?

Já si nemyslím, že byl negativní. V případě vědců lze podle mě pozorovat Gaussovu křivku postojů vůči technologickému transferu. Jsou vědci, kteří mají velmi pozitivní přístup. Jsou vědci, kteří budou vždycky apriori proti transferu. Jsou tak filozoficky nastavení. Ale většina uprostřed křivky má postoj hlavně neutrální. Technologický transfer je v Česku obor, který se řeší jednu, maximálně dvě dekády a je značně neprozkoumaný. Zároveň vše zavání podnikatelstvím, což s ohledem na to, že jsme země bývalého východního bloku, evokuje divoké devadesátky. Vznáší se tak nad vším opar nejasnosti. A my se to snažíme zlepšovat.

Máte nějakou strategii, jak toto mínění vědců o technologickém transferu změnit?

Zkoušeli jsme řadu různých nástrojů, jak je přesvědčit. Dělali jsme různé semináře, kurzy, školení a přednášky. Vydávali jsme řadu letáků i promo videí. Ale nic nám nefungovalo tak dobře jako úspěšné příběhy. Ukazujeme, že jsme měli úspěch, přinesli jsme zpátky na univerzitu peníze a dostali jsme vědce do médií. Ale hlavně se nám povedlo to nejdůležitější – přenesli jsme technologie od vědců do společnosti tam, kde pomáhají. To přináší důvěru v nás. Nejpřesvědčivější je, že můžeme říct: „Máme čtyři firmy. Všechny fungují, prosperují a dodávají technologie na trh. Nikdo z firem nic neukradl a všichni jsou spokojení.“

Záleží v postoji ke komercializaci obecně na oborech, anebo spíše na lidech?

Je to všechno o lidech. V zásadě nezáleží na oboru. Vědec, nebo jeho vědecký tým, musí mít chuť se této problematice věnovat a posunout se trochu mimo komfortní zónu. Je to odlišné od základní vědy a je to i jinde než aplikovaný výzkum, komercializace je další krok. Pro vědce je to krok do neznáma. Musí nám dát trošku důvěry, ale zároveň s námi musí jednat velmi dynamicky, abychom mohli flexibilně odpovídat komerční sféře na její požadavky. Jestli komercializujeme léky nebo software je naprosto jedno. Jde o mentální nastavení celého týmu, který na tom pracuje.

Jaké zkušenosti máte se sociálně-vědními a humanitními obory, které nejsou pro transfer znalostí zcela typické?

Historicky se opravdu hovořilo téměř výhradně o technologickém transferu. Je to i lépe představitelné. Vyrobí se prototyp nebo vyvine molekula a ta se komercializuje. Naproti tomu znalostní transfer, tedy přenos z měkčích oborů, je hůře představitelný, byť nás často obklopuje. Typickým příkladem jsou různá školení, která univerzita provádí. Je to vlastně transfer měkkých znalostí do praxe. Nemyslím tím klasické vzdělávání, ale třeba školení ozbrojených složek České republiky v náboženském extremismu. Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy provádí velmi úspěšný znalostní transfer. Vysvětlují našim policistům a vojákům myšlení, psychologii a události, které předcházejí například teroristickým útokům. To jsou cenné informace, které se v praxi velmi dobře uplatňují.

A co kombinace technologického a znalostního transferu, může to také fungovat?

Bezesporu. Naším asi nejviditelnějším zástupcem tohoto typu transferu je vznik Charles Games s.r.o., dceřiné společnosti CUIP. V Charles Games je zastoupen technologický transfer, který zajišťují IT odborníci z Matematicko-Fyzikální fakulty UK. Ti vyvíjejí softwarové nástroje a upravují počítačové hry. Jsou doplněni o tým z Filozofické fakulty UK, jmenovitě o historiky a o lidi, kteří se věnují moderním a interaktivním způsobům výuky. Multidisciplinární tým, který se v Charles Games sešel, dává dohromady počítačové hry, které jsou historicky přesné, a to tak moc přesné, že se podle nich dá učit ve školách a přibližovat historii dětem.

Jakým hlavním výzvám čelíte při přenosu technologií?

Je jich celá řada. Původně jsme si mysleli, že tou největší výzvou bude vyjednání obchodních podmínek a správného zasmluvnění. To byla první velká výzva. Hledali jsme cestu, jak transfer správně uchopit, jak správně zvolit strategii komercializace. Řešili jsme, jak domluvit dostatečně vysoká procenta z budoucích příjmů, odpovídající platby za splněné milníky a podobně. Po třech letech musím říct, že je to naše běžná agenda. Hlavní výzvu nyní vidím v domluvě s vědecko-výzkumným týmem na spolupráci. Musíme jim vysvětlit, jak bude fungovat spolupráce, jak budou jednotlivé kroky vypadat. Ten kousíček důvěry si musíme vybudovat a musíme to odmakat.

Vědci nám svěřují mnoho let své vědecké práce do rukou. Možná o nás někde slyšeli, nebo nás možná vidí poprvé. Když přijdeme a řekneme: „tak nám to dejte a my začneme komercializovat,“ dovedu si představit, že pro vědecké pracovníky to musí být velmi složitá situace. Získat důvěru takových lidí a potom ji nezklamat, je veliká výzva.

Děkujeme moc za rozhovor!

 

Za Vědavýzkum.cz se ptala Eva Doležalová.

---

Otomar Sláma

Ředitel Charles University Innovations Prague s.r.o., 100% vlastněné dceřiné společnosti Univerzity Karlovy zajišťující komercializaci výsledků vědy a výzkumu. Vystudoval veřejnou politiku ve výzkumu, vývoji a inovacích, dále mezinárodní vztahy a evropská studia a je držitelem titulu MBA a k tomu všemu je také doktorandem. Je jedním z 600 lidí na světě s prestižní certifikaci RTTP. O začátcích podnikání, tvoření business plánů a zakládání spin-off společností řadu let přednáší v akademickém i komerčním sektoru. Založil a vedl několik obchodních společností, z nichž v některých stále působí jako konzultant či předseda dozorčí rady.