Patrick Van Damme je nejen jedním z předních expertů na tropické zemědělství a etnobotaniku, ale je také jedním z mála zahraničních vědců, kteří stojí v čele českého akademického pracoviště. Jaké jsou jeho zkušenosti z vedení fakulty? Portál Vědavýzkum.cz přináší další díl rozhovorů se zahraničními vědci, kteří působí v ČR.
Patrick Van Damme (uprostřed) na projektu v Senegalu
Patrick van Damme vystudoval Ghent University. Během své vědecké kariéry se zaměřil především na oblast tropického a subtropického zemědělství a etnobotaniky. Dlouhá léta působil v rámci etnobotanických výzkumů mimo jiné také v Namibii, Senegalu, Togu či Ekvádoru.
Ke svým nejvýznamnějším projektům řadí například iniciativu Great Green Wall, na které se podílel jak při projektové přípravě, tak při analýze jejích dopadů. Plán tohoto projektu, který iniciovaly státy Africké unie, je do roku 2030 vybudovat přirozenou zalesněnou bariéru, která bude bránit dalšímu rozšiřování Sahary. Od roku 2021 Patrick van Damme vede českou Fakultu tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze.
Jaká byla vaše cesta k funkci děkana na Fakultě tropického zemědělství ČZU?
Funkce si nakonec spíš našla mě, jak už to v životě bývá. Na fakultu jsem první pozvání dostal v roce 2008, abych zde přednášel o etnobotanice jako hostující profesor. O dva nebo tři roky později jsem byl přizván, abych stál v čele komise u obhajob magisterských prací, a postupně jsem se víc a víc stával součástí života na fakultě. V roce 2012 jsem pak dostal nabídku, abych se na ČZU stal profesorem a vyučoval hlavně zdejší magisterské studenty a vedl doktorandy. V té době jsem tak už v České republice byl šestkrát až osmkrát za rok.
V roce 2019 za mnou několik kolegů přišlo s tím, jestli bych neměl zájem kandidovat zde na fakultě na pozici děkana. Po poměrně dlouhém přemýšlení jsem s kandidaturou souhlasil. Nyní jsem ve funkci už skoro rok.
Jaký byl váš nástup do funkce? Jste jedním z mála zahraničních akademických pracovníků ve vedoucí funkci na české univerzitě – jakým překážkám jste v tomto ohledu čelil?
Celá situace byla poměrně složitá, protože drtivá většina klíčových dokumentů, včetně interní univerzitní komunikace, je v češtině. Přestože zde na fakultě většinově vyučujeme v angličtině, administrativní život fakulty do mého příchodu primárně probíhal v češtině. To se teď pochopitelně snažím změnit. Poprvé jsme například letos vydali naší výroční zprávu v angličtině.
Vždycky jako anekdotu dodávám, že když jsem podepisoval pracovní smlouvu na funkci děkana, bylo to poprvé, kdy jsem zde podepisoval nějakou smlouvu v angličtině. Do té doby jsem podepisoval veškeré dokumenty v češtině. Totožný problém je také s univerzitní interní komunikací. Často se stává, že dostávám celé emailové konverzace z univerzity v češtině. Někdy pak dostanu jejich překlad, který je dlouhý třeba jen jednu větu či dvě. Doufám, že se do budoucna tento přístup změní a že se komunikace bude odehrávat v angličtině.
Jaké jsou vaše budoucí plány pro fakultu?
Náš plán do budoucna je především založen na hesle „více a lépe“. Zdejší vědci se velmi dobře orientují v českém grantovém systému. Vědí, jaké prostředky jsou pro ně dosažitelné a jaké ne. S evropským systémem financování ale už tolik zkušeností nemají a naše fakulta v nich ještě také není úspěšná tak, jak bychom si přáli. Chci proto motivovat zdejší vědce k tomu, aby připravovali a odesílali výrazně vyšší množství projektových žádostí zejména do výzev, které nabízí rámcový program Horizon Europe. Aktuálně čekáme na vyhodnocení čtyř až pěti takových žádostí.
Čím si vysvětlujete, že se čeští vědci méně ucházejí o evropské granty?
Lidé zde mají tendenci být příliš skromní. Také mám pocit, že mají obavy z toho, co si o jejich práci bude myslet svět za hranicemi České republiky. V jistém smyslu jim také chybí ambice, protože podceňují kvalitu a hodnotu vlastního výzkumu. Přitom třeba na ČZU má naše fakulta nejvíc publikačních výstupů na akademického pracovníka. Rozhodně tedy v kontextu výsledků výzkumů nezaostáváme. To mi přináší i nemalou míru osobní motivace, nebo lépe řečeno mi to dodává energii a chuť pomáhat instituci, která je sama o sobě na velmi dobré úrovni.
Je třeba měnit pravidla, která nedávají smysl
Jako zahraničí vědec ve vedoucí funkci na české vysoké škole máte unikátní perspektivu. Co jsou podle vás silná a slabá místa fakulty, potažmo celé univerzity?
Co se týče silných stránek, máme například k dispozici velmi dobré zázemí i infrastrukturu, a to i díky prostředkům z Evropské unie. Naše laboratoře jsou vybaveny skutečně špičkovými vědeckými přístroji a vybavením. K některým věcem, které jsou dostupné zde na ČZU, jsme rozhodně v Belgii, kde jsem působil předtím, přístup neměli. I díky tomu je naše fakulta atraktivním partnerem ke spolupráci, ať už jde o výzkumníky z dalších fakult ČZU, jiných pražských nebo českých univerzit či kolegy ze zahraničí. To je další věc, na kterou bychom se chtěli do budoucna soustředit. Máme tak vynikající startovní pozici a zdejší prostředí je velmi otevřené novým nápadům, pro které tu máme prostor i zázemí.
Velice pyšní jsme také na naše nové prostory. Náš nový Pavilon tropického zemědělství, ve kterém sídlíme, minulý rok obdržel architektonickou cenu Adapterra Awards. Odborná komise ocenila především použití udržitelných technologií. Vytápíme například tepelnými čerpadly, využíváme retenční nádrže na dešťovou vodu, fotovoltaické panely či máme umístěné hmyzí hotely na naší zelené střeše.
Co jsou naopak ty slabé stránky, které vidíte?
Pravděpodobně právě jazyková vybavenost. Úroveň jazyka bych obecně chtěl zvýšit, a to jak v případě akademických pracovníků, tak administrativního personálu. Většinu oborů na naší fakultě ostatně vyučujeme v angličtině, takže je logické požadovat, aby přednášky či kurzy probíhaly v perfektní angličtině. Myslím, že je to trochu dáno i některými českými zvyky, například tím že česká televize vysílá minimum titulkovaných programů. Věřím, že to je něco, co by velice pomohlo české jazykové vybavenosti na obecné úrovni. Dalším tématem je pak samotná úroveň studia…
V jakém smyslu...?
Kvalita studia je pro nás velkou výzvu. Podle mých dosavadních zkušeností je to tak, že zdejší talentovaní studenti jsou skutečně velmi kvalitní. Zároveň je tu ale velká skupina studentů, u kterých mám pocit, že by na jiné škole neobstáli. Rozhodně ne v Belgii. Myslím, že je to jednak otázka kritérií, ale také otázka očekávání, které od studentů máme, a toho, jak se nám je daří vůči nim komunikovat.
Rád bych proto zvýšil úroveň požadavků, které na studenty klademe, a to jak v průběhu studia, tak už při přijímacím řízením. Naším velkým problémem je, že naše studium studentům neposkytuje dostatečně velkou výzvu. Pokud budeme na studenty klást vyšší požadavky, studenti si na to zvyknou a budou odvádět mnohem lepší výkony. Je to i naše vina. Pokud je prostředí nevede k ambicím a vyššímu soustředění na studium, studenti nevidí důvod, proč by to tak měli dělat. Pokud se ale prostředí změní, studenti se přizpůsobí. Jistě, možná menší část studentů nebude schopna v novém prostředí uspět, ale i to je součástí života na vysoké škole. Věřím, že většina studentů si rychle zvykne na vyšší úroveň požadavků a budou hrdí na své vlastní úspěchy.
Zmínili jsme jazykovou bariéru. Narážíte při řízení fakulty i na nějaké kulturní bariéry nebo odlišnosti?
Kulturní rozdíly jsou samozřejmě komplexní téma. V některých aspektech jsou si Belgičané a Češi velmi podobní, například v oblasti humoru. Na druhou stranu se mi zdá, že Češi trochu příliš často dbají na dodržování třeba i nesmyslných nařízení a pravidel. Takový příklad se nám stal nedávno při obhajobách dizertačních prací. Podle nějakého ministerského nařízení se členové komise nesměli účastnit obhajob prostřednictvím online platforem. Vzhledem k tomu, že se to celé odehrávalo během pandemie a někteří členové byli z Velké Británie a do Česka se jednoduše dostat nemohli, byla to neřešitelná situace. Přitom ale stačilo změnit jedno pravidlo. Vždy se snažím všem říkat, že systém pravidel – ať už na institucionální nebo státní úrovni – lze měnit a posouvat jenom tehdy, když se s ním budeme konfrontovat. Jediný způsob, jak změnit pravidla, je neakceptovat ta, která nedávají smysl, a místo toho nabídnout jiné řešení.
Naopak ale v České republice oceňuji kulturu, zejména kulturní dědictví, které zde máte. Češi jsou také mnohem uvolněnější co se týče rovnováhy mezi životem a prací, než jsou Belgičané. Češi jsou už často v pátek odpoledne na svých chatách a chalupách – minimálně mentálně, když ne fyzicky. Kdysi jsem v Belgii vyučoval pravidelné šestihodinové bloky v pátek odpoledne a byl to ten nejméně oblíbený termín, který jsme mohli pro předmět zvolit! Na druhou stranu musím říct, že si příliš neužívám těžkou českou kuchyni. Pivo ale máte velice dobré.
Sázení stromů i mikrofinancování
Zbývá vám ve funkci děkana čas na výzkum? Na jakých projektech aktuálně pracujete?
Jako vědec pracuji i nadále. Aktuálně například jednáme o možném projektu, který by se zaměřil na takzvanou naftovou rostlinu. To je fascinující rostlina, jejímž výzkumem jsem se zabýval i v rámci své dizertace v 80. letech. Tato rostlina má totiž nejen mimořádně vysoký obsah latexu, ale obsahuje až 20 % čisté bionafty, kterou z ní lze poměrně snadno extrahovat. V 80. letech byly náklady na pěstování a výrobu dieselu prostřednictvím této rostliny téměř srovnatelné s náklady na výrobu motorové nafty. Později se ale tržní cena nafty výrazně propadla a od těchto snah se ustoupilo. V současnosti se kvůli dramaticky vzrůstající ceně energií a dopadům klimatické změny ovšem znovu začíná oživovat zájem o udržitelnější způsoby získávání takových surovin.
Vzhledem k tomu, že tato rostlina navíc velmi dobře roste v extrémních pouštních podmínkách, může být zajímavým řešením pro některé velmi chudé regiony z oblasti tropů a subtropů, které jsou – nebo budou – zasaženy suchem. Už nyní se například pěstuje v některých andských komunitách v Kolumbii, kde z této rostliny získávají energii pro místní generátory.
Podílíte se i na nějakých rozvojových projektech?
Dále spolupracuji také na dalším rozvoji projektu Great Green Wall, který se zaměřuje na zalesňování velkých oblastí Sahelu. Například teď v červnu jedu do Namibie, kde budu pracovat na podobném projektu zalesňování v dalších oblastech země. S tím pak souvisí i můj další zájem, kterým je mikrofinancování nebo další podobné nástroje rozvojové intervence.
Možná se zdá, že to na první pohled tolik s tropickým zemědělstvím tolik nesouvisí, ve skutečnosti je to ale naopak. Stejným způsobem jako sázíme stromy v Sahelu, tak je třeba také kultivovat místní komunity. Prostřednictvím mikrofinancování, které v sobě zahrnuje mimo jiné mikroúvěry například do výše 100 dolarů, je možno podpořit rozvoj ekonomických aktivit v daném regionu. Je totiž velmi obtížné rozvíjet takový projekt v oblastech, kde vlastně neexistuje vůbec žádný formální finanční systém. Proto aby zásahy do krajiny byly dlouhodobě udržitelné, musejí jít ruku v ruce s podporou místní komunity.
Děkujeme za rozhovor!
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
