Martin Víta z ResearchJobs.cz se ptá významných osobností, které mají co říci k oblasti výzkumu, vývoje a inovací. Jako první přinášíme rozhovor s Rut Bízkovou, ředitelkou Středočeského inovačního centra a bývalou předsedkyní Technologické agentury ČR.
Začněme nejprve obecně: jak podle Vás vypadá trh práce ve výzkumu, vývoji a inovacích v ČR?
Zejména platí, že je to trh specifický a nezanedbatelný. Podle údajů ČSÚ je v Česku jen ve veřejné sféře okolo 30 tisíc výzkumných pracovníků, v soukromém sektoru ještě asi o 10 tisíc více. Když si uvědomíme, že lékařů je u nás okolo 40 tisíc, vojáků něco přes 20 tisíc, policistů okolo 30 tisíc, pak jsou výzkumní pracovníci jistě nezanedbatelná společenská skupina. A trh práce, který jim „přináleží“ má obdobná specifika jako např. u lékařů. Určitě si žlučník nenecháme operovat psychiatrem a bez dobrých praktiků (občas se říká rodinných lékařů) to nejde. Na druhé straně se zdá, že časem nebude třeba tolik operatérů žlučníků jako psychiatrů, což se ve vzdělávání lékařů zatím tolik neprojevuje.... Pokud jde o výzkum, dlouhodobě jsme v ČR silní v technických oborech a přírodních vědách, což je určitě dobře a dává nám to určitou „konkurenční výhodu“ v evropském měřítku.
Česká republika se vyznačuje mj. velkým množstvím velkých infrastruktur (často center vybudovaných v rámci programu VaVpI). Daří se jim podle Vás po personální stránce?
Podpora vzniku nových výzkumných kapacit z OP VaVpI asi nejvíce rozpoutává diskusi o pracovním trhu v oblasti výzkumu, protože zde vzniká nejvíce nových pracovních příležitostí, resp. je zde největší potenciál pro zajímavou práci na pracovišti s výborným vybavením. Otázka je, zda je vůbec možné najít v českém prostředí dost lidí na to, aby tady pracovali a dosahovali dobrých výsledků. Pokud bych soudila podle souborných čísel, zdá se, že se vše daří – otázka je, zda se daří fakticky nebo „papírově“.
Měla byste recept na to, jakým způsobem by měly výzkumné organizace efektivně lákat uchazeče ze zahraničí? Jde nejen o VŠ, AV, ale třeba i výzkumné ústavy zřizované ministerstvy. Mají reálnou šanci dostat se k vhodným kandidátům?
Tady vidím dvě možnosti, dosud příliš nevyužité – podporu státu pro získávání lidí z ciziny a „společnou permanentní akci“ výzkumných organizací. Umím si představit, „jak to udělat“, ale to není na krátký rozhovor, to je na seminář. V principu jde o to, aby stát otevřel hranice těm, kteří tady chtějí delší dobu dělat výzkum (tak jak to už udělal směrem na Ukrajinu), umožnil jim vytvořit si zde zázemí a zlevnil jejich práci nižšími odvody z ní. Výzkumné organizace by měly mít společné pracoviště, které by bylo schopno „dávat o potenciálu Česka vědět“ tam, kde je to nejvíce zajímavé a kde je největší potenciál pro získání schopných lidí. Nejsme v tom daleko – to, že vznikl portál www.researchjobs.cz, považuji za velmi významný počin. Je charakteristickým znakem současnosti, že jsi jej, Martine, vytvořil „na koleně“, když republika v této oblasti přetéká problémy a evropskými fondy.
Řekne-li se transfer znalostí, představí si velká část výzkumnické a akademické obce typicky na jedné straně technickou VŠ a na druhé straně průmyslový podnik. Takovéto transfery znalostí a technologií i přes řadu problémů fungují či začínají fungovat. Ale transfer znalostí, ve kterém by bylo pracoviště zaměřené na společenské vědy a na druhé straně veřejná správa, moc není. Je to jen můj osobní dojem, nebo tomu podle Vás nasvědčují i jiné okolnosti? Ostatně dívám-li se na náš portál, vidím, že výzkumné a akademické pozice v oblasti společenských a humanitních věd tvoří nemalou část volných pozic, ale málokdy jde o aplikovaný či smluvní výzkum. Kde se stala chyba? A je to vůbec chyba?
Chyba to samozřejmě je a z mého vidění to má dvě hlavní příčiny. Jednou je „ne-orientace“ akademické sféry ve společenských vědách na užitečnost pro společnost. Ta je velmi ovlivněna celým systémem podpory výzkumu, který vlastně nutí akademiky „k neužitečnosti“. Druhou je nepřipravenost veřejné správy využívat výsledky společenskovědního výzkumu ve své práci. Přestože máme pro úředníky služební zákon, nemáme stanoveny principy systemizace státní správy, které by např. stanovovaly, že hlavní rolí ústředního orgánu státní správy je strategie, zahraniční politika, tvorba legislativy a výkon posledního stupně státní správy. Z toho by pak plynuly silně obsazené – dobrými absolventy zejména společenskovědních oborů – silné strategické útvary, kde by se vědělo, že spolupráce s akademickou sférou je pro vytváření dobrých podmínek ve společnosti nezbytná. Ale to je zase jedno z mých hobby, o kterých by se dalo mluvit půl dne.... (...např. z představy, jak má vypadat veřejná správa a k jakým je cílům, by pak šlo napsat nový kompetenční zákon a celou veřejnou správu elektronizovat. Bohužel my, co už nám –náct bylo před nějakou dobou, se tohoto asi nedožijeme, i když jako lidé budeme žít v elektronizovaném 21. století, ve světě robotů a aut bez řidičů).
Děkujeme za rozhovor.
Martin Víta
Přečtěte si medailonek a ostatní příspěvky Rut Bízkové v jejím blogu na našem portále.
- Autor článku: ne
- Zdroj: ResearchJobs.cz
