Eva Navrátilová: AFO přibližuje vědu prostřednictvím zážitku

AFO je úzce spjato s Univerzitou Palackého. Jak toto propojení funguje organizačně?

Univerzita Palackého je od počátku hlavním organizátorem AFO, jsme součástí její struktury a máme své oddělení na rektorátu. Na posledním ročníku pracovalo kolem 350 lidí. Ten nejužší tým, který na tom dělá celoročně, tvoří asi deset lidí – z části jsou to seniorní úvazky a pak studenti, kteří za svou činnost mohou získávat mimořádná stipendia.

Od počátku vnímám AFO jako edukační platformu, která nabízí studentům praxi a možnost realizace na velké mezinárodní akci. Mně osobně to během studií otevřelo dveře k práci okamžitě po škole. Dodnes jsme napojeni na kurikulum katedry, vypisujeme praktika, na podzim zaměřená na dramaturgii a hledání filmů, v letním semestru pak na samotnou realizaci. Studenti si semináře mohou zapsat a získat kredity za praxi, což je naše obrovská výhoda oproti jiným festivalům. Tuto síť pak doplňují dobrovolníci ze středních škol nebo i z jiných měst.

Festival je zaměřený na popularizaci vědy. Daří se vám do tohoto procesu zapojovat i přímo vědecké kapacity z Univerzity Palackého, nebo je to spíše mezinárodní záležitost?

To je velmi důležitá součást celého konceptu. Jsme filmový festival, který prezentuje vědecká témata skrze mezinárodní snímky. Typicky pak spolupráce s vědci a vědkyněmi funguje tak, že pokud máme v soutěži film o kvantové fyzice, pozveme odborníky z naší místní katedry, aby udělali úvod a diskuzi. Tím propojujeme světovou produkci s lokálním výzkumem.

Komunikace vědy na Univerzitě Palackého má skrze AFO neuvěřitelnou historii, letos jde už o 61. ročník, což je tradice, která v českém prostředí nemá obdoby. Festival přežil všechny politické a společenské proměny podle mě i díky tomu, že byl univerzitní a apolitický. Každá univerzita má plnit svou „třetí roli“, tedy službu společnosti a komunikaci vědy veřejnosti, a AFO je k tomu pro Univerzitu Palackého ideální nástroj. Společně s Pevností poznání, kam přijde osmdesát tisíc lidí ročně, a festivalem s osmi tisíci návštěvníky, má univerzita obrovský veřejný zásah. I proto držíme základní vstupné na festival stále zdarma, abychom nekladli bariéry šíření znalostí, i když to musíme často složitě obhajovat u dotačních žádostí.

Spolupracujete i s jinými univerzitami nebo institucemi v zahraničí?

Nejužší tuzemská spolupráce probíhá s Českou zemědělskou univerzitou, se kterou společně pořádáme Prague Science Film Fest. Původně šlo o projekt podpořený MŠMT, který byl založený na sdílení know-how, jak dělat festival na domácí půdě bez externích agentur, a tato spolupráce trvá dodnes. Jinak k nám ale jezdí zástupci snad všech českých univerzit, pokud se v programu objeví jejich téma.

V zahraničí jsme součástí sítě evropských festivalů vědeckého dokumentu, kterou jsme před lety spoluzakládali. Společně podáváme granty, například na Kreativní Evropu, a sdílíme zkušenosti. Ale úplně nejzásadnější je naše spolupráce s americkou produkční společností Sandbox Films. Ti před lety vstoupili do našeho industry programu Camp 4Science, což je workshop pro filmaře a filmařky, kteří vyvíjejí nové vědecké dokumenty. Američané jsou velmi velkorysí a každý rok vyberou tři nejlepší projekty, kterým udělí finanční podporu v celkové výši 45 000 dolarů a podpoří tak jejich další vývoj. Díky tomu se k nám filmy vrací ve fázi dokončení a my můžeme uvádět světové premiéry dokumentů, které vznikly i díky AFO. Je pro nás velmi důležité, že nejsme jen festivalem, který je tu pro diváky, ale že o žánr vědeckého dokumentu aktivně pečujeme a podporujeme jeho vývoj.

Kdo tvoří vaše hlavní publikum? Jsou to primárně studenti?

Podle dat přes 45 % návštěvníků jsou skutečně studenti, ať už místní, nebo z jiných měst. Dalších 30 % tvoří mladí dospělí nad 30 let, kteří už pracují. Velmi nám roste skupina rodin s dětmi díky péči, kterou věnujeme programu AFO Junior. Zavedli jsme i „baby friendly“ projekce, kde se tlumeně svítí, rodiče tam mohou být s malými dětmi, které si hrají, a všichni respektují potřeby těchto nejmladších návštěvníků festivalu. Naopak minoritou jsou zatím senioři, což je pro nás téma, na kterém chceme dál pracovat a více je zapojovat, podobně, jako když u nás dříve působili studenti Univerzity třetího věku jako dobrovolníci.

Popularita vědeckého dokumentu se v posledních několika letech značně zvýšila. Co na to mělo vliv?

Významnou roli sehrál rozvoj streamingových a VOD platforem, které rozšířily distribuci a zpřístupnily dokumenty globálnímu publiku, přičemž pandemie tento trend ještě urychlila. Zároveň však došlo i k proměně samotného žánru. Dokumenty se staly vizuálně atraktivnějšími díky novým technologiím, více pracují s příběhem a emocemi a často zapojují známé osobnosti nebo influencery, což zvyšuje jejich přitažlivost pro širší publikum. Důležitá je také větší dostupnost produkčních technologií a posun od tradičního didaktického stylu k autorskému, narativně silnějšímu přístupu. Filmaři dnes přistupují k vědě inovativně, například ve filmu Uhlík: neautorizovaný životopis je samotný prvek personifikovaný a vypráví svůj vlastní příběh. Dalším příkladem je oscarová nominace Erupce lásky, což je v podstatě velká love story o dvou vulkanolozích, u které sice pláčete dojetím, ale zároveň se dozvíte spoustu faktických informací o sopkách. To je to, co chceme – vtáhnout diváka skrze storytelling tak, že si ani neuvědomí, že se vzdělává.

Kam se chce AFO posouvat dál? Máte v Olomouci ještě prostor k růstu?

Olomouc nám stačí, pořád nabízí spoustu možností k růstu. Abychom se stali „monster akcí“, potřebovali bychom násobně větší rozpočet, který v kultuře roste jen velmi pomalu. Spíše se snažíme procesy zefektivňovat a využívat data z evaluací, abychom věděli, které sály fungují a co diváky baví.

Do budoucna se chceme zaměřit na celoroční činnost, což už teď děláme skrze platformu Watch and Know, kde nabízíme filmy online i s metodickými listy pro školy, což může učitelům usnadnit výklad některých látek. Také chceme více propojovat vědce přímo s filmaři skrze pitchingy, kde vědci představují své výzkumy producentům a novinářům. Věříme, že vědci mají povinnost, nebo spíše vlastní zájem svou práci komunikovat. Pokud společnost nebude vědět, co se v laboratořích děje, nebude vědu podporovat. A my jsme tu od toho, abychom jim v tom hledání společné řeči pomohli.

V sekci Resilience se věnujete klimatickým tématům. Promítá se udržitelnost i do samotného fungování festivalu?

Určitě, pro nás je to naprosto stěžejní. Naši dramaturgové a dramaturgyně vidí tolik dokumentů o negativním vývoji planety, že jsme ustálení takové sekce vnímali jako povinnost. Klimatická témata nikam nezmizí, a potřeba o nich mluvit je paradoxně čím dál větší, protože společensky děláme spíše kroky dozadu.

Udržitelnost se zrcadlí i v samotném chodu festivalu. Už více než deset let jsou například všechny naše rauty výhradně vegetariánské. Veškeré propagační předměty vyrábíme s nejvyššími certifikáty a festivalový mobiliář navrhujeme tak, aby byl udržitelný a použitelný napříč ročníky. Nechceme vyrábět věci, které se po týdnu zmáčknou a zahodí. Reklamní předměty šijeme ze starých bannerů. Snažíme se být důslední, a hlavně se nedopouštět greenwashingu, tedy abychom něco říkali na plátně a pak sami seděli na hromadách zbytečného odpadu.

Máte i nějaká konkrétní data o tom, jakou stopu za sebou festival nechává?

Právě teď jsme ve fázi, kdy počítáme uhlíkovou stopu za předchozí ročník. Chceme mít tvrdá data, abychom pro letošek nastavili procesy ještě lépe a věděli, co můžeme reálně ovlivnit. Zavázali jsme se, že do konce příštího roku zpracujeme kompletní strategii udržitelnosti s cílem dosáhnout jí do roku 2030.

Pět let vedení festivalu

V čele festivalu Academia Film Olomouc stojíte jako ředitelka od ledna 2022, ale vaše historie s touto akcí je mnohem delší. Jak na své začátky vzpomínáte?

V ředitelské roli mě teď čeká můj pátý ročník. Ale podobně jako mnozí kolegové a kolegyně, i já jsem na AFO začala pracovat už během studií. Myslím, že můj úplně první ročník byl v roce 2007. Tehdy jsem pracovala jako dobrovolnice ve festivalovém zpravodaji. Dělali jsme rozhovory, psali recenze na filmy, které se zrovna promítaly, a žili redakčním ruchem. Během studia se mi pak rok od roku otevíraly další možnosti, dělala jsem šéfredaktorku a nakonec jsem v roce 2011 začala vést celou komunikaci festivalu, což byla zásadní součást vývoje mého profesního života.

Původně jsem totiž přišla do Olomouce studovat filmovou a divadelní vědu s tím, že chci být novinářkou a psát o filmu. Ale právě práce na AFO mi otevřela dveře i do jiných redakcí, třeba na Anifilmu nebo Letní filmové škole, kde jsem zjistila, že se jen psaním živit nechci. Chtěla jsem se věnovat komunikaci a kreativním kampaním. To mě pak v roce 2013 odvedlo do Brna na Masarykovu univerzitu a následně do VIDA! science centra, které se tehdy otevíralo. Tam jsem zůstala až do roku 2022, než mě osobní život dovedl zpátky k AFO sem do Olomouce.

Návrat k festivalu po letech v Brně tedy nebyl jen profesní, ale i osobní volbou?

Ano, já jsem za stěhování do Olomouce dlouho lobbovala, protože je to moje milované město. Nejdřív jsem se na AFO vrátila na pozici vedoucí komunikace. Trochu jsem sice zvažovala, jestli to není kariérní krok zpátky, ale festival je živý organismus a každý rok přirozeně přináší nové výzvy, takže pocit stagnace rychle zmizel. Pak se uvolnilo místo ředitele, protože tehdejší šéf odešel vést Vlastivědné muzeum, a ta pozice mi byla nabídnuta.

Přebírat festival v roce 2022 musela být po dvou letech pandemie obrovská výzva. Jak na to období vzpomínáte?

Byla to neskutečná výzva, i proto, že jsem do role ředitelky nastoupila na začátku roku a do festivalu zbývaly necelé čtyři měsíce. Předchozí dva ročníky proběhly čistě v onlinu. Tým sice odvedl neuvěřitelnou práci a vybudoval skvělou video platformu, ale byli vyčerpaní. V kultuře je tou největší odměnou euforie z plného sálu a debaty s diváky, a když tohle dva roky nemáte a jen mačkáte tlačítko „live“ ve virtuálním prostoru, ta energie se vytrácí. Navíc v týmu byli lidé, kteří živý festival nikdy nezažili. Měla jsem pocit, že i když má festival za sebou desítky let historie, stojíme tam všichni tak trochu poprvé.

Podařilo se diváky po covidu snadno dostat zpátky do kin?

Návrat diváků byl proces, který řešila všechna kina i festivaly. V roce 2022 se to ještě nevrátilo v takové míře jako v roce 2019, ale zato lidé dorazili s mnohem větší vervou a entuziasmem. Byla cítit obrovská euforie z toho, že akce vůbec můžou probíhat. Dnes už jsme víceméně na číslech jako před covidem, ale návyky se pozměnily. Ne každý je dnes ochotný se převléknout z tepláků, slevit ze svého pohodlí a vyrazit za filmovým zážitkem do sálu s dalšími lidmi. Část publika už se po covidu do kin nevrátila.

Když jste nastupovala, měla jste kromě návratu k „normálu" i nějakou vizi, co chcete v rámci vedení změnit?

Hlavním úkolem bylo vrátit akci do plné síly a stabilizovat finance, protože během covidu jsme přišli o některé partnery i dotační příležitosti. Ale mým velkým osobním tématem byla i péče o tým. Chtěla jsem stabilizovat pracovní úvazky a vytvářet zdravé pracovní prostředí. Když jsem přišla, úvazek měl jen ředitel a vedoucí produkce, všichni ostatní„ jeli“ na dohody. Dnes máme úvazky čtyři a navíc se nám daří na stěžejních pozicích, jako jsou vedoucí techniky, industry programu nebo guest servisu, držet těch pět ročníků stejné seniorní profesionály a profesionálky. Moje vize je taková, že až budu jednou festival předávat, chci, aby byla organizační struktura jasně ustálená, pozice dobře ohodnocené, lidé na festivalu pracovali rádi a neměli důvod z Olomouce odcházet za prací jinam.

Eva Navrátilová je ředitelka festivalu AFO a absolventka Teorie a dějiny dramatických umění na UPOL. Má bohaté zkušenosti z marketingu a komunikace v akademické sféře i kultuře, mimo jiné z festivalů PAF, Cinepur Choice či VIDA! science centra. Ve své praxi dlouhodobě propojuje filmovou distribuci a popularizaci vědy, dříve také v rámci spolupráce s Aerofilms či Českou asociací science center.