Pavel Caha: Komunikace je jednou z našich nejdůležitějších schopností

Čtyřletý projekt, který uspěl ve výzvě Společenské a humanitní vědy: Člověk a lidstvo v globálních výzvách současnosti, spojuje domácí výzkumné špičky z oblasti lingvistiky, psychologie a neurověd s cílem poskytovat poznatky pro nové výzvy spojené s multilingvním prostředím globálního světa. Za Masarykovu univerzitu se na realizaci projektu bude podílet Filozofická fakulta a Středoevropský technologický institut Masarykovy univerzity (CEITEC MU), mezi partnery patří Univerzita Karlova a Psychologický ústav AV ČR. O jedinečném vědeckém plánu hovořil proděkan pro výzkum a projektovou činnost Filozofické fakulty Pavel Caha.

Jak vzniklo téma projektu a čím je unikátní? 

Projekt se zaměřuje na jazyk, na to, jak se ho v dětství učíme, jak ho v dospělosti používáme a jaké výzvy nás čekají ve stáří v důsledku oslabování mozkových struktur. V tomto smyslu tedy projekt jedinečný není, zabývá se problémy, které jsou s námi od nepaměti. Unikátnost projektu tak vidím spíš v tom, že se nám podařilo ke spolupráci přesvědčit přední české lingvisty, psychology a neurology, posílit tento tým skvělými odborníky ze zahraničí a ukázat, že tato témata jsou pro člověka aktuální i dnes, možná i víc než dřív.

V rámci Filozofické fakulty bude výzkum probíhat na šesti filologických pracovištích. Která to jsou? 

Mým cílem je, aby projekt zanechal na Filozofické fakultě trvalou stopu a ovlivnil instituci jako celek. Oslovil jsem tedy kolegy z různých kateder, kteří jsou špičkami ve svých oborech. Jejich úkolem je kromě výzkumu také přivést do svého týmu alespoň jednoho postdoka, ideálně ze zahraničí. Pokud tito lidé zůstanou, bude to pro nás výhoda do budoucna. Na výzkumu se tak podílí Katedra anglistiky a amerikanistiky, Ústav českého jazyka, Ústav jazykovědy a baltistiky, Ústav germanistiky, nordistiky a nederlandistiky, Ústav klasických studií a Ústav románských jazyků a literatur. 

Co bude jejich konkrétním úkolem? 

Jedná se o směs ryze praktických a teoretických problémů, které se vzájemně doplňují. Začnu z toho praktického konce. Vezměte si například migrační krize. Jedna z podmínek úspěšné integrace člověka je, aby se co nejrychleji naučil nový jazyk. Lidé si tento proces často představují tak, že žáky umístíte do třídy, dáte jim učebnice, sešity. Když se ale podíváte na reálné situace, tak to takto neprobíhá. Jedna z výzkumnic na projektu, Egle Mocciaro, se dlouhodobě zabývá výzkumem jazyka migrantů v jižní Itálii. V této populaci je až 30 procent dospělých velmi málo gramotných. V tomto kontextu se ukazuje, že naše teorie a praxe výuky, založená na představě školní třídy, nefunguje. Egle tyto kontexty zkoumá a objevila zde velmi specifický průběh osvojování jazyka. 

Souvisí s výzkumem učení i další výzkumné aktivity? 

Výzkum učení bude provádět i kolega z anglistiky Thomas Rankin. Tom se zabývá jedním z paradoxů, které souvisí s frekvencí. Bylo by normální očekávat, že to, co je v jazyce časté, co se opakuje, se naučíte nejdřív a nejlíp. Podívejte se ale například na anglické členy. Jsou to jedny z nejfrekventovanějších anglických slov, přesto se je mnoho lidí nikdy pořádně nenaučí. Naopak jsou lidé schopni se lehce naučit některé jevy, které se vyskytují velmi zřídka. Jsou to jevy, ve kterých z důvodu jejich nízké frekvence chybují i velké jazykové modely. Lidé v nich ale nechybují téměř nikdy. Ukazuje se, že při učení se kromě frekvence uplatňují i obecné lingvistické principy.

Těmi se zabývají teoretické aspekty výzkumu?

Ano, navazujeme na dlouholetý výzkum univerzálií, vlastností platných pro všechny jazyky. Spousta jazyků například rozlišuje ve své gramatice životné entity od neživotných. Příkladem je i čeština s rozdílem mezi rodem mužským životným a neživotným. Žádný jazyk ale ve své gramatice nerozlišuje jedlé předměty od nejedlých: v češtině ani jinde nemáme rody jedlé a nejedlé. My tyto vlastnosti zkoumáme a snažíme se je vysvětlit. Někteří kolegové, z nichž za všechny zmíním Michala Starkeho, rozvíjejí teorii jazyka, podle níž jsou všechny lidské jazyky na určité úrovni abstrakce shodné. Sdílejí základní gramatické významy, mezi něž patří například životnost, ale jedlost nikoliv. Tyto obecné vlastnosti se pak projevují i při učení. Té teorii říkáme nanosyntax, protože podle ní skládáme věty z těchto malinkatých a často těžko detekovatelných významů. Kolegové se zabývají i dalšími hledisky jazyka – Radek Čech frekvencí, Markéta Ziková zvukovou stránkou, Jana Mikulová vývojem jazyka, Marcin Wągiel významem a Mojmír Dočekal s Radimem Lacinou zpracováním jazyka v reálném čase. Na výzkumu s námi spolupracuje i tým Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Radka Šimíka.

Čím se budou zabývat psychologové a neurovědci a jak bude vypadat mezioborová spolupráce?

Výzkumný záměr Filipa Smolíka z Psychologického ústavu AV ČR zkoumá osvojení jazyka u dětí. Záměr Ľubomíry Novákové z CEITECu se zaměřuje na pochopení změn spojených s patologickým nebo fyziologickým stárnutím. V projektu plánujeme společné konference a chceme vytvořit základ pro budoucí společný výzkum. Spolupráce tohoto typu je světovým trendem. 

Máte v plánu využívat zkušeností anebo partnerské spolupráce ze zahraničí?

V některých aspektech je pro nás mezinárodní spolupráce nezastupitelná, například při výzkumech jazyka migrantů v jižní Itálii. Mezinárodní spolupráce je pro nás také důležitá pro zajištění viditelnosti projektu. Chystáme spolupráci asi s 15 zahraničními univerzitami. Ta nejsevernější je za polárním kruhem v norském Tromsø a ta nejjižnější v Palermu. Nejdál je to na University of Arizona. Čistě geograficky se tedy projekt dostane na hodně zajímavých míst.

Jaký praktický dopad bude mít výzkum? 

Komunikace je jednou z našich nejdůležitějších schopností. Někdy si neuvědomujeme, jak snadno může být narušena. Sám jsem si to měl možnost ověřit, když moje děti vyrůstaly v Norsku, kde jsem asi deset let působil. Přinášelo to spoustu výzev. Tím, že projekt přispívá mimo jiné k porozumění tomu, jak se děti učí mluvit a rozumět, můžeme na základě získaných znalostí včas diagnostikovat a identifikovat poruchy jazykového vývoje, včetně těch u multilingvních dětí. Můžeme vytvářet výukové postupy, které se opírají o přirozený způsob osvojování jazyka. To samé platí i v případě dospělých. Tým Ľubomíry Novákové se pak chystá zkoumat nové metody neinvazivní stimulace mozku a možnost pomocí ní zlepšit jazykové funkce u neurodegenerativních onemocnění.

Autorka: Hana Hložková

Foto: Alexandra Snováková

Zdroj: Masarykova univerzita