Julie Chytilová: Důležité je porozumět, jakým směrem se ubírá vztah mezi chudobou a trpělivostí

Jak se tvoří výzkum

Výzkumu v zahraničí jste se naplno začala věnovat po doktorském studiu. Jak jste k výzkumu zpočátku přistupovala a v čem spočívala vaše motivace?

Po ukončení magisterského studia jsme s partnerem, dnes manželem, Michalem Bauerem odjeli pracovat na půl roku jako dobrovolníci do vesnických oblastí v Ugandě. Během pobytu nás napadala dlouhá řada otázek, proč se místní lidé chovají a rozhodují tak, jak se rozhodují. Spíše z vlastního zájmu jsme tehdy zorganizovali dotazníkové šetření, ve kterém jsme se zaměřili na to, do jaké míry lidé dělají trpělivé nebo netrpělivé volby. Trpělivost je důležitou ingrediencí pro ekonomický rozvoj, protože má vliv na to, jak jsou lidé ochotni spořit či investovat do svého zdraví, vzdělání svých dětí, atd. Z dat nakonec vznikl výzkumný článek, který byl publikován v mezinárodním časopise, a to pro nás bylo motivací pro další práci v této oblasti. A zůstali jsme u toho dalších téměř dvacet let.

V rámci výzkumu pracujete s kontrolní a „treatment“ skupinou. Druhé zmíněné vždy poskytnete intervenci – například v podobě informace. Aplikovala jste v rámci jednoho výzkumu „prohození rolí“ v těchto skupinách. Je to vůbec proveditelné?

Přesně tak, ve výzkumu rozdělíme respondenty náhodně do dvou skupin, jedné z nich poskytneme nějakou intervenci a druhé nikoliv. To nám umožňuje studovat efekt intervence na chování a rozhodování, podobně jako se v medicíně studuje efekt léku ve srovnání s placebem.

Někdy je možné, že se lidé zúčastní výzkumu v obou skupinách. Například pokud nás zajímá, jak budou odpovídat na dvě otázky, které jsou si hodně podobné, ale liší se v určitém důležitém faktoru. Může to být třeba úloha, v níž se mohou o finanční odměnu rozdělit jednou s někým z většinové společnosti a podruhé s někým z etnické menšiny. To nám umožní odhadnout, zda je etnická menšina diskriminovaná. Protože může hrát roli pořadí, ve kterém jsou otázky kladeny, tak je jejich pořadí pro každého respondenta určeno náhodně. Jako test robustnosti se pak můžeme podívat pouze na odpovědi účastníků v první úloze, kde ještě nevěděli, že bude následovat úloha druhá.

V jiných typech výzkumů není možné, aby účastníci dělali rozhodnutí v obou skupinách. Například pokud chceme zjistit, zda poskytnutí určité informace ovlivňuje jejich chování v reálném životě.

Lidé zasaženi válkou se podle výzkumu chovají více prosociálně k lidem z vlastní skupiny

V jakých tematických oblastech hrála intervence zásadní roli?

Během pandemie covid-19 jsme takto testovali, jestli informace o tom, že mezi lékařskou komunitou panuje široká shoda na tom, že lékaři nově vyvinutou vakcínu podporují, ovlivňuje ochotu lidí se nechat očkovat. Ukázalo se, že tato informace má silný účinek a mezi jedním tisícem lidí, kteří ji obdrželi, se jich nechalo naočkovat o 4,5procentního bodu více než mezi dalším tisícem lidí, kteří informaci neobdrželi.

V tomto typu výzkumu se každý rozhoduje pouze v jedné ze skupin. Podstatné je, že je vzorek respondentů dostatečně veliký a je do těchto skupin rozdělen náhodně. V důsledku toho jsou si obě skupiny statisticky podobné, což je možné potvrdit i porovnáním charakteristik účastníků v obou skupinách.

V rámci vašeho výzkumu v „postkonfliktních“ společnostech (například váš výzkum v Gruzii) jsou respondenty zejména děti. Proč právě ony?

Ve většině výzkumných projektů pracujeme s dospělými respondenty. V řadě případů je ale zajímavé studovat, jak se rozhodování vyvíjí s věkem. Dětství a mládí jsou období, kdy se lidské preference formují. V tomto konkrétním případě nás zajímalo, nakolik prožitek válečného konfliktu ovlivňuje prosociální chování, tedy jak se lidé chovají k ostatním.

Studovali jsme rozhodnutí vzorku dětí v Gruzii a také dospělých v Sierra Leone. V obou zemích vidíme velmi podobné vzorce. Lidé, kteří byli válkou více zasaženi, se chovají více prosociálně k lidem z vlastní skupiny, ale méně prosociálně k ostatním. To může pomoci vysvětlit dva často pozorované trendy v postkonfliktních společnostech – rychlou obnovu a spolupráci na lokální úrovni, ale také přetrvávající tenze mezi různými skupinami, které mohou vést k opakujícím se konfliktům.

Když se vrátím k věku účastníků, tak tyto vzorce byly nejsilnější právě mezi dětmi a mladými dospělými.

Poznatky z výsledků výzkumu

Nakolik se shodují očekávané hypotézy se skutečným výsledkem výzkumu?

Někdy máme jasnou výzkumnou hypotézu, která vyplývá z předchozí teoretické práce, existujících empirických studií nebo jen pozorování okolního světa, ale je třeba ji přímo otestovat, abychom ji mohli potvrdit či vyvrátit. Například, že poskytnutí informace o shodě mezi odborníky zvýší ochotu nechat se očkovat.

V jiných případech nemusí být směr očekávaného efektu dopředu zřejmý, jiný výzkumný tým například zjišťoval, jaký vliv bude mít, když se lidem zaplatí za to, že se nechají naočkovat. Je možné, že to jejich ochotu nechat se očkovat podpoří, ale stejně dobře se dá argumentovat, že ji to sníží, protože lidé se budou obávat, že finanční platba signalizuje, že s očkováním je něco špatně, například není kvalitní.

„Život v chudobě ovlivňuje to, jak se lidé rozhodují."

Jaké zjištění vašeho dosavadního výzkumu vás nejvíce překvapilo?

Většinou je to tak, že jsme zvědaví, co a jak ovlivňuje lidské rozhodování a snažíme se to otestovat pomocí rigorózních empirických metod a dat z terénu. Překvapení je mnoho, například že efekt jednominutového čtení informací o názorech lékařů je skutečně veliký a navíc dlouhodobý, přetrvává po alespoň devět měsíců do doby, kdy se lidé nechávali očkovat druhou a třetí dávkou vakcíny.

Vztah mezi chudobou a rozhodováním může jít i opačným směrem

Častým tématem vašich výzkumů je také „netrpělivost“. Jaké zjištění v této oblasti pro vás bylo zásadní?

Dlouhou dobu se pozorovalo, že chudí lidé se v mnoha směrech chovají netrpělivě. Důležité je porozumět tomu, jakým směrem se vztah mezi chudobou a trpělivostí ubírá. Často se argumentuje, že chudí lidé si chudobu způsobili sami svým chováním a rozhodováním, například tím, že nechtějí spořit či investovat do svého vzdělání, tedy dělají volby s menším ohledem na budoucnost. Výsledky nových výzkumů ale ukazují, že život v chudobě ovlivňuje to, jak se lidé rozhodují – neustálý stres a kognitivní vytížení mohou způsobit, že se rozhodují méně kvalitně. To znamená, že vztah mezi chudobou a rozhodováním může jít i opačným směrem.

My jsme tuto otázku studovali v Ugandě a zjistili jsme, že lidé, kteří se rozhodují o tom, jak si chtějí pracnou a zábavnou aktivitu rozdělit mezi přítomností a budoucností, častěji preferují brzkou zábavu a odkládají práci, pokud přemýšlí nad tím, že se nachází v tíživé finanční situaci. Výsledky výzkumu naznačují, že i krátkodobá finanční podpora může pomoci chudým lidem dělat rozhodnutí s dlouhodobějším dopadem, a může jim tak pomoci se z chudoby vymanit.

„Mladým dospělým jsou lidé ochotni nejméně pomáhat a nejvíce škodit."

Na jakém dalším výzkumu aktuálně pracujete?

Téma, kterým se nyní zabýváme, je diskriminace na základě věku. Na vzorku respondentů z České republiky a z USA vidíme, že být mladým dospělým není vůbec jednoduché. Většina populace přemýšlí o mladých v negativních stereotypech. Když měříme, kolik peněz jsou lidé ochotni přidělit či ubrat lidem z různých věkových skupin, tak vidíme, že mladým dospělým jsou lidé ochotni nejméně pomáhat a nejvíce škodit. To je důležité nejen pro pochopení vztahů mezi generacemi, ale také pro pochopení toho, proč se často pozoruje nedostatečná aktivita v prosazování politik zaměřených na mladé, jako je řešení nezaměstnanosti, dostupnosti bydlení či penzijního systému.

Jsou zjištění ze zahraničí (např. právě z Ugandy nebo Indie) přenositelné na českou populaci?

Přenositelnost výsledků výzkumu z jedné konkrétní země do jiných kontextů je vždy obtížná. Výsledky různých výzkumných týmů působících v různých zemích se na sebe ale dlouhodobě nabalují a doplňují. Naše poznání se tak postupně rozšiřuje. Nyní můžeme do určité míry tvrdit, že dopady chudoby na rozhodování jsou podobné v různých rozvíjejících se zemích. O tom, nakolik lze výsledky aplikovat na chudší segment populace v bohatých zemích, toho ale zatím moc nevíme.

Poptávka od politiků po doporučeních či ochota se jimi řídit je malá

„I krátkodobá rozvojová pomoc může mít dlouhodobý dopad"

Jsou tyto poznatky – například právě v případě oceněné studie Determinanty prosociálního a antisociálního chování: poznatky z terénních ekonomických experimentů – nápomocné k tomu, aby strukturovaly veřejné politiky?

Výsledky mají implikace pro veřejné politiky – například právě to, že i krátkodobá rozvojová pomoc může mít dlouhodobý dopad. Nebo že může být užitečné nechat lidi, kteří žijí v chudobě, dělat důležitá rozhodnutí v období, kdy se nachází v lepší finanční situaci, u farmářů by to bylo například po sklizni.

Vidíte v České republice dostatečné propojení mezi akademickým výzkumem a politickými rozhodnutími?

Doporučení pro politická rozhodnutí se snaží pravidelně dávat řada mých kolegů ekonomů. V některých případech jsou úspěšní, ale zatím je poptávka od politiků po těchto doporučeních či ochota se jimi řídit spíše malá. V Čechách je také velmi obtížný přístup k datům a řada kolegů tak raději pracuje s daty z jiných zemí, kde jsou data podstatně dostupnější, jako jsou skandinávské země nebo Německo. Je to škoda, protože přicházíme o mnoho užitečných poznatků o tom, jak se lidé v Čechách rozhodují a jaké veřejné politiky by mohly být užitečné.

Od roku 2016 jste zároveň garantkou bakalářského studia Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Navíc vy osobně máte bohaté zkušenosti ze zahraničí. Čím se váš institut inspiroval od zahraničních univerzit?

Za velmi pozitivní považuji v tomto ohledu na institutu zejména dvě věci. Zaprvé, jakým způsobem studenti ukončují své studium během státní závěrečné zkoušky jak v bakalářském, tak magisterském studiu. Zde jsme se nechali inspirovat řadou zahraničních univerzit a nezkoušíme studenty znovu z předmětů, které již dříve během studia absolvovali. Místo toho dostávají během státní zkoušky široký časový prostor na prezentaci své závěrečné práce a navazující rozpravu s komisí.

Studenti na závěrečné práci pracují velmi dlouhou dobu, téměř všechny práce obsahují detailní datovou analýzu, a je velmi zajímavé během státních zkoušek vidět, jakými důležitými tématy se zabývají. Nutno podotknout, že tuto formu státní zkoušky jsem neprosadila já. Když jsem se stala garantkou, tak jsem již přišla v podstatě k hotovému, celý proces spíše posilujeme a vylaďujeme.

Jako druhý bod bych vyzdvihla to, že většina kurzů se již na bakalářské úrovni vyučuje v angličtině. Vzhledem k mezinárodnímu charakteru oboru ekonomie a tomu, že převážná většina literatury je v angličtině, je to přirozené a umožňuje to výuku na základě modernějších podkladů a poznatků, než kdyby se měly používat pouze české překlady. Je to užitečné také pro naše absolventy, kteří často pokračují v navazujícím studiu či zaměstnání v zahraničí.

 

Autor: Jan Michal

---

Julie Chytilová je docentkou ekonomie na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a výzkumnou pracovnicí na Národohospodářském ústavu Akademie věd České republiky. Studuje otázky souvisejícími s palčivými společenskými výzvami, jako jsou dopady chudoby na lidské rozhodování, příčiny a následky válečných konfliktů, etnická diskriminace či faktory ovlivňující sociální a antisociální chování. Ve spolupráci s kolegy z ČR i ze zahraničí pro zodpovězení těchto otázek organizuje sběry dat pomocí ekonomických experimentů mezi relevantními vzorky populace, často v terénu, například v Ugandě, Keni, Gruzii či Indii. Zúčastnila se řady výzkumných pobytů na zahraničních univerzitách, například na New York University, Harvard University či University of California, Berkeley.