Leventon, Harmáčková: Ztráta biodiverzity má extrémní ekonomické dopady

O jakou platformu jde a souvisí s Mezivládním panelem pro změnu klimatu (IPCC)? 

V posledních několika desetiletích pozorujeme, že tvůrci politik často nemají k dispozici snadno využitelná shrnutí aktuálních vědeckých závěrů. Naopak pro vědeckou obec často není snadné se zorientovat v typu otázek, na které při nastavování politik potřebují političtí zástupci odpovědi. Vědecko-politické platformy, jako je IPBES, tento problém řeší, protože politické představitele a vědce propojují. Jsou proto nezbytné k propojení nejnovějších vědeckých poznatků s praktickými politickými rozhodnutími. Poskytují komplexní analýzy složitých problémů, jako je úbytek biodiverzity (v případě IPBES) nebo změna klimatu (v případě IPCC), a překládají je do srozumitelné podoby pro politiky i veřejnost. Díky těmto platformám lze politická rozhodnutí dělat informovaně a na základě ověřených dat. 

IPBES je tedy mezivládní platforma, která spojuje vědecké poznatky a politická rozhodnutí s cílem chránit biologickou rozmanitost a ekosystémové služby. Na rozdíl od IPCC, který se zaměřuje na změnu klimatu, IPBES řeší širší spektrum problémů spojených s biodiverzitou, ekosystémy a jejich dopadem na společnost. Obě platformy se ale doplňují, protože klimatická změna a úbytek biodiverzity jsou úzce propojené.

Jak chránit rozmanitost 

Jaké hlubší příčiny úbytku biologické rozmanitosti, změny klimatu a znečištění se v hodnocení transformativní změny podařilo identifikovat?

Zpráva definuje tři základní příčiny úbytku biologické rozmanitosti. Jedná se o přetrvávající společenské vzorce, které jsou podhoubím přímých i nepřímých příčin úbytku biologické rozmanitosti, ale také o další související výzvy v oblasti udržitelného rozvoje, včetně změny klimatu. Vytváření udržitelnosti a zastavení úbytku biologické rozmanitosti proto vyžaduje řešení základních příčin. Příčiny, které jsme identifikovali, jsou následující: 1) odtržení od přírody a lidí a nadvláda nad nimi; 2) koncentrace moci a bohatství a 3) upřednostňování krátkodobých, individuálních a materiálních zisků. Tyto příčiny společně vysvětlují existenci vzorce dominantních společností a ekonomických systémů, které se vykořisťováním přírody snaží zvýšit materiální spotřebu nad rámec uspokojování potřeb. Z tohoto vzorce má prospěch stále menší počet lidí, zatímco naprostá většina trpí jeho důsledky. Ti, kterým prospívá nejvíce, jsou zároveň ti, kteří mají největší moc nad rozhodováním.

Co je to vlastně biologická rozmanitost? 

Biologická rozmanitost neboli biodiverzita zahrnuje veškeré formy života na Zemi – od genů přes druhy až po celé ekosystémy. Její hodnota je nezměrná. Za prvé se jedná o bohatství živých organismů na planetě – jako živé bytosti si proto zasluhují existenci samy o sobě. Zároveň je ale biodiverzita i základem zdravého životního prostředí a je naprosto klíčová pro životy lidí a fungování společnosti. Je základem zdravého životního prostředí, poskytuje ekosystémové služby, a je nezbytná pro naši ekonomiku i přežití. Biodiverzita je například klíčová pro potravinovou bezpečnost – jednotlivé zemědělské druhy jsou součástí biodiverzity. Včely a další opylovači jsou navíc zásadní pro opylování plodin a jejich činnost nás nic nestojí – zajišťují produkci ovoce, zeleniny a dalších potravin, které jsou základem našeho jídelníčku. Bez nich by bylo zemědělství méně efektivní a dražší. Podobně živé organismy pomáhají přirozeně čistit vodu, což je zásadní pro zásobování obyvatel pitnou vodou i pro zemědělství. Rozmanité organismy v půdě, jako jsou mikroby nebo žížaly, podporují koloběh živin, který je nezbytný pro růst plodin. Biodiverzita je ale spojená i s ochranou před riziky – např. smíšené lesy nebo přirozená nivní území zadržují vodu a zmírňují dopady povodní, které jsou v našem regionu závažnější kvůli klimatické změně. Z hlediska zdraví přírodní prostředí poskytuje léčiva a zdroje pro farmaceutický průmysl. Kromě toho působí pozitivně na duševní zdraví – zelené plochy podporují rekreaci a snižují stres. Nezanedbatelná je i kulturní a historická hodnota biodiverzity – rozmanitá příroda je součástí kulturní identity a tradic. Inspiruje umění, literaturu a přitahuje turisty, čímž přispívá k ekonomice.

Jaké nejzásadnější změny či rozhodnutí musí provést vlády a velké podniky, aby nedocházelo k dalšímu úbytku biologické rozmanitosti?

Při uvažování o možných řešení úbytku biodiverzity je nutné zamyslet se nad jeho hlubšími příčinami. Jednou z významných příčin je, že náš ekonomický systém upřednostňuje okamžitý materiální zisk před dlouhodobou udržitelností, což je z dlouhodobého hlediska ohrožující nejen pro biodiverzitu, ale i pro společnost. To se zrcadlí i v kulturních a společenských normách, které kladou důraz na spotřebu. Vlády i velké podniky by tak v zájmu naší dlouhodobé kvality života měly opustit jednání „po nás potopa“ a podporovat modely, které zohledňují nejen ekonomické, ale i ekologické a sociální hodnoty – například zavedením udržitelné produkce a spravedlivým nastavením obchodu. K degradaci přírody přispívá i podpora škodlivých sektorů, jako je intenzivní zemědělství, těžba fosilních paliv a odlesňování. Vlády by proto měly reformovat dotace a investovat do udržitelných alternativ, například obnovitelných zdrojů energie či regenerativního zemědělství. Problémem pro biodiverzitu i společnost je i nízká koordinovanost politik napříč sektory a regiony – v ideálním případě by vlády propojovaly socioekonomické cíle s ochranou biodiverzity a klimatickými cíli. Za řadou těchto problémů stojí koncentrace moci a bohatství, protože bohatí a mocní aktéři s vysokou spotřebou a vlivem na politiku nesou největší odpovědnost za narušování přírodního prostředí s dopady na kvalitu života zbytku společnosti. Je v zájmu vlád i celé společnosti tuto nerovnováhu zmírňovat.

Jsme součástí přírody a musíme se podle toho chovat

Jakou roli hraje v naplnění strategií a doporučených kroků jednotlivec, případně občanské iniciativy? Máme vůbec možnost my sami nějak tyto věci ovlivnit? 

Ve vytváření transformativní změny a udržitelné budoucnosti může hrát svou roli úplně každý. Ve zprávě konstatujeme, že k transformativní změně musí dojít v celé řadě měřítek a na mnoha úrovních. Jde jak o individuální změny chování – například naše volby ohledně toho, co kupujeme a jak cestujeme, tak i o kolektivní jednání a změny politik na národní a mezinárodní úrovni. Při vytváření politik a předpisů, které podporují opatření pro udržitelnost, samozřejmě hrají důležitou roli vlády, a proto je každý hlas důležitý při rozhodování o tom, kdo ve vládě je. Je však také důležité komunikovat rozhodujícími činiteli od obecní úrovně až po národní. Můžeme se účastnit schůzí zastupitelstva obce nebo psát dopisy a žádosti voleným zástupcům o větší aktivitu v oblasti biologické rozmanitosti. Všichni se však můžeme také přímo podílet na vytváření změn, zejména prostřednictvím komunitních iniciativ, které přispívají k tomu, aby naše vlastní okolí bylo udržitelnější. Skvělým příkladem ze zprávy je iniciativa v rámci jedné komunitní zahrady, kde učí děti pěstovat zdravé potraviny a propojují je s přírodou, což zvyšuje pravděpodobnost, že přírodu budou chtít chránit.

Ve zprávě se píše: „…předchozí a současné přístupy nedokázaly zastavit nebo zvrátit úpadek přírody v globálním měřítku, což má vážné důsledky pro globální ekonomiku a blahobyt lidí.“ Můžete uvést příklady přístupů, které byly v minulosti aplikovány a nepřinesly požadovaný výsledek?

Obecně je jednou z příčin minulých neúspěchů v ochraně biodiverzity, ale i v dalších sektorech (např. produkce potravin, ochrana vody, ochrana lidského zdraví) nedostatek spolupráce mezi sektory, jako jsou zemědělství, vodohospodářství a ochrana přírody, který často vedl k neefektivním nebo konfliktním politikám. Například rozsáhlá podpora intenzivního zemědělství vede v Česku ke ztrátě biodiverzity, degradaci půdy a znečištění vody, což jsou všechno faktory kritické pro naši vlastní potravinovou bezpečnost do budoucna. Tyto praktiky sice krátkodobě zvyšují produkci potravin, ale dlouhodobě snižují odolnost ekosystémů a jejich schopnost podporovat udržitelné zemědělství.

Podobně negativní dopady měly české jednorozměrné politiky v oblasti energie: špatně nastavená podpora biopaliv vedla k rozšiřování monokultur (např. řepky) na úkor zdraví půdy a zemědělských ekosystémů. Jedním z neúspěšných přístupů je obecně také spoléhání na izolovanou ochranu přírody bez adresování hlubších ekonomických a společenských příčin úbytku biodiverzity.

Zmínila jste, že zpráva definuje tři základní klíčové příčiny úbytku biologické rozmanitosti: 1) odtržení od přírody a lidí a nadvláda nad nimi; 2) koncentrace moci a bohatství a 3) upřednostňování krátkodobých, individuálních a materiálních zisků. Je z pohledu panelistů reálné tyto příčiny odstranit? Jak konkrétně zpráva doporučuje vládám postupovat?

Především je potřeba říci, že odstranění těchto příčin je nutné. Důsledky ztráty biodiverzity jsou pro naši společnost zásadní – má extrémní ekonomické dopady (např. produkce potravin s umělým nahrazováním opylovačů stojí řádově více než s přirozenými opylovači), negativně se podepisuje na lidském zdraví (např. čištění ovzduší prostřednictvím stromů a lesních ekosystémů stojí řádově méně než technologické čištění ovzduší). I když to nemusí být na první pohled patrné, celkově je biodiverzita předivem, na kterém stojí a padá naše kvalita života a fungování naší společnosti. Odstranění příčin úbytku biodiverzity je náročné, ale možné. Roli v něm má každý z nás, od osobního jednání, naší podpory veřejných iniciativ, po roli velkých firem při nastavování jejich obchodních modelů a roli vlád.

Důležité je také poznamenat, že ne každý zastává názory nebo se chová v souladu s těmito zjištěnými základními příčinami. Jde o převládající vzorce společenského uspořádání, a jak je ve zprávě napsáno, prospěch z nich má jen malý počet lidí. Naprostá většina lidí na světě se nesnaží vědomě přírodu ničit. Příčiny těchto vzorců jsou spíše v našich sociálních, ekonomických a politických systémech. My víme, že na světě je mnoho lidí, kteří tyto základní příčiny neztělesňují. Existují také příklady rozsáhlých změn, které vyvíjí tlak proti těmto základním příčinám – například politiky, které uznávají práva přírody, znamenají odklon od myšlenky, že lidé nad přírodou dominují. Obecně řečeno není existence těchto základních příčin nevyhnutelná, tj. není v lidské povaze. To, že se je budeme vědomě snažit řešit, je zcela reálné. V hodnocení transformativní změny je dokonce uvedeno 5 strategií, jejichž kombinací lze usilovat o řešení těchto základních příčin.

Zároveň zpráva zmiňuje, že „mnoho domorodých národů a místních komunit po celém světě má názory, struktury a praktiky v souladu s vytvářením spravedlivého a udržitelného světa. Jak se jimi západní civilizace hodlá inspirovat? Čím konkrétně?

Domorodé národy často praktikují udržitelný způsob života a přistupují k přírodě s respektem. Západní civilizace by mohla přejmout principy, jako je společná péče o místní zdroje, regenerativní zemědělství a udržování rovnováhy mezi potřebami lidí a přírody. 

Právě čtyři zásady z následující otázky představují konkrétní způsoby, jak vytvořit názory, struktury a postupy, které řeší základní příčiny a vedou k udržitelné a spravedlivé budoucnosti. Zpráva zdůrazňuje, že transformativní změna spočívá v tom, jak ji vytváříme, nejen v tom, jaké konkrétní kroky podnikáme. Tyto čtyři zásady byly identifikovány jako důležité způsoby, kterými kroky řídit. Zejména respektující a vzájemné vztahy mezi člověkem a přírodou jsou zásadou přítomnou v mnoha domorodých kulturách a pohledech na svět. Podstatou je, že přírodu nevnímáme jako něco, co existuje odděleně od lidí a pouze pro náš vlastní prospěch. Naopak, jsme její součástí a musíme se podle toho chovat.

Ve zprávě jsou zmíněny 4 principy změny: „Rovnost a spravedlnost; pluralismus a inkluze; respektující a vzájemné vztahy mezi člověkem a přírodou; a adaptivní učení a činnost.“ Můžete vysvětlit, jak by se v ideální praxi měly tyto principy naplňovat?

Tyto principy či zásady mají být vodítkem pro kroky, které podnikáme směrem k transformativní změně. Ve skutečnosti je velmi těžké je vnímat jako recept nebo návod k použití, protože odrážejí skutečnost, že opatření pro transformativní změnu budou muset být na různých místech jiná. Krok, který pro transformativní změnu funguje ve Velké Británii, nemusí fungovat v Česku – nemusí totiž odpovídat potřebám komunit nebo vyžaduje jinou infrastrukturu. Proto spíše než soubor normativních opatření zpráva uvádí tyto zásady. Ukazujeme, že transformativní změna by měla změnit názory, struktury a postupy tak, aby řešila základní příčiny ztráty biodiverzity. Způsobů, jak změnit názory, struktury a postupy, je mnoho – zpráva obsahuje databázi 400 příkladových iniciativ, které tak činí! Patří mezi ně chráněné přírodní oblasti, řízení rybolovu, zemědělské postupy, komunitní aktivita, firemní politiky a další. K vytvoření transformativní změny bude zapotřebí podniknout opravdu mnoho těchto kroků dohromady. Aby však přispěly k udržitelné a spravedlivé budoucnosti, je důležité, aby byly prováděny tak, že neposílí základní příčiny úbytku. Právě v tomto ohledu jsou tyto zásady důležité – aby nám poradily, jak navrhovat a podnikat naše kroky způsobem odpovídajícím kontextu.

Kroky, které podnikají USA, nejsou to jediné, co ovlivňuje energetickou infrastrukturu

Vydané hodnoticí zprávy schválilo 140 států – jsou mezi nimi i Spojené státy americké?

Ano, USA byly doposud aktivním členem IPBES a schválily vydané hodnoticí zprávy.

Prezident USA Donald Trump hned po své inauguraci oznámil, že USA odstupují od Pažížské dohody. Co to bude pro svět a klima znamenat? 

Rozhodnutí Donalda Trumpa opětovně vystoupit z Pařížské klimatické dohody signalizuje, že Spojené státy pro tuto chvíli odstupují od mezinárodního úsilí o snížení emisí. To je špatná zpráva pro nás všechny, protože pokud se jednotlivé státy nebudou snažit snižovat emise skleníkových plynů, následky zhoršující se klimatické změny poneseme všichni napříč planetou. Zároveň je ale nutné zdůraznit, že globální klimatická dohoda nestojí a nepadá pouze s jedním státem.

Kromě toho mohou podniky, federální státy a občanská společnost v USA pokračovat v práci na mitigaci klimatické změny a adaptaci na změnu, i když USA nejsou součástí Pařížské dohody. Z hodnoticí zprávy o transformativní změně totiž jasně vyplývá, že vlády sice hrají při facilitaci změn klíčovou a důležitou roli, ale svou roli může hrát každý. To platí i v USA.

Nově zvolený prezident Spojených států také chválil těžbu fosilních paliv a na začátku své kampaně se negativně vyjadřoval k investicím do obnovitelných zdrojů energie a chce škrtnout rozpočet na výzkum klimatu. Jak taková rozhodnutí ovlivní přírodu a světové klima?

Stav přírody a světové klima jsou výsledkem souhry tisíců faktorů a jednání na všech úrovních společnosti, od jednotlivců po státy a mezinárodní korporace. V souhře všech těchto faktorů je vliv jednoho rozhodnutí do budoucna obtížné určit. Víme, že změna klimatu a těžební průmysl jsou přímými příčinami úbytku biologické rozmanitosti. Cokoli, co způsobí zvýšení globální teploty a povede k intenzivnější těžbě a intenzivnějšímu zpracování fosilních paliv, bude mít negativní vliv na biodiverzitu. Víme také, že jak změna klimatu, tak úbytek biodiverzity mají negativní dopady na společnosti po celém světě – včetně USA. Bohužel, jak ukazují základní příčiny, bude malý počet lidí, kterým rostoucí bohatství a moc získané díky zintenzivnění těžby ropy přinese prospěch, přinejmenším v krátkodobém horizontu, zatímco naprostá většina lidí na celém světě i v USA bude těmito rozhodnutími a jejich dopady na životní prostředí negativně ovlivněna.

Je však důležité mít na paměti, že Pařížská dohoda či kroky, které podnikají USA, nejsou to jediné, co ovlivňuje energetickou infrastrukturu. Stejně tak je nutné si uvědomit, že současná geopolitická situace je čím dál tím nejistější, a energetické zdroje jako ropa k nám putují přes mnoho států. Ze strategického hlediska nás proto dělají obnovitelné zdroje energie daleko samostatnějšími a méně závislými na vývoji mezinárodní situace. S tím, jak se mění tržní příležitosti a EU vytváří příležitosti v odvětví zelených technologií (například prostřednictvím Zelené dohody pro Evropu), může být investování do obnovitelných zdrojů energie konkurenční výhodou.

A jaký dopad bude mít výše uvedené rozhodnutí na zvyšování průměrné teploty a oteplování Země? 

Obecně lze říci, že každé rozhodnutí zvyšující emise skleníkových plynů přispívá k prohlubování změny klimatu, a změna klimatu je pro jednotlivce, společnost i ekonomiku velký problém. Symbolizování změny klimatu jedním číslem, jako je průměrná teplota atmosféry, může působit abstraktně nebo neškodně, je ale potřeba si uvědomit, že změna klimatu nás přímo ohrožuje: zvyšování hladin oceánů ohrožuje přístavy a tím i dopravu zboží, zvyšující se teplota vody ztěžuje a zdražuje chlazení elektráren, sucha ohrožují potravinovou bezpečnost, extrémních jevy počasí jako povodně a tepelné ostrovy ve městech ohrožují zdraví i životy lidí. Byla by proto chyba podobná rozhodnutí podporovat.

Co znamená americký obrat pro ostatní státy? Mají také rozpočty na výzkum klimatu a související otázky omezit, nebo naopak navýšit? 

Je především nutné podporovat výzkum společenských souvislostí změny klimatu, protože ve fungování společnosti leží klíč k řešení jak změny klimatu, tak úbytku biodiverzity, problémů se znečištěním, a dalších souvisejících krizí. Potřebujeme mít lepší přehled o tom, jaké nástroje nám mohou zajistit kvalitní život, aniž bychom ohrožovali budoucnost sebe samotných, našich dětí a dalších generací po nás. 

Dopady změny klimatu a úbytku biologické rozmanitosti pociťují právě lidé a mají vliv na fungování společnosti. Hodnocení IPBES navíc jasně ukazují, že příčiny neudržitelnosti jsou společenské. Je důležité chápat, jak společnost funguje, jak se mění, a nalézt  odezvy, které fungují v rámci našich demokratických norem. Navzdory naléhavé potřebě poznatků o sociálních rozměrech environmentálních témat jsou tyto otázky v současné době ve výzkumu udržitelnosti ve srovnání s biofyzikálními rozměry globální změny nedostatečně financovány.

Kdy můžeme čekat vydání sedmé hodnoticí zprávy IPCC a kdy budeme vědět, jak to vypadá s průměrnou teplotou na Zemi? 

Sedmá hodnoticí zpráva IPCC (AR7 – 7th Assessment Report) je plánována na období mezi lety 2028 a 2030, v souladu s pravidelným cyklem vydávání hlavních zpráv IPCC každých 5–7 let. Tento harmonogram umožňuje odborníkům zhodnotit nejnovější vědecké poznatky a aktualizovat scénáře změny klimatu. V současné chvíli to nevypadá, že by se nám dařilo následovat příznivé scénáře, ve kterých se globální průměrná teplota zvyšuje méně a dopady na lidskou společnost jsou tak mírnější. Právě proto je nutné, abychom jako jednotlivci podporovali hnutí, organizace a tvůrce politik, kteří neberou klimatickou změnu a její dopady na obchod, energetiku, produkci potravin a lidské zdraví na lehkou váhu.

Stojí za to také vědět, že bude vypracována zvláštní zpráva IPCC o klimatické změně a městech. Právě byla potvrzena účast odborníků a hodnocení začíná. Zpráva bude zpracovávána napříč pracovními skupinami, takže bude zahrnovat jak biofyzikální procesy změny, tak i adaptace a mitigace. Důležité je, že zpráva nastíní rizika, jimž čelí městské oblasti, a také možné reakce a kroky společenské správy. Podle informací o rozsahu od IPCC by shrnutí této zprávy pro tvůrce politik mělo být projednáno na jaře 2027.

Také v Evropě sílí hlasy po revizi Green Dealu. Potřebuje Green Deal nějakou změnu?

Výsledky hodnocení IPBES nemohou poskytnout náhled na to, zda by se Zelená dohoda pro Evropu měla změnit – to jsme v rámci procesu nehodnotili. Hodnoticí zprávy IPBES obsahují současný stav znalostí o transformativní změně a vzájemných vazbách mezi biodiverzitou, vodou, potravinami a zdravím (tzv. nexusu). Jednání o shrnutí pro tvůrce politik sloužilo jako předání těchto výsledků vládám a rozhodovacím orgánům. Ti by se nyní měli s výsledky seznámit a zvážit možné důsledky pro strategie a politiky, zejména pokud a kdy budou revidovány. Zprávy IPBES tak poskytují možné kroky, strategie a zásady pro jejich prosazení a vlády mohou tyto informace využít k tomu, aby vytvořily opatření, která odpovídají jejich vlastním podmínkám a potřebám.

Julia Leventon je výzkumnicí v oboru vědy o udržitelnosti a vedoucí Oddělení společenského rozměru globální změny na Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe). Věnuje se společenským vědám se zaměřením na životní prostředí a její odbornou specializací jsou společenské transformativní změny směrem k udržitelnosti. Na toto téma přispěla do Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a nedávno zakončila svou práci jako hlavní koordinující autorka hodnoticí zprávy o transformativní změně Mezivládní vědecko-politické platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES). Zkoumá procesy společenské správy (governance) směrem k udržitelnosti, včetně toho, jaký vliv mají různí aktéři a různé zájmy na narativy a rozhodovací procesy. V současné době vede projekt financovaný z evropských fondů PLUS Change – Participativní strategie využívání půdy: v souladu s biologickou rozmanitostí, s klimatickými a sociálními cíli v měnícím se světě.

Zuzana V. Harmáčková vystudovala Ekologii a ochranu životního prostředí na Univerzitě Karlově v Praze. Na stejné univerzitě získala doktorát v oboru Environmentální studia. Věnuje se výzkumu scénářů budoucího vývoje a sociálně-ekologické resilience v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR ( zde působí jako vedoucí Oddělení sociálně – ekologické analýzy)  a ve Stockholm Resilience Centre. Zabývá se vytvářením a analýzou budoucích scénářů a cest k udržitelnosti ve spolupráci s odborníky, politickými představiteli a zástupci veřejnosti napříč různými kulturními a geografickými kontexty (Evropa, Střední Asie, Afrika). Je koordinátorkou kapitoly o scénářích budoucího vývoje v hodnoticí zprávě IPBES Nexus Assessment a spolupředsedá řídicímu výboru Ecosystem Services Partnership.