Radomír Pánek: S novou generací vědců přichází větší snaha a touha vidět své výsledky uvedené do praxe

Překvapilo vás, že jste vyhrál rovnou v prvním kole?

Určitě, to jsem nečekal.

Snažil jste se před volbou nějak lobbovat, chodit za lidmi a přemlouvat je, aby vás podpořili?

Lobováním bych to nenazýval, ale osobně jsem navštívil řadu ústavů a diskutoval tam s řediteli i zaměstnanci, potkával lidi… Představoval jsem jim svoje vize a bavili jsme se o tom, na co by se mělo vedení Akademie do budoucna zaměřit, jaké by měly být priority, na co by se měla zaměřit Akademická rada. (když v textu mluvíme o Akademii, myslíme tím vždy Akademii věd ČR, pozn. red.)

Byl jste jediný kandidát, který se zdráhal odpovědět na naše otázky, které jsme v říjnu poslali všem kandidátům. Odpověděl jste v podstatě jedním odstavcem. Proč jste zvolil tento přístup?

Protože volba předsedy Akademie věd je interní záležitostí Akademie, respektive sněmu Akademie věd, který jediný rozhoduje. Akademický sněm by se nás měl ptát na otázky podobného typu. Samozřejmě jsem říkal, že v momentě, kdy bych byl zvolen jako předseda, naopak nemám problém komunikovat s novináři a musím se zodpovídat i veřejnosti.

Teď už má tedy veřejnost právo vědět, jakým způsobem chcete Akademii věd vést? Už jste odložil rezervovanost vůči médiím?

Naprosto. Samozřejmě.

A jakým způsobem byste ji chtěl vést?

Určitě bych chtěl Akademii věd sjednocovat. Je potřeba, aby navenek vystupovala jako jednotná, silná organizace a takto komunikovala směrem k veřejnosti i politické sféře. Zaměřil bych se také na komunikaci uvnitř Akademie věd. Komunikace mezi vedením a pracovišti nebyla v posledních letech vždy úplně ideální.

Velká priorita pro mě budou finanční zdroje, rozpočet Akademie a jeho vyjednávání pro příští roky. Akademie je v tuto chvíli – po těch posledních letech, kdy byla velmi velká inflace – výrazně podfinancována. Navíc institucionální složka financování ústavů AV pořád tvoří ve většině případů méně než polovinu rozpočtu a její podíl spíše klesá, takže je potřeba s tím něco zásadního dělat.

Určitě bych chtěl Akademii věd sjednocovat.

Jaká procentuální výše by podle vás měla připadat na institucionální financování, tedy financování, které není podmíněno grantovou soutěží?

Cílem by samozřejmě mělo být něco, co je typické a dlouhodobě osvědčené u našich vzorů: například pro Max Planck v Německu a podobné instituce ve Francii, Itálii atd. To znamená někde kolem 70 – 80 %. Je mi ale jasné, že to není možné takto skokově navýšit. Ale měli bychom se dohodnout s politickou reprezentací na plánu, v jakém horizontu se k podobné výši dostat, protože tato složka rozpočtu Akademie věd je klíčová pro strategické řízení jednotlivých ústavů i celé organizace. Samozřejmě se nebavíme o absolutních částkách. (v roce 2023 tvořil podíl institucionálního financování AV ČR 35 %, pozn. red.)

Jaký je platový medián vědců v Akademii věd ČR? Má Akademie věd takovou statistiku?

Samozřejmě má, ale z hlavy ho teď přesně nevím. Nejprve se problém nízkých platů objevil ve třetí vědní oblasti, v humanitních vědách. Postupně se začíná dostávat i do dalších vědních oblastí a platy, které jsme schopni poskytnout, přestávají být konkurenceschopné na trhu práce. Naši nejlepší odborníci, které vychováváme třeba 10 – 15 let, nám pak odchází do zahraničí.

Pokud bychom dokázali v delším horizontu získávat příjem z komercializace výsledků ve výši 5 – 10 % rozpočtu Akademie věd, považoval bych to za velký úspěch.

Jakým způsobem chcete v Akademii věd zvýšit podíl financování ze soukromým zdrojů? Ze spolupráce se soukromým sektorem – z licenčních poplatků, spin-off firem, smluvního výzkumu apod.?

Nejprve je třeba říct, že primárním úkolem AV je provádět špičkový základní výzkum. Ten ale generuje řadu výsledků, které lze dále využít v aplikovaném výzkumu, jemuž se řada týmů v ústavech Akademie věnuje. A z něj pak vychází výsledky, z nichž některé lze následně v rámci tzv. transferu technologií a znalostí převádět do praxe.

Tento transfer v Akademii probíhal samozřejmě již v minulosti, viz například úspěchy Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB) a také dalších. Ale v posledních cca 5 letech Akademie v této oblasti výrazně zvýšila aktivitu, založila a rozvíjí Centrum transferu CETAV, které pomáhá ústavům s komercializací jejich výsledků, prodejem licencí, zakládáním spin-offů atd. Zároveň mám pocit, že i s novou generací vědců přichází větší snaha a touha vidět své výsledky uvedené do praxe. Nedávná konference PRAK na Akademii věd ukázala již řadu příkladů, kde se transfer daří a myslím, že má Akademie v této oblasti dobře „našlápnuto“. Mým cílem je toto podporovat, dále rozvíjet a posilovat CETAV tak, aby samotný transfer minimálně zatěžoval samotné vědce a prováděli ho vyškolení odborníci.

Na druhou stranu je třeba být realista a nelze podle mne počítat, že by příjmy z komercializace výsledků mohly významnějším způsobem nahradit financování z veřejných zdrojů. Komercializace výsledků je velmi složitý a nejistý proces, uspěje statisticky jeden z deseti spin-offů a případy jako je například ÚOCHB jsou zcela ojedinělé i ve světovém měřítku. Pokud bychom dokázali v delším horizontu získávat příjem z komercializace výsledků ve výši 5 – 10 % rozpočtu Akademie věd, považoval bych to za velký úspěch.

Jak na tom byl ve spolupráci s průmyslem váš ústav? Kolik procent vašeho rozpočtu tvořily příjmy z hospodářské činnosti?

Náš ústav provádí jak základní, tak i aplikovaný výzkum. Příjem z komercializace a smluvního výzkumu se nám dařilo každým rokem navyšovat a v loňském roce byl něco přes 30 mil. Kč, což je jeden z nejvyšších v Akademii věd (pokud nepočítáme výše zmíněný ÚOCHB) a odpovídá cca 8 % neinvestičního rozpočtu ústavu. Významnou měrou se na tom podílí naše centrum TOPTEC, které se specializuje na výzkum a vývoj speciálních optických systémů ve spolupráci jak s komerční sférou, tak například s Evropskou kosmickou agenturou.

 

Hodnocení kvalitní vědy

Kdyby Akademie věd měla sedmdesátiprocentní institucionální financování jako Společnost Maxe Plancka, bude mít i výsledky jako Společnost Maxe Plancka?

Já si troufám říct, že Akademie věd už v této chvíli má v řadě oborů výsledky srovnatelné s některými ústavy Společnosti Maxe Plancka. Podívejte se například na ERC granty, které dostala v nedávné době (v poslední soutěži ERC Consolidator grants získala Akademie věd ČR 4 granty, pozn. red.).

V posledních letech jsme dosáhli toho, že ústavy Akademie věd, ale i vysoké školy, mají velmi slušné přístrojové vybavení, jsou kvalitně vybavené i díky operačním programům. Ale my potřebujeme získat a udržet také špičkové vědecké síly, o které soutěžíme na globálním trhu. A pokud do ČR chceme přilákat nejlepší vědce z Evropy či dokonce USA, máme velmi těžkou pozici z hlediska mezd, které jsou v současnosti v Akademii věd v řadě ústavů vyplácené. Pořád si ale myslím, že i v porovnání s ústavy Maxe Plancka, si naše ústavy v řadě oborů nevedou vůbec špatně, navíc při řádově nižších rozpočtech ve srovnání se západními výzkumnými institucemi.

Od veřejnosti i vysokých škol někdy zaznívá vůči Akademii věd výhrada, že dostáváte peníze na vědu, na kterou se můžete plně soustředit, protože nemusíte učit, ale přesto vaše výsledky nejsou tak excelentní – nikdo z Akademie nezískal v posledních desetiletích Nobelovu cenu.

Nemyslím si, že zrovna Nobelova cena je dobrým kritériem pro hodnocení kvality vědy. Nobelova cena je z velké části také politickou záležitostí. Takže určitě bych nehodnotil kvalitu dle Nobelových cen. Jsou jiná kritéria, podle kterých je možné hodnotit kvalitu.

Je potřeba se podívat, co se v daném ústavu děje špatně, nebo co tam není vynikající nebo výborné a dát mu šanci na nápravu.

Jaká jsou správná kritéria kvalitní vědy? Co je podle vás kvalitní či dokonce excelentní věda?

Hodnocení vědy je složité a je to vlastně věda sama o sobě. Akademie věd provádí jako jediná organizace v ČR pravidelné tzv. peer-review hodnocení ústavů až na úroveň jednotlivých týmů. Toto hodnocení probíhá každých 5 let a je prováděno pomocí odborných panelů složených ze zahraničních expertů dle odborností vhodných pro daný ústav. Panel prostuduje poskytnuté výsledky, navštíví příslušný ústav a bere v potaz řadu aspektů týkajících se vědecké práce i řízení daného ústavu. Posléze poskytuje informaci jak pro vedení Akademie věd, tak především zpětnou vazbu pro ředitele ústavů o tom, jak kvalitní či excelentní vědu daný ústav a jeho týmy dělají.

Už příští rok čeká Akademii věd toto hodnocení, které probíhá jednou za pět let. Chcete z jeho závěrů vyvodit i nějaké důsledky v oblasti financování ústavů?

Určitě se hodnocení nějakým způsobem promítne do financování ústavů, ale předpokládám, že to nebude mechanistické rozdělení podle výsledků trojčlenky, protože musíme vzít v úvahu také další věci, které bych v tuto chvíli nerad rozváděl, protože to bude záviset na diskuzi na Akademické radě.

Chcete ústavy, které se neumístí dobře v hodnocení, nechat v uvozovkách finančně vykrvácet, aby v podstatě samy zanikly?

Nemyslím si, že by to byla cesta a správné řešení. Je potřeba se podívat, co se v daném ústavu děje špatně, nebo co tam není vynikající nebo výborné a dát mu šanci na nápravu. A pokud by se náprava nepovedla v nějakém dalším horizontu, tak potom by se mělo řešit, jakým způsobem s ústavem naložit. Ale předseda Akademie věd nemá pravomoci ze zákona rušit ústavy Akademie.

Akademie věd má 54 ústavů, resp. pracovišť. Myslíte si, že by se měly nějak sloučit?

Podle mě není podstatné jakkoliv hodnotit počet ústavů, ale spíše se bavit o počtu pracovníků ve vědě a ve výzkumu v ČR, resp. v Akademii věd, která nyní zaměstnává asi deset a půl tisíce pracovníků. A když tento počet škálujeme na ústavy a země, které jsou naším vzorem, třeba opět na již zmíněné ústavy Maxe Plancka a Německo, případně podobné instituce ve Francii, tak zjistíme, že se v Akademii věd pohybujeme v o dost nižších číslech. A jestli jsou tito pracovníci rozdělení do 50 nebo 20 ústavů, podle mě nehraje zásadní roli, to nemá významný vliv na náklady.

A celkový počet pracovníků by podle vás měl zůstat na přibližně stejné úrovni?

Pokud chceme být republikou založenou na znalostech a technologiích s vysokou přidanou hodnotou a ne republikou montoven, musíme do vědy také výrazně investovat a také navýšit počet pracovníků ve vědě a výzkumu. Je to podle mne klíčové pro naši ekonomiku a budoucí prosperitu naší země.

Doktorandi, mladí vědci a rovné podmínky

Jak se stavíte ke spolupráci s vysokými školami? S novelou zákona o vysokých školách vyvstaly obavy, jestli bude moct Akademie věd vést doktorandy.

Akademie věd s vysokými školami intenzivně spolupracuje a má samozřejmě zájem spolupracovat i v budoucnu. Co se týká školení doktorandů, má tento problém dvě roviny. Tou první je zachování přístupu Akademie věd k doktorandům. Akademie věd dlouhodobě školí vysoký počet doktorandů a kdyby jí tato možnost byla výrazně omezena, bylo by to poměrně v delším horizontu fatální jak pro Akademii, tak pro vysoké školy i stát.

Podle aktuálního znění návrhu vysokoškolského zákona Akademie věd budou mít doktorandi možnost mít jako školicí pracoviště ústavy AV, ale budou muset pravděpodobně být v kombinovaném studiu. Není to za mě šťastné, protože tito studenti pak nemají pozici a výhody studenta v prezenčním studiu. Toto je záležitost, o které bychom měli dále jednat s vysokými školami a první taková jednání již probíhají.

Druhá rovina je financování studentů školených na pracovištích Akademie věd. Akademie bude muset studentům platit mzdu v minimální částce stanovené zákonem a samozřejmě i náklady spojené s prací na jejich výzkumu v rámci doktorského studia, a otázkou je, kde na to vzít dodatečné zdroje, protože Akademie věd nemá apriori zdroje na financování výuky a vzdělávání doktorandů, často se na to využívají grantové prostředky, které ale nejsou stabilní. Takže bychom měli začít jednat s MŠMT, případně vládou, o tom, jakým způsobem tyto doktorandy financovat. Kvalita doktorandů školených na ústavech Akademie věd je obecně velmi vysoká a stát by měl mít zájem na tom, aby velmi kvalifikovaní pracovníci Akademie věd mohli tímto způsobem vzdělávat novou generaci a předávat jim jejich znalosti a zkušenosti. Řada z těchto doktorandů po dokončení studia přechází do komerční sféry a průmyslu, kde se pak velmi dobře uplatňují.

Chcete dostávat peníze i na vzdělávací činnost?

To by bylo rozumné řešení, ale hlavně říkám, že je třeba otevřít tuto diskuzi a uvidíme, co z toho vyplyne.

Mluví se hodně také o podmínkách pro mladé vědce a tom, jak sladit rodinný život s vědeckou kariérou. Máte v tomto nějaké cíle?

Musíme tyto záležitosti samozřejmě podporovat. V Akademii věd už dnes taková podpora existuje, není to něco, co by se muselo nově zavádět. Ústavy podporují částečné a nízké úvazky, aby se rodiče mohli brzy vrátit z rodičovské dovolené a postupně zintenzivňovat své zapojení do vědecké práce. Máme firemní školky.

Těch je jen pár – 6 dětských skupin ve třech lokalitách.

Ano, měli bychom se snažit jejich počet navýšit, abychom pokryli potřeby, které jsou uvnitř Akademie.

Váš ústav žádnou dětskou skupinu nemá.

Nemá, protože jsme pro ni zatím nenašli vhodné prostory, kde bychom ji mohli udělat.

Chcete mít návratové granty?

Určitě. Ty budou i součástí programu Akademie budoucnosti, který se v tuto chvíli chystá a sněm ho projednává. Je to jedna součást velkého programu podpory excelence.

Chcete zachovat nebo i navýšit prostředky na existující programy podpory excelence jako je Akademická prémie, Lumina quaeruntur či Prémie Otto Wichterleho?

Rád bych, ale v tuto chvíli nemáme v rozpočtu Akademie věd prostředky na nějaké zásadní navýšení. Dostupné finanční prostředky umožňují udělení pouze několika Akademických prémií nebo Luminy Quaeruntur ročně, zatímco počet velmi kvalitních návrhů je mnohem vyšší. Bylo by ideální jich podpořit výrazně více a budeme se snažit jednat s politickou sférou o poskytnutí finančních prostředků na posílení podpory excelence.

Když mluvíme o rovných podmínkách, tak je také zmiňována potřeba ombusmana, respektive ombudsosoby, u které by si zaměstnanci mohli stěžovat, když mají pocit, že s nimi není jednáno férově. Myslíte si, že je to dobré opatření?

Pokud vím, Akademická rada o tom už jednala a zavedení ombudsosoby je v plánu.

Jedna sedmnáctina Akademické rady

Koho byste rád viděl v Akademické radě?

V tuto chvíli nemám žádné osobní preference. Je zcela na ústavech, koho budou nominovat a potom na celém Akademickém sněmu, koho zvolí. Předseda na to formálně nemá žádný vliv.

A neformálně? Budete se snažit doporučit někoho, s kým by se vám dobře pracovalo?

V tuto chvíli nevím. Až uvidím, jaká jména ústavy nominují, tak začnu přemýšlet o tom, jak by se případně dala poskládat Akademická rada, aby byla co nejefektivnější. Pak se rozhodnu, jestli nějakým způsobem dám nějaké doporučení.

Máte obavu z toho, že jako předseda budete mít malé pravomoce, protože většinu rozhodnutí dělá Akademická rada, ve které máte pouze jeden hlas ze sedmnácti?

Takhle je to nastaveno. Není to asi v dnešní době úplně nejefektivnější. A je ke zvážení otevřít diskuzi nad tím, jestli nezměnit způsob řízení Akademie věd do budoucna. Ano, předseda Akademie věd má omezené pravomoci a v principu je jedna sedmnáctina Akademické rady.

Před časem v médiích rezonovala otázka hospodaření Střediska společných činností. Chcete v něm dělat nějaké změny?

Musím se napřed s dokumenty seznámit. Potom s Akademickou radou otevřeme diskusi, jak dál. Chtěl bych hlavně dosáhnout úpravy zákona, která by umožnila zřízení veřejné infrastrukturní instituce. To by byla ideální právní podoba Střediska společných činností, aby mohlo poskytovat infrastrukturní služby ústavům i Kanceláři Akademie věd co nejefektivněji.

Řekněte jeden až tři cíle, kam byste chtěl, aby se Akademie věd pod vaším vedením posunula. Co byste chtěl, aby si lidé s vámi spojili? Zajímalo by mě, jestli ty cíle jsou konkrétní, jako např.: „Chtěli bychom za tři roky získat o tři ERC granty více“?

Čtyři roky jsou relativně krátká doba. Je řada procesů, které bych během nich chtěl nastartovat, třeba se podívat na legislativu, která se týká Akademie věd – jako je zákon o Akademii věd nebo Stanovy Akademie věd, Kariérní řád. Tyto předpisy jsou dnes 20–30 let staré, odpovídaly tehdejší situaci ve společnosti, v AV i ve výzkumu a je třeba je nyní aktualizovat.

Chtěl bych, aby bylo vedení Akademie mnohem proaktivnější právě v oblasti legislativy, aby Akademie věd nečekala, co „spadne” z různých ministerstev a vlády. A významnou prioritou je samozřejmě financování a mzdové podmínky v Akademii.

Jakmile bude zvolena Akademická rada, určitě si nastavíme konkrétní cíle a plán, jak jich dosáhnout, ale musí to být cíle, které sdílí celá Akademická rada.

Chcete být více vidět v médiích? A pokud ano, s jakými tématy? Veřejnost může mít někdy pocit, že představitelé Akademie věd jsou vidět hlavně, když se mluví o rozpočtu na Akademii věd, ale v mezidobí je příliš vidět není.

Určitě. A nejen já bych měl být víc vidět. Máme spoustu odborníků, kteří by se měli účastnit veřejných debat a diskuzí. Samozřejmě jsme apolitičtí, ale měli bychom se vyjadřovat ke společenským výzvám a problémům, které se diskutují. Takže více vidět by měl být nejen předseda Akademie, ale řada odborníků a Akademie věd ČR jako celek.

 

Autorka: Vladislava Vojtíšková

---

Radomír Pánek je nově zvoleným kandidátem na předsedu AV ČR. Doposud působil jako ředitel Ústavu fyziky plazmatu AV ČR. Věnuje výzkumu fyziky termonukleárního plazmatu a pokročilých technologií pro fúzní reaktory (tokamaky). V minulosti vedl projekt instalace tokamaku COMPASS. Od ledna 2024 je předsedou Valného shromáždění Evropského konsorcia EUROfusion, které koordinuje výzkum termojaderné fúze v Evropě, a je členem vědeckého a technického výboru Evropská komise EURATOM. V letech 2020–2024 působil po dvě funkční období jako místopředseda Správní rady evropské agentury Fusion for Energy v Barceloně. Do roku 2023 zastával post zástupce Evropské unie ve Vědecko-technickém poradním výboru projektu ITER, což je největší mezinárodní výzkumný projekt na světě. Radomír Pánek přednáší na Univerzitě Karlově a ČVUT.