Zdeněk Rychtera: Na AFO oslavíme bohatou historii festivalu v kombinaci s nejmodernějšími trendy

60 let je neuvěřitelně dlouhá doba pro existenci kulturní akce. V čem bude letošní ročník jiný, zajímavý?

Ano, tradice 60 let festivalu bez přerušení je programová i organizační výzva, která nám připomíná, že nejsme první, a upřímně doufám, že ani poslední tým, který ho připravuje. Vzbuzuje to ve mně hlavně respekt.

Šedesáté výročí festivalu si připomeneme výběrem dokumentárních filmů z každé dekády jeho existence. Promítání ale nebude jen nostalgickým ohlédnutím – doplníme ho o prvky dramatizace a živé historie. Vycházíme z archivních materiálů a dobových záznamů, které ukazují, jak se v průběhu let proměňovala audiovizuální reprezentace vědy – od prvního ročníku AFO až po současnost.

Program vznikl na základě více než rok trvající rešeršní práce v archivech Univerzity Palackého, a také díky spolupráci s archivem České televize a Národním filmovým archivem. Během tohoto průzkumu se podařilo zmapovat většinu filmů, které se na festivalu promítaly, a sestavit pásma, jež odhalují zásadní momenty ve vývoji vědeckého dokumentu.

Klíčovým průvodcem touto sekcí bude i nová publikace věnovaná dějinám AFO a jeho roli v rámci populárně-vědecké kinematografie. Součástí programu bude i výstavně pojaté Videofórum 2025, kde se pomocí dobových technologií znovu rozzáří archivní snímky z 80. a 90. let – jako kdybychom se na chvíli vrátili zpátky v čase.

Jaké je téma letošního ročníku?

Šedesátý ročník AFO se vrací k samotným kořenům vědeckého i filmového zkoumání – k experimentu, nejistotě a odvaze přiznat, že něco nevíme. Hlavní sekce s názvem Terén otevírá otázky týkající se vědeckých metod, samotného procesu hledání a také jeho zpochybňování. „Academia Film vznikl jako pokus,“ vzpomínal při 30. výročí festivalu jeho spoluzakladatel Eduard Petrů. A právě tenhle princip – pokus jako otevřený experiment s nejistým výsledkem – je tím, co určuje letošní ročník.

Když se řekne „vědecký dokument“, většině z nás naskočí obraz sterilních laboratoří nebo snaha o čistou objektivitu. Jenže dokumentární praxe v terénu znamená něco úplně jiného: ponořit se do neznáma, přijmout nejistotu a nechat se změnit tím, co během natáčení potkáme. Chceme se otevřít překvapení, vystavit se nejistotě a podívat se nově na to, jak vlastně poznáváme svět kolem nás.

Téma pokusu a práce v terénu prostupuje celým programem. Festival se tak stává prostorem, kde filmové a vědecké přístupy splývají – v neustálém pohybu, formované složitostí světa, který se pokoušíme pochopit.

Přečtěte si také

Program AFO je venku: Filmové premiéry, umělkyně spolupracující s NASA, pavouci i futuristický pop

Šedesátý ročník mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc (AFO) Univerzity Palackého, který se koná od 22. do 27. dubna v Olomouci, přinese výběr nejlepších českých i zahraničních snímků a zároveň rozšiřuje dramaturgii o nové formy vyprávění, jako např. o rozšířenou a virtuální realitu, fulldome filmy nebo desktopový dokument. Organizátoři letos vsadili na silná témata, výrazné osobnosti a sekce, které propojují vědu s každodenností.

Kolik snímků se přihlásilo a kolik jich nakonec na festivalu můžeme vidět?

Každý rok se do soutěžního programu hlásí stovky děl, letos to bylo přes 600. Na festivalu v soutěžních sekcích promítneme celkem 67 filmů. Když však započtu i celý program nesoutěžní a doprovodný, svítí mi v technickém scénáři festivalu více než 400 jednotlivých položek. 

Připravujete nějaké novinky – programové, v doprovodném programu, technické apod.?

Letošní ročník nese motto „work in progress", které odráží naši snahu neustále se vyvíjet, hledat nové cesty a pečovat o náš žánr. Letos jsme proto nově zařadili soutěžní sekci imerzivních médií, která bude tematizovat nástup vědecké tematiky ve VR, AR, XR a dalších formátech, které ve sdělení příběhu nebo zkušenosti pracují s novými technologickými či dokonce divadelními prvky.

Je to vědomé a dobové rozhodnutí, které časem a vývojem technologií může pozbýt na relevanci, ale nyní je pro nás důležité tato díla ukázat a ocenit je. Mluvím hlavně o paralele právě se zmíněným Videofórem, které se koncem 80. let přetavilo v samostatnou přehlídku Academia Video Olomouc (AVO). Ta následně zanikla a videoprogramy a televizní pořady se staly znovu součástí AFO. 

Z těch více technických novinek zavádíme například systém trigger warnings před filmy, kdy jsme začali uvádět, jaký citlivý typ obsahu daný film obsahuje. 

Můžete zmínit nějaké zajímavosti z doprovodného odborného programu?

Mohu pozvat na bohatý výstavní program v Galerii XY a Vitríně Deniska, kde tematizujeme nástup žánru desktopového dokumentu, tedy filmů, které se odehrávají pouze na ploše počítače.

Návštěvnictvu festivalu přinášíme i zcela unikátní zážitek v podobě 24 hodin trvajícího panelového maratonu NONSTOP, který se koná ze středy na čtvrtek v klubu Variace.

V soutěžní sekci udělíme více cen, abychom ocenili jak filmy úspěšné v komunikaci vědeckých témat, tak snímky s originální uměleckou vizí. Například jsme zařadili také cenu pro debut a druhý film. Návštěvníci se tak mohou těšit na oslavu bohaté historie festivalu v kombinaci s představením nejmodernějších trendů. Věřím, že si z letošního ročníku odnesou nezapomenutelné zážitky.

Spolupracujeme také s platformou My Street Films a společně jsme pro návštěvníky připravili dva filmové workshopy, jeden pro širokou veřejnost a jeden pro filmaře a filmařky, kteří dostanou za úkol vymyslet scénář na základě vědeckých výzkumů, které probíhají na univerzitě.

Programu máme opravdu mnoho, od projekcí, přes přednášky (Richard White z Oxfordu, Craig L. Anderson z Berkeley) a panely (Než bude pozdě o vývoji léčby rakoviny), až po městské procházky s komentářem (Luděk Čertík).

Jak jsou na tom s dokumentární tvorbou čeští a slovenští producenti? Jsme v této oblasti úspěšní, nebo se ještě máme co učit?

Za 60 let existence AFO ušel český a slovenský populárně-naučný film značnou cestu. Z kinosálů a promítacích míst do televize, na internet i zpět do kinosálů na světových festivalech. Stále vidíme příklady od široce přístupných didaktických děl až k poetickým esejím, které podněcují naši představivost a zdařile pracují s emocemi. U České a Slovenské soutěže máme díla, která vás pohledem na lišejníky přinutí dívat se na svět jako lišejníky samotné, třeba jen v rámci minut. Doktor na tripu je pak časosběrným celovečerním příběhem vícero postav a sociálních aktérů. V soutěži ale uvádíme i zdařilá díla a série určená na televizní obrazovky a internetové streamy.

Na co se vy osobně nejvíce těšíte? 

Upřímně se těším, až ze mne opadne stres z příprav a nebude cesty zpět. Až bude moci i muset vše proběhnout podle toho, jak jsme si program i jeho realizaci namysleli i vysnili. „Limity podporují kreativitu”, jak říká můj kolega. Těším se na každý program stejně, protože dohromady je to festival, do kterého jsem už investoval podstatnou část svého profesního života. Těším se na specifickou atmosféru a přebíhání mezi úvody a debatami. A ze všeho nejvíc se těším na setkání. Jakákoliv.

Zdeněk Rychtera je odborníkem na oblast nových médií, videoherní participační kultury a popularizace vědy, s výrazným přesahem do audiovize. Je absolvent Masarykovy univerzity v magisterském oboru Teorie interaktivních médií. Jako bakalářské obory vystudoval filmová studia a kulturní antropologii na Univerzitě Palackého v Olomouci včetně několika zahraničních stáží. V současnosti působí jako doktorand v Ateliéru herních médií na FaVU VUT. Od roku 2018 je nedílnou součástí programového týmu Mezinárodního festivalu populárně-vědeckého filmu AFO, kde se specializuje na filmový a výstavní program i inovativní přístupy k popularizaci vědy prostřednictvím audiovizuálního vyprávění. Významně se podílel na založení a rozvoji festivalu Prague Science Film Fest, jehož programové vedení zastává od roku 2021.