Petr Filip od své alma mater dostal nedávno čestný doktorát za celoživotní přínos k rozvoji materiálových věd a inženýrství.

Centrem Vašeho výzkumu jsou materiály a jejich vlastnosti. Čím se zabýváte konkrétně?

Těžiště mých aktivit bylo původně zaměřeno na biomateriály. Ještě během působení v Ostravě jsme ve spolupráci s lékaři vyvinuli a patentovali několik zajímavých medicínských aplikací a myslím, že doposud pomáhají pacientům v oblasti chirurgie, ortopedie a rehabilitace. V USA jsem spolupracoval s Lékařskou fakultou SIU Carbondale. Posléze se aktivity rozšířily o kompozitní materiály, polymery a orientaci na frikční aplikace. Začal jsem se věnovat výzkumu a vývoji pokročilých materiálů pro automobilovou a leteckou dopravu. S tím souvisela úzká spolupráce s významnými průmyslovými partnery v USA i celosvětově. Za všechny partnery mohu uvést například společnosti Ford, Škoda, General Motors, Chrysler, Honda, Boeing či Airbus. Dalším mým výzkumným zaměřením je materiálový výzkum s dopadem na ekologii a zdraví.

Z jakých výsledků máte největší radost?

Z těch, které výrazně pomohly lidem. Ať už jde například o kloubní náhrady se zlepšenými vlastnostmi, ortodontická rovnátka, dynamické fixační dlahy z inteligentních materiálů, ale i bezpečnější brzdy letadel nebo materiály pro tření použité v automobilovém průmyslu. Ale také jsme navrhovali a vyvíjeli kompozitní materiály pro čtyři vítěze Formule 1 – Michaela Schumachera, Fernanda Alonsa, Sebastiana Vettela či Lewise Hamiltona. Spolupracoval jsem rovněž na vývoji metodik pro hodnocení emisí. Snad největší potěšení ale je to, když vidíte, jak se vaši studenti a kolegové, které jste po určitou dobu vedli, úspěšně zařadí do života a stávají se z nich produktivní a slušní lidé.

V ČR se velmi hovoří o důležitosti transferu výsledků výzkumu do praxe. Z Vašeho výčtu vyplývá, že jde o samozřejmou součást Vaší práce. Jak významné to pro Vás je?

Je velmi důležité, aby každá univerzita výraznou měrou přispívala k rozvoji současné průmyslové základny, vytvářela možnosti pro vznik malých firem a vychovávala absolventy s takovými znalostmi a dovednostmi, které jim umožní zařadit se rychle a efektivně do produktivního života. Ve Spojených státech se tomu věnuje nesmírná pozornost a vedou se neustálé diskuze mezi zástupci akademických institucí, průmyslu a společenského života s cílem definovat, co je potřebné.

Já sám jsem spolupracoval s více než stovkou různých průmyslových partnerů, což vedlo nejen ke generování nových poznatků, ale také pomohlo k mému rozvoji, rozvoji kolegů profesorů i studentů, kteří na projektech spolupracovali. Průmysl je hladový po aplikování výzkumu a pomáhá to zpětně vzdělávacímu procesu. Považuji to za velmi důležité a vždy je možné se zlepšovat. Na druhé straně, výsledky základního výzkumu nemusí okamžitě najít uplatnění v praktickém životě.

Jako příklad lze uvést Alberta Einsteina, který dostal Nobelovu cenu v roce 1905 za objasnění fotoelektrického jevu, jenž se výrazně využívá teprve v současnosti při konstrukci fotovoltaických článků. Podobné „zpoždění" zaznamenaly jeho úspěchy s teorií relativity, která nám dnes slouží ke korekci při využití GPS. Někdy tudíž musíme být trpěliví.

Co Vás na práci vědce těší nejvíce a čím Vás tolik zaujaly materiály?

Svoji profesi mám rád, protože se musím stále učit. Dozvídám se nové věci, pracuji s celou řadou lidí z různých oborů a zemí a jsem s mladými lidmi, kteří mají snahu se něco naučit. A pokud jde o materiály, velmi mě ovlivnili mí někdejší pedagogové. Je to navíc velmi zajímavý a pestrý obor – studujete diamanty, uhlík, biologické materiály, ocel, zlato, titan, nanomateriály a mnoho dalších. Nové i klasické materiály jsou všude potřebné a rychlý rozvoj vás nutí stále studovat.

Chtěl jste se vždy ubírat tímto směrem? Proto jste vystudoval fyzikální metalurgii?

Budu upřímný - původně jsem chtěl být chirurgem, ale rodiče mne zapsali do náboženství, a to byl v té době problém. Na medicínu jsem nemohl, byl jsem z toho velmi zklamaný. Rozhodl jsem se pro Fakultu hutnickou na VŠB Ostrava a ta mi otevřela svou náruč. A dnes už s určitostí vím, že to byla snad ta nejlepší věc, která se mi v životě přihodila. Učili mě zde světoví odborníci, poznal jsem tu hodně obětavých a přátelských lidí a také svou paní, se kterou máme dva syny.

S VŠB-TUO jsou spojeny i počátky Vaší vědecké kariéry, že?

Po ukončení inženýrských studií jsem pracoval necelé dva roky ve Vítkovických železárnách a pak jsem nastoupil na studijní pobyt a aspiranturu, dnešní doktorské studium, u profesora Karla Mazance. Vedle vědecké činnosti jsem i učil a po obhájení dizertační práce nastoupil jako vědecký pracovník na katedru. V roce 1993 jsem se stal docentem na Katedře materiálového inženýrství, později jsem také působil jako proděkan pro vědu a výzkum a externě učil na Montanuniversität Leoben v Rakousku.

Od roku 1996 působíte na Southern Illinois University Carbondale. Jak k tomu došlo?

V rámci spolupráce s USA, kterou navázalo tehdejší vedení VŠB-TUO, jsme pořádali v roce 1994 vědeckou konferenci s SIU Carbondale. Z pozice proděkana jsem byl odpovědný za její organizaci. Její velmi úspěšný průběh a účast odborníků z celého světa vyzývaly k další spolupráci, takže jsem byl pozván do Spojených států tehdejším ředitelem Materials Technology Center. Původní záměr byl stáž na jeden rok, ale posléze jsme obdrželi významný grant z National Science Foundation (NSF) a stáž se prodlužovala. Požádal jsem také o mezinárodní spolupráci s Českou republikou, získali jsme další granty od NSF a GAČR a ve spolupráci s ostravskými kolegy tyto aktivity pokračovaly a trvají dosud.

Jakým tématům jste se společně věnovali a jaké plány máte do budoucna?

Na VŠB-TUO byla vybudována pracoviště a infrastruktura umožňující výrazným způsobem přispět k poznávání vlivů materiálů na ekologii a zdraví. Tento výzkum měl a má celosvětový dopad a metodiky hodnocení vyvinuté na VŠB-TUO jsou základem pro přístup k hodnocení uvolňování částic z různých materiálů do životního prostředí. S paní profesorkou Janou Kukutschovou, prorektorkou pro vědu a výzkum na VŠB-TUO, která garantovala a koordinovala aktivity v ČR, připravujeme další projekty. Budeme se snažit do nich zakomponovat i další prvky, například využití umělé inteligence ve vývoji nových materiálů a metamateriálů a studium jejich dopadu na životní prostředí například v souvislosti s autonomní transportací.

Desítkám ostravských studentů jste umožnil stáže v USA. Jak se Vám s nimi spolupracuje? Jsou jiní, než jejich američtí kolegové?

Stážisté byli vybíráni, proto jsem měl asi možnost pracovat s těmi „nejkvalitnějšími". Nicméně vždy se ctí reprezentovali svoji univerzitu, všichni zakončili studium úspěšně a velmi dobře se prosadili v životě. A to těší každého učitele. Rozdíly v dřívějších dobách byly markantní, čeští, ale i ostatní zahraniční studenti měli lepší základy v matematice, fyzice, chemii a biologii, američtí studenti byli zase lepší v počítačích, praktických záležitostech, produktivnější v experimentálních výzvách.

Po změnách v systému vzdělávání v Evropě se náskok evropských studentů v přírodních vědách snížil. Studenti bakalářského studia v USA jsou vyzýváni, aby aplikovali poznatky získané v průběhu studia a předložili buď originální nový nebo vylepšený produkt podle zadání či na základě vlastního výběru.

A jak byste na základě svých bohatých zkušeností srovnal vědu tam a tady?

Věda je všude stejná. V USA, nejen ve srovnání s Českou republikou, ale i se světem, jsou na ni ale věnovány daleko větší finanční prostředky. Profesoři jsou vyzýváni k vědecké produktivitě všude. Ale ve způsobech, jak se to děje, jsou určité rozdíly. Například v USA je typické, že nový „Assistant" profesor dostane od univerzity svou laboratoř a balíček peněz, typicky 200 až 500 tisíc dolarů, a do čtyř let se musí etablovat. Jinak zpravidla nemůže být promován na „Assiciate Professor" (náš docent) úroveň bez úspěšné grantové aktivity, generující výzkumné výstupy, přínos prostředků a samozřejmě kvalitní výukové aktivity. „Povýšení" na další úroveň - na profesora (Full Professor), pak má také svá kritéria a zajištění významných prostředků pro chod svého výzkumu je jedním z hlavních hledisek. Lze říci, že i přes určitou vzdálenou podobu se tyto postupy v USA v porovnání s ČR liší.

Jaké další rozdíly vidíte?

Myslím si, že kvalita výborných profesorů v USA a ČR je stejná, kvalita studentů na VŠB a SIU Carbondale je také velmi podobná. Rozdíly jsou hlavně ve finančním objemu, který mají americké univerzity k dispozici. Nejsou to všechno ale jenom „státní" peníze, ale především prostředky z grantů a průmyslu. V ČR, což je určitě a přirozeně spjato s naším předchozím společensko-ekonomickým vývojem, je také podstatně menší podíl malých firem a tzv. start-upů na financování spolupráce s univerzitami. Společným tématem VŠB-TUO a SIU Carbondale je také dopad restrukturalizace průmyslu, například omezení těžby uhlí, s čímž se stále snažíme na obou místech vyrovnat.

Budete i na této problematice, tedy transformaci regionu, participovat?

Chtěli bychom pokračovat v aktualizaci učebních plánů v souladu se čtvrtou industriální revolucí a zahrnout do nich nejnovější trendy a umělou inteligenci. Hodláme také pokračovat ve spolupráci s průmyslem a připravit grantové návrhy pro výzkum, který odpovídá na současné potřeby společnosti. VŠB-TUO navštěvuji minimálně jednou ročně a vždy mě překvapí její rozvoj. A také studenti, kteří jsou zárukou pro překonání tohoto „turbulentního“ období souvisejícího s industriální restrukturalizací. S určitostí mohu říct, že současná VŠB-TUO sehraje svou roli a pomůže celému regionu i lidem jinde.

Autorka: Martina Šaradínová

Foto: Tomáš Sláma, Petr Šimčík

Zdroj: VŠB - TUO

Peter Filip (*1960)

Je absolventem Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, na tehdejší Hutnické fakultě vystudoval fyzikální metalurgii. Od roku 1996 působí na Southern Illinois University Carbondale v USA. Ve své vědecké práci se dlouhodobě zabývá vztahem mezi strukturou a vlastnostmi kovových či kompozitních materiálů pro nejrůznější aplikace. Na svém kontě má průkopnické práce z oblasti vývoje a optimalizace brzdového obložení a inteligentních materiálů pro implantáty. Vědecko-výzkumné aktivity profesora Filipa ocenila řada odborných institucí včetně Institution of Mechanical Engineers International, zúčastnil se řady mezinárodních konferencí a přednášel například na Univerzitě v Cambridge, MIT či římské Univerzitě La Sapienzza. Je autorem více než 200 odborných publikací, za publikační činnost obdržel mimo jiné Starley Premium Award za nejlepší původní práci v automobilovém průmyslu.