Co to vlastně je, aplikovaný výzkum ve společenských a humanitních vědách? Jak se mu věnovat a jak ho podporovat? A nakolik mu pomáhají stávající grantové programy? Psychologové, historici, filozofové i další výzkumníci ze společenskovědní oblasti se zapojili do diskuse na pracovním setkání 4. února 2019 v prostorách Akademie věd ČR na Národní třídě.
Tématem konference byl aplikovaný výzkum, termín často skloňovaný i v politických souvislostech. Většinou se však týká především přírodních a technických věd, v oblasti humanitní a společenské se přesné definice hledají jen obtížně.
Na tento problém upozornila na začátku setkání, spoluorganizovaného Technologickou agenturou ČR, i předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová: „Často panuje představa, že aplikovaný výzkum se týká jen první a druhé vědní oblasti. Je to omyl, podle mého názoru mají humanitní vědy hodně co říci k aplikovanému výzkumu a stavu společnosti. Všechno lidské konání má filosofický a právní základ.“ Jako příklad uvedla internetovou příručku pro jazyk český či výsledky v oblasti záchrany památek, přičemž řadu projektů podporuje akademická platforma Strategie AV 21.
Na její vystoupení navázal místopředseda AV ČR Pavel Baran, který upozornil na novou strategii české vlády v oblasti inovací, a předseda Technologické agentury ČR Petr Konvalinka, který vyzval účastníky setkání, aby se nezdráhali v průběhu diskuse vyslovovat svoje připomínky k dotačnímu programu ÉTA. „Nechceme stavět bariéry, aby výzkumníci nemohli získat podporu z formálních důvodů,“ dodal.
Kritika programu ÉTA
Ohlašovanou diskusi pak po proslovu bývalé ředitelky agentury Rut Bízkové doslova „rozproudil“ akademický ekonom Martin Srholec, který má zahraniční zkušenosti z univerzit v norském Oslu a švédském Lundu a působí ve špičkovém centru pro ekonomický výzkum CERGE-EI, na kterém se podílí i Národohospodářský ústav AV ČR.
Srholec podrobil zmiňovaný program ÉTA kritice zejména v kategorii takzvaného „aplikačního garanta“ – tím může být například škola, nemocnice, muzeum či soukromý podnik a nezisková organizace, v řadě případů je to však úředník státní správy, jehož razítko je potřeba k úspěšné žádosti o dotaci a který projekt v jeho průběhu dozoruje. Srholec argumentoval, že výzkumník se tak ocitá se svými často inovativními projekty v rukou konzervativních úředníků, kteří dopředu schvalují něco, co vznikne teprve za tři roky a co potenciálně může jít proti jejich stylu práce. Dozorování takového „aplikačního“ úředníka, který není vědcem a nedokáže do hloubky posoudit význam projektu, podle něj může ohrožovat i samotnou nezávislost výzkumu a nevytváří ani zdravou konkurenci. Ti nejlepší vědci se totiž raději poohlédnou po jiných, méně složitých grantech či se o aplikovaný výzkum ani nepokusí.
Na jeho vystoupení navázal Aleš Vlk ze serveru Vědavýzkum.cz, který se také přimlouval za srozumitelnější a jednodušší žádosti a formuláře, kdy se žadatelé nešťastně potýkají mezi kolonkami „experimentální vývoj“ a „aplikovaný výzkum“. S tím souhlasila i předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová, podle níž přílišná byrokratizace škodí české vědě obecně.
Jak se zaměřit na delší projekty?
Martin Srholec se s Rut Bízkovou nicméně shodl na tom, že výzkum v českém prostředí v oblasti aplikovaných věd stále ještě zaostává za zahraničím a spíše než krátkodobé projekty, které drobí zaměření vědců, by se měl soustředit na dlouhodobější, trendy udávající výzkum ve stylu londýnského Institutu pro inovace a veřejný zájem.
Ve volné diskusi poté zaznělo, že by podobné setkání mělo probíhat méně frontálně a více formou jakéhosi workshopu, kde by jednotliví vědci mohli mluvit konkrétněji a otevřeněji o svých zkušenostech s dotačními programy. Tomáš Urbánek z Psychologického ústavu AV ČR například zmínil obtíže, s kterými se potýkají psychologové: že jen komplikovaně uplatňují diagnostické metody jako vědecké výstupy, a musí se jim tím pádem věnovat mimo hlavní činnost.
V druhé části program ÉTA podrobněji představil Marcel Kraus z Technologické agentury a vystoupil zde i místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace Karel Havlíček. Hlavní přínos setkání vidí ředitel Filosofického ústavu AV ČR Ondřej Ševeček v tom, že svedlo „dohromady zástupce vědní politiky, poskytovatele podpory, management výzkumných organizací a vysokých škol i badatele z různých oborů humanitních a společenských věd.” Díky této konstelaci se podle Ševečka podařilo otevřít několik důležitých otázek a problémů, které se tohoto perspektivního segmentu výzkumu týkají (mj. komunikace a propojení akademické sféry s uživateli vysledků, hledání co nejvhodnějších a nejotevřenějších forem podpory, hodnocení aplikovaných projektů či administrativních limitů, na které badatelé jako nositelé nových iniciativ a řešení mohou narážet).
Pro akademický web ředitel Ševeček dále uvedl, že „řada otázek ovšem zůstala v nabitém dopoledni pouze naznačena, a proto bude z mého pohledu klíčové, zda se podaří zahájit soustavnější a intenzivnější komunikaci všech aktérů a najít pro ni odpovídající platformy. Zdá se, že zájem o takovou komunikaci mají všechny strany, což vnímám jako dobrý signál pro budoucnost a další debaty o nastavování parametrů pro aplikovaný výzkumu v humanitních a společenských vědách v ČR.”
Autor: Alice Horáčková, Odbor mediální komunikace Kanceláře AV ČR
Zdroj: Akademie věd ČR
Přečtěte si blog Martina Srholce, ve kterém se vyjadřuje k požadavku aplikačního garanta v programu ÉTA a článek z blogu Technologické agentury ČR, který se věnuje podstatě aplikačního garantství.
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
