Od roku 2017 je Magdalena Vecková ředitelkou Knihovny Akademie věd České republiky. Jak se tradiční instituce vyrovnává s nástrahami, které jí kladou do cesty digitální doba, příroda i náhoda? Jak se Knihovně daří čelit stále novým a nečekaným výzvám? Jaké příběhy se mezi regály odehrávají?
Jak jinak začít než otázkou, s jakými knihami jste strávila léto?
Začala jsem zlehka detektivním příběhem Dicka Francise, pak už na mě čekala sbírka rozličných žánrů. V Knihovně Akademie věd ČR (AV ČR) nám nedávno skončil sběr povídek do aktuálního ročníku literární soutěže Ilustory, v níž působím jako porotkyně. Pořádáme ji už třetím rokem. Má jedinou hlavní podmínku a zadání: napsat povídku na motivy předem dané historické knižní ilustrace. Přihlásit se může každý bez ohledu na věk či předchozí spisovatelské zkušenosti. Stejně tak se nekladou meze představivosti. Povídky, kterých se pokaždé sejde hodně, mi tak letos dělaly společnost na dovolené.
V AV ČR působíte od roku 2005, od roku 2011 v Knihovně AV ČR, kterou už pět let vedete. Nedá nám, abychom se nezeptali na ničivé povodně, které v srpnu 2002 zasáhly i naše pracoviště. Tehdy jste působila v úřadu Středočeského kraje a koordinovala obnovu území poničeného povodní. Co se vám po dvaceti letech vybaví?
Voda, zoufalství lidí, beznaděj – a také velká škola života. Pracovně jsem začínala a mohla lidem a především obcím pomoci alespoň „od stolu“. Dodnes velmi obdivuji nasazení starostů, kteří obce tehdy vedli při hlavním zaměstnání a současně řešili vlastní problémy způsobené velkou vodou.
Jak povodně zasáhly fondy Knihovny?
Naše fondy naštěstí voda nezaplavila. Knihovna spolupracovala okamžitě po povodni se zasaženými pracovišti AV ČR a podílela se na záchraně jejich fondů – v Archeologickém ústavu na Klárově, v prostorách Archivu na břehu Vltavy v Zámcích, ve Filosofickém ústavu v Jilské. Mnoho dní dojížděli kolegové střídavě na postižená místa a doslova vyprošťovali knihy a časopisy z bahna. Mezi postiženými fondy byly také fotografie, filmy, mapy, diapozitivy či sbírkové předměty. Některé materiály však zničila voda nenávratně.
Jak jste nakládali s poškozenými knihami, které šlo zachránit?
V depozitáři v Jenštejně jsme vybudovali sušicí stanici doplněnou dezinfekční jednotkou. Zachráněné knihy a časopisy vyjma vzácných tisků se provizorně zamrazily a posléze uložily na dva týdny do sušičky k vysoušení za optimální teploty. Poté prošly dezinfekcí. Do roka a do dne odešla zpět k majitelům poslední zachráněná kniha.
Když už jsme u neblahých výročí: příští rok uplyne deset let od výbuchu plynu v Divadelní ulici, který zdevastoval prostory knihovny…
Jak jste se vyrovnávali s jeho následky?
Výpůjční služby jsme poskytovali v prostorách šatny již týden po výbuchu – na tři týdny vznikla v náhradním prostoru také provizorní studovna. Reprografické a knihařské centrum jsme opět uvedli do provozu po jedenadvaceti dnech. Začátkem června se veškeré služby vrátily do svých původních prostor. Tak rychlé zotavení nikdo krátce po výbuchu neočekával. Dokonce jsme využili situace a při obnově prostor nově zařídili odpočinkovou místnost, která nyní mnohem více odpovídá svému jménu a těší se zájmu uživatelů.
Dvacet let od povodní a deset od výbuchu je dlouhá doba na bilancování. Jakou cestu knihovna ušla?
Knihovna se vždy snažila držet krok s trendy u nás i ve světě a předvídat a přizpůsobovat služby. Jako jedna z prvních postupně přešla v katalogizaci od kartiček k databázím a začleňovala databáze či e-knihy do své nabídky. V roce 2000 získala přístup do Web of Science, tehdy unikátní světové databáze. V čase povodní také rychle nabývala na významu digitalizace. V detašovaném pracovišti v Jenštejně proto roku 2003 vzniklo digitalizační pracoviště. Po dvaceti letech je již samozřejmý přístup k elektronickým informačním zdrojům – EIZ. V roce 2015 jsme spustili jako jedni z prvních online registraci ke vzdálenému přístupu k EIZ. Nyní se chystáme používat BankID pro ještě větší bezbariérovost této služby.
Přejděme ke službám, které knihovna nabízí. Přinesla v tomto ohledu například pandemie covidu-19 nějakou změnu v trendech?
Knihovna poskytuje obrovské množství digitalizovaného obsahu a s využitím online registrace, která umožňuje i prodloužení stávajícího členství, jsme mohli dál nabízet alespoň vzdálené služby a začít je poskytovat i dosud neregistrovaným uživatelům. Zapojili jsme se také do takzvaného covid režimu Krameriů některých knihoven. Umožňoval po dobu přibližně jednoho roku přístup k téměř všem publikacím v digitálních knihovnách Knihovny Akademie věd, Národní knihovny a Moravské zemské knihovny. Na tento režim navázalo v červenci 2021 zpřístupnění děl nedostupných na trhu. Za zmínku stojí také, že jsme přebudovali naši šatnu na samoobslužnou. V případě dalšího lockdownu tak můžeme skříňky použít jako výdejní boxy a poskytovat i fyzické výpůjční služby bezkontaktně.
Jak pandemie covidu-19 ovlivnila život knihovny? „Pomohla“ vám, urychlila například digitalizaci?
Digitalizační centrum v Jenštejně patří k největším v České republice. Během pandemie jsme sice produkci nezvýšili, ale pokoušeli jsme se ji i přes různá omezení alespoň udržet na stabilní úrovni. Z hlediska digitalizovaných publikací jsme se však snažili o zpřístupnění co nejširšího obsahu Digitální knihovny AV ČR. Díky vývoji funkcí v systému Kramerius se nám tento cíl podařilo naplnit.
Jedním z projektů, na němž spolupracujete mimo jiné se Střediskem společných činností, je Evropský cloud pro otevřenou vědu. Přiblížila byste projekt, který má sloužit k ochraně a rychlejšímu sdílení dat a výsledků výzkumu?
Knihovna koordinuje v AV ČR jeho přípravu, zajistit by měl bezpečné uložení vědeckých dat a jejich správu v souladu s takzvanými FAIR principy. Pracovní skupina zahrnuje kromě kolegů ze Střediska společných činností AV ČR zástupce ze všech tří oblastí vědy, abychom co nejvíce podchytili oborová specifika.
Co Evropský cloud zabezpečí?
Kromě dostatečné technické infrastruktury vznikne tým, který poskytne vědeckým pracovníkům podporu při správě vědeckých dat. Tyto aktivity jsou součástí národního projektu na vytvoření národní repozitářové infrastruktury, která se zapojí do EOSC – Evropského cloudu pro otevřenou vědu. Na národní úrovni řeší naše knihovna přípravu projektu společně se zástupci největších univerzit – Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity, Českého vysokého učení technického – a s přípravným týmem, který vede Luděk Matyska, zastupující infrastrukturu e-INFRA CZ.
V jaké fázi se nachází a jak se na něm pracoviště podílejí?
V tuto chvíli definují pracovní skupiny služby, které by měla infrastruktura poskytovat. Po diskusích se přiblížila také příprava popisu plánované architektury řešení na národní úrovni. Očekáváme, že se výzva v Operačním programu Jan Amos Komenský, do které projekt přihlásíme, vyhlásí začátkem příštího roku. Pokud úspěšně projde hodnocením, mělo by se s jeho realizací začít ještě před koncem roku 2023. Doba jeho trvání se plánuje do roku 2028.
Hodně se v současnosti mluví o predátorských praktikách vydavatelů…
Dosavadní praxe vydávání seznamů predátorských časopisů se ukazuje jako překonaná. Hranice mezi predátorským časopisem a méně kvalitním periodikem není jednoznačná a rychle se mění.
Jak konkrétně?
Prosazují se moderní formy predátorství – formální znaky již mají nakladatelé ošetřené nebo se zpočátku kvalitní časopis změní a vydává najednou větší množství článků, často ve speciálních vydáních. Zhodnocení konkrétního titulu musejí provést odborníci z oboru. Jako jediní mohou vypracovat obsahovou analýzu a seznámit se s fungováním časopisu od kolegů z praxe, zjistit, zda probíhá solidní recenzní řízení.
Knihovna sleduje, jak se praktiky predátorských časopisů a vydavatelství vyvíjejí. Uživatelům předává informace na webových stránkách i formou přednášek. Důležitou úlohu při kontrole vědeckých výstupů má ukládání datových souborů do datových repozitářů. K uložení vědeckých dat lze využít rovněž repozitář ASEP, který v knihovně spravujeme.
Zkoumáte také dějiny knižní kultury. Na jaké projekty se zaměřujete?
Výzkumu se věnuje především knihovědné oddělení, které zkoumá starší českou knižní kulturu a připravuje její infrastruktury v podobě Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků do roku 1800.
Naši knihovědci se zabývají zejména dějinami českého knihtisku včetně jeho hebrejské produkce a knižních ilustrací, jako jsou například frontispisy nebo ilustrace v Ovidiových Proměnách. V současnosti je předmětem bádání také švédská knižní kořist. Věnujeme se ale i aplikovanému výzkumu, kdy zpřístupňujeme informační zdroje a vyvíjíme nové výzkumné nástroje. Za zmínku stojí i projekty Knihověda.cz nebo E-ilustrace.
Jaké vzácné knihy ve fondech najdeme?
Historický fond patří spíše k menším – obsahuje 100 rukopisů a prvotisků a přibližně dvacet pět tisíc svazků knih ze 16.–18. století, v některých případech s přesahem do poloviny 19. století. Naším nejvzácnějším artefaktem je takzvaná Martinická bible z první poloviny 15. století. Patří k nejlepším přepisům bible českého původu z té doby. Ceněná je ale především pro nejstarší vyobrazení Mistra Jana Husa – zpodobněn je ve figurální iniciále přímo na hořící hranici. Rukopis zakoupila tehdy Základní knihovna Československé akademie věd v roce 1967.
Pokud byste z fondu vybrala jednu srdeční knihu, jakou?
Mou slabostí jsou atlasy rostlin, a pokud přidám také obdiv ke starým knihám, vychází mi Mattioliho Herbář aneb Bylinář z 16. století, který vyniká stovkami dřevorytinových botanických ilustrací s podrobným popisem. Vzhledem k jeho stáří si jej zájemci nemohou běžně prolistovat. V elektronické podobě je ale všem k prostudování v Digitální knihovně AV ČR.
Smyslem akademické knihovny je samozřejmě půjčování a skladování knih. Kolik čtenářů aktuálně evidujete? Roste jejich počet?
K letošnímu srpnu evidujeme meziročně 6207 uživatelů, kteří měli za posledních 365 dní nějakou dobu platné členství, z toho 41 % používá pouze vzdálený přístup. I díky němu se nám daří čtenáře získávat.
Jednou z akcí pro veřejnost jsou Knihovědní detektivové…
Knihovědní detektivové jsou sérií populárně-naučných videí. Jednotlivé epizody představují náš historický fond a přibližují knihovědný obor veřejnosti, hlavně mladší generaci. Sedmidílný cyklus na webových stránkách doprovází také stejnojmenná podcastová série a bohatý textový a obrazový doprovod. Chtěli jsme přijít s formátem, jejž by šlo použít jako inspirativní edukační pomůcku při hodinách dějepisu nebo dějin výtvarného umění, ale který by současně oslovil také příznivce nových technologií nebo umělce.
Chystáte i jiné popularizační aktivity?
Čekají nás další doprovodné vzdělávací akce ke Knihovědným detektivům – například na říjnové Škole českého jazyka a literatury v rámci projektu Otevřená věda či příští rok na Veletrhu vědy. A v dohledné době také účast na Noci vědců. Letošní téma Všemi smysly umožní návštěvníkům, aby se zaposlouchali do knih z našeho volného výběru či zhlédli taneční vystoupení divadelního souboru Tantehorse.
Jak vidíte budoucnost tištěných knih? Jsme na prahu doby elektronické?
Elektronické knihy mají jistě nesporné výhody – na jednom kapesním zařízení jich můžete mít tisíce. Zobrazovací technologie a elektronické formáty ale současně rychle stárnou. Tištěným knihám se to, když s nimi zacházíme ohleduplně, stát nemůže. V knihovně máme stovky let staré svazky, v nichž si i dnes můžete bez velkého omezení číst – nemluvě o nenahraditelných smyslových prožitcích, které četba tištěných knih přináší. Počínaje vůní papíru a konče jeho šelestem při otáčení stránek. V době, kdy tolik lidských aktivit přechází do online podoby, jsou tištěné knihy jakýmsi ostrůvkem skutečného světa, kde si můžeme od jedniček a nul na chvíli odpočinout. Takže ano: jsme na prahu doby elektronické, možná i za prahem, ale nic zároveň nenasvědčuje, že by tištěné knihy čekal brzký konec.
Kam povedete knihovnu v dalších letech?
Ráda bych, aby nadále byla stabilní institucí nejen pro pracoviště Akademie věd, ale i pro uživatele knihovny a laickou i odbornou veřejnost. Jelikož je knihovna také vědecko-výzkumnou institucí, budeme pokračovat v naší knihovědné činnosti a ve vývoji informačních systémů, které se využívají při digitalizaci a zpřístupnění digitálních dokumentů. Chceme hledat nové spolupráce a sledovat současné i začínající trendy. Věřím, že je před námi – v éře jedniček a nul – mnoho pozitivních změn.
Autoři: Zuzana Dupalová a Luděk Svoboda
Foto: Jana Plavec
Zdroj: Akademie věd ČR
Rozhovor vyšel v časopisu Akademie věd ČR AB / Akademický bulletin (08–09/2022).
Magdaléna Vecková
Magdaléna Vecková působí jako ředitelka Knihovny Akademie věd České republiky, kde pracuje od roku 2011. V roce 2013 se ujala funkce zástupkyně ředitele a vedoucí odboru provozu a ekonomiky. Od roku 2017 vede knihovnu z pozice ředitelky, letos v této funkci zahájila druhé funkční období.
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
