Jaké jsou pracovní podmínky vědců a vědkyň na českých vysokých školách a výzkumných institucích? S čím jsou čeští vědci a vědkyně nejvíce nespokojeni? Co jim brání v kariérním růstu? Jak se dělá věda ve chvíli, kdy se stanete rodičem?
To se snažil zmapovat Sociologický ústav AV ČR, který v letech 2017 a 2018 provedl výzkum mapující pracovní podmínky vědců a vědkyň na českých veřejných vysokoškolských a výzkumných institucích. Výzkum sestával z reprezentativního dotazníkového šetření cíleného na akademické a vědecké pracovníky ve veřejném sektoru1 a z kvalitativní studie založené na 40 polostrukturovaných rozhovorech provedených na dvou vysokoškolských pracovištích a dvou veřejných výzkumných institucích z různých vědních oblastí.2
Výzkum poukázal na problematické aspekty personálního řízení českých vědeckých institucí a pracovních podmínek v české vědě, které mají negativní dopady na vědeckou práci a profesní rozvoj akademiků a akademiček. Pozornost věnuje odlišným dopadům pracovních podmínek na různé skupiny akademiků, zejména na ženy a muže a dále na etablované a začínající vědce. Zároveň poukazuje na příčiny vzniku daných problémů a současné překážky jejich odstraňování. V sérii textů, které postupně zveřejníme na tomto blogu, budeme představovat jeho hlavní zjištění. Věnovat se budeme například tématům jako je nedobrovolná podzaměstnanost, kultura nekomunikace, slaďování rodinného a profesního života či mezigeneračním rozdílům. První z textů, který máte před sebou, se věnuje výsledkům kvantitativního dotazníkového šetření.
Dotazníkového šetření se účastnilo celkem 2 089 odborných, pedagogických, vědeckých a výzkumných pracovníků a pracovnic působících v českém veřejném akademickém sektoru – na veřejných vysokých školách, Akademii věd ČR a dalších veřejných výzkumných institucích. Šetření se uskutečnilo mezi květnem a srpnem roku 2017. Složení výzkumného vzorku bylo sledováno z hlediska pohlaví, oboru a pracoviště. Kritéria složení výzkumného vzorku byla dána dostupnými informacemi o české akademické populaci v přehledových statistikách ČSÚ a MŠMT. Výsledný soubor byl dovážen tak, aby jeho složení odpovídalo podílu zastoupení jednotlivých oborů a zastoupení mužů a žen v jednotlivých typech institucí.
Šetření ukázalo, že akademická profese je v ČR spojena s vysokým počtem odpracovaných hodin i výraznou pociťovanou zátěží. Na plný úvazek odpracují ženy i muži v průměru 46,5 hodin týdně, nemalá část z nich má další pracovní závazky, řada z nich (zejména ti nejmladší) pracuje na částečné úvazky.
Většina dotázaných sdílela názor, že se od nich na pracovišti očekává příliš mnoho práce (77 % dotázaných na VVI, 75 % na VŠ a 68 % na AV). Tyto pocity byly o něco častější u žen. Nejvýrazněji byly spojeny s tlakem na publikační výkon (který hodnotilo jako vysoký či velmi vysoký přes 58 % dotázaných) a tlakem na získávání grantů (39 %).
Mezi akademiky a akademičkami byla současně zjištěna vysoká míra stresového vypětí a pocitů fyzického a psychického vyčerpání. Přes 40 % žen a kolem třetiny mužů se cítilo vyčerpáno celou nebo velkou část z posledních 4 týdnů předcházejících dotazníkovému šetření. Téměř 35 % žen a 29 % mužů uvedlo, že byli během daného období pořád nebo skoro pořád ve stresu.
Akademická profese je současně spjata s poměrně nízkou jistotou práce. Pouze 35,3 % dotázaných mělo pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Tento typ smlouvy byl o něco méně rozšířen mezi ženami (smlouvu na dobu neurčitou mělo 38,1 % mužů a 32,3 % žen). 18 % dotázaných se ve velké nebo velmi velké míře obávalo ztráty zaměstnání. Nejvyšší míru nejistoty přitom v celku logicky pociťovali lidé, kteří jsou financováni výhradně nebo z většiny z účelových zdrojů.
Závislost na účelových zdrojích je běžná především na VVI a AV, kde tyto zdroje tvoří celou nebo větší část mzdy u zhruba dvou pětin akademiků a akademiček (43,2 % na VVI a 40 % na AV). Nejnižší je pak v případě VŠ (18 %). Ženy se častěji koncentrují na pozicích, kde jsou zcela nebo z většiny placeny z účelových zdrojů.
Akademická sféra se vyznačuje poměrně nízkou průměrnou úrovní mezd, přičemž i zde se vyskytují výraznější genderové rozdíly. V rámci všech typů institucí se ženy častěji koncentrují v nejnižších mzdových skupinách do 25 tis. měsíčně (43 % žen vs. 26,5 % mužů na VŠ, 36 % žen vs. 14 % mužů na AV, 39 % žen vs. 21,5 % mužů na VVI). Muži se naopak častěji řadili do vyšších příjmových intervalů nad 40 tis. měsíčně (26,8 % mužů vs. 12 % žen na VŠ, 32,7 % mužů vs. 11,1 % žen na AV a 30,4 % mužů vs. 5,1 % žen na VVI).
Věk jakožto jeden z hlavních důvodů znevýhodnění zmiňovaly v rámci skupiny žen nejčastěji příslušnice nejstarší generace ve věku nad 60 let (40 %) a zároveň také mladé ženy ve věku do 30 let (35,1 %). Mezi muži byl tento důvod nejčastěji zmiňován u mladé generace do 30 let (41,3 %), dále pak mezi 31-40 letými (28 %). Nejméně často pak tento důvod uváděli muži a ženy ve věku 41-50 let (13 % žen a 7,5 % mužů v této věkové kategorii).
Se svou prací bylo nespokojeno kolem 19 % dotázaných akademiků a akademiček. Nízké finanční ohodnocení bylo přitom oblastí, s níž byli lidé spokojeni nejméně (nespokojeno bylo 63 % dotázaných). Jako problematické bylo dále vnímáno hodnocení pracovního výkonu (36,7 % dotázaných), pracovní vyhlídky (33,2 %) nebo využívání vlastních schopností (29,4 %). Ženy přitom vykazovaly ve všech oblastech nižší spokojenost než muži.
Vysoký podíl žen se na svém pracovišti setkal s negativními postoji k rodičovství. 31,7 % žen zaznamenalo u svých kolegů/yň nebo nadřízených názor, že není vhodné zůstávat na rodičovské déle než 1 rok, 29,9 % se setkalo s tvrzením, že by nebylo vhodné mít v nejbližší době děti, a 14,7 % pak dokonce s názorem, že by musely opustit zaměstnání, pokud by děti měly.
Přestože akademici a akademičky hodnotili genderovou kulturu na svém pracovišti relativně kladně, muži vnímali situaci výrazně pozitivněji než ženy. Spíše než ženy se domnívali, že nadřízení s muži a ženami zacházejí rovným způsobem (59 % mužů vs. 39 % žen), že muži a ženy mají na jejich pracovišti rovné šance prosadit se do vedoucích a rozhodovacích pozic (56 % mužů vs. 36 % žen) nebo že je na jejich pracovišti atmosféra vstřícná k ženám, která je neuráží a není sexistická (68 % mužů vs. 55 % žen).
Ženy zastávají vedoucí pozice na akademických institucích výrazně méně často než muži. Nějakou vedoucí pozici zastávalo 30 % mužů, ale pouze 17,5 % žen (22,3 % mužů a 14,5 % žen v případě nižšího managementu a 7,7 % mužů a 3 % žen ve vyšší úrovni vedení). Nejvýraznější rozdíly v podílech žen a mužů ve vedoucích funkcích jsou patrné v lékařských, přírodních a technických vědách.
Dotázaní muži byli o něco více mobilní než ženy (zkušenost s mobilitou mělo 64,7 % žen a 72,7 % mužů). Dílčí genderové odlišnosti byly identifikovány také ve vzorcích mobility. Ženy častěji absolvovaly pobyt během doktorského studia (45,1 % žen a 39,5 % mužů), tedy v době, kdy většina z nich neměla děti, zatímco muži po jeho ukončení (22,1 % mužů a 12,2 % žen). V případě postdoktorských pobytů ženy absolvovaly méně stáží, které by trvaly alespoň 3 měsíce, a kratší byla také průměrná délka jejich nejdelšího pobytu (6,9 měsíce vs. 10,1 měsíce u mužů). Tyto rozdíly zčásti odrážejí větší zatížení žen pečovatelskými povinnostmi.
Výzkum ukazuje jednotlivé formy nerovnosti mezi muži a ženami na českém akademickém pracovním trhu. Ženy se častěji koncentrují v pozicích, které neumožňují další kariérní rozvoj, jsou méně často zaměstnány na smlouvy na dobu neurčitou a jsou častěji na pozicích s nižším mzdovým ohodnocením. S rostoucí kvalifikací se také zvyšuje rozdíl mezi zastoupením žen a mužů ve vedoucích pozicích. Některá akademická prostředí jsou k ženám výrazně vstřícnější (zejména sociální vědy, částečně pak také humanitní vědy, zvláště na pracovištích AV). Naopak přírodní, a zejména pak technické vědy vykazují v řadě ohledů největší genderové rozdíly, vůbec nejvýraznější jsou pak rozdíly v těchto oborech na vysokých školách.
Příště se můžete těšit na text zaměřený na atraktivitu akademického prostředí pro vědkyně a vědce a pracovní podmínky, v nichž vědeckou činnost vykonávají. Výsledky výzkumu budou také prezentovány na 5. národní konferenci o genderu a vědě 30. října 2018 v prostorách Akademie věd ČR.
Autorky: Nina Fárová, Kateřina Cidlinská, Marcela Linková, Hana Maříková, Hana Tenglerová
1Výzkum provedlo Národní kontaktní centrum – gender a věda ve spolupráci s Centrem pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR, v.v.i. Autorkou kvantitativního výzkumu je Marta Vohlídalová.
2Výzkum byl součástí projektu Analýza bariér a strategie podpory genderové rovnosti ve vědě a výzkumu, který byl financován v rámci Operačního programu Zaměstnanost. Autorkami kvalitativní studie jsou Nina Fárová a Kateřina Cidlinská.
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
