Týdeník Hrot přináší přehled toho, co se povedlo českým vědcům a vědkyním působícím v Česku i v zahraničí v loňském roce. Rok 2020 bude asi již navždy spojován s virem SARS-CoV-2. Platí to i ve vědě; řada vědců a vědkyň zastavila své vědecké projekty a vrhla se na řešení pandemie.
O tom slýcháme denně. Nikdy dříve se v médiích o vědě a vědcích tolik nemluvilo; najednou všichni víme, co je reprodukční číslo, jak funguje imunitní systém a co znamenají zkratky PCR a RNA.
V souvislosti s koronavirem média plní i vědecké úspěchy – nové testy, vakcíny, samodezinfekční materiály, nanoroušky, respirátory, ale i nejrůznější matematické modely. Většina těchto úspěchů byla možná jen díky enormnímu úsilí, spolupráci, předchozí dlouholeté práci vědců na podobných tématech a také díky výsledkům základního výzkumu, které najednou našly nečekané uplatnění.
Ekonom Filip Matějka z CERGE-EI z Masarykovy univerzity získal prestižní grant ERC Consolidator. Foto: Vladimír Šigut UK
Jmenovat můžeme například nadějné experimentální léčivo Remdesivir, které bylo pod vedením Tomáše Cihláře původně vyvinuto a testováno pro léčbu eboly. Nebo třeba Gene-Spector, spin-off Univerzity Karlovy, který představil bezpečnější a rychlejší diagnostické kity. „Je to vedlejší ale moc hezký výsledek našeho dlouholetého výzkumu vzácných onemocnění,“ popisuje profesor Stanislav Kmoch speciální odběrové médium, které vzniklo již před mnoha lety za účelem bezpečného transportu pacientských vzorků. Vzácným onemocněním totiž často trpí jen pár jedinců, a vzorky tak do výzkumných laboratoří putují opravdu z celého světě.
Rok 2020 ale rozhodně nebyl jen o koronaviru, přinášíme přehled toho, co dalšího se českým vědcům a vědkyním povedlo. O některých jsme už na stránkách Hrotu v průběhu uplynulého roku informovali, ale i mnohé další mohou jednou změnit svět.
Nobelovka s českou stopou
Nobelova cena za chemii v roce 2020, kterou za objev techniky CRISPR-Cas9 získaly Jennifer A. Doudnaová a Emmanuelle Charpentierová, má významnou českou stopu: biochemik Martin Jínek byl prvním autorem článku v prestižním magazínu Science, který objev „molekulárních nůžek“ popisuje. Tento genetický nástroj umí specificky upravovat DNA, což otevírá obrovské možnosti nejen ve výzkumu, ale i v medicíně či zemědělství.
Loni podobnou revoluci v biologii způsobila umělá inteligenci AlphaFold, která s vysokou přesností umí určovat prostorovou strukturu proteinů. Experimentální určování proteinové struktury je totiž stále složité a často trvá roky. „AlphaFold se zabývá podstatným a zároveň praktickým problémem, jehož vyřešení může změnit biologii nebo medicínu,“ popisuje Augustin Žídek, který se na výzkumu přímo podílí. Umělá inteligence by mohla významně pomoci při základním výzkumu, ale i například při hledání nových léčiv. Hned od počátku se o tomto úspěchu mluví jako o možné první nobelovce za použití strojového učení.
Prestižní Kavli Prize („nobelovka“ v oborech astrofyzika, nanovědy a neurovědy) získal fyzik českého původu Ondřej Křivánek. Oceněn byl spolu se třemi kolegy za vynález čoček s korekcí aberací (vad zobrazení) v elektronových mikroskopech, které umožnily trojrozměrné sledování struktur s rozlišením na úrovni jednotlivých atomů.
„Českou nobelovku za vědu, výzkum a inovace“, oficiálně Národní cenu vlády Česká hlava, za celoživotní přínos vědě získal imunolog Václav Hořejší, jehož výsledky významně přispěly k lepšímu pochopení fungování imunitního systému. Řada poznatků již nalezla i komerční využití ve výzkumu a diagnostice a některé výstupy mají i terapeutický potenciál.
Na titulce časopisu
Dostat se na titulku časopisu, je prestižní záležitostí pro modelky i vědce. Loni se to s „tekutým amoniakem“ povedlo vědcům pod vedením Pavla Jungwirtha, kteří se s popisem toho, jak z nekovové látky vzniká kov, dostali na titulku Science.
Ve stejném časopisu publikoval již dříve zmíněný Martin Jínek a Alena Kroupová. Odhalili nový enzym, který je zásadní pro funkci RNA, ale v eukaryotických buňkách nebyl dosud znám.
Výraznou českou stopu v Science zanechal i rostlinný biolog Jiří Friml působící na IST Austria, kde spolu s Jakubem Hajným, Tomášem Prátem a dalšími kolegy popsali signální dráhu, kterou rostlinný hormon auxin reguluje vývoj pletiv a regeneraci v rostlinách.
Českým vědcům pod vedením Pavla Jungwirtha se s „tekutým amoniakem“ loni podařilo prosadit na titulní stránku časopisu Science. Foto: Archiv Týdeníku HROT
Tomáš Cihlář se kromě výzkumu SARS-CoV-2 věnuje i dalším virům – v Nature publikovali výsledky nového inhibitoru viru HIV, který by se pacientům mohl aplikovat jen jednou za půl roku.
V Nature publikovala výsledky své dizertace Hana Sedláčková, která působí v laboratoři Jiřího Lukáše na univerzitě v Kodani. Odhalila, jak proteiny MCM přispívají k bezchybné replikaci DNA v lidských buňkách, což má potenciál vysvětlit biologické příčiny vzniku některých typů nádorů.
A tak bychom mohli pokračovat. Čeští vědci se zlepšují i podle žebříčku Nature Index 2020, který hodnotí publikační výkonnost v 82 nejprestižnějších přírodovědných časopisech. Česká republika se umístila přesně uprostřed na 25. místě z padesáti nejlepších zemí. Z českých institucí patří mezi 500 nejlepších Akademie věd na 155. místě a Univerzita Karlova, která je 407.
Úspěchy slavily ale i další obory, například monografie Jan Žižka od historika Petra Čorneje získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku.
Soutěžení o peníze
Hned v lednu se o rozruch postarala Nadace Experientia manželů Dvořákových, kteří oznámili, že během dalších dvaceti let věnují české vědě 200 milionů korun. „Vracíme peníze, odkud přišly – do vědy,“ řekla Hana Dvořáková, která spolupracovala s Antonínem Holým na vývoji antivirotik dnes používaných především pro léčbu AIDS a je spoludržitelkou několika patentů. Nadace Experientia již od roku 2013 podporuje mladé vědce a vědkyně z oboru organické, bioorganické a medicinální chemie a umožňuje jim roční zahraniční pobyt nebo založení vlastní výzkumné skupiny.
O tom, že podporují skutečné talenty svědčí třeba i to, že bývalý stipendista Tomáš Šolomek, který vede vlastní vědeckou skupinu na Basilejské univerzitě ve Švýcarsku, v roce 2020 získal prestižní startovní grant Evropské výzkumné rady (ERC) pro výzkum uhlíkových nanotrubiček. Granty ERC jsou v mnohém výjimečné a velmi štědré – kladou si za cíl podporovat excelentní vědu a významně posunout hranice poznání v daném oboru.
Nadace Experientia manželů Dvořákových loni v lednu oznámila, že během dalších dvaceti let věnuje české vědě 200 milionů korun. Foto: Archiv Týdeníku HROT
I když máme stále co zlepšovat, úspěšnost českých žadatelů se zvyšuje; v loňském roce bylo uděleno celkem deset ERC grantů s českou stopou (čtyři z nich putují za českými vědci působícími v zahraničí). Ekonom Filip Matějka z CERGE-EI a právník David Kosař z Masarykovy univerzity v ERC soutěži uspěli dokonce již podruhé a získali navazující ERC Consolidator grant. „Málokdy se stává, že po udělení Starting grantu je následně udělena i tato další podpora,“ komentoval mimořádný úspěch profesor Zdeněk Strakoš z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy, který po řadu let působil v hodnoticích panelech ERC grantů a dnes pro mladé vědce spolupořádá workshopy a usiluje o větší úspěšnost českých žadatelů.
Matějka bude v pětiletém projektu zkoumat nedokonalosti lidského rozhodování a jeho vlivu na společnost – proč si tak rádi věci zjednodušujeme a také jak a podle čeho se rozhodují lékaři. Kosař se zaměří na fungování soudnictví, jakou roli v něm hrají neformální vztahy mezi soudci a politickými aktéry, ale například i mezinárodní sítě pro sdílení zkušeností.
Zisk ERC grantu je opravdu prestižní záležitostí, vědcům nabízí nezávislost a svobodu bádání. „Získávají ho osobnosti s originálními myšlenkami, kteří již svou předchozí prací prokázali kvalitu,“ shrnuje Strakoš, proč je vysoce pravděpodobné, že o těchto vědcích ještě uslyšíme.
Autorka: Pavla Hubálková
Foto: Vladimír Šigut UK a archiv Týdeníku Hrot
Článek vyšel na webu a v tištěném vydání Týdeníku Hrot
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
