Pro mnohé výzkumníky je tzv. data management plan jen dalším administrativním břemenem, které odvádí pozornost od samotného výzkumu. Ve skutečnosti ale může sehrát důležitou roli v transparentnosti, replikovatelnosti a efektivitě vědecké práce. Jak se k němu staví akademická komunita? Jaké překážky a příležitosti s sebou jeho zavedení přináší? A jakou roli mohou hrát univerzitní knihovny v podpoře výzkumníků? Odpovědi nejen na tyto otázky jsme probrali s odborníky z Centra informačních a knihovnických služeb (CIKS) z Vysoké školy ekonomické a s prorektorem pro vědu a výzkum na VŠE Martinem Lukešem.
Postoj výzkumníků k data management plánům je zatím skeptický
V posledních letech se data management plan (DMP) stal jedním z nejdiskutovanějších témat v oblasti open science. V České republice se totiž od roku 2022 v důsledku změny legislativy stala správa a zpřístupňování výzkumných dat povinnou součástí výzkumných projektů a grantů financovaných z účelové podpory. Prvním krokem ke splnění této povinnosti je právě tvorba data management plánu, který nastavuje pravidla pro nakládání s daty v průběhu celého výzkumného procesu.
„Mnoho výzkumníků zatím vnímá tvorbu DMP jako časově náročnou a zbytečnou formalitu, která jim nepřináší žádný zásadní přínos. Nicméně je důležité zdůraznit, že DMP má své opodstatnění a může výzkumným pracovníkům skutečně pomoci. Pomáhá totiž systematicky plánovat, jak budou data sbírána, zpracovávána, uchovávána a zpřístupňována. To je klíčové pro zajištění transparentnosti a reprodukovatelnosti výzkumu. Kromě toho dobře zpracovaný DMP může usnadnit spolupráci mezi výzkumníky a zajistit, že data budou dostupná pro budoucí výzkum a analýzy,” vysvětluje smysl DMP Tereza Ircingová z CIKS VŠE.
Data management plan pomáhá řešit téma replikovatelnosti výzkumu
Smyslem DMP totiž je, aby si vědecká komunita osvojila práci s vědeckými daty tak, aby bylo možné je doložit, a kromě jiného tak umožnit dalším vědcům na ně navázat. Což se ale mnohdy pojí s neochotou své postupy sdílet a obavami vědců o své vlastní know-how. Jedná se však o první krůček k tomu, aby výzkumníci začali vnímat svá data jako stejně důležitý a plnohodnotný výstup vědecké práce, jakými jsou například vědecké publikace.
„Pro mnoho oborů, kde dosud nebylo zvykem výzkumná data jakýmkoli způsobem sdílet a vykazovat, se jedná o naprostou změnu v přemýšlení o vědě jako takové. Dosud byly hlavním výstupem vědy publikace. Ve své podstatě povinné požadavky na DMP poukazují na problém, se kterým se věda dlouhodobě potýká, a to je replikovatelnost výzkumu,” poukazuje na aktuální situaci prorektor pro vědu a výzkum na VŠE Martin Lukeš (o problému replikovatelnosti výzkumu jsme publikovali článek Replikační krize Ladislava Balouna, pozn. red.)
Ambicí data management plánu a přístupu open science je umožnit zrychlení a lepší návaznost vědeckých výsledků napříč výzkumnými pracovišti po celém světě. Překážkou tomuto cíli je však orientace současného hodnoticího systému vědy pouze na výstupy v podobě odborných publikací. „Správa a sdílení dat s sebou zatím kromě legislativní povinnosti nenese pro vědce žádný další kredit z pohledu ohodnocení jejich práce. Z tohoto hlediska mohou být tedy pochopitelné jak obavy o ztrátu know-how, tak i vnímaná nedostatečná motivace, proč se správou vědeckých dat zabývat podrobněji,” doplňuje Lukeš.
Když se data management plánů chopí vysokoškolská knihovna
Například na Vysoké škole ekonomické se setkalo s pojmem data management plan mnoho vědců poprvé kvůli požadavkům na odevzdání tohoto dokumentu v průběžných zprávách projektů národních poskytovatelů financí GA ČR a TA ČR. Na tyto požadavky proto reagovalo Centrum informačních a knihovnických služeb (CIKS) ve spolupráci s Oddělením vědy a výzkumu, a to ve formě webinářů, které řešitele projektů informovaly o nových povinnostech v oblasti otevřené vědy a vysvětlovaly, co to data management plan je a proč je důležitý. Po těchto webinářích následovala možnost individuálních konzultací, které někteří řešitelé využili. „Doufáme, že alespoň některé výzkumníky se tak povedlo přesvědčit, že DMP nemusí být jen byrokratická povinnost, ale především dokument, který má sloužit jim samotným,” vysvětluje zkušenost s DMP Tereza Ircingová.
CIKS VŠE také dostalo příležitost podílet se na tvorbě DMP pro evropský projekt RIS4SEB, což představovalo velmi cennou zkušenost: „Ukázalo se, že tvorba samotného DMP může být opravdu časově náročná a např. šablona programu Horizon Europe není příliš uživatelsky přívětivá. I proto je důležité řešitelům projektů poskytnout pomoc při orientaci v nových tématech a pojmech, ale také při samotném nastavování procesů pro správu dat,” uvedla Barbora Pincová z CIKS VŠE.
„Jedním z hlavních problémů, který se v souvislosti s tématem open science v současné době rovněž ukazuje, je také kapacitní zabezpečení úložišť dat a rozlišování toho, jaká data se vůbec vyplatí uchovávat a která ne. A dále rozvoj pracovních pozic datových stewardů, tedy správců dat, a dostupnost těchto lidí na pracovním trhu. Mnohdy totiž správa výzkumných dat v projektech reálně jaksi připadne na studenty doktorského studia, což není ideální jak z pohledu využití jejich výzkumného potenciálu, tak samozřejmě z pohledu jejich adekvátního know-how pro roli datových stewardů. Byť se snažíme aktivně naše výzkumníky i studenty doktorského studia v oblasti open science vzdělávat, nutně potřebujeme i kvalitní institucionální datové stewardy. A k tomu je třeba rozvíjet také specializované studijní programy a ukotvit roli datových stewardů v prostředí vysokých škol,” nastiňuje další potřebný vývoj tématu otevřené vědy Václav Šubrta, ředitel CIKS (o práci datových stewardů jsme publikovali rozhovor s data stewardy a také rozhovor s hlavním manažerem EOSC CZ Matějem Antolem).
A jaké výzvy čekají open science do budoucna?
Mohlo by se zdát, že otevřená věda se aktuálně zúžila pouze na data management plány. Téma open science však v sobě skrývá celý soubor možností a principů, jak otevírat vědu nejen široké veřejnosti. Kromě správy výzkumných dat se jedná především o otevřený přístup k publikacím, tzv. open access. I za posledních cca 20 let vývoje tohoto konceptu však stále zůstává akademická sféra spíše ve vleku dominantního postavení velkých vydavatelství a další modely otevřeného přístupu, jakými jsou například zveřejňování publikací prostřednictvím repozitářů, publikování v open access časopisech řízených a financovaných vědeckou komunitou nebo iniciativa subscribe to open, zatím nemají dostatečnou podporu.
K otevřené vědě však patří i další přístupy, které v posledních letech nabývají na významu – například občanská věda, preregistrace výzkumu, otevřené laboratorní deníky nebo otevřené recenzní řízení. „Názorů na to, zda je otevírání vědy a veškeré postupy, které se s tím pojí, špatné či dobré, je mnoho a nelze se jednoznačně přiklonit k žádnému. Co je ovšem jasné, je, že vývoj nezastavíme a pravidla, která nám nastavují poskytovatelé financí (především Evropská unie), jasně směřují právě k otevírání vědy,” shrnuje téma otevřené vědy za CIKS VŠE, Václav Šubrta.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vysoká škola ekonomická v Praze
