Ve čtvrtek 14. prosince 2017 se na půdě Akademie věd ČR uskutečnila v rámci Strategie AV21 konference Youthful Science, Useful Science, která se zaměřila na otázku, jak současné podoby hodnocení vědy a vědeckých výsledků formují životy mladých vědců a jak toto hodnocení formuje samotné vědecké poznání.
Konference nesla podtitul „What Might the Next Generation of Researchers Bring to Science and Society If Adequately Supported“. Patří k sérii seminářů, které v rámci Strategie AV21 pořádá Tereza Stöckelová, Filip Vostal a Luděk Brož z Akademie věd ČR.
Akce měla dvě hlavní zahraniční řečnice, Sarah de Rijcke a Ruth Müller. Sarah de Rijcke působí v Centre for Science and Technology Studies na Leiden University. Ve svém příspěvku představila Leidenský manifest, který obsahuje deset principů společensky odpovědnějšího přístupu k hodnocení výsledků vědecké práce. Jedním z negativních důsledků současného bibliometrického stylu měření vědeckých výsledků je i to, že si mladí výzkumníci volí z profesionálních důvodů bezpečná, předvídatelná témata. To ovlivňuje celé vědecké poznání. De Rijcke také upozornila na to, že ani proces peer-review není bezchybný. Má-li být totiž skutečně efektivní, žádá si specializovaný trénink, který většina recenzentů naneštěstí nemá. Na krátké shrnutí Leidenského manifestu se můžete podívat i zde.
Po první přednášce následoval diskuzní panel, kterého se účastnila Lucie Trdá z Ústavu experimentální botaniky AV ČR, Martin Srholec z CERGE-EI a Karel Šima z Filozofické fakulty UK. Všichni panelisté se shodli na tom, že jakkoliv může být bibliometrie užitečným nástrojem, nesmí se stát konečným cílem hodnocení. Karel Šíma také například kritizoval management vysokých škol za používání bibliometrických údajů k rozdělování institucionálních financí. Lucie Trdá naopak chválila progresivní přístup Akademie věd při vnitřním hodnocení.
Druhou řečnicí byla Ruth Müller, která působí v Munich Center for Technology in Society na TU München. Müller představila svůj výzkum mezi doktorandy a postdoktorskými výzkumníky a ukázala, nakolik se liší jejich kariérní aspirace i možnosti. Obtížná pozice postdoktorských výzkumníků, kdy musí po omezené časové období vykázat co největší citační impakt, nejen že nepodporuje spolupráci, ale naopak zvyšuje individualismus. Přehnaný důraz na citační výkon tak křiví podobu vědeckého bádání.
V druhém diskuzním panelu zasedla předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová, Martin Kočí z Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy a Veronika Javůrková z Ústavu biologie obratlovců AV ČR. Eva Zažímalová představila některé programy Akademie věd na podporu mladých vědců a vlastním nesnadným příběhem o cestě za vědeckou kariérou také vyslovila podporu začínajícím výzkumníkům. Kočí popsal některé své zkušenosti z programu Primus Univerzity Karlovy, který se zaměřuje na podporu excelentních postdoktorských projektů. Veronika Javůrková představila iniciativu na podporu vědkyň matek – VĚDMA.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
