Žebříčky nejcitovanějších vědců – o čem skutečně vypovídají?

Žebříčky vědců jsou obvykle postaveny na bibliometrických datech, jako jsou například počty publikací nebo citací a další metriky z nich vypočítávané, a tedy z principu věci nevyjadřují komplexní povahu vědecké kvality. Ohlas nebo prestiž žebříčku tedy nespočívá ani tak v jeho iluzorní přesnosti, ale vytváří ji jednak pověst a expertíza tvůrce žebříčku, ale také ochota institucí a jednotlivců úspěch v žebříčku prezentovat. 

V současné době existují dva žebříčky vědců, které mají ve vědecké komunitě výrazný ohlas, pracují se zodpovědně připravenými daty a stojí za nimi solidní metodologie: Highly Cited Researchers a seznam nejcitovanějších vědců známý pod názvem World's Top 2 % Scientists. Jejich cílem není řadit vědce od „nejlepších“ po „nejhorší“ (takovou možnost méně solidní žebříčky často nabízí), ale jedná se spíše o výběrové seznamy osob, které naplňují stanovenou minimální hodnotu indikátoru. Označení „žebříček“ přesto používáme v tomto textu pro zjednodušení.

Žebříček World's Top 2 % Scientists, tzv. standfordský žebříček

Tým pod vedením lékaře a vědce Johna Ioannidise, který působí na Stanford University (USA), začal publikovat datasety bibliometrických dat pro výzkumníky v roce 2019. Postup zpracování publikoval již v roce 2016 v časopise PLoS Biology. Vychází  z databáze Scopus (Elsevier) a používá strukturu 22 oborů a 176 podoborů Science-Metrix. Ioannidisovým cílem bylo doplnit jednoduché metriky dopadu (citace, h-index) na úrovni jednotlivců o rozměr spolupráce (počet autorů) a přispění k výzkumu (pořadí autorů) a zkoumat vztahy mezi těmito údaji. To proto, aby zohlednil míru pasivního zapojení autorů na publikacích, kterou tradiční metriky nezohledňují a mohou vést až ke kontroverzní nadprodukci. 

Pro každého vědce je tedy zohledňováno šest indikátorů upravených podle specifik jednotlivých oborů, ze kterých se vychází při výpočtu skóre. Mezi tyto indikátory patří: (1) celkový počet citací osoby; (2) celkový počet citací článků, kde je osoba jediným autorem; (3) celkový počet citací článků, kde je osoba jediným nebo prvním autorem; (4) celkový počet citací článků, kde je osoba jediným, prvním nebo posledním autorem; (5) h-index pro citace obdržené v daném časovém úseku; (6) h-index upravený podle charakteru spolupráce.

Do výběru nejlepších vědců jsou pak chronologicky podle výše složeného indikátoru zařazeni ti, kteří se umístí v prvních dvou procentech. Tato veřejně dostupná data by podle autorů měla sloužit k tomu, aby bylo možné sledovat hodnoty jednotlivých indikátorů u výzkumníků v rámci jednotlivých oborů, například pro účely jejich hodnocení na institucích. V průběhu let je možné pozorovat inovace žebříčku: přibyla možnost nezohledňovat autocitace a v nejnovějším vydání je informace o článcích dodatečně stažených (retrahovaných) z publikování.

V nejnovějším vydání tohoto žebříčku se nachází celkem 555 vědců z 45 českých institucí, nejvíce z Akademie věd ČR (170 osob), Univerzity Karlovy (98), Masarykovy univerzity (34), Univerzity Palackého v Olomouci (33) a Českého vysokého učení technického (32 osob). Primární zdroj autorských dat se nachází v repozitáři společnosti Elsevier. Na internetu lze však narazit na dva propojené weby, které tato data využívají a vizualizují: Top Researcher List a Top 2 Percent Scientists. Weby nemají se Stanford University ani Johnem Ioannidisem nic společného, ve skutečnosti spíše odvádějí pozornost od primárního cíle dat a marketingově je přerámovaly na „prestižní žebříček“. Vědcům například umožňují stáhnout si certifikát.

Žebříček Highly Cited Researchers

Seznam s názvem Highly Cited Researchers vychází z předpokladu, že mimořádně citované publikace v oboru signalizují vysoký vědecký ohlas a možný průlomový výzkum. Hlavním kritériem žebříčku je oborově normalizovaná citovanost, doplněná kvalitativním ověřením vybraných faktorů. Žebříček, jehož cílem je identifikovat vědce s mimořádným vědeckým vlivem, vyvíjí Institute for Scientific Information, vědecká sekce společnosti Clarivate Analytics s využitím dat Web of Science. Metodologie je postavena na kritériu Highly Cited Papers, tedy článků v databázích Science Citation Index Expanded a Social Sciences Citation Index, které dosahují prvního percentilu v pořadí dle citovanosti, vypočítaný pro každý z 22 oborů Essential Science Indicators (ESI), mimo matematiku. Je tedy velmi obtížné v tak širokých oborech do výběru proniknout. V první fázi přípravy datasetu jsou identifikováni autoři mimořádně citovaných článků. V každém oboru je pro autory následně vypočítán minimální limit pro počet vysoce citovaných článků a počet citací těchto článků. Metodologie přitom zohledňuje situace, kdy jsou články jednoho autora zařazené do různých oborů.

Vědci, kteří splňují limity, postupují do kvalitativní fáze výběru. Clarivate postupně zdokonaluje své postupy a zohledňuje okolnosti, jako jsou míra multiautorských publikací, limity pro autocitovanost, citační bratrstva, stažené články a další. Roli v procesu hraje též whistleblowing (upozornění na nekalé praktiky od oslovených expertů). Vědci vybraní do seznamu pak potvrzují své zařazení k primární a sekundární instituci. Na portálu o tomto žebříčku každoročně píšeme. Konkrétními vědci označenými společností Clarivate za nejcitovanější vědce v roce 2024 jsou: Petr Baldrian, Tomáš Jungwirth, Jan Pergl a Petr Pyšek – všichni z Akademie věd ČR, dále Petr Neužil a Vivek Y. Reddy z Nemocnice Na Homolce a z Masarykovy univerzity v Brně Dmitryj M. Chudakov. Petra Baldriana, Tomáše Juntwirtha, Petra Pyška a Jiřího Neužila nalezneme i ve výše zmíněném tzv. stanfordském žebříčku. 

Co žebříčky vlastně ukazují?

Highly Cited Researchers spoléhá výhradně, ale promyšleně, na interpretaci normalizované citovanosti článků, seznam týmu Johna Ioannidise zohledňuje více kritérií včetně složeného indikátoru. I přes snahu o zodpovědnost jsou úplná a přesná data na úrovni jednotlivých vědců stále těžko dosažitelným ideálem. Nedokonalost žebříčků, která je nevyhnutelná, pochopitelně generuje kritiku. Tím spíše, že sklon požadovat jednoduché odpovědi i na velmi komplexní otázky může přisuzovat žebříčkům nepřiměřenou přesnost. Žebříčky obecně mají řadu technických nedostatků i přesto, že mají rozumnou a zodpovědnou metodologii. „Stanfordský“ žebříček například neumí spolehlivě rozeznat vícenásobné výskyty týchž vědců nebo může nepřesně zařadit vědce k instituci. Žebříčky mohou být pouze tak přesné, jako jsou přesná vstupní data, která by měli v ideálním světě samotní vědci ve svých databázových profilech pravidelně kontrolovat a opravovat. Tyto nepřesnosti se stanou ještě více kontroverzní, pokud mají další vliv. Žebříček univerzit ARWU využívá Highly Cited Researchers jako jeden z indikátorů výkonu univerzit, ke kterým jsou tito vědci zařazeni. Univerzita, kterou vědec potvrdí jako primární, získává v žebříčku ARWU znatelně lepší skóre.

Pokud od žebříčků očekáváme, že budou přesně odrážet naše vnímání kvality v oborech, pravděpodobně nás plně neuspokojí. Ve vědě neexistuje univerzální nebo všeobecně uznávaná koncepce vynikajícího výzkumného výkonu nebo prestižního statusu. Pokud se jméno vědce objeví na seznamu některého žebříčku, znamená to, že spadá do kritérií vytvořených pro daný seznam. Žebříček s jinou metodologií vytvoří jiné pořadí nebo seznam jmen (který se ovšem může částečně překrývat, jak vidíme i na výše zmíněných příkladech). Zároveň existuje mnoho úspěšných a vlivných vědců, kteří do kritérií žebříčků z různých důvodů nespadají. Nepřítomnost jména na některém seznamu by proto neměla být interpretována jako horší výkon nebo nízká vědecká prestiž. 

Ze současných deseti nových českých nositelů ERC Consolidator grantů jsou například ve „stanfordském“ seznamu dva. Platí to stejné, jako u všech bibliometrických analýz: může nás těšit, když jsou skóre nebo hodnoty indikátorů vysoké, ale musíme zároveň rozumět tomu, co tyto ukazatele ve skutečnosti znamenají. Jiří Málek, někdejší rektor Univerzity Pardubice a zároveň jeden z nejcitovanějších vědců dle „stanfordského“ seznamu, soudí, že citace vhodně doplňují tradiční metriky časopisů: „Mé jméno v seznamu ‚Top 2 % Scientists’ mě samozřejmě těší. Jako každý učitel jsem však ještě více potěšen, když v seznamu vidím i některé z našich dřívějších studentů. Citační analýzu považuji za vhodný doplněk ke standardnímu hodnocení publikační aktivity na základě časopisů. Univerzita Pardubice trendy v citovanosti sleduje. Jsou mimochodem i jednou z důležitých informací při výběru excelentních vědeckých týmů na univerzitní úrovni, které následně mohou získat finanční podporu z fakultních zdrojů.“

Koalice za zodpovědnější hodnocení výzkumu CoARA (Coalition for Advancing Research Assessment) má jako jeden ze závazků nezohledňovat žebříčky v hodnocení výzkumu a odmítá nezodpovědné využívání bibliometrických indikátorů. Ostatně sami producenti žebříčků zrazují od jednoduchého srovnávání osob napříč obory a vyzývají k obezřetnému užívání dat. Soudě dle tiskových zpráv a komunikace (1, 2) instituce vnímají potenciál žebříčků vědců především jako marketingový nástroj pro své zviditelnění. Přes všechna svá negativa totiž jistou formu prestiže přeci jen ukazují, ale i vytvářejí. Rozhodnutí, zda je to relevantní propagovat, záleží na samotných vědcích a jejich institucích.