Ve dnech 14. - 15. července 2021 probíhala v Praze výroční konference mezinárodní organizace Eurodoc, která sdružuje evropské doktorandy. Letošním tématem konference bylo zlepšení systému doktorského studia v Evropě.
V Praze ve dnech 14. a 15. července 2021 proběhla na půdě Národní technické knihovny v Praze pravidelná konference organizace Eurodoc (European Council of Doctoral Candidates and Junior Researchers), která měla letos podtitul „Improving Doctoral Training in Europe“. Konference reagovala na otázky kvality doktorského studia a na problematiku nedostatečné podpory v oblasti duševního zdraví a kariérního rozvoje mladých výzkumníků. Konference se primárně snažila najít odpověď na to, jakou dobrou praxi doktorského studia je možné sdílet napříč jednotlivými evropskými státy a jaká opatření by mohla efektivně zvýšit kvalitu doktorského studia.
Celou konferenci otevřel úvodní panel přednášek, který se zaměřil na představení situace doktorského vzdělávání v Evropě. Jako první hovořil Pavel Doleček, náměstek českého ministra školství pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu, který se zaměřil na identifikaci hlavních slabých míst v českém systému. „Prvním problémem je nízká výběrovost. Upřímně řečeno – máme příliš mnoho doktorandů. Přestože ve srovnání s jinými rozvinutými zeměmi to číslo není tak vysoké, většina doktorandů své studium nikdy nedokončí, a pokud ano, povětšinou překročí standardní dobu studia. Ve standardních čtyřech letech studium dokončí pouhých osm procent doktorandů,“ upozornil Doleček a připomněl i další témata: „Problémem českého systému doktorského studia je také poměrně malé zaměření doktorandů na samotné studium. Většina doktorandů se z různých důvodů věnuje i činnostem, které s jejich doktorátem nijak nesouvisí.“
Další přednášející, Melita Kovacevic, vícepředsedkně PRIDE Network (Association for Professionals in Doctoral Education) problém zasadila do evropského kontextu. „Otázka, kolik prostředků investovat do doktorandského vzdělávání, se stala v posledních letech velkým tématem nejen v České republice, ale i v celé Evropě a řadě dalších zemí,“ řekla Kovacevic. Podle ní evropské země za posledních patnáct let odvedly v oblasti doktorského výcviku velké množství práce. Kovacevic zmínila také deset Salcburských principů jako základní kompas, podle kterého by se mělo řídit jakékoliv formování politiky doktorského studia. Patří mezi ně například idea, že jádro doktorského studia tvoří rozvoj vědeckého poznání prostřednictvím originálního výzkumu, či to, že doktorandi nejsou studenti, ale že jde o výzkumníky v těch nejranějších fázích své kariéry. Další součástí je také důraz na zvyšování mobility a diverzity.
Dalším řečníkem byl Alexander Hasgall, předseda EUA-CDC (European University Association - Council for Doctoral Education), která sdružuje zájmy evropských vysokých škol v kontextu systému doktorského výcviku. Hasgall hovořil i o klíčových výzvách, kterým v oblasti doktorského studia univerzity aktuálně čelí. Patří mezi ně nutnost zvládnout intenzivní digitální transformaci a přizpůsobovat jí systém výuky a tréninku doktorandů, zvyšování povědomí o společenské a etické odpovědnosti, nebo integraci principů transparentního zacházení s daty. Zmínil také důležitost interdisciplinární spolupráce, která nezahrnuje jenom intelektuální spolupráci vědců z různých oborů: „Doktorát jako akademický titul reflektuje systém organizace vědy v jednotlivých oborech. To je pro nás příležitostí k větší interdisciplinární spolupráci i v tom, jak trénujeme doktorandy v různých disciplínách.“
Miia Ijäs-Idrobo, seniorní poradkyně organizace FUURT (Finnish Union of University Researchers and Teachers), v další přednášce hovořila o výsledcích výzkumu, které FUURT provedla minulý rok mezi juniorními výzkumníky ve Finsku. V rámci výzkumu dotazovali více než 1517 respondentů, z nich 83 % tvořili Finové a 79 % tvořili právě doktorandi.
Výzkum přinesl hned několik překvapivých výsledků. „Ve srovnání s výsledky výzkumu z roku 2017 vyplývá, že se cyklus doktorského studia ve Finsku zrychluje a doktorandi jej dokončují dříve,“ vysvětluje Ijäs-Idrobo. Průměrná doba studia byla v roce 2017 téměř 6,3 roku. Podle letošního průzkumu je to už 5,7 roku. Podle Ijäs-Idrobo důvod spočívá v systému financování. Ve Finsku je totiž doktorské studium financováno prostřednictvím peněz z konkrétních grantů nebo krátkodobých zaměstnaneckých úvazků. Drtivá většina doktorandů tak financuje svůj výzkum z více zdrojů. Dokonce 20 % dotázaných během studia využilo čtyři až šest různých zdrojů financování. „Výsledkem toho je, že nezanedbatelná doba studia je věnována na vyhledávání dalších příležitostí a nabídek, které by doktorandům umožnily dále financovat vlastní výzkum,“ vysvětluje Ijäs-Idrobo
Velký zájem vyvolal i další přednáškový blok konference s názvem „Professionalization of supervision“, který se zaměřil na otázku standardů práce vedoucích dizertace. Účastnili se ho Claire Morel, která v rámci Evropské komise řídí program MSCA (Marie Skłodowska-Curie Actions), Lucas Zinner, předseda PRIDE Network, Stéphanie Gauttier, která vystoupila za Marie Curie Alumni Association (MCAA) a Ana Slavec z organizace Eurodoc.
Claire Morel hned v prvním příspěvku připomněla, že úspěch doktoranda ve studiu do velké míry souvisí se spoluprací doktoranda s vedoucím dizertace. Morel představila i doporučení pro vedoucí dizertací a dizertačního výzkumu, které jsou součástí zásad programu MSCA: „Hlavním úkolem supervizora je integrace doktoranda do výzkumu, poskytnutí potřebných prostředků pro výzkum, zajištění rovného zacházení. Podle nás je ale dále jeho úkolem nejen vést své doktorandy k získání klíčových výzkumných dovedností, ale také k osvojení si řady dalších dovedností, které zvýší jeho konkurenceschopnost i mimo akademické prostředí. Role vedoucího by také měla spočívat v mentoringu a podpoře duševní pohody výzkumníků. Kromě toho by měl být také supervizor zodpovědný za komunikaci a řešení konfliktů ve výzkumné skupině.“
Lucas Zinner, další přednášející, upozornil na důvody, proč je profesionalizace práce vedoucího dizertace tak důležitá. Tradičně totiž systém fungoval způsobem, že vedoucí dizertace vedli své studenty tak, jak byli vedeni při svém doktorátu oni sami. Kontakt a výuka často probíhala primárně v páru mezi vedoucím a studentem. Zimmer ale upozorňuje, že doba se změnila. „Dnes rozumíme supervizi jako komplexní pedagogické aktivitě v rámci vysokého školství s vlastním teoretickým rámcem, který překračuje tradiční formát vztahu mezi učitelem a studentem.“
Stéphanie Gauttier, která působí také na Grenoble Ecole de Management, zase hovořila o etických otázkách spojených s vedením dizertace. Ana Slavec nakonec představila dobrou praxi Ceny pro nejlepšího vedoucí dizertace, kterou zavedli ve Slovinsku. První den uzavřel panel, který se zaměřil na kariérní rozvoj mladých výzkumníků.
K tématům druhého dne pak patřily otázky spojené s šířením integrity výzkumu a implementací principů otevřené vědy. Další panel se například zaměřil na duševní zdraví doktorandů a rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. Hovořili zde Inge van der Weijde, prezidentka PhDCentre, Iryna Hubeladze z organizace Eurodoc, Gemma Modinos, prezidentka Young Academy of Europe, a Gábor Kismihók z Leibniz Information Centre for Science and Technology.
Záznam z přednášek si můžete poslechnout na facebookovém profilu organizace Eurodoc zde.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
