Petra Alánová se rozhodla stát se součástí evropské vědecké komunity. Když společně s manželem žádali o MSCA grant, vybrali si italskou univerzitu v Padově. Přinášíme Vám zkušenosti a rady z pohledu Petry. I když jí hostující instituce moc nepomáhala se zařízením života v Itálii, zkušenost s MSCA rozhodně doporučuje.
Petra se před několika lety zúčastnila informačního workshopu Technologického centra AV ČR zaměřeného na MSCA. A právě tam se rozhodla stát se součástí evropské vědecké komunity. „Můj projekt se sice neumístil mezi nejlepšími, ale patřil do skupiny tzv. no money projektů. Nic ale nebylo ztracené, MŠMT vyhlásilo výzvu právě pro žadatele o MSCA-IF, jejichž projekty nebyly Evropskou komisí vybrány k financování, avšak byly hodnoceny jako vysoce kvalitní,“ popisuje svoji cestu Petra, která věří, že je důležité ukázat mladým vědcům, že existují i jiné možnosti, jak svůj připravený projekt uplatnit, i když prvotní plán nevyjde.
Ukažte sebevědomí, protože konkurence je velká
Petra zdůrazňuje, že příprava MSCA projektu je poměrně specifická a nesmí se zanedbat, protože uchazečů je mnoho. Je více než žádoucí aktivně si vyhledávat všechny dostupné informace, neboť každý získaný bod se počítá. Další podstatnou součástí úspěchu je samotná osoba výzkumníka a kvalitní návrh projektu. Vědec musí vystupovat sebevědomě a s důvěrou ke svému plánovanému výzkumu. Projekt musí být jedinečný, čtivý, promyšlený a do určité míry i riskantní. Velmi důležité je dodržovat strukturu, kterou hodnotitelé očekávají. Kladně se rovněž hodnotí zdravotní nebo socioekonomický dopad předkládaného výzkumu na evropskou populaci. V neposlední řadě je klíčový výběr skvělé hostující instituce.
Život v zahraničí jsem musela zařídit sama
„Žádné zásadní rozdíly ve vědeckém prostředí jsem nezaznamenala. Snad jen jediný, v mé domovské laboratoři má každý svou vlastní dominantní metodu, kterou si stoprocentně osvojil a na požádání ji použije k získání výsledků i pro někoho jiného. Naopak v zahraničí se každý věnuje pouze svému projektu. Musí jej řešit z různých úhlů pohledu a vyzkoušet mnoho dalších metod, přestože na ně není odborník. Ačkoli jste součástí týmu, pracujete sám. Kolegové sice poradí, ale pomocná ruka se shání obtížně. Každý je vytížen svou vlastní prací,“ zamýšlí se nad rozdílným přístupem k vědecké práci Petra.
„Zklamal mě přístup mezinárodního oddělení univerzity, které mělo pomáhat hostujícím vědeckým pracovníkům s nutnou administrativou spojenou se životem v zahraničí. Osobně jsem se víceméně žádné pomoci nebo rady nedočkala a vše jsem musela zařizovat sama,“ popisuje Petra, která vycestovala s manželem a s dvouletou dcerou. Pro tamní postdoky to mohla být spíše rarita, protože se soustředí především na svou vědeckou kariéru a odkládají založení rodiny.
Přestěhování do zahraničí s celou rodinou nebyl zdaleka tak hladký proces, jak by se mohlo zdát. První překážka pro dvojici vědců, je najít ve stejné zemi nebo dokonce městě dvě volné pracovní pozice. „Nakonec jsme měli štěstí. Možná právě díky tomu, že jsme oba měli zajištěné financování z vlastních projektů. Místo, které jsme našli, nám jako rodině umožnilo zůstat spolu a nerozdělit se. Náročné bylo i stěhování, které se týkalo celé rodiny a samozřejmě obnášelo i větší přípravy. Rodinný život v zahraničí nám na začátku stěžovala především neznalost místního jazyka. Jistou komplikací pro nás byla i absence babiček a dědečků, kteří by pomohli s hlídáním,“ říká Petra, která je jinak ze svého postdoku nadšená.
Návrat do České republiky
Po skončení postdoku byl návrat pro Petru celkem snadný. „Vrátila jsem se do stejné laboratoře, ze které jsem na postdoka odjížděla. Drželi mi místo, ale bylo to výhodné i pro ně, protože získali dalšího postdoka se zahraniční zkušeností, kterých je v českém prostředí nedostatek. Zažádala jsem o juniorský grant Agentury pro zdravotnický výzkum ještě v době, když jsem pracovala v zahraničí. Grant jsem dostala, takže jsem se vrátila se svým projektem, na kterém teď pracuji.“
Dále v profesním, ale i osobním životě
Petra je přesvědčená, že zkušenost s MSCA a život v zahraničí ji posunuly o velký krok dopředu, a to nejen v profesním, ale i v osobním životě. Zjistila, že v Evropě je stěhování za prací běžnou součástí života, které je dobré využít, když je příležitost.
„Naučila jsem se o svém výzkumu jinak přemýšlet a diskutovat o něm s kolegy. Díky zahraniční stáži jsem po návratu mohla zažádat také o grant financovaný některou z českých grantových agentur a měla větší šanci na úspěch. Data, která jsem získala během stáže, jsem použila jako předběžné výsledky pro můj juniorský projekt financovaný Agenturou pro zdravotnický výzkum České republiky.“
Výsledky mohou zvýšit odolnost srdce k ischemickému poškození
Petřin výzkum je zaměřen na studium mechanizmů, které dokáží zvýšit odolnost srdce k nedostatku kyslíku. K takovému poškození dochází např. u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nebo s akutním infarktem myokardu. Petra se zabývá především účinkem adaptace na chronickou hypoxii, která chrání srdce ještě dlouhou dobu po odeznění podnětu. Během své zahraniční stáže se začala více věnovat úloze mitochondrií v těchto procesech. Mitochondrie hrají klíčovou roli v metabolismu srdečních buněk a jejich dysfunkce vede k poškození srdečních buněk a následně i k jejich smrti. Hlubší poznání propojení mitochondrií a molekulární podstaty protektivního účinku chronické hypoxie by mohlo přispět k vývoji nových terapeutických postupů k prevenci a léčbě ischemických stavů poškozujících srdce.
Autor: Vědavýzkum.cz (ED)
Přečtěte si o zkušenostech s MSCA dalších dvou mladých výzkumníků, a to Lukáše Alána a Lenky Polidarové. Nepřehlédněte také článek, v němž se dozvíte, jak se daří českým institucím v získávaní podpory MSCA, a také text shrnující to nejdůležitější o akcích Marie Skłodowska-Curie.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
