Už jste někdy byli nuceni přidat mezi autory vašeho článku své nadřízené nebo kolegy, i když se na psaní a vašem výzkumu nepodíleli? A jak objektivní jsou recenzenti, pokud vědí, kdo daný článek napsal? Na tyto dvě otázky hledaly odpověď studie, o kterých nedávno informoval časopis Science.
V poslední době vyšly na webu vydavatelství Science dva reporty o studiích (1, 2), které zkoumají problematiku autorství, a to ze dvou různých pohledů. Prvním je takzvané čestné autorství. Jedná se o praktiku, kdy zejména mladší, začínající vědci, jako Ph.D. studenti nebo postdoci, jsou tlačeni svými nadřízenými a staršími kolegy, aby je uvedli jako spoluautory. Důvody pro takové neetické jednání jsou zřejmé. Starší spolupracovníci chtějí využít situace a rozšířit svůj seznam publikací, včetně případných citací. Ospravedlňují to často tím, že publikující pracovník využívá prostory pracoviště a administrativní podporu, že kolega pomohl se získáním grantu, v rámci kterého je text publikován a podobně.
Autorem za odměnu, výzkumníkem za trest
„Skutečným autorem je ten, kdo podstatným způsobem přispěl ke studii a je zodpovědný za určitou část práce. Čestné autorství tuto hlavní zásadu porušuje,“ píší už v roce 2012 Philip Greenland and Phil B. Fontanarosa v editorialu pro Sceince. Existují přitom kritéria, podle kterých je (ne)možné určité lidi zařadit mezi spoluautory. Science uvádí příklady dvou manifestů těchto kritérií.
Prvním jsou Doporučení pro vedení, vykazování, editaci a publikování vědeckých prací v lékařských časopisech organizace International Commitee of Medical Journals Editors (ICMJE). Tato Doporučení uvádí čtyři základní kritéria autorství: 1) zásadní podíl na koncepci či návrhu práce anebo zisku, zpracování a interpretaci dat, 2) návrh či kritická revize designu výzkumu, 3) finální schválení verze práce, která má být zveřejněna, s čímž souvisí 4), tedy akceptace odpovědnosti za správnost všech údajů a plná spolupráce na případném prošetření v případě podezření ohledně porušení integrity vědecké práce.
Ačkoli jde o kritéria panelu editorů medicínských časopisů, pravděpodobně bychom tyto podmínky zásadně nerozporovali v žádném z vědních oborů. Na druhou stranu, jak ukazují autoři druhého zdroje kritérií autorství v textu v žurnálu PNAS, „autorské konvence se liší napříč obory, napříč kulturami, v mezinárodním měřítku, a dokonce i mezi výzkumnými skupinami a laboratořemi ve stejném oboru.“
Autoři studie zabývající se takzvaným čestným autorstvím analyzovali na 82 tisíc článků s více než 629 tisíci autory, jež byly publikovány v sedmi open-access žurnálech mezi lety 2017 a 2021. Pomocí algoritmu využívajícího standardy Contributor Roles Taxonomy (nebo také CRediT) a dvou výše zmíněných sad kritérií autorství zjistili, že 35 % uvedených přispěvatelů nesplňuje kritéria ICMJE a 4 % pak standardy stanovené PNAS. Další jedno procento přispěvatelů se mezi autory dostalo pouze proto, že zajistili financování nebo materiál pro výzkum. Výsledky podle autorů ukazují i rozdíly mezi požadavky jednotlivých autorit na roli autora textu. To je podle vedoucího výzkumu, Nicoly Di Girolamo z Cornellovy Univerzity, problém. Stejně tak upozorňuje, že situace se dá vyřešit pouze harmonizací požadavků časopisů a vydavatelů a edukací autorů.
Nobel-prize bias aneb s Nobelovkou jde všechno snáze
Druhou studií, která zkoumala oblast autorství u vědeckých publikací, je výzkum skupiny kolem Jürgena Hubera z University of Innsbruck. Tým se zaměřil na zkoumání takzvaného Matthew Effect, což je koncept vytvořený sociology Robertem K. Mertonem a Herriet Zuckerman v roce 1968. Jde o jev, kdy publikace, mezi jejímiž autory jsou známé vědecké osobnosti jako například držitelé Nobelových cen, má větší pravděpodobnost hladkého recenzního řízení s pozitivním koncem, než publikace, kde je autor neznámý (blind review) nebo je známo autorovo jméno, které ale nemá v komunitě takový ohlas. Svůj název fenomén získal podle Matoušova evangelia.
Nejde tak o úplně nové zjištění, nicméně dosavadní empirické pokusy o jeho potvrzení narážely na metodologické limity. Představovaná studie je ale robustním důkazem. „Jedná se o nejrozsáhlejší randomizovanou, kontrolovanou studii týkající se publikačního zkreslení, s jakou jsme se dosud setkali,“ vyzdvihuje kvality výzkumu Mario Malički, postdoc na Stanfordu a šéfredaktor časopisu Research Integrity and Peer Review.
Autoři vyzvali na 3 300 výzkumníků, aby posoudili jednu ze tří verzí totožného textu. Obsah článku byl ve všech případech stejný, jen u první verze byl jako jediný autor uveden držitel Nobelovy ceny Vernon L. Smith, u druhé verze jako jediná autorka jeho doktorandka Sabiou Inoua a u třetí verze nebyl autor uveden žádný.
To, že status autora při posuzování kvality textu skutečně hraje významnou roli ukázala data. U verze s autorstvím Smithe odmítlo text zveřejnit pouze 23 % recenzentů. Článek, u kterého nebyl uveden žádný autor by odmítlo 48 % hodnotitelů, a pokud recenzent viděl, že autorkou je Sabiou Inoua, text odmítlo 65 % z nich. Nejde přitom pouze o samotné hodnocení – už samotnou účast v recenzním řízení přijalo pouze 821 vědeckých pracovníků, přičemž proporčně, dle jednotlivých verzí, odpovídá přijetí k recenzi hodnotám konečného odmítnutí textu k publikaci. Navíc nešlo ani o žádný kvazi-odborný text, který se k recenzentům dostal. Smith a Inoua text s názvem A Classical Model of Speculative Asset Price Dynamics vydali prozatím jako preprint a čeká na řádné vydání v časopise.
„Stejná práce by neměla být hodnocena odlišně podle toho, kdo ji napsal,“ uvedl Christian König-Kersting, behaviorální ekonom z Innsbrucku na kongresu pro problematiku peer-review. „Protože to ztěžuje vstup do akademického procesu zejména mladším a neznámým výzkumníkům,“ upozornil také. Ukazuje se tedy, že takzvané dvojitě-zaslepené recenzní řízení je opravdu nejméně problematickým způsobem recenzování textů mířících k publikaci.
Pochopitelně i „double-blinded review“ má své nedostatky, které vyplývají nejen z výše popsaných výsledků studie, ale i dalších výzkumů. Je zároveň důležité, aby úspěšnost publikování nezávisela na proměnných, jako jsou věk, pohlaví, národnost, rasa, sexuální orientace nebo geografický původ výzkumníků, ale jen a pouze na kvalitě odvedené výzkumné práce a kvalitě textu, který tuto práci přibližuje.
Autor: Vědavýzkum.cz (TH)
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
