Novinářka Lenka Vrtišková Nejezchlebová se specializuje na rozhovory, kdy mezi jejími respondenty jsou velmi často vědkyně a vědci. Nejen o svých zkušenostech s komunikací vědy, ale i o tom, jak si z handicapu udělala výhodu, mluvila na loňské konferenci Komunikace vědy.
Lenka Vrtišková Nejezchlebová na konferenci Komunikace vědy. Foto: Pavla Hubálková
„Ve vědeckém světě jsem trochu mimoň, protože na rozdíl od lidí, kteří se pro popularizaci odrodili z vědeckých kruhů nebo alespoň studovali přírodovědný obor, tak já mám hotelovou školu a žurnalistiku. Do vědy jsem spadla náhodou, nebo řízením osudu, když jsem před třinácti lety pracovala v časopise Týden, kde ve vědecké redakci pracoval můj budoucí manžel Ondřej Vrtiška, dnes šéfredaktor časopisu Vesmír,“ sdílela v úvodu svého vystoupení na loňské konferenci Komunikace vědy novinářka Lenka Vrtišková Nejezchlebová, která aktuálně působí v Deníku N. „Dělala jsem rozhovory a Ondřej mě pošťouchl, jestli bych nechtěla zkusit dělat rozhovory s vědci, že by to mohlo být zajímavé. Nakonec jsem souhlasila a rozhodla jsem se, že si z handicapu udělám přednost: Díky tomu, že jsem laik, se o to více ptám. Jsem takový filtr srozumitelnosti, protože jsem holka z hotelovky, nemám náležité vědecké vzdělání. Když téma pochopím i já, bude srozumitelné čtenářům.“
Někdy je to s vědci přetahovaná, ale většinou se domluvíme
Lenka Vrtišková Nejezchlebová si vědce vybírá podle tématu nebo na doporučení. „Rozhovory dělám dlouhé, nedělám jich úplně moc a snažím se, aby byly tematicky pestré, od biologie, chemie až po humanitní vědy. Často se stává, že narazím na zajímavého vědce nebo téma třeba na Twitteru. Takové informace si ukládám a časem pak dojde i na samostatný rozhovor,“ popisuje novinářka, která do mediálního světa přivedla mnoho českých vědců a vědkyň.
Samotné rozhovory vznikají jako často dvou i tříhodinové povídání, ze kterého následně „kutá“ rozhovor. „Při autorizacích s vědci nejčastěji řeším balanc mezi vědeckou odborností a správnou terminologií a také tím, aby to bylo čtenářsky zajímavé. Někdy to jde hned, někdy to je taková přetahovaná, ale většinou najdeme společnou řeč,“ říká odbornice na rozhovory, která si s vědci některé složitější části rozhovorů posílá klidně i několikrát.
Vědci, buďte shovívaví k titulkům a perexům
„Zároveň prosím o shovívavost k někdy trošku zjednodušeným nebo údernějším titulkům a perexům (úvodní odstavec – pozn. red.), to je v online médiích jediná možnost, jak zaujmout. V textu jsou pak informace vysvětleny a uvedeny správně, v kontextu a třeba i s odkazy na odborné publikace, v tom jsou online média skvělá. Ale pokud bude titulek nuda, tak i když bude super korektní a jako vědci s ním budete zcela spokojení, protože ‚přesně vyjadřuje podstatu problému‘, nikdo na to neklikne,“ sdílela Vrtišková Nejezchlebová s prosbou o toleranci a důvěru.
Věda v médiích má svůj prostor
„Covid je velká lekce pro novináře i vědce, co se týče komunikace. Tolik vědců a vědkyň se v médiích nikdy neobjevovalo. Ale už před pandemií se to zlepšovalo, věda pronikala do médii a třeba lifestyle časopisů – a to bych ráda zdůraznila, není třeba se bát, i v ženském časopise může vyjít dobrý rozhovor s vědkyní a opravdu nemusí být o vaření,“ řekla Lenka Vrtišková Nejezchlebová, podle které covid odhalil to dobré i špatné – ukázal, že vědci do médií patří, mnoho vědců a vědkyň se naučilo komunikovat s novináři, což pak ale z některých udělalo mluvící hlavy. Vědci by si také měli dávat pozor na to, k čemu se vyjadřují a kde končí jejich expertiza. „Pokud vědci oddělují fakta a svůj názor ‚já si myslím, ale pro toto data nemám‘, je to pro mě známka seriozního přístupu,“ sdílela. Ideální rozpoložení mezi vědcem a novinářem je podle ní takové, kdy je na jedné straně znalost a na druhé zvědavost – mezi tím by to mělo neustále oscilovat. A zdůraznila, že novináři jsou k vědcům shovívaví, a pokud se nejedná o nejrychlejší formy zpravodajství, bývá prostor na domluvu a hledání kompromisů.
Patrná je ale prý změna zájmu o vědecká témata: „Když jsem začínala byl velký zájem o humanitní témata, dnes se to otočilo a větší prostor dostávají přírodní a technické vědy,“ sdílela zkušenosti a doporučuje (nejen) humanitní témata dostávat do médií přes aktuální události. „Když hořela katedrála Notre-Dame, udělala jsem rozhovor s historikem architektury, začali jsem požárem, ale brzy jsme se dostali k celému kontextu a třeba i k památkové péči,“ uvedla jako příklad a doporučila, pokud se děje něco aktuálního a vy jako vědec či vědkyně k tomu máte co říci, nabídněte se médiím.
Lenka Vrtišková Nejezchlebová je, kromě psaní vědeckých rozhovorů na web a do novin, spoluautorkou knížky Živly české vědy, která vyšla v edici Deníku N. V loňském roce také světlo světa spatřil projekt Audioskop, pořad o vědě – popularizační audioshow s osobnostmi české vědy. V ní Lenka vyměnila psaní za mluvení a spolu s hercem Dejvického divadla Martinem Myšičkou zajímavou formou plnou nečekaných popkulturních citací a odkazů vypráví deset vědeckých příběhů.
Autor: Vědavýzkum.cz (PH)
Přečtěte si také, co ke komunikaci vědy říká Daniel Stach nebo Martina Mašková.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
