Ženy a vědecká kariéra: Sdílení perspektiv mezi Francií, Českem a Slovenskem

Akce navazuje na dlouhodobou francouzskou iniciativu - země galského kohouta se totiž nyní připravuje na spolupředsednictví Fóra pro rovnost generací. Tématem diskuze byla především rovnováha mezi profesním a soukromým životem a vhodná veřejná politika, která by funkčním způsobem podporovala genderovou rovnost. „Jelikož Francie bude letos hostitelem Fóra OSN pro rovnost žen a generací, bylo pro nás, francouzské instituty Slovenska a Česka, nezbytné na naší úrovni nabídnout diskusní fórum mezi našimi třemi zeměmi. Bohaté příspěvky řečnic jen potvrdily potřebnost takové iniciativy.“  Uvádí ke smyslu akce Yan Pautra, atašé pro vědeckou a univerzitní spolupráci na Slovensku.

Francouzskou zástupkyní byla Marion Paoletii, poradkyně ředitelky Univerzity pro rovnost a rozmanitost v Bordeaux (Université pour l’Egalité et la Diversité). Ta představila situaci vědkyň ve Francii a vysvětlila některá legislativní opatření, která v zemi s úspěchem zavedli.

Další řečnice, Alexandra Bitušíková z Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici zase promluvila o situaci na Slovensku. Bitušíková působí jako národní delegátka pracovní skupiny pro rovnost mužů a žen v oblasti výzkumu a inovací pro Radu Evropské unie. Podle Bitušíkové je současná situace v zemi složitá – v oblasti genderové rovnosti se dokonce zhoršuje. Z termínu „gender“ se v uplynulých několika letech stal výbušný politický termín a tamější ministerstva jej vyřadila ze svého slovníku i z vládních dokumentů. Na Slovensku na národní úrovni neexistuje dokument, který by adresoval problém genderové rovnosti ve výzkumném prostředí.

Situace v Česku je podle Kateřiny Cidlinské, o něco lepší. Cidlinská se problematikou rovnosti dlouhodobě zabývala v rámci svého působení v Národním kontaktním centru – Gender a věda při Sociologickém ústavu AV ČR. Česká republika má ale taktéž řadu problémů – podle dat, která se sbírají od roku 2000, je zřejmé následující: přestože stále přibývá žen, které absolvují doktorské studium, počet vědkyň zůstává stále stejný. Tento trend ukazuje, že se v Česku situace dlouhodobě nelepší. Ba naopak. Cidlinská také upozornila na to, že jedním z klíčových prvků pro zajištění skutečné rovnosti příležitostí je dosáhnout toho, aby vědkyně-matky měly přístup k podpoře při péči o dítě. Právě rodičovství, respektive výzvy, které s sebou při akademické kariéře nese, jsou jedním z nejvýznamnějších důvodů, proč si velmi málo špičkově vzdělaných odbornic volí vědeckou kariéru.

To svou vlastní zkušeností potvrdila i Silvie Rimpelová, další účastnice kulatého stolu. Rimpelová působí na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a v roce 2019 se stala vítězkou Ceny L’Oréal pro ženy ve vědě. Rimpelová přiznala, že jako studentka genderovou nerovnost tak ostře nevnímala. Uvědomila si ji až v pozdějších fázích své kariéry.

Ramla Abdellatiff z Univerzity Julese Verna v Picardii promluvila o své zkušenosti z oboru matematiky, která je dominantně mužským prostředím. Na své vlastní zkušenosti ukázala, jak obtížné je překonat někdy i nevědomé stereotypy, které ovlivňují přijímání nových vědců na výzkumná pracoviště. Mužští kolegové jsou často k potížím, kterým vědkyně čelí, slepí, protože je sami nezažili. Podle Abdellatiff se situace mění zejména s novou nastupující generací.

Situaci na Slovensku a v USA srovnala Dominika Fričová z Neuroimunologického ústavu Slovenské akademie věd. Fričová, která se stala vítězkou Ceny L’Oreal 2020 pro ženy ve vědě, totiž strávila čtyři roky na prestižní americké Mayo Clinic. Podle Fričové je jasně vidět, že zatímco na Slovensku i ve Spojených státech poměrně velké množství žen působí jako vědkyně na řadových pozicích, na Slovensku chybí ženy v řídicích pozicích výzkumných institucí.

Všechny účastnice se však shodly na tom, že v této oblasti je třeba udělat ještě mnoho práce. Mezi návrhy, které by ženám ve vědě pomohly, zazněly nápady na speciální granty pro ženy, které se vrací z rodičovské dovolené, podpora a medializace příkladů úspěšných vědkyň, které by inspirovaly mladší generace, nebo právě institucionální pomoc zaměstnancům vědeckých organizací při péči o dítě. „I přes významný posun v dostupnosti vědecké kariéry pro ženy je třeba si uvědomit, že je před námi stále ještě dlouhá cesta - ať už jde o kariérní rozvoj a vedení, genderovou rozmanitost ve výzkumných týmech či podporu žen vědkyň, aby ostatním mladým dívkám ukázaly, že věda je pro ně životaschopnou možností," uvedla Veronique Debord-Lazaro z Francouzského institu v Praze. 

Celý záznam můžete shlédnout zde.

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)