Cena za otevřené publikování v prestižním Nature

Jedním z všeobecně přijímaných indikátorů vědeckého úspěchu je publikace v prestižních vědeckých žurnálech, jako jsou Nature, Science, Cell nebo Lancet. Když v roce 2013 americký vědec Randy Schekman, který získal Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu, ohlásil, že už nebude posílat výsledky svého výzkumu do prestižních vědeckých časopisů, vzbudilo to ve výzkumné komunitě nezanedbatelné překvapení. Nyní se k jeho rozhodnutí možná připojí i další vědci. Nové ceny za otevřené publikování v časopisu Nature totiž vyvolaly mohutnou vlnu kritiky. Dosahují totiž astronomické výše.

Když Schekman v roce 2013 kritizoval prestižní časopisy, upozorňoval hlavně na to, že vědce povzbuzují k tomu, aby zveřejňovali zkratkovitou výzkumnou práci nebo pracovali na „módních“ tématech, u kterých je šance, že je časopis zveřejní. Podle Schekmana je jedním z důvodů fakt, že editoři těchto časopisů nejsou aktivní vědečtí pracovníci, ale profesionálové, kteří záměrně vybírají ty studie, které si vyslouží větší popularitu či zájem veřejnosti. Schekman se později stal zakládajícím šéfredaktorem časopisu eLife, online vědeckého žurnálu založeného z prostředků nadace Wellcome Trust. Články jsou v žurnálu eLife volně přístupné.

Otevřený přístup. Ale pro koho?

Přestože kritika přístupu prestižních vědeckých časopisů není ve vědecké komunitě nic nového, novou vlnu nevole vyvolalo zveřejnění ceny za otevřený článek v časopisu Nature. Žurnál na podzim ohlásil, že od letošního ledna je možné v něm publikovat „otevřeným způsobem“ - tedy tak, že zveřejněný článek bude čtenářům volně přístupný bez ohledu na předplatné časopisu. Poplatek za tento způsob zveřejnění však dosáhne astronomických 9 500 eur (nebo 11 400 dolarů). Částka téměř čtvrt milionu korun vyvolala tvrdou kritiku na sociálních sítích.

„Upřímně, je to tolik peněz, že by to jednoho rozplakalo. Když jsem to převedl na keňský šilink, výsledek mě ohromil,“ řekla Kai Muray, vědkyně, který působí v rámci KEMRI-Wellcome Trust Research Programme v Keni. To potvrzuje i její kolega, Benjamin Tsofa: „Taková částka se rovná čistému ročnímu příjmu některých našich afrických vědců.“

Zdrcující porovnání ročního příjmu vědců a poplatku za otevřené publikování se netýká jenom Afriky. „Těch 9 500 eur je přibližně tolik, co vydělá mikrobiolog nebo genetik v mé zemi,“ potvrzuje Senjuti Saha, který působí v Child Health Research Foundation (CHRF) v Bangladéši. „V Brazílii je 9 500 eur čtvrtina maximální částky, kterou vláda dovoluje přidělit na projekt základního výzkumu,“ vysvětluje Ana Marcia de Sá Guimarães z prestižní University of São Paulo.

Otevřené publikování v prestižních žurnálech tak bude pro vědce z méně bohatých zemí v podstatě nedostupné. Přestože vědci z těchto regionů už tak bojují s chronicky nízkými rozpočty, jejich práce není o nic méně přínosná než práce vědců z bohatých zemí. Nedávný článek z BMJ Global Health ukazuje, jak poplatky za publikování zpomalují rozvoj africké vědy. Ze zkušeností tamějších vědců vyplývá, že vysoké poplatky žurnálů pro ně představují obrovskou překážku na cestě za vědeckou konkurenceschopností. „Nature mohl stejně tak dobře vystavit ceduli s nápisem – Vědci z méně bohatých regionů nejsou vítáni,“ tvrdí Catherine Kyobutungi, výkonná ředitelka v African Population and Health Research Center. Zatímco standardní poplatky pro zpracování byly pro tamější vědce velký problém, peníze na otevřené publikování jsou zcela nedostupné. To s sebou nese řadu dalších negativních následků. Prestižní žurnály, jako je Nature, Science, Cell nebo Lancet, jsou ostře sledované jak dalšími médii, tak celou oborovou komunitou. Finanční nedostupnost publikování v těchto časopisech brání výzkumníkům z méně bohatých regionů šířit výsledky své práce stejným způsobem, jako to mohou dělat jejich kolegové z bohatších zemí. Systém tak, jak ho navrhuje Nature, bude pravděpodobně v důsledku reprodukovat nerovnosti, kterým čelí vědci z globálního Jihu.

Nekritizují je jenom vědci z Afriky, Asie nebo Jižní Ameriky. „Přestože je povzbuzující, že Springer Nature připravuje ve svých žurnálech možnosti otevřeného publikování, přichází s příliš vysokou částkou,“ kritizuje novou nabídku vydavatelství také Ashley Farley z Bill & Melinda Gates Foundation. „Nastavit poplatky za otevřené publikování na takovou částku brání autorům z méně bohatých regionů se zapojit do vědecké debaty, protože řada výzkumníků z těchto zemí jednoduše postrádá financování, které by jim umožňovalo zaplatit nutné poplatky.“

Nature se ale kritice brání. Podle Jamese Butchera z Nature Portfolio & BMC je velmi obtížné najít spravedlivě nastavený a fungující model financování. „Naprosto rozumíme obávám o přístupnost žurnálů vědcům z méně bohatých regionů. Na druhou stranu jsme schopni připravit vysoce kvalitní publikace jenom díky našemu velkému týmu odborníků. Jejich platy jsou nyní z velké části financovány právě z institucionálních předplatných.“ Astronomická částka za otevřené publikování je tak podle něj nevyhnutelná. Zástupci Nature také potvrdili, že v časopisech bude možné i nadále publikovat standardním způsobem prostřednictvím předplatného.

Další osudy vědeckých žurnálů?

Problém s poplatky za otevřené publikování ale není jediným zádrhelem prestižních vědeckých časopisů. Spíše představuje další kapku do rostoucí frustrace odborné komunity s velkými vědeckými vydavatelstvími. Ty totiž na systému zveřejňování vědeckých výsledků financovaných z veřejných prostředků vydělávají ohromující sumy. A zatímco tento systém zasahuje vědce i v bohatých zemích globálního Severu, pro výzkumníky z méně bohatých regionů představuje téměř nepřekonatelnou překážku. Množství vědců tak nevyhnutelně musí používat nelegální pirátské databáze.

„Celá aféra ukazuje, jak jsou lidé z vědeckých vydavatelství odtržení od reality výzkumu v zemích, kde výzkumníci mají finance sotva na to, aby si zajistili laboratorní materiál,“ konstatuje Fatima Tokhmafshan, genetička z Research Institute of McGill University Health Centre. „Moje generace se už uchýlila k intenzivnímu využívání sociálních sítí při šíření vědeckých poznatků mezi veřejností a svou odbornou komunitou. Podobnými rozhodnutími podle mě velká vydavatelství riskují to, že se pro novou generaci vědců stanou zastaralými a nepodstatnými. Nastupující generace usiluje o vědu, která bude dávat rovné šance a bude nabízet otevřenou vědeckou komunikaci.“

Podobného názoru je Michael Eisen, biolog z University of California, Berkeley, který působí také v ediční radě žurnálu eLife. Časopis nyní zavádí povinnost vystavit preprintové texty otevřené veřejné diskuzi. „Pokud si představím, že by se vědci z Královské společnosti, kteří stáli u zrodu prvních vědeckých časopisů, ocitli v roce 2020, tak si říkám, že náš svět by je pravděpodobně šokoval a vyděsil. Jistě by ale našli hlubokou útěchu ve vědeckých časopisech. Fungují totiž stále stejným způsobem. Zasekli jsme se v jednom publikačním modelu, a to je podle mě odsouzeníhodné.“

 

Autor: Vědavýzkum.cz (JT)

Zdroje: The Guardian (1, 2), Vox, Forbes (1, 2), Science, Inside Higher Education