Z excelence se stal emblematický výraz současné vědy. Objevuje se v názvech grantových schémat, je mottem předních výzkumných institucí a pravidelně je označována za prioritu národních výzkumných politik. Co ale znamená „excelence“? A skutečně vede ke kvalitnější vědě?
Významná socioložka Michèle Lamont o excelenci napsala, že jde o svatý grál akademického života. Není to přehnaný příměr. Excelentní se zdá být skoro vše. Wellcome Trust, jedna z nejvýznamnějších soukromých nadací, které financují výzkum, tak uděluje granty na „udržení excelence“. Americká The National Institutes of Health (NIH) explicitně podporuje ty „nejlepší z nejlepších“ a zaměřuje se na podporu center excelence.
Velká Británie pravidelně provádí „Research Excellence Framework“, vlastní systém hodnocení národní vědy. V Austrálii se národní systém hodnocení nazývá „Excellence in Research for Australia“. V současné vědě nestačí být „dobrý“ či dělat dobrou vědu. Je třeba být „excelentní“.
Nejasná definice excelence
Co znamená excelence ve vědě? A k čemu vede zvyšující se tlak na produkci takzvaných excelentní vědeckých výsledků? Studie z roku 2017 si všímá kolika různých významů pojem excelence v kontextu výzkumu a vývoje nabývá. Někdy je chápána oborově prostřednictvím produkce článků v impaktovaných časopisech, jindy je definována prestiží instituce či osoby výzkumníka. Různé státy jí měří a pojímají odlišně. V každém případě rétorika excelence vědě nijak nepomáhá, argumentují autoři studie. Podle nich vede k negativním jevům ve vědeckém prostředí a brání skutečně inovativním vědeckým nápadům.
Termín „excelence“ a politika rozdělování zdrojů podle excelentní výsledků přitom má své opodstatnění. Jednou z jejích největších předností byla (možná paradoxně) právě snaha o větší inkluzivitu vědeckého prostředí. Rozdělování prostředků podle excelentních výsledků mělo vést k odstranění protekcionismu a klientelismu ve vědě a otevřít příležitosti i různě znevýhodněným skupinám vědcům. Nemělo by jít o to, kdo je autorem, ale o to, jaký je jeho výkon. Je-li excelentní, získá výzkumník potřebné prostředky. Jeho práce by měla být jediným kritériem při rozdělování financí.
Zároveň je požadavek na excelenci vyústěním společenského závazku, který mají vědci vůči veřejnosti. Sami vědci si totiž musí položit otázku, proč by měla veřejnost financovat výzkum, který není excelentní nebo dosahuje podprůměrné kvality.
Klišé nebo politický diktát?
Na druhou stranu se vůči důrazu a trvání na excelenci ohrazuje stále více kritických hlasů. Někteří kritizují vyprázdněnost tohoto termínu – nutného klišé vědy 21. století. Jiní badatelé upozorňují na to, že rétorika excelence nejenže nenapomáhá inkluzivitě vědeckého prostředí, ale je pro vědu a výzkum přímo ohrožující. Tlak na excelenci ve spojitosti se stále obtížněji dostupnými finančními prostředky na výzkum vytváří prostředí, v němž není výhodné riskovat či testovat radikálně nové myšlenky, ale kde je mnohem funkčnější věnovat se takovému výzkumu, o kterém mají vědci relativní jistotu, že ho otisknou žurnály s dostatečným impaktem.
Jak ukazují autoři v již zmíněné studii, tlak na excelenci vytváří i negativní pracovní (a studijní) prostředí. Nejenže ty nejprestižnější univerzity (a nejen ony) mají stále větší problém s duševním zdravím studentů, doktorandů i vědeckých pracovníků, ale stoupající soutěživost vede i k tomu, že přestává záležet na tom, jakým způsobem se excelentních výsledků dosáhne.
Toho si ostatně všímá i Jeremy Farrar, ředitel nadace Wellcome Trust. Ve svém aktuálním zářijovém blogu zaujímá k tématu relativně ostré stanovisko: „Jako komunita bychom měli redefinovat náš přístup k výzkumné kultuře tak, abychom skutečně dosahovali excelence ve všem, co děláme.“ Právě na tvrdou kulturu výzkumného prostředí – včetně šikany, diskriminace, obtěžování či zneužívání mocenských pozic – Farrar naráží. I proto chce podle vlastních slov vést Wellcome Trust tak, aby tyto negativní dopady „excelentní“ vědecké kultury odstranil.
Problém s excelencí však možná leží ještě jinde. Většina odborníků se totiž shodne na tom, že je třeba rozlišovat, která věda je kvalitní a která nikoliv. Čím tedy onu logiku excelence nahradit? Prosté vypuštění jednoho výrazu problémy současné vědecké kultury nenapraví. A mezitím budou vznikat další „excelentní“ vědecká centra.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
Zdroj: Nature (1, 2, 3), Wellcome Trust
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
