Excelence patří ve strategických dokumentech a programech podpory výzkumu, vývoje a inovací v České republice mezi velmi frekventované a klíčové termíny. Překvapivě v nich není definována, s výjimkou programu EXCELLENCE, pro nějž jsem jako zpracovatel ex-ante hodnocení navrhl pracovní definici excelence na základě diskuse s odbornou literaturou.
Jako by všichni věděli, že je to úplně jasné a samozřejmé, a proto nějaká definice není nutná. Jestliže je však excelence předmětem (nemalé) podpory z veřejných zdrojů, je žádoucí, aby byla stanovena její jednoznačná definice a následně vytvořen rámec pro zhodnocení, zda je tato podpora vynakládána hospodárně, účelně a účinně, jak vyžaduje příslušná legislativa v oblasti řízení a kontroly veřejných financí.
Pro formulaci definice excelence pro účely výzkumné politiky ČR může být inspirativní podívat se, jak je chápána v odborné literatuře a ve vědních politikách v zahraničí a na úrovni EU. Než se do této otázky ponoříme, rád bych upozornil, že rozsah tohoto příspěvku mi nedovoluje „pouštět se do žádných větších akcí“. Laskavé čtenáře a zájemce o podrobnější diskusi bych si dovolil odkázat na svůj policy brief, který nadto nastiňuje témata, která by měla být zohledněna při definování excelence jako konceptu výzkumné politiky.
Přečtěte si také
Vláda ČR v dubnu 2025 schválila program EXCELENCE, nyní jsou zveřejněny podrobnosti. Tento program má sloužit k vytvoření a kultivaci systémových podmínek pro rozvoj excelence. Jeho cílem je vytvořit a rozvíjet prostředí, které umožní dlouhodobou podporu špičkového výzkumu v Česku. Program bude v letech 2026–2030 realizovat Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Proč je excelenci těžké přesně vymezit
Excelence obvykle bývá chápána jako nejvyšší kvalitativní úroveň výzkumu, kterou dokážou identifikovat jen sami excelentní vědci. Je považována za interní vlastnost výzkumu ve smyslu originality, rigoróznosti metodologie, hloubky analýzy, srozumitelnosti prezentace a celkového přínosu pro daný vědní obor. Dosažení excelence je chápáno jako posouvání hranic poznání, vytváření nových paradigmat a vytváření přelomových vědeckých poznatků. Takto vymezená excelence je však pro potřeby výzkumné politiky obtížně uchopitelná.
Vytvoření prakticky využitelné definice pro potřeby výzkumné politiky omezuje komplexní a mnohostranná povaha excelence, která vede k jejím různým interpretacím. Tato povaha spočívá v rozdílných standardech jednotlivých vědních oborů a kategorií výzkumných a vývojových aktivit. Dále v šíři výzkumných aktivit, kdy excelence může být posuzována nejen na úrovni výzkumného procesu a jeho výsledků, ale také na úrovni dopadů. Nadto je pojetí excelence proměnlivé v čase a mění se s pokrokem ve vědě a změnami společenských potřeb. V neposlední řadě hodnocení excelence často zahrnuje subjektivní posouzení. Nejde ovšem jen o odlišné vnímání výzkumníků z různých oborů a typů výzkumných aktivit, ale také o odlišný pohled tvůrců politik a uživatelů excelentních výsledků.
Definování excelence ovlivňuje také celkový socioekonomický a politický koncept. Na jeho základě jsou rozlišovány dva specifické druhy excelence – vědecká excelence (Scientific Excellence) a výzkumná excelence (Research Excellence). Vědecká excelence znamená vysokou vědeckou kvalitu v úzkém slova smyslu (tj. kvalita metodologie, výstupů a jejich vědecký ohlas, přínos pro rozvoj poznání). Výzkumná excelence představuje širší pojem. Kromě vědecké kvality zahrnuje i další aktivity výzkumníků, které nejsou přímo spojené s vlastním výzkumem, včetně spolupráce, transferu znalostí a společenských dopadů výzkumu.
Jak se pojetí excelence proměňovalo ve výzkumných politikách
Pojetí excelence ve výzkumných politikách prošlo několika vývojovými fázemi. V průběhu 50. a 60. let 20. století v USA byla chápána jako nástroj hospodářské, resp. technologické politiky. V souvislosti s ekonomickými krizemi v 70. a zejména 80. letech, které s sebou přinesly omezování veřejných výdajů, došlo ke změně v chápání excelence. Byla pojímána především jako vědecká kvalita. Její dosažení mělo napomoci legitimizovat veřejné výdaje. Na počátku milénia pod tlakem zostřující se technologické konkurence převládlo chápání excelence ve smyslu spíše výzkumné excelence.
V současné době převládá snaha o holistické pojetí excelence zahrnující společenský dopad a inkluzivitu. Důraz je kladen na interdisciplinaritu a řešení komplexních společenských problémů a je hledána rovnováha mezi vědeckou kvalitou a společenskou relevancí výzkumu.
Podobný posun v pojetí excelence je zřejmý také v případě rámcových programů Evropské komise. Excelence v nich začala být pojímána a také podporována dvojím způsobem. Na jedné straně stojí vědecká excelence, podporovaná zejména prostřednictvím Evropské výzkumné rady (ERC), pro niž je klíčová originalita, kreativita, průlomovost a metodologická rigoróznost. Na druhé straně se objevuje strategicky zaměřená excelence (svým pojetím odpovídá výzkumné excelenci), v níž je sledována nejen vlastní vědecká kvalita, ale zvláště potenciální přínos pro společenské cíle, resp. mise rámcových programů. Tato dualita v pojetí a podpoře excelence má zajistit financování jak zásadních objevů v základním výzkumu, tak také řešení aktuálních společenských, ekonomických, environmentálních aj. výzev.
Jak vymezit excelenci ve výzkumné politice v ČR
Bylo by chybné snažit se vytvořit měřitelnou definici excelence tak říkajíc od stolu. Jestliže je excelence nejednoznačným a rozdílně chápaným pojmem, je třeba, aby definice excelence pro potřeby výzkumné politiky v ČR vycházela z diskuse a konsenzu výzkumníků a tvůrců politik, resp. poskytovatelů účelové podpory. Měla by zohlednit výše uvedené duální pojetí excelence užívané v rámcových programech. Toto pojetí není v českém prostředí zcela nové. Podobně je již excelence v ČR podporována prostřednictvím skupin grantových projektů GA ČR (tj. vědecká excelence) a některými programy účelové podpory (výzkumná excelence).
Dále by definice měla být založena na specifických atributech excelence. V prvé řadě jde o originalitu a novost poznatků, teorií, metod či závěrů. Dalším atributem je věrohodnost a spolehlivost zahrnující metodologickou správnost, replikovatelnost, etiku, konzistenci a jasnost argumentace. Poslední atribut spočívá v dopadu na rozvoj výzkumu i společnosti.
Celková definice by měla vytvořit ucelený zastřešující koncepční a metodologický rámec pro rozvoj obou druhů excelence a pro efektivní rozvoj jejích jednotlivých atributů. Neměla by se vztahovat pouze k programům účelové podpory, ale měla by být součástí celého systému podpory a hodnocení výzkumu v ČR.
Autor: Vladislav Čadil
Příspěvky z rubriky Názory nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.
