Martin Vlach

Vystudoval na MFF UK učitelství pro střední školy (2004), téměř deset let učil na jednom pražském gymnáziu. Jeho vědecká práce se zaměřuje zejména na vlastnosti hliníkových slitin. V letech 2012 až 2022 byl proděkanem Matfyzu, kdy se podílel i na propagaci univerzity (univerzitní nealko pivo či aktivity v Kampusu Hybernská), je spoluautorem několika popularizačních knih a televizního seriálu Rande s Fyzikou, stál za záchranou hrobového místa buditele a rektora Stanislava Vydry a vedl projekt záchrany jedné z nejvýznamnějších pražských památek – svatováclavské rotundy na pražské Malé Straně, který získal řadu domácích i mezinárodních ocenění (Europa Nostra). V současné době působí na Univerzitě Karlově v roli prorektora pro vnější vztahy.

Každý rok se to opakuje. Rozesílané tiskové zprávy, slavnostní večery, fotografie laureátů s křišťálovými či kovovými plastikami a pestré seznamy jmen, která bychom si (prý) měli zapamatovat. Jen ve vědě je toho dost (a to jsem zcela jistě na někoho zapomněl): ceny uděluje MŠMT, Česká hlava, Nadace Neuron, Akademie věd ČR, společnost Siemens, Učená společnost ČR, ESET, L’Oréal-UNESCO pro ženy ve vědě, Grantová agentura ČR, Technologická agentura ČR a do toho ještě univerzity i ústavy dávají výjimečným osobnostem, vědkyním a vědcům medaile i další pocty. A jistě se brzy objeví v souvislosti se změnami v orgánech a vedení institucí, které teď ve větším počtu proběhly, ceny další. A člověka napadne kacířská, ale prostá otázka: potřebujeme v Česku opravdu ještě další ceny za vědu a výzkum, nebo už se to začíná tak trochu podobat olympiádě a závodům ve sbírání diplomů, plaket a frček?

Základní údaje: Martin Vlach; 14.5.2026

Martin Vlach, prorektor Univerzity Karlovy pro vnější vztahy, se ve svém blogu tentokrát zamýšlí nad úrovní a podporou přírodovědného a technického vzdělávání na univerzitách v Německu a v Česku, a nad tím, proč tyto obory potřebujeme možná víc než jindy.