Od převzetí Afghánistánu hnutím Tálibán zažívají tamní vědci nelehké časy. V zemi panují obavy, že nová vláda bude vědu bojkotovat. Část vědců se už nyní ukrývá a nedostává žádné peníze. I proto vědci hledají azyl. V Evropě nyní vyzvalo padesát vysokoškolských asociací Evropskou komisi ke koordinované pomoci afghánským vědcům a akademikům.
Evropská lidová strana vyzývá Komisi a členské státy, aby financovaly nouzové umístění afghánských výzkumných pracovníků a akademických pracovníků v evropských institucích vysokoškolského vzdělávání a výzkumu. „Afghánští vědci, kteří s podporou EU a jejích členských států pracovali na nové budoucnosti Afghánistánu, čelí nebezpečné budoucnosti kvůli návratu k moci Tálibánu,“ řekl německý poslanec Christian Ehler. Ten Evropskou komisi a evropské vlády vyzývá, aby udělaly vše, co je v jejich silách, a poskytly finanční prostředky na podporu nouzového umístění asijských vědců. „Kromě toho musí EU zjevně zapracovat na rozšíření své kapacity a nabídnout bezpečné útočiště vědcům ohroženým jakýmkoli útlakem národní vlády,“ vyzývá Ehler.
Je velmi pravděpodobné, že za vlády Tálibánu zmizí roky budovaná akademická svoboda a vědci nebudou moci pokračovat ve své vědecké práci v Afghánistánu. Nová vláda již zavedla omezující pravidla pro ženy pracující v médiích, politice a kultuře. Evropská komise už během převratu v zemi zmrazila rozvojovou pomoc v hodnotě jedné miliardy eur a nyní zkoumá způsoby, jak pokračovat s financováním bez zásahu Tálibánu. Afghánskou vědu však z největší části financovaly Spojené státy. Ti, kteří na místě zůstali, se proto bojí, že kvůli spolupráci s USA je bude současná vláda pronásledovat. Mnozí se z toho důvodu skrývají, navíc většina vědců už nedostala ani poslední výplaty.
Některé evropské i mimoevropské akademické instituce již ovšem začaly konat. Například Nadace Alexandra von Humboldta se spojila s PAUSE, francouzským vlajkovým programem pro záchranu vědců v exilu, a dalšími evropskými organizacemi, aby otevřely příležitosti co největšímu počtu výzkumných pracovníků. Celkem 164 institucí po celém světě již souhlasilo s přijímáním vědců na útěku. V celé věci se významně angažuje se také americká organizace Scholars at Risk. Podle ní by měly afghánským vědcům pomoci také okolní, nejbližší státy. Mnoho dalších univerzit by rádo přijalo výzkumné pracovníky, ale k tomu potřebují urychlit právní postupy související s vízy a dalšími administrativními problémy. Univerzity a výzkumné instituce také podporují zřízení specializovaného stipendia pro rizikové vědce.
Vysokoškolský systém byl podfinancovaný, ale fungoval
Od roku 2002 byl Afghánistán svědkem rozvoje znalostí a informací. Světová banka, Americká agentura pro mezinárodní rozvoj a další mezinárodní organizace nalévaly do tamních univerzit stovky milionů dolarů na podporu výuky, odborné přípravy a výzkumu. Počet studentů vzrostl z 8 000 na 170 000 v roce 2018, čtvrtinu z nich tvoří ženy. Rozrostla se také afghánská Akademie věd, která zaměstnává více než 300 lidí. Země se začala více zapojovat také do mezinárodních spoluprací. Například Kabul University spolupracuje s International Centre for Theoretical Physics v italském Terstu na přepracování vysokoškolské výuky fyziky v Afghánistánu.
Afghánistán má celkem 39 veřejných univerzit a 128 soukromých univerzit a vysokých škol. Podle zprávy Evropské hospodářské komise OSN pro rok 2020 je sektor vysokoškolského vzdělávání v Afghánistánu podfinancovaný a postrádá infrastrukturu, kterou moderní univerzity vyžadují. Většině škol a univerzit chybí také spolehlivé připojení k internetu, vlastní IT systémy mají školy jen výjimečně. Kenneth Holland byl v letech 2017–2019 prezidentem American University of Afghanistan v Kábulu. Když v roce 2006 dorazil do země, zjistil, že „na univerzitách se téměř neprovádí výzkum, neexistuje výzkumná kultura.“ Malé krůčky ke zlepšení však přece jen jsou vidět. Přestože Afghánistán přispívá do mezinárodních vědeckých časopisů málo, počet příspěvků v databázi Scopus se zvýšil ze 71 v roce 2011 na 285 v roce 2019.
Výzkum za vlády Tálibánu?
Výhledy jsou však takové, že v zemi s 38 miliony lidí většina afghánských výzkumníků zřejmě zůstane. A proto potřebují podporu mezinárodní výzkumné komunity. Existují například způsoby, jak zorganizovat různé výzkumné meetingy v neutrálních zemích, tedy v takových zemích, které nejsou nijak zapojeny do konfliktu. To však znamená, že aby země i nadále mohly podporovat afghánské výzkumné pracovníky, budou muset udržovat alespoň minimální komunikaci s novými vládci. Je také těžké připustit si, že by Tálibán splnil svůj slib a vědce, kteří obdrží americké nebo evropské financování nebo kteří pracují s mezinárodními organizacemi, nadále nepronásledoval.
Akademici se v současnosti obávají o svou vlastní bezpečnost a také vidiny, že výzkum bude bez peněz a osobních svobod upadávat, protože vzdělaní lidé utečou. Jiní se zase obávají pronásledováni kvůli účasti na mezinárodní spolupráci nebo kvůli jejich studijnímu zaměření či etnickému původu. „Všechny své peníze, energii a čas jsme věnovali práci v Afghánistánu. Chtěli jsme tím vybudovat jasnější budoucnost pro nás a naše děti. Nyní přihlížíme ničení našich životů, všech našich nadějí a ambicí,“ uzavírá jeden z tamních vědců Musa Joya.
Autor: Vědavýzkum.cz (BK)
Zdroje: Nature (1,2), Science, Science Business
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
