Kdo jsou nejvýznamnější osobnosti světové vědy za rok 2023?

Žebříček se již více než deset let zaměřuje na osobnosti, které svými objevy změnily svět vědy, případně zaměřily zraky veřejnosti k důležitým problémům. Nejedná se v pravém slova smyslu o žebříček, kde jsou vítězové a poražení, spíše o soubor lidí, kteří by neměli uniknout pozornosti odborné i laické veřejnosti.

Kalpana Kalahasti

Jako pomocná projektová ředitelka stála za obrovským úspěchem indické kosmické agentury (Indian Space Research Organisation (ISRO)) – sondy Chandrayaan-3, která 23. srpna 2023 přistála na Měsíci. Tím se Indie zařadila po bok USA, Sovětského svazu a Číny. Předchozí sonda skončila neúspěchem, a tak Kalahasti se svým týmem čelila poměrně velké výzvě, když museli dodržet stejný rozpočet, jako měli pro sondu Chandrayaan-2 – nemohlo tak dojít k velkým přestavbám a inovacím sondy, přesto nakonec slavili úspěch.

Při řízení projektu se mohla Kalahasti opřít o své zkušenosti při vývoji satelitů, které ISRO již dříve vysílala na oběžnou dráhu Země, stejně jako o víc jak dvacet let, které strávila na různých pozicích v indické kosmické agentuře. Teď doufá, že by úspěch a vytrvalost jejího týmu mohl být inspirací pro mladé vědce napříč Indií. Kalahasti nyní směřuje svoji pozornost k naplnění dlouhodobějšího cíle – v roce 2040 chce ISRO vyslat na Měsíc lidskou posádku.

Marina Silva

Jako nová brazilská ministryně životního prostředí a klimatické změny se Marina Silva zasadila o zpomalení rozbujelého odlesňování Amazonie a posílila instituce, které oslabila předchozí vláda. Silva 3. srpna oznámila, že se pod jejím vedením podařilo za první letošní půlrok snížit odlesňování deštného pralesa o 43 % v porovnání s první polovinou předchozího roku. Otočila tak situaci, která se rapidně zhoršovala předchozí čtyři roky pod Bolsonárovým vedením. Jedná se tak o jednu z mála letošních dobrých zpráv týkajících se globálního klimatu. Pro Silvu je to již její druhý mandát ve stejné funkci, první zastávala mezi lety 2003–2008, když byl Luiz Inácio Lula da Silva poprvé a podruhé prezidentem Brazílie. Již během jejího prvního mandátu se jí podařilo zastavit odlesňování pralesa o 83 %, nicméně spoustu zákonů na ochranu Amazonie shodila Bolsonárova vláda pod stůl a odlesňování neřízeně pokračovalo. Nyní se Marina Silva snaží navrátit stará a nastolit nová pravidla ochrany přírody.

Silva pochází z chudé rodiny, která bydlela ve městě Rio Branco v srdci Amazonie a naučila se číst a psát až jako náctiletá. Postupně se začala angažovat v ochraně klimatu a ve věku 35 let byla zvolena nejmladší brazilskou senátorkou. Silva není vždy ve shodě ani se současnou vládou, která by chtěla v ústí Amazonky těžit ropu a zemní plyn. Je tak v těžké pozici, nicméně se snaží, aby si otázky ochrany životního prostředí brala za svá všechna ministerstva. Zároveň upozorňuje, že zastavení odlesňování Amazonie rozhodně není jediný problém současného světa, čelícímu změnám klimatu.

Katsuhiko Hayashi

V březnu 2023 oznámil japonský vědec, který pracuje na Osaka University, že za použití dvou samčích buněk vytvořili životaschopná vajíčka – něco, co bylo doposud bráno jako nemožné. Hayashi a jeho kolegové použili buňky ze samčích ocásků, které mají jak X, tak Y chromozom a přeměnili je na kmenové buňky – během tohoto procesu se přibližně u 3 % buněk stane, že spontánně ztratí svůj Y chromozom. Ty potom výzkumníci vzali a ošetřili je látkou, která má za následek chybovost buněčného dělení. Některé tyto chyby vedly k duplikaci X chromozomu – tím pádem z nich vznikla samičí buňka, ze které potom poměrně složitým procesem vytvořili vajíčko. Vědci takto vzniklá vajíčka oplodnili a embrya přenesli do myší samice.

Kolegové o Hayashim mluví jako o velmi pracovitém, kreativním vědci, který zastává vysoké etické standardy vědecké práce. Jeho dalším cílem je pokusit se zopakovat stejný postup u nosorožce tuponosého severního – toho žijí na světě už jen dva kusy a jsou to samičky. Jeho metoda tak nabízí možnost, jak nosorožce zachránit před vyhynutím – a potenciálně samozřejmě nejen jeho.

Annie Kritcher

Tato americká fyzička vede tým vědců, kterýmu se letos poprvé podařilo udělat jadernou fúzi, která vedla k zisku většího množství energie, než která byla při experimentu spotřebována. A nejen to – výzkumníkům se následně podařilo experiment zopakovat, a to hned čtyřikrát ze šesti pokusů. Při jaderné fúzi používá americký tým, který pracuje pod hlavičkou US Department of Energy’s National Ignition Facility (NIF), laserové paprsky. To je rozdílná technologie, než kterou využívá ve Francii sídlící mezinárodní projekt ITER v reaktorech tokamak, kde se k jaderné fúzi místo laserů využívá silného magnetického pole. Tomuto projektu se však zatím nepodařil čistý zisk energie.

Kritcher již dříve studovala, jak se chovají různé materiály při vystavení vysokým teplotám a tlaku po působení silných laserů. A právě tato její profesní zkušenost ji přivedla v roce 2016 do NIF – v době, kdy se zdálo, že jaderná fúze je pro zisk čisté energie pořád jen otázka vzdálené budoucnosti a zbožných přání. Nyní se Kritcher se svým týmem soustředí na dlouhodobý cíl – vytvořit laserový fúzní reaktor.

Eleni Myrivili

Bývalá zástupkyně starosty v Athénách nyní vede agendu oteplování planety v OSN. Cílem jejího úřadu je zmírnění dopadů globálního oteplování. Je zároveň první vedoucí tohoto nově vzniklého úřadu. Letošní červenec bořil rekordy jako nejteplejší měsíc v historii měření a stejně tak bude za nejteplejší pravděpodobně označen celý letošní rok. Myrivili se oteplování planety věnuje celou svou kariéru a poté, co Řecko zažilo v roce 2007 velké požáry, se rozhodla vstoupit do Strany zelených a postupně se angažovala v komunální politice. Jako jeden z cílů své současné agendy si vytyčila budování udržitelných měst, především s důrazem na chladicí mechanismy, jež nebudou nevypouštět další emise skleníkových plynů, tak jako tomu je u současných klimatizací.

Svetlana Mojsov

Stála za objevením hormonu GLP-1 (glukagone-like peptide 1), který potlačuje chuť k jídlu. Objasnění jeho role vedlo k vývoji léků proti obezitě, které přinesly farmaceutickému průmyslu miliardy dolarů. Mojsov nejdříve předpověděla existenci takového hormonu v zažívacím traktu, později jej i objevila a objasnila jeho roli při uvolňování inzulinu ze slinivky. Svoje experimenty s GLP-1 prováděla již v 80. letech minulého století v Massachusetts General Hospital v Bostonu. Avšak možná proto, že je žena, a navíc pocházející z bývalé Jugoslávie, byla její role v tomto výzkumu dlouhá léta přehlížena. Přesto by bez její práce žádný z hojně používaných léků, jako je Ozempic nebo Wegovy, nevznikl. Tato léčiva jsou založena na molekule podobné GLP-1 – semaglutidu (jedná se pouze o mírně modifikovaný GLP-1 tak, aby měl delší účinek a lépe se rozpouštěl).

Mojsov se dlouhá léta brala za to, aby byla považována za spoluobjevitelku GLP-1, mohla být připsána na patenty a plynuly jí tak peníze z prodeje léčiv. Výsledkem jejího usilovného snažení byl letos její velký profil v časopise Science a vedle toho časopisy Cell a Nature uvedly na svých stránkách informace o objevu GLP-1 na pravou míru. Problém byl totiž v tom, že jak patent, tak všechen kredit byl dosud připisován pouze jejímu tehdejšímu šéfovi Joelu Habererovi. Ten nyní sám přiznává, že její role ve výzkumu byla naprosto zásadní. Mojsov sama k tomu dodává, že jí nejde o ceny, ale je ráda, že je její práce konečně doceněná.

Halidou Tinto

Halidou Tinto je vedoucí kliniky Clinical Research Unit of Nanoro (CRUN) v africké Burkině Faso, která je klíčovým testovacím místem pro novou vakcínu proti malárii R21, stejně jako pro její předchůdkyni, vakcínu RTS. R21 je teprve druhá vakcína proti malárii, která byla v říjnu tohoto roku WHO doporučena k použití proti nemoci, kterou trpí více než 200 milionů lidí každý rok a 500 000 z nich jí na africkém kontinentě podlehne. Většinou se jedná o děti do 5 let. Tinto získal doktorát na univerzitě v Antverpách a dostal nabídku na práci v Americe, místo toho se však v roce 2006 vrátil do Burkiny Faso a založil zde CRUN kliniku. Následně se zasadil o to, aby jeho pracoviště mohlo provádět klinické testování vakcíny RTS, kterou vyvíjela společnost GSK. Přestože byla firma GSK jeho iniciativou překvapená, jelikož klinika neměla elektřinu a měla jen deset místních zaměstnanců, podařilo se – a RTS byla následně schválena také v Africe.

Přestože je však tato vakcína spojována s výrazným poklesem mortality u dětí, není GSK schopna vyrábět dostatečné množství dávek a je tedy stále mnoho pacientů, ke kterým se nedostane. Vakcína R21 tak budí velká očekávaní, jelikož indická firma, která ji vyrábí, je schopna dodat miliony dávek, a navíc za dostupnější peníze. R21 by se na africký trh měla dostat v polovině roku 2024. CRUN se nyní podílí na desítkách dalších klinických testů a zaměstnává více než 400 vědců a lékařů převážně z Afriky. Je tak příkladem, jak může výzkum podporovat růst v regionu.

Thomas Powles

Vědec pracující v St Bartholomew’s Hospital and Queen Mary University of London, jehož unikátní kombinace léčiv přináší naději pro pacienty s pokročilou rakovinou močového měchýře. Toto onemocnění nemá moc dobré prognózy a na poli jeho léčby se toho za posledních 40 let moc neudálo – většina pacientů v pokročilejším stádiu nemoci umírá do jednoho roku. Díky Powlesovu léku se jejich prognóza prodlouží v průměru na 2,5 roku.

Jedná se o spojení léčiva s protilátkou, tzv. antibody-drug conjugates (ADC) – to umožní chemotoxickou molekulu dopravit pomocí protilátky na přesné místo určení, v tomto případě do rakovinné buňky v močovém měchýři. Systém ADC navíc nabízí možnosti i pro další onemocnění a je považován za budoucnost v léčbě rakoviny. Schválení léčiva by mělo v Americe proběhnout v první polovině příštího roku, již dnes je možné jej využít k léčbě konkrétního podtypu rakoviny močového měchýře. Již dříve se více než 20 Powlesových molekul dostalo do některé fáze klinických testů, nicméně dosud všechny selhaly, Powles se však nevzdal a jeho výdrž teď sklízí ovoce.

James Hamlin

Americký fyzik, který se věnuje výzkumu supravodičů, objevil nejasnosti v práci svého kolegy, Randa Diase. Hamlinova zjištění vedla ke stažení několika Diasových článků v časopise Nature. Úzus současné vědy je, že supravodič – látka, která vede elektrický proud bez odporu, tudíž se neztrácí žádná energie přeměnou na teplo – nabývá své vlastnosti pouze za extrémně nízkých teplot nebo za vysokého tlaku. Dias letos v Nature publikoval, že se mu podařilo dosáhnout supravodivosti materiálu při pokojové teplotě a za normálního tlaku. Pokud by se povedlo, mělo by to obrovský aplikační potenciál například pro magnetickou rezonanci, která by již nepotřebovala chladicí mechanismus, nebo pro výrobu počítačových čipů. Diasova práce tak vedle obrovské pozornosti sklidila také velkou vlnu pochybností a Hamlin se svým kolegou se rozhodli, že výsledky prověří. Výsledkem bylo stažení publikace.

Již v roce 2020 Dias publikoval, opět v Nature, že má supravodič, který vznikl při pokojové teplotě, ovšem za vyššího tlaku. I tato práce byla později po Hamlinově prozkoumání stažena. Navíc se ukázalo, že Dias již ve své disertaci použil některé Hamlinovy výsledky a necitoval je, byl tedy obviněn z plagiátorství. Na základě své disertace navíc publikoval odborný článek, který byl následně také stažen. Dias jakákoliv provinění vždy popíral.

Ilya Sutskever

Zastával pozici vedoucího vědce v OpenAI, firmě, která stvořila ChatGPT. Přesto, že stál u zrodu umělé inteligence, měl vždy na paměti rizika, která může přinést. Díky svým obavám postupně přesměroval svou pozornost v rámci firmy OpenAI k projektu, který má zjistit, jak AI systémy řídit a kontrolovat. Mimo jiné jeho obezřetnost ohledně bezpečnosti stála za vyhazovem a následným návratem Sama Altmana z OpenAI.

Sutskever se narodil v Sovětském svazu v roce 1986, a poté, co se rodina přestěhovala do Kanady, se věnoval vývoji neuronových sítí a postupně se dostal až do Googlu, kde se podílel na systému AlphaGo, který porazil živého hráče ve hře Go. Poté spoluzaložil OpenAI. Z vedení byl odvolán poté, co se angažoval ve vyhazovu Altmana, který se následně po pěti dnech do své funkce vrátil. Sutskever nadále upozorňuje na hrozby, které může umělá inteligence představovat.

ChatGPT

Přestože se nejedná o člověka, Nature zařadil na svůj seznam ChatGPT pro jeho obrovský vliv na vědu v letošním roce. Upozorňuje jak na jeho přínosy a využití ve vědě (od psaní grantových žádostí až po samotné publikace, pomoci hledat mezery v současném poznání, vymýšlet hypotézy, analyzovat velké soubory dat), tak i na rizika, která používání umělé inteligence nese (technické nedokonalosti, ochranu dat a etické otázky nejen ohledně ohrožení originality vědeckého myšlení a bádání). Na každý pád, AI revoluce začala a svět už nebude jako dřív.

 

Autorka: Vědavýzkum.cz (VL)

Zdroj: Nature