Evropská unie by měla podle některých názorů více finančně podporovat náklady na výzkum ve velkých mezinárodních centrech. Zapojení do špičkového výzkumu totiž nezávisí jenom na schopnostech vědců, ale i na finanční situaci konkrétní země. Situace se dotýká i Česka.
Evropská unie by měla více finančně podpořit nové (chudší) členské státy, aby se mohly zapojovat do výzkumu prováděného na unikátních vědeckých zařízeních. Myslí si to alespoň Mark Johnson, ředitel výzkumu na Institut Laue Langevin (ILL) v Grenoblu.
ILL, jedna z největších evropských výzkumných institucí, může v tomto směru sloužit jako ilustrační příklad. Vědci díky němu mají přístup k nejmodernějšímu technickému vybavení pro neutronový výzkum. Během srpna se po několikaletém vyjednávání stalo jeho nejnovějším členem Slovinsko, vedle zakládajících členů Francie, Německa a Velké Británie je tak již 11. zúčastněnou zemí.
„Partnerství s ILL umožní slovinské komunitě vědců účastnit se předního světového výzkumu. Slovinští vědci, kteří budou zahrnuti do spolupráce, se významně posunou díky přístupu k nejlepším přístrojům a měřicím technikám,“ říká Gregor Anderluh, ředitel slovinského National Institute of Chemistry.
Prosadit se do ILL podle něj ale nebylo jednoduché. Vyjednávání, které začalo v roce 2003, přerušily škrty v rozpočtu slovinské vlády a následně je zmrazila finanční krize v roce 2008. Trvalo mnoho dalších let, než se Slovinci dokázali vrátit k předkrizovému financování výzkumu, které by jim umožnilo vyslat své výzkumné pracovníky. Slovinsko přitom není jediná členská země, která se s tímto problémem potýkala. „Cesta, jak pomoci státům v časech krize, aby se zapojily do spolupráce v rámci významných vědeckovýzkumných institucí, je posílit financování ze strany Evropské Unie,“ myslí si Johnson.
Členové ILL si platí provozní náklady na výzkum sami. Pokud by se chtělo připojit například Rumunsko, nejprve zaplatí poplatek a teprve potom se ukáže, zda se mu zapojení vyplatilo. Podle Johnsona by Evropská unie mohla udělat vstřícný krok a počáteční proces spolufinancovat. Náklady na využití zařízení jinými vědci by neměly nést zakládající státy, tedy Velká Británie, Německo a Francie.
Do ILL momentálně patří jen méně než polovina států Evropské Unie. Zapojení většího množství zemí by pomohlo zlepšit jejich výzkumné systémy, ale i prohloubit mezinárodní výzkumnou spolupráci. Podle Johnsona však i za normálních okolností trvá velmi dlouho, než se vytvoří mezinárodní partnerská smlouva. Dodatečná finanční podpora od Evropské unie by mohla tento proces výrazně urychlit. Dokud nebude podobná podpora k dispozici, nezbyde ostatním zemím než následovat přístup Slovinska a začít se zapojovat do těchto zařízení v rámci dílčích projektů a aktivit, které teprve později mohou přerůst ve významnější partnerství.
Evropská komise nedávno zahájila projekt, který uvolnil 500 000 eur na pokrytí nákladů na přístup pro výzkumné pracovníky z chudších či nečlenských zemí. Peníze byly rozloženy do pěti let po 100 000 eurech ročně. Ale vzhledem k tomu, že celkový roční rozpočet jen ILL činí 90 milionů eur, je to žalostně málo.
Situace posledních měsíců je pro některé státy velmi těžká a vede k mnoha škrtům v rozpočtech, které se nevyhýbají ani vědě. Některé státy, které už jsou partnery ILL, nyní stojí před dilematem, jak zaplatit členský poplatek, a Česká republika bohužel není výjimkou.
České členství v ILL je v ohrožení
Česká republika je od roku 1999 členem konsorcia Central European Neutron Initiative, které v současnosti spojuje Rakousko, Česko a Slovensko. Pavel Javorský z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy je od roku 2014 styčnou osobou pro kontakt ILL s ČR. Podle něj vzniká díky spolupráci s ILL unikátní výzkum, který je v Evropě a v celém světě nenahraditelný, a to i v budoucnu. Mimo standardních experimentů může v rámci smlouvy jeden český doktorand (nebo postdoktorand) ročně na ILL strávit až jeden rok, přičemž se během své stáže naučí práci s nejmodernějšími přístroji a pohybuje se ve špičkovém vědeckém prostředí.
Podle výše členského poplatku se vypočítává čas, který mohou vědci strávit na jednotlivých přístrojích. Některé země, jako třeba Itálie nebo Španělsko, již musely výrazně svoje experimentování omezit, protože by souhrnem svých experimentů překonaly stanovenou kvótu.
„I když naše smlouva s ILL trvá do roku 2023, v současné chvíli se snažíme získat peníze na zaplacení za rok 2021, protože vláda byla nucena škrtat v rozpočtu. Česká republika je přitom zemí, která má v rámci ILL velkou prestiž, mimo jiné finančně zajistila vybudování tříosého nízkoenergiového spektrometru ThALES, který pomáhá v neutronovém výzkumu a je v rámci ILL intenzivně využíván,“ říká Pavel Javorský.
„Pokud se nám nepodaří najít zdroj peněz pro příští rok, budeme možná nuceni od smlouvy odstoupit. To by Českou republiku dostalo do velmi obtížné situace, protože by musela žádat o členství znovu, a to i s vysokým vstupním poplatkem, který se pohybuje kolem milionu eur. Neutronový výzkum je u nás na velmi dobré úrovni a ocitli bychom se zase na nule. Od září letošního roku platí navíc v ILL pravidlo, že vědci z nečlenských zemí se experimentů nemohou vůbec zúčastnit,“ doplňuje Javorský.
Autor: Vědavýzkum.cz (ED)
Zdroj: Science Business
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
