Hned od nástupu nové vlády sledujeme velké rozpory mezi slovy a skutky v otázce výhledu veřejné finanční podpory vědy. Zatímco programové prohlášení vlády i její Hospodářská strategie malují výhled na růžovo, vládní návrh podpory vědy ve státním rozpočtu na rok 2026 má odstíny mnohem temnější.
Podstatu rozporu mezi vládními sliby a skutky jsem se snažil vyluštit z vodopádu slov vicepremiéra Karla Havlíčka, kromě jiného nového předsedy vládní rady pro vědu. Vypadá to, že vláda se bude v podpoře vědy v dalších letech spoléhat především na soukromý sektor. S výraznějším navyšováním veřejné podpory, již dnes velmi nízké, vláda, zdá se, nepočítá. Dokonce je možné, že bude nadále klesat i její intenzita a reálná hodnota.
Nejen akademici vysokých škol a ústavů Akademie věd ČR dnes nechápavě kroutí hlavou nad plány nové vlády ohledně veřejné finanční podpory vědy. Její dosavadní kroky jsou totiž více než rozporuplné. Na jedné straně v Programovém prohlášení i v nově schválené Hospodářské strategii vláda prezentuje vizi výrazného navýšení výdajů na vědu. Na straně druhé do Sněmovny předložila návrh státního rozpočtu na rok 2026, kde navrhuje pokles již tak velmi nízké veřejné podpory vědy. Psal jsem o tom podrobně v minulém blogu a v roce 2023.
Nejenže má podle návrhu státního rozpočtu v roce 2026 opět výrazně poklesnout intenzita národní veřejné podpory vědy (jako její podíl na HDP). Výrazně má poklesnout i reálná hodnota podpory (za stálých cen). Podpora má dokonce poklesnout i nominálně, a to o téměř -1 %. To v časech každoroční inflace kolem 2,1 % a mzdové inflace kolem 6,2 % je fakt síla, protože mzdy ve výzkumném sektoru představují hlavní nákladovou položku.
Vysvětlení rozporu mezi slovy a skutky
Vysvětlení rozporu mezi vládními sliby a skutky jsem se snažil vysledovat v nedávném rozhovoru s vicepremiérem vlády, ministrem průmyslu a obchodu, ale hlavně staronovým předsedou vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace Karlem Havlíčkem v podcastu Česká jízda s moderátorem Vojtěchem Kristenem. Moderátor se zhruba od konce páté minuty (5"45) Karla Havlíčka ptá na vládní záměry v oblasti podpory vědy, té finanční především. Konkrétně se snaží zjistit, proč v návrhu státního rozpočtu na rok 2026 vláda počítá s tak nízkým nárůstem, když v Hospodářské strategii i v Programovém prohlášení vláda naopak slibuje výrazný nárůst podpory vědy. Příslušnou část rozhovoru, přesněji vodopádu slov, si poslechněte nejlépe sami. Zde z toho slovního vodopádu nabízím stručný přepis toho podstatného:
Redaktor: Neměl by být růst státního rozpočtu 2026 na vědu výraznější, když na jedné straně říkáte, že je třeba do vědy investovat a na druhé straně relativní objem výdajů snižujete? Nestojí to proti sobě?
Karel Havlíček: Proti sobě to nestojí. Na vědu nedáváme málo, kolem 44 mld., což rozhodně není slabá částka. Pro nás je ale důležité, kam ty peníze jdou, jak se s nimi zachází. Končí to vše ve výzkumu? Podívejte se, kdo ty instituce, co berou ty peníze na výzkum. Jsou to hodně resortní výzkumáky. Ruku na srdce, dnes jde spousta peněz na běžný provoz, a to je chyba.
Musíme se zaměřit, jak se s těmi penězi pracuje, jak dobře dopadají do výzkumné infrastruktury a hlavně, jak motivovat soukromý sektor, který je hlavním nositelem výdajů na VaV, aby do VaV investoval.... Musíme koncipovat konsorcionální projekty a dobrou politikou odečtů a odpisů namotivovat soukromé subjekty, aby dávaly na vědu více. A tím se posuneme zdravě dál v navyšování výdajů, ne že stát přihodí 3 mld. a ty se utratí na provoz.
Moderátor: A měl by stát prostředky navyšovat? Počítáte s navyšováním výdajů státu výrazněji?
Karel Havlíček: Ano, ale musíme být přesvědčeni, kam peníze jdou, že jdou na výzkum a to kvalitní výzkum.... Musí se umět vyhodnocovat lepší a horší instituce a podle toho tam směrovat peníze. Pak se dosáhne lepších výsledků, než když tam slepě nalijeme peníze. Garantuji vám, že když se s tím bude lépe hospodařit, tak dosáhneme s rozumnými výdaji na VaV lepších výsledků, než když tam ty peníze bezhlavě nalijeme.
Jak výhledově si dokážete představit růst veřejných výdajů?
Karel Havlíček: ...opět hovoří jen o celkových výdajích, ne o výdajích státního rozpočtu....
Co si z toho vzít?
Předně, Karel Havlíček považuje vládou navrhovanou částku ve státním rozpočtu z národních zdrojů na rok 2026 za hodně peněz (42,95 mld. Kč, což je i nominálně méně než 43,31 mld. Kč v roce 2025). Zde samozřejmě závisí na úhlu pohledu. Pokud bych ty peníze měl na osobním účtu v bance, tak by to jistě hodně peněz bylo. Ale z pohledu mezinárodních standardů to v rámci zemí EU je peněz dost málo. Na věc se totiž musíme dívat očima tzv. intenzity veřejné podpory, tedy podílu veřejné podpory vědy na HDP. A v tomto ohledu šlo Česko v posledních letech od devíti k pěti. A letos to má tedy pokračovat.
Karel Havlíček potom od moderátorem opakované otázky na vládou zamýšlený růst veřejných výdajů na vědu redaktorovi několikrát utekl tím, že začal hovořit o celkových výdajích na vědu. Ty zahrnují i peníze od firem, na což se ho ale redaktor neptal, protože to je úplně jiná, byť také důležitá otázka.
Další diskusní kličkou Karla Havlíčka, jak odvrátit nepohodlnou otázku na výši veřejné podpory vědy, bylo odvést pozornost k efektivnosti nakládání s podporou. Odvádí řeč argumentací, že za stejné peníze (malé) lze přece také pořídit více muziky (více, lepší a užitečnější vědy), když se budou peníze posílat kvalitním výzkumným organizacím a na užitečný výzkum. To je sice velká pravda, ale nic to nemění na tom, že veřejná podpora vědy už je, a zdá se, i zůstane nízká nebo bude dokonce dále klesat.
Je pozoruhodné, že ministr ve svém exposé o neefektivnostech ve výzkumném sektoru nezmiňuje hlavní příjemce veřejné podpory vědy, tedy vysoké školy a pracoviště Akademie věd ČR. Rozvádí tam pouze problém resortních výzkumných ústavů. Má o jejich efektivnosti s otazníky opravdu, ale jejich podíl na veřejné podpoře vědy je spíše okrajový.
Ministr pak dokola opakuje, že vládní přísliby podpory vědy se týkají především nárůstu soukromých výdajů (firem). Zcela ale ponechává stranou, že podpora ze soukromých zdrojů moc nepomůže vědě na vysokých školách a Akademii věd ČR, kde se dominantně praktikuje výzkum základní, vždy závislý hlavně na podpoře veřejné.
A pokud mají pan ministr s vládou skutečně na srdci vyšší efektivnost a lepší cílení veřejné podpory vědy než dosud, měli by nám také vysvětlit, jak toho hodlají dosáhnout. Musel by říci, že zásadním způsobem rychle zkvalitní národní hodnocení vědních oborů a výzkumných organizací a zlepší vypovídací hodnotu zjištění toho hodnocení. Dosavadní výsledky hodnocení pro lepší cílení podpory za kvalitou a potřebami totiž stále nejsou dostatečně vypovídající. Nemluvě o tom, že naprostá většina výzkumných organizací z něho paradoxně vychází jako velmi dobré nebo výborné, takže jaképak rozlišování, že. Musel by také vysvětlit, jak hodlá zajistit, že se výsledky hodnocení začnou mnohem více než dosud promítat do rozdělení veřejné podpory vědy na vysokých školách a pracovištích AV ČR. Ani ministerstvo školství, ani Akademie věd ČR totiž dosud neměly výraznější potřebu výsledky hodnocení do alokace podpory vědy promítat.
Místo toho se z jiných zdrojů dozvídáme, že vláda chce přesunout dlouhodobě personálně nedostatečně vybavený odborný aparát Rady pro výzkum, vývoj a inovace koordinující o národní hodnocení z Úřadu vlády na Ministerstvo průmyslu a obchodu a integrovat ho spolu s kosmickým výzkumem z Ministerstva dopravy v sekci na MPO.
Koukněme se na detail
Jak to tedy bude s veřejnou podporou vědy na vysokých školách a pracovištích AV ČR v roce 2026? Předně si musíme uvědomit, že lednová predikce ministerstva financí pro rok 2026 očekává nárůst cen o 2,1 %, a nárůst mezd v ekonomice o 6,2 %. Aby národní veřejné výdaje alespoň držely krok s inflací a hodnota podpory ve stálých cenách zůstala stejně nízká, musela by podpora narůst o 2,1 % a ne poklesnout o vládou navržených -0,9 %. To v podstatě znamená další v řadě snížení reálné hodnoty podpory vědy o -3 %. Ale ono to je ještě horší, protože dominantní část výdajů v sektoru vědy jde na platy. S ohledem na vysoký růst mezd v ekonomice bude pokles platové atraktivnosti výzkumného sektoru ještě menší než dosud.
A teď si ta čísla srovnejme s vládním návrhem navyšování podpory vědy v hlavních vědních kapitolách státního rozpočtu: výdaje na vědu v kapitole MŠMT mají růst pouze o 0,9 %, rozpočet Akademie věd o 1,5 % a rozpočet Technologické agentury dokonce čeká pokles -1,9 %.
Věc by se snad dala pochopit, pokud by vláda skutečně čelila tvrdému rozpočtovému omezení. Jenže mu nečelí. Posuďte sami:
- Zdanění tichého vína by vládě umožnilo navýšit výdaje na vědu o neskutečných 10 %.
- Nesnižování pojistných odvodů OSVČ by umožnilo také téměř 10% navýšení.
- Kdyby lidem a firmám vláda teď nezačala ze státního rozpočtu plošně dotovat elektrickou energii (poplatek za POZE), mohla by dokonce podporu vědy zvýšit o 1/3.
A na příští roky vláda plánuje přidat ještě řadu dalších výdajových dárků. Navíc bude pod velkým tlakem začít naplňovat sliby spojencům v NATO ohledně navyšování výdajů na obranu a začít financovat výstavbu nových jaderných reaktorů.
Suma sumárum
Můj závěr je, že vláda tiše nepředpokládá, že by v dalších letech nízkou veřejnou podporu vědy výrazněji navyšovala. Myslím, že ji bude navyšovat jen mírně, takže nominálně tak tak udrží krok s inflací, bude dále klesat intenzita podpory (podíl na HDP) a podpora bude nadále zaostávat za cenovou a obzvláště mzdovou inflací. A to vše s dost iluzorní nadějí, že výraznější růst výdajů na vědu nějak zajistí soukromé subjekty. A i kdyby se to náhodou opravdu podařilo, pak to stejně moc nepomůže vědě na vysokých školách a určitě na pracovištích AV ČR, kde se dominantně dělá výzkum základní, kam soukromé peníze z principu moc neproudí.
Vláda s většinou ve Sněmovně má samozřejmě právo svou vizi prosazovat. Měla by ale veřejnosti, vysokým školám, Akademii věd ČR a dalším nalít čistého vína a vodopádem mlhavých slov je nenechávat v bláhové naději, že bude líp.
Autor: Daniel Münich
Text vyšel na autorově blogu Metodikahodnoceni.blogspot.cz.
Příspěvky z rubriky Názory nijak nevyjadřují názory a postoje redakce.
