Kde a hlavně jak se nám žije, má zásadní vliv na to, jak se chováme k ostatním a jaké společenské názory zastáváme. Na tom asi není až tak nic překvapivého. Zajímavé a mnohdy překvapivé závěry ale dostaneme v okamžiku, kdy začneme hledat souvislosti mezi určitými socio-ekonomickými parametry a konkrétními náladami ve společnosti.
Vede vyšší míra politické a ekonomické nejistoty během dětství a dospívání k nižší míře tolerance v dospělosti vůči gayům a lesbám? Touto otázkou se zabývánová studie v prestižním časopise Journal of Comparative Economics, na které se podílel také Niclas Berggren z Fakulty podnikohospodářské VŠE.
Berggren spolu s kolegy Andreasem Berghem a Therese Nilssonovou se zaměřili na data z 26 zemí včetně Česka. Souvislosti hledali mezi údaji z World Uncertainty Indexu z let 1952–2020 a daty o míře tolerance od European Social Survey z let 2004–2020.„Většina výzkumu se zatím zabývala hlavně ekonomickými důsledky nejistoty v životě, například tím, jaký má nejistota vliv na budoucí investiční chování lidí. Nás zajímají hlavně společenské a kulturní dopady. Tolerance vůči gayům a lesbám je jedním z nich,” vysvětluje Berggren.
Závěr nové studie je jasný: Pokud člověk vyrůstá v období nejistoty, tak je vyšší šance, že v dospělosti bude vůči homosexuálům méně tolerantní. Ukázalo se také, že vztah se neomezuje pouze na postoje ke gayům a lesbám. Taktéž v otázkách týkajících se imigrace je vyšší nejistota prožitá ve věku 6–12 let a okolo 18–25 roku spojena s nižší tolerancí v dospělosti, byť v o něco menší intenzitě.
Míru tolerance k ostatním formujeme překvapivě brzy
Z pohledu autorů jsou zajímavá také další dílčí zjištění. Ukázalo se například, že některá období jsou pro formování tolerance výrazně citlivější. Jedním z nich je pro někoho možná překvapivě velmi nízký věk mezi 6–12 lety.
„Právě v tomto věku – kdy děti intenzivně vnímají svět kolem sebe, přebírají normy od rodičů, školy a vrstevníků – se nejistota promítá do pozdější intolerance nejvíce,” zdůrazňuje Berggren s tím, že u dětí, které v tomto období vyrůstaly v zemích s vysokou mírou nejistoty, byla v dospělosti o několik procentních bodů nižší pravděpodobnost, že budou silně souhlasit s tím, že gayové a lesby mají „žít, jak chtějí“.
Druhé okno s vysokou mírou vlivu na budoucí postoj vůči gayům a lesbám podle trojice výzkumníků nastává mezi 18–25 lety, tedy v období pozdního dospívání a rané dospělosti. „Jde o čas, kdy si lidé budují vlastní identitu, autonomii a politické postoje. Nejistota v tomto věku také zanechává patrnou stopu, přestože o něco slabší než v dětství,” vysvětluje Berggren. V pozdějším věku už se vystavení nejistotě na pozdější míru tolerance téměř nikdy neprojevil.
Nejistota vede k touze po předvídatelném světě
Proč má nejistota tak silný kulturní dopad? S kolegy se Berggren ve studii opírá o teorii tzv. uncertainty-identity. „Podle této teorie mozek nejistotu vnímá jako ohrožení a jedním z východisek, jak se proti němu brání, nachází právě v omezovaní tolerance vůči jinakosti a touze po předvídatelnějším světě,” tvrdí Berggren.
Takový mechanismus by podle nich vysvětloval, proč generace vyrůstající v turbulentních časech později bývají odlišnostem méně otevřené. Ostatně nešlo by o první studii, která takový vztah popisuje. Už i dřívější práce Berggrena, který se souvislostem mezi stavem ekonomiky a společenským smýšlením zabývá soustavně, poukázaly na to, jak jsou rozsáhlé ekonomické a institucionální změny spojeny s posuny v toleranci a souvisejícími náladami a názory ve společnosti. Příkladem je například pozitivní vliv rozvoje globalizace na mírudůvěry ve společnosti.
Fungující demokratické instituce jako štít proti nejistotě
Autoři studie upozorňují ještě na jednu důležitou souvislost: Do jaké míry se období nejistoty propíše do tolerance lidí významně závisí na kvalitě demokratických institucí ve státě, jako je nezávislá justice, svoboda médií či férovost voleb. Jinými slovy, v zemích se silným demokratickým zřízením se nejistota propisuje do nižší tolerance obyvatel výrazně méně či vůbec.
Naopak v zemích se slabší demokratickou tradicí působí nejistota jako silný formativní otisk, který dává vzniknout méně tolerantním postojům v dospělosti. Platí to mimo jiné i pro postkomunistické státy střední a východní Evropy včetně České republiky.
Kvalitní demokratické instituce státu podle výzkumníků zvyšují toleranci dvojím způsobem. Jednak posilují pocit, že svět má pravidla a spravedlivé mechanismy, a druhak lidi zvykají na otevřenou diskusi, střet názorů a respekt k odlišným hlasům.
Paradox krátkodobé a dlouhodobé nejistoty
Studie nabízí i překvapivý pohled na to, jak se liší formativní nejistota od té aktuální. Zatímco dlouhodobější nejistota v dětství dokáže výchozí hladinu tolerance srazit prakticky napořád, krátkodobá vlna nejistoty v dospělém životě, jakou byla například nedávná covidová krize, umí lidi v pocitu solidarity spojit a míru tolerance zvýšit. Ovšem pouze dočasně.
Pokud výše popsané závěry platí, podle autorů z toho pro evropské národy plyne několik vzkazů: Tím prvním je, že bychom neměli brát efekty nedávných krizí na budoucí život dnešní mladé generace na lehkou váhu. „Pandemie, válka v Evropě či vzestup extrémních politických proudů a dekonstrukce demokratických institucí v některých zemích – to vše vyvolává nejistotu a z ní plynoucí efekty na smýšlení lidí,” připomíná Berggren. Pro zachování vysoce tolerantních a stabilních společností je proto podle autorů potřeba dbát na posilování demokracie a podnikat kroky k tomu, aby byly děti krizím a nejistotám vystavovány co nejméně.
Autor: Marek Cieslar
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vysoká škola ekonomická v Praze
